OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Spřízněné duše: Záchrana před půlnocí - 3. kapitola



Spřízněné duše: Záchrana před půlnocí - 3. kapitolaPřítomnost začíná být veselejší, ale to by Na nesměla mít tajemství. Alex se znovu přesvědčí, že minulost se jen tak smáznout nedá. Příjemné čtení přeje vaše Ali.

Byla jsem v rozpacích, protože jsem nevěděla, jestli přijali moji omluvu, a tak jsem mlčela a hladila Naději. Oba dva na mě hleděli a na něco čekali, ale já už jsem se jim omluvila. Nebo jsem se o to pokusila. Napjatou atmosféru pročistila až Na, která si frajersky popošla a strčila do dívčina koně. Ten si jen odfrkl a sklonil se k trávě, což ji naštvalo. Dívka na koni se rozesmála.

„Já jsem Nikol,“ řekla a podívala se na kluka. Ten však mlčel. „A toto stvoření je můj bratr Marián.“

„Alexandra a Naděje.“

„Hezké jméno, viď, Mari?“ pochvalovala si Niki.

„Hm.“

„Ani tvé není špatné,“ vrátila jsem jí zdvořilost. „Jste tu noví?“

„Vlastně ano. Bydlíme kousek odtud. Je to vidět, Lexie?“

„Ne, jen tu znám všechny, takže poznám nové tváře. To tu musí být nuda, že? Když tu nikoho neznáte.“

„To jo, ale jsme čtyři. Na druhou stranu jsem tě ráda poznala, protože s tímhle exotem se to už nedá vydržet,“ prozradila mi a ukázala na Mariána, který se rozhlížel kolem a nás si nevšímal.

„Ale za chvíli skončí prázdniny a vy určitě nastoupíte do naší školy, páč tu žádná jiná není. Už se těšíš, Niki?“

„Niki, Lexie… To jsou zkratky, co?“ zasmála se Nikol.

Marián pobídl svého koně a vydal se krokem po louce. Při tom si mumlal něco o přezdívkách, holkách a žvatlání.

„To neřeš. Je na to citlivej,“ vysvětlovala mi Niki jeho chování.

„Mari, Mari… Nezní to jako marihuana?“ zamyslela jsem se nahlas. Niki se rozchechtala na celé kolo a Mari se otočil v sedle, pousmál se a pronesl:

„Ty se mi líbíš! Nechceš nám dělat společnost při cestě nazpátky?“ Na to šlo jen kývnout.

Při cestě jsme si povídali. Bylo to celkem matoucí. Chvíli jsme kecali o Desire a Breenovi. Desire patří Marinovi a je trochu mrška. Breen zase byl strašný kliďas, což pokoušelo Na. Oba pocházeli z andaluského plemene.

Byl to příjemný rozhovor. Ale pokazil se, když jsme projížděli kolem ranče. V ohradě tam totiž byli ti dva a Linda seděla na Kingovi a Miloš jí upravoval třmeny. Z dálky ke mně doléhal jejich smích a mě bodl osten bolest a nadávala jsem si do naivky. Teďka jsem se koukala otevřenýma očima a pochopila jsem, že King je jen balící taktika. Chudáček jeden.

Niki a Mari pochopili, že se něco děje, a tak navrhli menší závod. Nadšeně jsem souhlasila, jen abych byla co nejdál odsud. Ale závodem jsme jen upoutali jejich pozornost, protože jsem cítila jejich pohled v zádech.

Bohužel mě toto setkání rozladilo a Niki nás bavila trapasy ze života. I Mari se snažil. Nakonec jsem se uvolnila.

 

***

 

Dojeli jsme k nim domů. Byl to dvoupatrový bílý dům s verandou. Na verandě stála od pohledu veselá žena.

„Ahoj, mamííí!!!“ volala Niki a zuřivě mávala rukama. Její mamka nám klidně zamávala.

