Spřízněné duše: Záchrana před půlnocí - 4. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Alex oslaví Štědrý den a taky ji navštíví nemilá návštěva.

20.06.2013 (17:00) • alanisealicecullen • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 922×

Poprvé v životě mi spadla brada až na zem. Věřila jsem tomu, protože jsem cítila její přítomnost ve své mysli. A děsilo mě to.

„Já… musím si to promyslet,“ vykoktala jsem ze sebe, když jsem se probrala z šoku. Znělo to jako bych uzavírala nějaký obchod. Pohladila jsem Na po hlavě a zběsile utekla ze stájí. Domem jsem se prohnala jako vichřice a ani jsem mamce neodpověděla, když na mě zavolala, že mám ještě čas. Ještě jsem slyšela její smích, než jsem zavřela,

Sedla jsem si na zem opřená o dveře. Hleděla jsem na okno zatažené těžkými světle zelenými záclony. Bylo to tak obyčejné, ale mě to připadalo jako z jiného světa. Tato nová zkušenost byla jako nůž, který rozsypal můj pohled na svět, a já jsem byla zmatená. Byla jsem jako narozené hříbě, ale na rozdíl od něj jsem z toho neměla radost. Bylo to jako rozbité zrcadlo. Tisíce střípků, které už nejsou zrcadlo a už se to nezmění, ani silou vůle či přáním. Nikdy.

Ze zmatených a smutných myšlenek mě vytrhlo zaklepání na dveře. Polekaně jsem sebou cukla.

„A-ano?“ zakoktala jsem se a polil mě studený pot.

„Máma ti vzkazuje, že se máš začít chystat k večeři,“ ozval se tátův hlas z pod dveří. Hlasitě jsem si oddychla.

„Alex? Děje se něco?“ strachoval se taťka.

„Ne, nic. Tak já se začnu chystat a dík.“ Jedna velká lež. Neodpověděl mi a já jsem napjatě poslouchala jeho kroky ze schodů. Rázně jsem vstala, popadla šaty ze židle a zajela do koupelny, která byla jen moje.

Co jsem si jen myslela, když přišel otec? Že to bude Na? Alexandro, ty huso jedna!! To nezvládne ani ona. Dokážeš si představit, jak by vyšla schody? Ne. Tak vidíš.

Zlehka jsem dokončovala svůj make-up. Nikdy jsem se moc nemalovala, ale když už jo, tak jsem si dala pořádně záležet. Odložila jsem šminky na stolek a znovu se podávala do zrcadla. Byl to unikátní kousek. Krásně kované okolo skla. A já jsem si výjimečně při padala aspoň trošku sexy a žensky. Moje sebevědomí nikdy nebylo moc velké, zvláště teď, když mě podvedl Miloš, a tak to byla příjemná změna. Když jsem se dívala na svůj odraz, pochopila jsem, jak málo toho mám s Lindou společného. Ona typická blondýnka s dlouhými nohami, která zná všechny trendy a chování byla trochu mrcha. Tak dobře dost, ale i ona měla chvilky, kdy myslela jako normální člověk. A já? Nemaluji se, nevím, co je in, pomlouvat mi nepřipadá správné a nadevše miluji koně. Prostě jsme jako noc a den. Zahnala jsem ty nesmyslené myšlenky a naposled zkontrolovala vzhled. Krásné černé šaty do půl stehen a bez ramínek mi seděli, tak jak měli. Doufala jsem, že se během večera nestane žádná nehoda v podobě vylezlého prsa. Z tohoto důvodu jsem měla strach si je vzít, ale mamka mě překecala. Na nohy jsem si obula jednoduché baleríny téže barvy jako šaty. Vlasy jsem si navlnila a nastříkala lakem. Na obličej sem si musela dát snad tunu pudru a konektoru, abych zakryla mega obrovský beďar uprostřed čela, který se mi udělal dneska ráno. Rty jsem přetřela růžovým leskem a na oči jsem nanesla modré stíny, aby mi zdůraznili modré oči. Nakonec jsem použila řasenku a tužku na oči a výsledný efekt byl ucházející. Pak mě napadlo to vylepšit řetízkem a náušnicemi ve tvaru srdíčka. Konečně jsem byla připravená na večeři.

