OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Kyndra - 4. kapitola



Kyndra - 4. kapitolaKyndra se ve vzpomínkách ocitne před prvním kostelem. Jak dopadne její pokus o nalezení Vily Milby?
A co se stane ve vesnici, ve které se právě nachází?

4. kapitola


Ráno, když jsem se probudila, všimla jsem si, že jsem nechala na nočním stolku dýku. Zamyšleně jsem přejela rukou po znacích vyrytých na její čepeli a ponořila se do vzpomínek:

 

Stála jsem před kostelem a váhala vkročit. Bála jsem se, jestli se mi něco nestane. Vždyť jsem se změnila. Co když jsem teď ďábel? Od malička mě učili, že do kostela můžou jen ti hodní. Co když jsem teď zlá?

Po chvíli přemýšlení jsem udělala první váhavý krok.

Velké masivní dveře se se skřípotem otevřely a já mohla vkročit dovnitř. Viděla jsem nějakého malého kněze, jak stojí na druhé straně kostela.

Tichými kroky jsem se k němu vydala a snažila se vymyslet, co budu dělat.

„Dobrý den,“ promluvila jsem, když jsem byla u něho. „Potřebovala bych se vás na něco zeptat.“

„Ale klidně,“ odpověděl kněz a začal se ke mně otáčet. Všimla jsem si, že v ruce drží nějakou misku. „S čím vám mohu...“ Kněz se na mě otočil a vystrašeně vykřikl.

„Jdi pryč, ďáble,“ zvolal a při tom na mě vylil obsah mísy, co držel v ruce. Zmateně jsem na něho hleděla a cítila, jak se uvnitř mě zvedá vlna vzteku.

„Co se to tady děje?“ zeptal se další kněz, který mezitím přišel.

„Je konec světa. Ani kostel nás už nezachrání. Ďáblovi poskoci překročili náš práh,“ vykřikoval ten, co mě polil, a zběsile při tom mával rukama. Druhý kněz se na mě podíval a jakmile spatřil mé temné oči, obličejem mu prolétl strach a okamžitě přede mnou padl na kolena: „Omlouvám se, prosím, nezabíjej ho. On neví, kdo jsi.“

Instinktivně jsem sáhla pro dýku, kterou jsem měla za pasem. Vůbec jsem netušila, co od nich mohu čekat.

„Zmiz,“ sykl klečící kněz na toho druhého a otočil svoji pozornost zpět na mě: „Ještě jednou se za něho omlouvám.“

Při pohledu na knězův stříbrný kříž, posázený černými diamanty, který mu visel na krku, jako by se ve mně něco změnilo.

„Vstaň,“ řekla jsem autoritativním hlasem. Vůbec nevím, kde se to ve mně vzalo.

Kněz rychle vstal a se sklopenou hlavou se zeptal: „Co pro tebe můžu udělat, dcero?“

„Hledám Vilu Milbu.“ Můj hlas zněl tak nenávistně, až jsem se sama lekla.

Kněz okamžitě zvedl hlavu: „Ty se jdeš učit?“ zeptal se překvapeně. Naklonila jsem hlavu mírně doleva a začala si ho prohlížet.

„Omlouvám se,“ vyhrkl okamžitě. „Samozřejmě, že ti ukážu cestu k Vile, ale určitě musíš být unavená. Nejprve si tu chvíli odpočiň.

 

Dříve by to pro mě byla šťastná vzpomínka, vždyť to jsem se poprvé chovala jako správná Kyndra. Pohledem na knězův kříž byla moje proměna dokončena. Už zbýval pouze malý detail, a tím byl výcvik.

Jenže teď, teď to je pro mě jen obyčejná, bezvýznamná vzpomínka na minulost. A navíc mi vůbec není prospěšná, tak proč se tím dál zaobírat?

Vstala jsem z postele a šla si učesat vlasy. Dnes musím sehnat zásoby a konečně budu moct opustit tuhle vesnici.

Při česání jsem se neubránila pohledu do zrcadla. Já si snad nikdy nezvyknu na svůj pohled. Vždycky mi chvíli trvá, než se dokážu odtrhnout.

Když jsem dokončila všechny úpravy, začala jsem cvičit s mečem. Zaujala jsem obranný postoj a představila si útočícího Stína.

Ukročila jsem stranou a sekla do pomyslného protivníka. Rychle jsem se otočila a sekla znovu. Všechny mé kroky byly prováděny s takovou lehkostí, až mě to samotnou udivilo. Ještě jsem si zopakovala pár obranných postojů a vydala se nakupovat zásoby.

Tržnice se hemžila lidmi do té doby, dokud jsem tam nepřišla já. Jako na povel se na mě všichni podívali a hned jak zjistili, kdo k nim přichází, vše utichlo. Bylo to, jako by se zastavil čas.

Sebevědomě jsem kráčela ke stánkům, ve kterých jsem něco potřebovala, a brala si, co mi přišlo pod ruku.

Nikdo se ani neodvážil pronést něco o placení.

Najednou jsem za sebou zaslechla blížící se kroky. Zpozorněla jsem a zrovna v tom okamžiku, co jsem se chtěla otočit, ozval se výkřik a hlasitá rána.

Chris se rozběhl po muži, který se ke mně blížil se sekerou v ruce, a srazil ho k zemi. To byla ta rána, kterou jsem zaslechla.

Pobaveně jsem sledovala jejich souboj. Celou dobu mi bylo jasné, že ten útočník nemá proti Chrisovi ani tu nejmenší šanci.

Ještě chvíli se po sobě váleli, když vtom se Chris vyhoupl nahoru a rozbil tomu muži hlavu jeho sekerou.

Potůčky krve mi pomalu stékaly k nohám.

Chris zvedl hlavu a pohlédl mi do očí. S pobavením jsem sledovala jeho vystrašený obličej, který zkrášlovaly kapky krve.

Kývla jsem na něho hlavou a bez jediného slůvka jsem se otočila a vydala se zpět do hostince.

Opět jsem byla v hostinci úplně sama a nalévala si už několikátého panáka. Byla jsem rozhodnutá, že příští ráno z téhle vesnice odejdu. Všichni zdejší lidé byli tak strašně nudní.

„Ahoj,“ ozvalo se vedle mě. Zvedla jsem oči a spatřila Chrise.

„Co chceš?“ zeptala jsem se hnusným tónem a upila ze skleničky.

„Ten muž,“ Chris se na chvilku odmlčel. „Byl to otec toho mrtvého chlapce.“

„No a?“ zeptala jsem se s povytaženým obočím.

Přestala jsem vnímat, co říká, protože jsem zvenku zaslechla nějaký divný rozruch. Bylo to divné, jelikož jsem necítila přítomnost žádného Stína. Bezmyšlenkovitě jsem vstala a vyšla ven před hostinec, a to, co jsem spatřila, mi vykouzlilo vražedný úsměv na tváři. Další Kyndra se blížila přímo ke mně.  


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Kyndra - 4. kapitola:

3. ElisR1 přispěvatel
15.11.2012 [19:47]

ElisR1Moc vám všem děkuji za komentáře. Bohužel o Chrisovi se zatím nic nedozvíte... Nechci vám kazit překvapení :D.

2. Hejly
09.11.2012 [15:55]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. martinexa přispěvatel
09.11.2012 [14:39]

martinexaCo je ten Chris zač to by mě fakt zajímalo. Jinak se těším na další kapitolku.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!