Mrtvá láska - 13. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Pokažený den, nemocnice a hlavně naštvaná Erin.

29.04.2013 (10:00) • Lealel • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 871×

Otevřela jsem oči. Hned jsem musela aspoň párkrát zamrkat, protože jsem viděla rozmazaně, a navíc mě do očí uhodila bledě modrá barva. Poznala jsem, že ta modrá je barva stropu, a že ležím na něčem měkkém. Celé tělo mě bolelo. Hlavně hlava.

„Konečně! Slyšíš mě, Erin?!” Pootočila jsem hlavu na stranu a spatřila známou tvář. Deanovu tvář, která byla plná strachu.

„Ano, Deane. Nemusíš mi křičet do ucha,” poznamenala jsem a pokusila se pomocí rukou posadit. Marně. Měla jsem je pěkně bolavé a ochablé, takže mi musel Dean pomoct.

„Co tě bolí? Ublížila sis? Ani nevíš, jak jsem se o tebe bál!” strachoval se.

„Nic se mi nestalo. Jenom mě bolí celé tělo a zítra mě budou moct korunovat na královnu modřin... Co se stalo?” zeptala jsem se a prohrábla si krátké vlasy.

„Byli jsme v galerii a už jsme chtěli odejít, jenže jsi šlápla na hodně ztrouchnivělou část podlahy a... propadla ses. Naštěstí jsi spadla jen o patro níž, ale uhodila ses do hlavy a ztratila vědomí. Odnesl jsme tě do svého pokoje. Moc jsem se bál, že se ti stalo něco vážného.”

„Aha... No, tak promiň, že ničím tenhle palác. Fakt ti závidím. Tady bydlet muselo být úžasné!” snažila jsem se odlehčit situaci. Dean se zasmál a přisedl si ke mně.

„Ani mi nezáviď... Velký dům se rovná velká rodina, což je ještě větší otrava. Nemáš chvíli klid,” zasmál se a dal mi pramínek vlasů za ucho. Jeho dotek mě zastudil a na předloktí mi naskočila husí kůže.

„Pche. Tobě se to něčemu rovná, ale já mám delší příklad. Malý dům plus malá rodina plus hodně lásky plus strašná tragédie se rovná děsnému smutku a příšerné maceše. Brr,” zasmála jsem se, ale taky trochu zesmutněla. Vzpomněla jsem si na mámu a na sešit, do kterého jsem zapomněla napsat, že vidím ducha. Jsem vadná!

„Je mi moc líto, co se stalo tvojí matce.”

„Ale to bych tě nikdy neviděla.”

„Hm, ale to je jen jedno jediné maličkaté plus z celé záležitosti.”

„Ale i takové maličkaté plus může být cennější než všechno na světě.”

Pohladila jsem Deana po studené tváři a pak moje ruka spočinula na jeho krku. Bylo to jako nekonečné dlouhé ticho a nicnedělání... Pak se Dean nahnul blíž ke mně, až jsme se dotýkali špičkou nosu, a uchopil do svých rukou mé rozžhavené tváře. Naklonil se ke mně ještě blíž a já se na něj namáčkla.

Už mě skoro políbil... když mi najednou začal vyzvánět mobil. Do prdele!

Rychle jsme se od sebe odtáhli, jako kdybychom byli dvě děti, které někdo přistihl na záchodcích. Vytáhla jsem mobil ze zadní kapsy svých kraťasů a zamračila se na display, kde bylo červeně napsáno - Brandon.

„Ano?” zamumlala jsem kysele.

„Hele, Erin, musíš přijet ke mně. Mám dva hodně velké problémy,” vychrlil ze sebe Brandon.

„Jaké problémy?” zasténala jsem. Místo toho, abych se teď líbala s Deanem, jsem měla řešit Brandonovy problémy. Trochu ujeté, nemyslíte?

„Jeden psychickej a druhej fyzickej. Pohni kostrou, Erin, a přijeď! Čekám. Pa!” rozloučil se se mnou a zavěsil.

Nepřibližujte se, mám chuť někoho zmrzačit. Nebo nejlépe zabít!

„Ehm... Zvládneš sama dojít dolů?” zeptal se Dean a v jeho hlase bylo slyšet, jak se snaží potlačit smích. No tak! To nemůžu mít jednou v životě aspoň kapku štěstí?! Očividně ne.

„Jasně, jen mi pomoz na nohy.”

Dean se na mě usmál a chytil mě kolem pasu. Já ho čapla za silné paže a on mě postavil na zem. Hned nato jsem se s vyjeknutím svalila zpátky na postel. To byla bolest jak svině! Ano, dneska budu sprostá, protože tenhle den je pro mě jako pátek třináctého!

„Co se děje?” ptal se Dean.

„Au! Asi jsem si vyvrtnula kotník. Dost to bolí,” odpověděla jsem a všimla si, že mám ten kotník divně napuchlý. Ajaj.