Sesedli jsme z koní a vydali do ohrady za domem. Mari a Niki si odstrojili koně, avšak já jsem jen Na sundala sedlo a odložila ho na místo, které mi ukázali.

„Sakra, ženský, pohněte trochu,“ poháněl nás Marián, když jsme šli do domu. S Niki jsme se na sebe podívaly a zamumlaly jsme:

„Mužský kecy,“ a vybuchly smíchy.

„Jste hrozný,“ odsekl Marin a obě nás vzal kolem ramen.

„Ty taky,“ vysoukaly jsme ze sebe mezi smíchem.

Takhle jsme došli až k verandě a vyšli po schodech, které pod námi zaskřípaly.

„Vidím, že máte novou kamarádku. Jsem paní Přesná, matka Nikoly a Mariána. Ráda tě poznávám,“ řekla a podala mi ruku k potřásání.

„Já taky. Jsem Alexandra.“ Mile se na mě usmála.

„Hm, otřepejte si boty. Já jdu připravit čaj pro Alex,“ prohlásila a odešla.

„Tak pojď dál,“ pozvala mě Niki. Vstoupili jsme do předsíně, kde jsme se vyzuli a Niki mě provázela po domě. Ukázala mi kuchyň, koupelnu a obývák, kde se na gauči rozvaloval Marián a koukal na fotbal. Pak mě zavedla do patra, kde byla další koupelna (obě měly WC), ložnice, Mariho pokoj a pokoj Nikoly, kam jsme zamířily.

V pokoji jsme se posadily na koberec a další hodinku jsme prokecaly. Instinkt mi říkal, že budeme dobré kamarádky. Vyrušeni jsme byly jen jednou, a to paní Přesnou, která přinesla čaj a sušenky. Taky jsem byla svědkem sourozenecké hádky, protože při každém gólu jsme slyšely rozvášněného Mariána až do pokoje.

 

***

 

Odcházela jsem s úsměvem na rtech po tom, co jsem  pochválila výzdobu. I Na se tam líbílo. Málem jsem myslela, že domů ponesu já ji, a ne naopak. I přes počáteční problémy se sedlem, protože Na dělala blbosti, uběhla cesta klidně.

Doma nás přivítala mírně naštvaná mamka, a tak jsem si slíbila, že až se vrátím ze stáje, vrchovatou měrou se jí odvděčím.

Pomalými tahy jsem Na vytírala dosucha. V mysli jsem si rozebírala dnešní den, když jsem si vzpomněla na Lindu a Milana, přepadly mě  ty známé pocity bolesti, smutku a vzteku.

Najednou uslyšela tiché, konejšivě pššt. Rozhlédla jsem se kolem, ale nikoho jsem neviděla, a tak jsem usoudila, že se mi to jen zdá, a potřásla hlavou.

Ať jsem chtěla sebevíc, myšlenek na ně jsem se nezbavila.

Oni ti za to nestojí. Teď máš nové kamarády, a opravdovější.

Zmateně jsem se začala rozhlížet, ale nikoho jsem neviděla.

Ale no tak. To jsem já. Naděje.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Při psaní tehle kapitolky jsem si uvědomila, že chybí popisy postav atd. Je to z důvodu, že moje sestra moc nečte, takže se snažím, aby měl příběh rychlý děj. Vymyslela jsem to pro ni tak, že k tomu přidávám obrázky z netu, takže i tady bude kapitola jen s obrázky. A moc vám děkuji za komentíky u předchozích kapitol.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Spřízněné duše: Záchrana před půlnocí - 3. kapitola:

2. AlexaFeratu
27.05.2013 [15:32]

Pěkný díl! Emoticon

1. Šárka
27.05.2013 [12:31]

Moc pěvná povídka Emoticon Začala jsem jí číst teprve dneska, ale móóc se mi líbí Emoticon Doufám, že nová kapitola bude co nejdříve Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!