OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Mrtvá láska - 8. kapitola



Mrtvá láska - 8. kapitolaDen s Brandonem a Mikem. K tomu Deanovo záhadné zmizení... Objeví se ještě?

Probudila jsem se někdy okolo půl jedné ráno a nemohla jsem usnout. Dean se na mě zase díval, a když jsem se probudila, vyptával se na mou nespavost. Dost ho to zajímalo, ale proč? Ví o tom něco nebo to taky zažil? Na to se ho zeptám, jednou... Po dlouhé debatě jsem zase usnula. Poprosila jsem Deana, aby mi vzpomínku přehrál ještě jednou. Odmítl. Prý mi tím čerpá energii. Pche...

Ráno jsem se probudila v osm hodin. Prozradily mi to moje svítící hodiny. Jako obvykle jsem se protáhla a ještě na chvíli zavřela oči. Pak jsem se vyhrabala z postele a čekalo mě velké překvapení. A když říkám velké, myslím tím opravdu velké! Dean u mě nebyl. Nejdříve jsem si řekla, že asi bude někde v domě. Možná ví, že jsem vzhůru, proto odešel. Abych se mohla v klidu převléknout. To jsem taky udělala. Nezapomněla jsem se učesat a namalovat si oči. Dnes bylo venku opravdu hezky.

Sešla jsem po schodech dolů do kuchyně. Tam taky nebyl. Tak jsem se rozhodla, že se podívám do obýváku. Nikde jsem ho nenašla. Táta už spal, takže jsem mohla nerušeně hledat dál. Ale bohužel jsem ho nikde nenašla.

Zvláštní. Copak se mi to všechno zdálo? Copak to nebyla pravda? A co ty sny? Přece nemůžu mít stejný sen dvakrát za sebou. Zvlášť za tak krátkou dobu, to prostě nejde. Ale to bych nebyla já, abych nebyla něco extra. Po půl hodině bezúspěšného hledání jsem usoudila, že to celé byl jen přelud mé stupidní fantazie. Ale přesto mám pocit, že se mýlím. Vždyť bylo všechno tak skutečné! To přece není možné, aby to nebyla pravda. To ne...

Ještě chvíli jsem seděla v kuchyni a doufala, že se objeví. Neobjevil. Tak jsem si to přece jenom všechno vymyslela, pomyslela jsem si. Nasedla jsem na Betty, vzala si helmu a rozhodla se, že navštívím Brandona. Musím mu tu chvíli nepozornosti vynahradit. Navíc se taky těším na Mika. Ten mě vždycky dokáže rozveselit. Je tak kouzelný.

„Ahoj, Brandone. Kam razíte?” zeptala jsem se, když jsem ho uviděla jak z domu vytlačil kočárek. Zaparkovala jsem u jeho auta.

„Čus, Erin. Ále. Ani se neptej. Máma i táta jsou v práci a já mám Mika hlídat. Oprus,” postěžoval si Brandon a já nad tím zakroutila hlavou. Co mu tak vadilo?

„Aha. Tak to půjdu s vámi. Přece ti nenechám Mika na pospas,” zabručela jsem a postavila se vedle něj. On zatlačil do kočárku.

Měli jsme namířeno na pláž. Kam jinam. Rozhodli jsme se, že si sedneme na náš oblíbený kámen, u kterého mi mimochodem Dean ukázal svoji... zvláštnost. Jak jsme se dohodli, tak jsme taky udělali. Nejdřív jsem si sedla já na placatý kámen a Brandon mi podal Mika, který ze mě měl obrovskou radost. Brandon si sedl vedle mě.

„Je něco nového?” zeptal se Brandon a proťal tím ticho, které mezi námi vládlo. Dlouho jsme si pořádně nepokecali.

„Ani ne. Kromě toho, že se pořád na tátu zlobím. Takhle mámu vyměnit. No, já nevím... A co u tebe?” zeptala jsem se a zamračila se na Mika, který mě začal tahat za vlasy. Au. Ten prcek má ale sílu. To se musí uznat.

„A víš, že jo? Máma byla povýšená, takže bude chodit do práce mnohem častěji. To bude znamenat víc pěnez, ale hlavně pro mě to bude znamenat víc hlídání. Ach, jo,” povzdychl si a cvrnknul Mika do nosu. Ten našpulil rtíky a vypadalo to, že se rozbrečí. Naštěstí ho zaujala nějaká paní, která běžela kolem.

„Tak, když budu mít čas, ráda ti pomůžu. Hele, proč vlastně není tvoje máma na mateřský?”  zeptala jsem se, protože mě to náhle zarazilo. Nikdy jsem o tom nepřemýšlela.

„Máma žije prací. Když jsem byl malej, tak na mateřský byla. Jenže jí z toho začalo hrabat. Já byl docela hodný dítě a doma nikdy nebyl velkej bordel. Takže neměla co dělat. Táta říká, že už mě přebalovala a koupala, i když jsem to nepotřeboval. Jak určitě víš, moje máma je neunavný typ člověka. Musí něco dělat. Proto teď chodí do práce,” odpověděl mi a já si vzpomněla na naše dětská léta. Jeho máma nás pořád obskakovala a chtěla nám s něčím pomoct, nebo pro nás něco udělat. Proto jsme byli většinu času u nás nebo venku.

„Aha. Hele, nepůjdeme blíž k vodě? Aspoň se trochu zchladíme a Mike si pohraje s pískem. Víš, jak to rád,” usmála jsem se a kývla směrem k moři.

„To víš, že jo,” přikývl a vyběhl k vodě. To je teda gentleman, ani na mě nepočká, když musím nosit Mika, napadlo mě.

„A co ty, Miku? Zlobí tě Brand... Ježiši! To je puch, no, Miku!” ušklíbla jsem se a s Brandonem jsme si zacpali nosy. On náš milíček pustil do vzduchu jedovatý plyn. Když uviděl, jak se oba tváříme, začal se zvonivě smát. Copak to necítil?

„Fuj! Teda, brácho! Takhle si prdnout. Hele, Erin, asi mu budu říkat Prďola první. Tohle není možný. A já ho mám hlídat,” zamračil se a udělal na mě psí oči. Připomněl mi medvídě.

„Tak to ti fakt nezávidím,” zasmála jsem se a pohladila Mika po blonďatých vláskách.

Ještě jsme tam byli asi dvě hodiny, ale pak byl Mike z toho dne utahaný a tak jsem kluky doprovodila domů. Tam jsem nasedla na motorku a odjela domů, kde na mě čekalo nemilé překvapení. Alex, která si povídala s mým otcem, jenž se chystal do práce.

„Ahojky, Erin. Tak jak pak se máš? Máš ze mě radost?” zaútočila na mě palbou otázek. Grr...

„Nashledanou,” řekla jsem, ale raději bych řekla sbohem. To by bylo výstižnější. 

Odešla jsem do svého pokoje a hned uslyšela hlasitou televizi. Táta odešel do práce a naše milá Alex se šla nejspíš koukat na nějaký seriál o čarodějnicích. Nebo taky na Sex ve mětsě. Oboje by k ní dokonale pasovalo.

Unaveně jsem sebou plácla na postel, přestože jsem nebyla ospalá. Ani trošku. Chvíli jsem tam tak jen ležela a dívala se do stropu. Ovšem jsem nemohla přeslechnout velmi hlasitou televizi. Alex sledovala nějakou telenovelu. Ha! Byla jsem blízko.

„Ahoj,” ozvalo se a já vykřikla. Prudce jsem se posadila. Srdce mi tlouklo jako o závod. Uf! 

„Deane! Panebože, já se tě tak lekla,” vydechla jsem a dala si ruku na srdce. To bylo gesto.

„Omlouvám se. Já tě nechtěl vyděsit,” začal se hned omlouvat. Byl u toho vážně sladký. Ach, ach... Hej! Na co to, kurňa, myslím? Dost, okřikla jsme se v mysli.

„Neomlouvej se, já mám stejně radost,” zamumlala jsem a rozhlédla se po místnosti.

„Radost?” 

„Jo, radost. Ani nevíš, jak jsem se bála, že jsi zmizel. Nebo že se mi to všechno zdálo.”

„Aha. Měl jsem ti říct, že se půjdu projít.”

„Dobře, dobře! Všechno odpuštěno. Teď půjdeš trénovat!” přikázala jsem mu odhodlaně.

„Trénovat?” nechápal. Ach, jo. A to si říká duch? 

„Jasně. Víš jak by bylo bezva, kdyby ses naučil zhmotňovat,” položila jsem mu řečnickou otázku.

Dean přikývl a já si stoupla naproti němu. Pozorovala jsem, jak se snaží soustředit na svou pravou ruku. Po chvilce snažení se lehce zatřpytila a já poznala skoro neviditelný rodíl. Nejdříve se snažil luskat, což se mu povedlo až na to, že luskat neuměl. Povzbudila jsem ho jemným úsměvem. Zajiskřilo mu v očích.

Pak ruku natáhla blíže k mému obličeji a dotkl se mých vlasů. Když se mu to úspěšně povedlo a jeho ruka vlasama jen neproplula, zatahal mě za ně. To už je dneska druhý, kdo to dělá. Co ti kluci na vlasech vidí? Zasmála jsem se, i když to zabolelo. Pak se mu ruka zase jemně zatřpytila a proplula mou hlavou.

„Výborně. Zkus ještě něco,” pochválila jsem ho a obdařila dalším úsměvem.

Tentokrát se mi díval do obličeje, ale já se mu dívala na ruce. Obě se lehce zatřpytily a pak je zvedl k mému obličeji. Čekala jsem, že mě zase zatáhá za vlasy, nebo mě rozcuchá. Ale to ne. On dal ruce ještě blíž k mému obličeji. Chytil ho do dlaní a palcem jedné ruky mi přejel po líci. Potom to zopakoval i s druhou rukou.

„Na tohle jsem dlouho čekal,” pronesl a jemně se pousmál.

Na co čekal?


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Mrtvá láska - 8. kapitola:

1. Simones
07.04.2013 [1:25]

Mike je prostě úžasný dítě ! :D :) taky mě zajímá, na co dlouho čekal :) i když asi tuším :)

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!