Mrtvá láska - 15. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Erin se pohádá s otcem a také se pokusí najít nějaké užitečné informace, ale Brandon ji vyruší. Opět.

12.05.2013 (10:00) • Lealel • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 827×

Celou noc jsem Deanovu hruď využívala jako polštář. Sice nebyl tak úžasně měkoučkej, ale zato to bylo příjemné. Nevím, jak to udělal, ale udržel mě spát celou noc. Bohužel to nešlo beze snu. Nebo bych spíš měla říct bohudík, protože mi ten sen otevřel oči. Obrazně.

Zuřivě jsem něco hledala. Venku. Ale tam to nebylo. Nikde. Rozeběhla jsem ke mně domů a našla jsem to u sebe v pokoji. Nebo spíš ho. Dean tam seděl na posteli a brečel. Bez slz. Přesto bylo poznat, že pláče. Klekla jsem si mu k nohám a vzala ho za ruce. Zahleděl se mi do obličeje.

„Musím tě odsud dostat! Nejsi tady šťastný, chceš svobodu. Skutečnou svobodu. Neboj se, já ti pomůžu,” uklidňovala jsem ho, protože jsem věděla, že už dál nedokáže žít mezi lidmi. Psychicky na tom byl hodně špatně. I když měl mě. Na tom nezáleželo.

„Ne. Já tu zůstanu. Kdybych odešel, byla bys nešťastná. A to já nesmím dopustit,” snažil se usmát, ale na obličeji se mu objevil ošklivý úšklebek.

„To ani náhodou. Na mě neber ohledy. A jestli tě to zajímá, tak jsem právě nešťastná. Protože ty jsi nešťastný.” Jeho obličej se změnil a znovu začal brečet. Vypadal šíleně zoufale.

„Pomoz mi, Erin. POMOZ MI!” zakřičel a já si připadala jako v Lovkyni snů od Lisy McMannové.

Protáhla jsem se, podrbala se na ruce, zamlaskala a dál se tulila k Deanovi. Sice jsem měla zavřené oči, ale věděla jsem, že se pobaveně usmívá. Pak jsme zaslechla uchechnutí. Otevřela jsem oči, zvedla hlavu a zamračila se.

„Nerad ti kazím zábavu, Erin, ale musíš do školy,” upozornil mě a zasmál se mému kyselému obličeji. Komu by se chtělo do školy, když Dean slouží jako polštář? Mně rozhodně ne.

Vstala jsem a odešla si vyčistit zuby, namalovat, učesat a obléct jako vždycky. Dean už zmizel do školy. Dnes mi nemohl udělat snídani, protože Alex a táta byli doma. Létající chleba by je asi vyděsil. Určitě. Ale Dean můj nápad - smrtelné vyděšení Alex a táty - okamžitě zavrhl. Nebyl tu od toho, aby strašil lidi. Škoda...

Dobelhala jsem se ke schodům. Dneska jsem se s tím musela poprat. Dean měl pravdu, můj prdel style - jak to nazval on - byl vážně víceméně bolestivý. Prvním pár schodů jsem zdolala celkem úspěšně, ale pak si mě všiml otec a šel mi pomoct. Moc nadšeně nevypadal. Grr...

„Dobré ránko. Jak ses vyspinkala, Erinko?” vybafla na mě Alex v kuchyni. Málem mě trefil šlak! Vidět ten zmalovanej ksicht po ránu není zdravé na srdce. To rozhodně.

„Nejsem žádná Erinka!” odporovala jsem. Copak já jí říkám Alexilinko? Ne.

„No jo, vlastně. Ty jsi naše velká holka.” Naše?! Slyšela jsem dobře?

„Jestli pod pojmem naše myslíš jenom mého otce, tak ano.”

„Erin!”

„Co, tati? To ty sis vzal tady madam Zmalovanej ksicht, ne já! Kvůli ní sis našel normální práci. Ne, kvůli mně. Vyhýbáš se mi, protože podle tebe můžu za máminu smrt. Ale za to já nemůžu, chápeš? Asi ne, když si vzal práci, do který jdeš dopoledne a vracíš se v noci. Co nejvíc se mi vyhýbáš a ani se mi neopovažuješ říct, že máš přítelkyni. A abrakadabra, světe div se! Jeden den mi ji ukážeš a hned na to ji požádáš o ruku! No, řekni mi... Je tohle normální?” zakřičela jsem na něj a po několika letech si vylila srdíčko.

„Já jsem naživu, zlato,” vmísila se do toho Alex.

„Ale jde o to, milá Alex, že ty nejsi moje matka! A maluješ se a oblékáš jako děvka,” zamračila jsem se na ni a vypotácela se ven, protože přijel Brandon. Přesně na čas. Já holt vím, proč jsem si ho vybrala za kamaráda.

„Ou. Dobře, ty! Pěkne si jim to nandala, ale nemusela jsi křičet tak, že to určitě slyšeli až ve škole,” usmál se na mě Brandon, jen co jsem si sedla do auta.

Díky tomu, že jsem celou noc spala, jsem neusnula při hodině. Takže Rejpalka slíbila, že jestli to takhle vydržím ještě dva dny, tátovi nezavolá. To prostě musím dát! A navíc to má velkou výhodu. Dean mi bude muset nadále dělat polštář. Jupí!

Hned po vyučování jsem si zašla do knihovny, která byla k mému štěstí hned vedle školy. Řekla jsem Brandonovi, že mu zavolám, až skončím. Sice z toho neskákal dva metry do stropu, ale souhlasil. Ten by se pro mě i rozdal... Ne, to asi ne. Ale nikdy by mě nenechal ve štychu. Uf!

Sedla jsem si k jednomu počítači a vyťukala do Googlu - Dean Parker. Nejdřív mi to našlo nějakého padesátníka Deana Parkera, který byl něčím slavný, pak taky cizí rodokmeny, ale nakonec jsem něco našla.

Dean Parker

* 2. 8. 1838

+ 15. 3. 1857

Dean Parker byl synem Heleny a Isaaca Parkerových. Měl mladší sestru Kirsten a mladšího bratra Edwarda. Jeho otci patřila velká vila, kde s nimi žil jeho bratr Cameron s manželkou Leslie a dcerou Emmou. Té se později narodil syn Eric, avšak v útlém věku zemřel. Deanovi bylo necelých devatenáct let, když se snažil uklidnit svého otce a strýce. Oba muži vytáhli pistole a jeden z nich Deana omylem zavraždil. Nikdy se nezjistilo, čí kulka zasáhla chlapcovo srdce. V domě byla celá rodina kromě Kirsten s Edwardem, kteří byli v tu dobu ve škole. Dean Parker byl chytrý a pohledný mládenec, který měl zdědit celou vilu a oženit se s Patricií Masenovou. Sňatek byl dohodnutý, ale ani jeden ze snoubenců o něj nestál. Helena s Isaacem zemřeli brzo po synovi, takže o vilu se staral Cameron spolu s Leslie. Po nich vilu sdědila Emma, která se nikdy neprovdala a ve vile strávila zbytek smutného života. O vilu usilovala odjakživa, ale když jí dostala, nic nemělo cenu bez jejího syna.

„Páni,” vydechla jsem užasle. Párkrát jsem zamrkala, neztrácela čas a úryvek z novin devatenáctého století si šla okamžitě vytisknout. Papír jsem úhledně složila a dala si ho do kapsy u kalhot.

Když jsem našla takhle starý úryvek z novin, musí někde být i nějaká zpráva o průběhu vyšetřování, pomyslela jsem si. Vyjela jsem ze stránky, kde jsem našla základní údaje o Deanově rodine, a do vyhledávače naťukala - Případ Deana Parkera. To mi nic nenašlo, takže jsem zkusila štěstí znovu. Vyšetřování případu Deana Parkera.

Bingo!

Strašné neštěstí se stalo ve vile pana a paní Parkerových. Isaac Parker se jako obvykle hádal se svým bratrem Cameronem. Tentokrát hádka přerostla v bitku a Isaacův syn Dean se muže snažil odtrhnout, bohužel oba vytáhli zbraně a vystřelili. Jedna střela se odrazila od brnění, které zdobilo obývací pokoj, a zasáhla Deanovo srdce. Chlapec na místě zemřel. Teď se případ vyšetřuje, ale policie má špatné zprávy. Bratři vlastnili stejné zbraně se stejnými náboji a díky bitce nejde přesně určit, kde kdo z účastněných stál. Deanova matka, Helena, velmi truchlí a doufá, že se vrah dopátrá, protože si přeje pro Deanovu duši klid.

Tohle už bylo jen pár poskládaných informací, které jsem taky znala, přesto jsem si i tento úryvek vytiskla a schovala do kapsy u kalhot. Chtěla jsem si ještě najít pár užitečných informací, ale před knihovnou někdo troubil a já pochopila, že si pro mě přijel Brandon. Ach, jo. Sbalila jsem si svých pět švestek a dobelhala se k Brandonovu autu. Brandon se netvářil nadšeně, ale když si mě všiml, usmál se.

Tak zase příště, no...

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Lealel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování