OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Mrtvá láska - 6. kapitola

Překvapení, večeře a ještě větší překvapení, které Erin opravdu moc nepotěší...

06.04.2013 (17:00) • Lealel • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 874×

Vůbec se mi ten telefonát nelíbil, ale domů jsem musela. Táta nedělal nic jen tak. Nic jsem neprovedla, protože to by na mě křičel až doma. Nic se mu nestalo, protože to on mi volal. Takže se muselo dít něco zvláštního. Ale co?

 

Domů jsem se raději dostavila hned po hovoru, protože jsem to chtěla vědět co nejdříve. Naskočila jsem na Betty, kývla na Deana a rozjela se domů. Mám takový pocit, že se mi to nebude líbit. Tentokrát mi nebylo příjemné, když jsem jela bez helmy - kterou jsem si zapomněla nasadit - a vítr mi čechral vlasy. Taky právě v tom jsem měla výhodu. Vlasy jsem měla ostříhané na mikádo, takže mi zbytečně nevadily. Domů jsem dojela za deset až patnáct minut.

 

„Co se děje?” zeptala jsem se otce, když jsem na něj narazila v kuchyni.

 

„Je to už několik let od doby, co Simona umřela. Život jde... dál,” zamumlal, jako kdyby nemluvil na mě. To dělal často - pokud na mě vůbec mluvil.

 

„Co tím chceš říct?” vyjela jsem, protože se mi to ani trošku nezamlouvalo.

 

„Takhle se mnou nemluv! Co si to dovoluješ... Chtěl jsem ti říct, že jsem si našel přítelkyni. Přijde na večeři. Dneska. A ty se budeš chovat slušně!” Cože? Ne! Ne! To nemůže být pravda, přece nemůže... Chtělo se mi křičet. On si našel jinou? Místo mámy?

 

„Cože? Proč? Jak můžeš?! Ty jsi mámu nahradil! Nahradil jsi ji!” křičela jsem a ukazovala na něj prstem. Nikdy mě tak nenaštval. Bylo by lepší, kdyby už na mě nikdy nepromluvil, nepodíval se na mě... Nebo mě dokonce vyhodil z domu, ale tohle ne.

 

„Já Simonu nenahradil! A ani nikdy nenahradím, jen jdu dál. A ani Alex neznáš! Promiň, Erin, ale nechápu, co jsi čekala... To sis myslela, že po zbytek života budu chodit na noční do muzea? Budu se mračit na svět a pořád jen nadávat? Ne,” řekl mi.

 

Nemělo cenu se s ním bavit, takže jsem jen zakroutila hlavou a vyběhla po schodech nahoru. Do svého pokoje. Mně - asi jako jedinou na světě - nevadila červená barva. Uklidňovala mě. Naopak zelená mě dráždila. Skoro všichni lidé to měli opačně, ale já takhle. Takže mě můj pokoj, který byl červeně vymalovaný, bezvadně uklidnil a já začala přemýšlet normálně.

 

Táta má pravdu. Ani tu ženskou neznám. Nevím, jaká je. A navíc tátovi nikdy vztahy dlouho nevydržely. To mi říkal, když ještě máma byla naživu. Prý si nikdy nemohl najít ženu na delší vztah. Kromě mámy, kterou si vzal. Takže je tu velká šance, že ani s touhle ženskou nevydrží. A taky měl pravdu v tom, že život jde dál. Pořád se mi to nezamlouvalo, ale jeden večer budu hodná na cizí ženskou, která chce mého otce. To zvládnu.

 

„Seš v pořádku?” zeptal se Dean, který se náhle objevil v místnosti.

 

„Jasně, jen jsem trochu bouchla. Budeš tam se mnou?” zeptala jsem se nadějně. Neviditelnou podporu potřebuju.

 

„Jasně,” usmál se a natáhl ke mně ruku. Dlaní nahoru. Já mu úsměv oplatila a položila svoji ruku na tu jeho. Sice jsme se nemohli dotknout a navzájem jsme se necítili, přesto to bylo příjemné gesto. Přátelské. 

 

Povzdychla jsem si, protože jsem uslyšela klepání na dveře. Je to tady. Dean se na mě ještě jednou povzbudivě usmál a zmizel. Přesně řečeno na mě čekal v kuchyni. Sešla jsem ze schodů dolů a uviděla jsem tátu, jak se objímá s nějakou ženou. Táta byl ke mně zády, takže jsem viděla ženě do obličeje. Měla kulatý obličej s velmi jemnými rysy, hnědé oči, které působily přímo černě, a velké rty. Byla blond a vlasy se jí vlnily až k zadku. Svým způsobem byla hezká, ale mně to zrovna dvakrát nepřišlo.

 

„Ty jsi určitě Erin!” vypískla a hned otce pustila. Páni, to bude ráj.

 

„Dobrý večer,” pozdravila jsem vychovaně. Narozdíl od ní. A já se mám prý chovat slušně.

 

Otec nás hned odvedl do naší kuchyňky a ta žena celou cestu nepřestala mluvit. Pořád něco chválila nebo komentovala. To je ale hezká váza, kolik asi stála? Jé! Copak to je za roztomilý obrázek? Nebyl by lepší jiný stůl? Tenhle je už poškrábaný... Bla, bla a bla! Hrůza.