Vyšla jsem z pokoje a na schodech mě ovanula vůně smaženého fílé. Sešla jsem ze schodů a uviděla krásně modře prostřeného stolu. Mamka stála u sporáku a otáčela fílé na pánvi. Taťka pokládal poslední sklenku na stůl. Když mě uviděl, mírně se zamračil. Došla jsem do kuchyně, kde jsem vzala, jsem svíčku a donesla ji vedle. Došla jsem do spíže, kde jsem vzala bramborový salát a odnesla jsem ho na stůl. Nejdřív jsem nabrala sobě a taťkovi, který mě zastavil kývnutím hlavy a dál naléval džus a víno. Dala jsem mamce její porci na talíř a došla jsem jí ho ukázat. Řekla mi, že jí mám přidat, a tak jsem jí vyhověla a mísu odnesla do kuchyně a hned za mnou šla mamka s fílé. Konečně bylo vše hotové a my zasedli ke stolu s přáním šťastných a veselých Vánoc.

Strašně jsem si užívala chutné jídlo, příjemnou vůni jablek, skořice a vanilky a rodinnou pohodu. V klidu jsme dojedli a klidně si povídali o minulem roce, ale i o tom budoucím. Co se nám líbilo, co bychom chtěli dokázat a pochválily jsme se navzájem. Já je pochválila za Naději a oni mi řekli, že mají ze mě radost a, že mě mají rádi. Štědrý den je čas, kdy si říkáme dobré věci, o kterých jindy mlčíme. Pak jsme s maminkou uklidili po večeři a tatínek si šel zahrát na ježíška. Když bylo vše uděláno, tak z obyváku zazvonil zvoneček.

Dívala jsem se, jak rodiče rozbalují moje dárky. Mamce jsem darovala stříbrný řetízek s kytičkou a taťkovi přeplatné jeho oblíbeného časopisu Moto Revue. Sama jsem dostala svetřík, kalhoty. top a boty. Dále voňavku a věci pro Naději. Málem zapomněla na kabátek. Rodiče měli z dárků radost a já taky. Vše jsem si odnesla do pokoje. Naše rodinná tradice bylo hraní Kris Kros po dárcích. Síly byli vyrovnané, ale vyhrála mamka. Dále na programu byla pohádka Tři oříšky pro Popelku. Než začala, šla jsem zavolat Nikol a Mariánu a popřát jim. Byli překvapeni, a tak jsem si s každým chvilku povídala.

Po filmu jsem šla dát Naději pár pamlsků, když jsou ty Vánoce. Ve stáji jsem hned Na objala kolem krku.

„Ty jsi nejlepší! Víš to že?“

Jasně, že jsem, ale proto jsi nepřišla, tak dej sem tu mrkev.

Uslyšela jsem v hlavě a na důkaz jejich slov začala šmátrat po kapsách. Zasmála jsem se a vyndala mrkev. Ona se na ni hladově vrhla.

„Já jsem…“

Zítra a teď už jdi. Utnula mě, a tak jsem šla ke dveřím do stáje.

Alex?

Zastavila jsem se, otočila se.

Šťastný a veselý.

Právě mi můj kůň popřál k Vánocům. Jsem ta nejšťastnější holka ve vesmíru.

„Tobě taky.“ A odešla jsem.

Doma jsem poděkovala taťkovi za poklizení Na a popřála jim dobrou noc.

***

Ze spánku mě vytrhl rámus pod oknem.

„Alééééééééx!!!! Prince-zno moje“

Když jsem poznala hlas, tak jsem zasténala, silně přitiskla víčka a na hlavu si dala peřinu, ale Miloš nepřestal. Bylo mi jasně, že je pod obraz. Ale vůbec jsem netušila, co chce.

Na schodech jsem potkala mamku, tak jsem ji řekla, ať si jde, lehnou, že to vyřídím.

„Co chceš?“ křikla jsem zostra, jakmile jsem stála naproti němu.

„Alex.“

„Co. Chceš.“

„S Lindou mi to klape, tak dě-ku-ji.“

„To super. Jestli je to všechno, tak jdi.“

„Jo. Díky tobě jsem se dostal blíž k Lindě. Miloval jsem ji už dlouho, ale nevěděl jsem, jak se s ní seznámit. A navíc jsem vyhrál pět tisíc.“

„Ty ses sadil? O co?“

„Že tě sbalím a dostanu do postele.“

„My jsme spolu nespaly.“

„Linda řekla mým kámošům, že jo.“

„A proto tu mrznu?“ Jen pokrčil rameny a potácivou chůzí šel pryč.