„Odnestu tě na verandu. Okolo tohodle domu nikdo moc nechodí, takže nebude divné, že se vznásíš ve vzduchu. Zavoláš Brandonovi a ten tě odveze do nemocnice. Dobře?”

„Dobře.”

Omotala jsem Deanovi ruce kolem krku a on zasunul jednu svou ruku pod má kolena a druhou těsně pod lopatky. Pak mě zvedl, jako kdybych nic nevážila. Páni. To bych si nechala líbit, kdybych neměla takový strach, že mě upustí. Ale to se nestalo a Dean mě bezpečně dopravil na verandu, kde mě opatrně posadil na vrzající schody. Sedl si vedle mě.

„Erin?” ozvalo se, když jsem vytočila Brandonovo číslo. Vzal to hned po prvním zazvonění.

„Brandone, potřebuju... abys mě odvezl do nemocnice,” zasekla jsem se uprostřed věty, protože jsem věděla, že Brandon bude řádit. Měla jsem pravdu.

„Cože?! Do nemocnice! Co se ti stalo? Není to nic vážného? Bolí to? Jak dlouho to vydržíž? A kde vlastně seš?” vyváděl a já slyšela, jak startuje auto.

„V zadní části města. Jak je ta ulice, kde jsou ty rozpadlý starý domy. Pamatuješ?” zeptala jsem se, protože jsem si nebyla jistá.

„Jasně. Hned jsem tam!” zavěsil.

Po cca deseti minutách dorazil Brandon se svým starším autem. Vysvětlila jsem mu, že jsem si nejspíš zvrtnula kotník, a on se konečně zklidnil. V nemocnici bylo strašně přeplněno, ale pro moji radost mě přijali hned, co jsme dorazili. Aspoň něco. Brandon zůstal v čekárně, ale Dean šel se mnou. Stejně ho nikdo neviděl.

Byla jsem poslána na rentgen a cestu tam jsem si celkem užila, protože mě sestra odvezla na vozíku. To bylo super. Na rentgenu se zjistilo, že mám skutečně vyvrtnutý kotník a dokonce zlomenou nějakou kost, takže se doktor rozhodl, že mi dá sádru. Nejdřív to chtěl udělat od prstů ke koleni, ale s tím jsem nesouhlasila, protože bych se zbláznila. Tak jsem doktora přemluvila, ať mi tu sádru dá jen do půlky lýtka. Úspěšně.

Trvalo to docela dlouho, ale když byl doktor se vším hotov, pustil mě domů. S platbou jsem si nemusela dělat starosti. Sestra zavolala otci, který to měl přijet druhý den zaplatit. Už jsem viděla před očima, jak je z toho odvázanej. Hip hip hurá!

„Tak... jaké jsou ty tvoje problémy?” zeptala jsem se, když mě Brandon odvážel domů.

„Dostal jsem čtverec z biologie, což je dost zlý. Máma mě zabije!” No... To si ze mě dělal srandu, ne?

„A ten druhý problém...”

„Melisa mě objala, protože jsem jí pomohl s domácím úkolem a... no, políbil jsem ji. Jenže mi ta hezká tvářička dala pěstí,” řekl mi naštvaně a sundal si sluneční brýle, které měl doteď na nose. Okolo pravého oka měl monokl.

Sice jsem se tomu zasmála, ale do smíchu mi nebylo. Tenhle den byl vážně děsný a já byla ráda, když jsem se s berlemi dobelhala do druhého patra, kde se nacházel můj pokoj, a plácla sebou na postel.

Tak si to celé zrekapitulujeme. Šla jsem s Deanem do jeho domu, dozvěděla jsem se něco málo o jeho rodině a propadla jsem se podlahou, po čemž jsem ztratila vědomí. Probrala jsem se v Deanově posteli - ne, nebylo to tak, jak to vyzní - a Dean mě chtěl políbit. Což by bylo super, kdyby mi nezavolal Brandon kvůli jeho monoklu a debilní čtyřce. Ne, vůbec to nebylo třetí sprosté slovo za tenhle debilní den. Čtvrté! Pak jsem zjistila, že mám vyvrtnutý kotník a Brandon mě odvezl do nemocnice. Ještě před tím, než jsem šla spát, jsem si vyslechla bezpečnostní přednášku od rozzuřené Alex. Táta byl doma z práce, ale ani mě nechtěl vidět. Takže super den.

Vlastně mám celej život úplně suprovej! Měl by o mně někdo napsat knihu nebo natočit film. Přece si takou radost nemůžu nechat sama pro sebe. No, ne?

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Lealel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mrtvá láska - 13. kapitola:

2. Eolis přispěvatel

04.05.2013 [11:44]

A ja byla tak zvedava na ten jejich polibek... -.- ten musel bejt asu taky studenej co? Emoticon A tyjo... Asi bych Brandona prizabila... Takovy oohromny problemy