 

„Takže,” začala, když nám táta nandával jídlo. Obyčejně jsem vařila já, ale asi se bál, že bych tam přimíchala jed. „Já se jmenuji Alex a s tvým otcem chodím už čtyři měsíce. Moc mi o tobě neříkal, ale určitě si k sobě najdeme cestu,” usmála se a zamrkala umělými řasami. Kde táta oči nechal? 

 

„Jistě,” odpověděla jsem krátce. Sice se budu chovat slušně, ale nebudu se zbytečně vykecávat. Navíc mě pěkně zaskočilo, že jsou spolu celé čtyři měsíce a táta mi nic neřekl. Připadala jsem si ublížená. 

 

„Tvůj otec je vážně zábavný člověk. Dobře se s ním povídá a zná opravdu úžasné vtipy!” pištěla dál a já měla chuť zacpat si uši. Určitě to byla čtyřicátnice - stejně jako táta - ale chovala se jako nějaká šestnácka nebo tak něco.

 

„Vážně? Mně nikdy žádné nevyprávěl,” zamručela jsem a podívala se na něj. Ten se na mě jenom zamračil a dal mi talíř s něčím, co jsem mohla nazvat jedině omáčkou s kupičkou nečeho. Co to bylo?

 

Zbytek večeře byl takový... zvláštní. Jinak se to nazvat nedalo. Ta divná věc, kterou otec nazval jídlem, se nedala jíst. Ale nedělala jsem zbytečné obličeje a „jídlo” snědla. Alex pořád mluvila a nedalo se ji zastavit. Pořád se mě na něco vyptávala a já odpovídala jedním slovem. Nikdy jsem nebyla moc upovídaná, když jsem nebyla s Brandonem. Táta se taky rozjel a pořád vtipkoval. Já jsem si připadala jako křoví, protože Alex potom věnovala pozornost jenom tátovi. Byla jsem vážně jak křoví, takže jsem pořád koukala do rohu místnosti, kde stál Dean a smutně to sledoval. Soucítil se mnou.

 

Ale na druhou stranu jsem měla radost. Táta se konečně na svět nemračil a bavil se. Sice mi přišlo, že mámu nahradil Alex, ale aspoň byl šťastný. Stejně spolu jenom chodí, nic víc, pomyslela jsem si. Najednou táta vytáhl z ledničky červené víno v krabici. Vzal dvě skleničky a celé je naplnil vínem, které hned nepůsobilo červeně, ale fialově. Tak... vínově. Jaká ironie, že víno působilo vínově. Ach.

 

„Na tebe!” zvolal otec a ťukl si s Alex. Na mě se akorát podíval. Alex to do sebe hodila, jako kdyby to byl panák, a podívala se na dno skleničky. Něco se tam lesklo.

 

Pořádně jsem se natáhla, abych tam taky viděla. Alex otevřela pusu a vytáhla ze skleničky zlatý prstýnek s drouboučkým kamínkem, který měl stříbrnou barvu. Zalapaly jsme obě dvě po dechu. 

 

„Vezmeš si mě?” zeptal se táta.

 

„Ano!” zavřískala a hned ho objala. 

 

Rychle jsem vstala od stolu, čímž jsem shodila skleničku, a utíkala jsem do druhého patra, kde jsem měla pokoj. Tam jsem se rychle zamkla a plácla sebou na postel. To bylo strašné! On s ní chodil čtyři měsíce, mně ji ukázal až dnes a ještě ji požádal o ruku! To bylo hrozné. Chtělo se mi vřískat a ječet, ale místo toho jsem raději brečela. Lehla jsem si na břicho a objala jsem jeden polštářek, do kterého jsem později zabořila obličej.

 

Jak mi to mohl udělat? Jak mohl mámu nahradit takovou nánou? Jak?!

 

Brečela jsem a chtěla, aby to byl jenom sen. Jenže to sen nebyl. Bohužel. Nohama jsem chvíli do postele bušila, ale k čemu to bylo? K ničemu. Cítila jsem se hrozně. Připadala jsem si, že mě táta zradil. Mohl mi udělat cokoliv, ale tohle bylo to nejhorší. Copak jsem něco provedla? Zemřela mi máma, ve škole jsem loser, táta se chystá znovu oženit a ještě ke všemu jako jediná na světě vidím ducha, který je mimochodem hezký a milý, ale to k ničemu není, když je mrtvý. 

 

To jsem prokletá?

 

„Erin, nebreč. To bude v pohodě. Uvidíš,” chlácholil mě Dean, ale moc se mu to nedařilo. Vlastně vůbec. Cítila jsem se ještě hůř, protože jsem věděla, že to v pohodě nebude. Ani náhodou.

 

„Nebude,” zazvlykala jsem. 

 

„Ale...” zkusil to znovu. Už jsem chtěla zakroutit hlavou, ale ucítila jsem něco, jak mě pohladilo. Byla to ruka. Deanova ruka. Rychle jsem se posadila.

 

„Jak jsi...”

 

„Už jsem ti říkal, že je spoustu věcí, které o mně nevíš.”

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Lealel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek Mrtvá láska - 6. kapitola:

aspoň, že má Erin Deana a Brandona :) její otec si fakt "lepší" snad ani najít nemohl ! ale nechme stranou jejího otce.. doufám, že další kapitola bude pozitivnější :) hlavně mě zajímá, jak to bude dál mezi Erin a Deanem :)

Přidat komentář:

Nick:

Text: