OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ernst - 1. kapitola

Florencie. Rozechvělé město blikotá a provoz řinčí do tmy. Snad nebude překážet trocha teenagerské atmosféry, která už mi přijde stejně umírněná. Rozehra příběhu začíná v přítomnosti, postupně se to ještě rozviklá - tedy doufám v to. Příjemné počtení.

19.08.2012 (10:00) • Vogel • Povídky » Na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 1267×

Ráda bych řekla, že jsem z naší třídy na výletě ta, co má nejdelší vlasy a nejkratší sukni - znělo by to pak dojmem správné odvázané holky. Ale vzhledem k tomu, že minulý měsíc prošly moje vlasy menší úpravou, souhlasila jenom ta druhá část - přesto pocit, že se chovám jako úplná děvka, neklesal.

Lépe řečeno, s každým mým slovem narůstal.

„Dmitrij Kuznetsov,” odpověděl na mou otázku a místo podání ruky přes stůl si nalil minerálku.

Pokrčila jsem rameny, jako by to byla ta největší hotovka na světě. Z celé situace bylo přeci zcela zjevné, že tento mladý muž s ostrými rysy a talentem pro oční kontakt pocházel z Ruska. Jsem přece holka, co randila i s eskymákem.

„Takže Rusko?” zeptala jsem se nedbale, ale jen potud, kde končila hranice dívčího projevu vzrušení. Světe, div se, neboť většího divu se ti asi nějaký čas nedostane - já, které se chlapci a celkově i muži asi vyhýbali, snad poprvé mluvila s člověkem opačného pohlaví na úrovni toho „jiskřivého rozhovoru”, kterého účinky jsem zatím znala jen z knih a filmů.

Místnost, která fungovala jako velká jídelna hostelu, působila mdlým až šedivým dojmem. Unavení turisté se zapojovali do hovoru bez známky života a většinou jen mlčky hleděli, jen já jsem měla pocit, že mnou proudila nějaká tekutina zbystřující mysl a smysly. Svěžejší jsem se za poslední měsíc necítila, ačkoli jsem za sebou měla již čtvrtý den unavujícího - rozhodně však vzrušujícího a působivého - poznávání italské Florencie.

Nepřítomnost mých spolužáků mne přímo dráždila k převrhnutí sama sebe, vyletět sama ze sebe, vytrysknout jako láva a obsáhnout co nejvíc. Něco zažít. Prahnutí po žití mi teklo po vnitřních stěnách hrudníku. Ach, to mládí.

Pokýval hlavou - takovým zvláštním způsobem na stranu - a obrátil znovu veškerou pozornost na mne.

„A ty?”

Sklopila jsem oči pod jeho pohledem. Přeci jen na mě té mužnosti bylo až příliš, z tohoto okatého flirtu jsem byla celá pod jakýmsi vnitřním zrněním. Dmitrij. Proč ne. Polkla jsem, když jsem si uvědomila, jak odvážné jsou mé šestnáctileté myšlenky, a po celou dobu se svým způsobem styděla. Momentálně mi to nevadilo.

„Řekněme, že osmnáct set dvanáct by asi nebyl nejšťastnější rok pro naše sympatie.” Necítila jsem se nejlíp, když jsem to dořekla, ale ten Rus mi dával pocit, že jsem výjimečná. Tak zvláštně křivě se na mě pousmál, z jeho chování nebylo cítit žádné pohoršení.

„Takže Francie?”

„Oui,” vrátila jsem mu úsměv.

„Non, rien de rien, non, je ne regrette rien,” zanotoval. Edith Piaf.

„Kde ses naučil tak dobře francouzsky?”

„Očekával jsem pochvalu zpěvu, mademoiselle.”

Upravil si arogantně límec košile. Může mužský v černé košili vypadat tak... Jeho další pohled, pod kterým roztaje i frigidní baba, mi prostě rozsekal myšlenky vejpůl. Přestože jsem byla spokojená, že navenek asi vypadám přijatelně hezká - takový model si přeci mohl přímo ukazovat prstem, koho si přeje -, uvnitř se honil jeden velký zmatek.

Jako bych chtěla demonstrovat svůj klid, sáhla jsem si rukou do vlasů.

„Sylvio?” zavolal někdo.

Otočila jsem se. Ve dveřích stály tři spolužačky, se kterými jsem měla naplánovanou noční obchůzku městem. Nikdy jsem se s nimi nestýkala v jiném vztahu, než jako s kamarádkami ve škole, ale díky učitelově vynálezu - totiž, že nesmíme ven chodit méně než ve čtyřech - jsme si navzájem pomáhaly. Ty tři chtěly být spolu a já jednoduše k sobě nikoho neměla - což asi zní, že jsem úplný outsider -, takže čtyřka byla vytvořená.

Obrátila jsem se zpátky k Rusovi v černé košili a hodila po něm omluvný pohled. Nebe, může být někdo tak sexy?

„Gotta go” bylo jediné, co jsem v angličtině uměla v tom rozjiskřeném vzrušení říci, než jsem se vytratila z místnosti s kamarádkami v čele. Stačila jsem ještě kývnout se setrvačným úsměvem na nějakého Čecha, co si v kuchyňce krájel salám, a dva Italy u recepce.

Jen co se za námi zabouchly široké dveře, obrátily se ty tři na mě. Poznala jsem, že je udivil obraz mé osoby vybavující se s cizím mladíkem, o kterém se zároveň nedalo říct, že je málo hezký.

Stály jsme jen tak na tmavé ulici a já si připadala jako škubající se hmyz pod lupou.

„A kdo to byl?” zeptala se první.

„Jo, kdo byl ten sexouš?”

„Toho už má Sylv, tak se nesnaž, Raquel,” napomenula ji třetí.

„Já jí ho neberu, já jsem jen zvědavá.”

Přejela jsem pohledem po těch třech, se kterými jsem se zběžně znala jen ze školy, a v duchu si hodně hlasitě oddechla. To jejich věčné žvanění mi přišlo veselé, až jsem se z toho musela tiše usmívat taky.

Otevřela jsem pusu, jako bych chtěla něco říct, a dramatizovala situaci. Stály kolem mě s očima hltajícíma každý můj pohyb a nejspíš čekaly, že jim podám přesný záznam naší konverzace.

„Nikdo.”

Bez dalšího slova jsem vykročila vstříc vůni nočních ulic.

Po cestě jsem se od nich odpoutala a chodila pozadu. Nevadilo jim to a já tak měla čas vnímat okolí naplno.

Ten večer jsem si uvědomovala, jak moc, jak moc mě to město okouzlovalo. Pocit omráčení mi těžkl v hlavě - přesto jsem si to všechno uvědomovala snad příliš hluboce. Omráčenost se mi stáhla i do srdce a pak unaveně prosakovala celé tělo a v mé mysli hořela vzpomínka na Rusa v černé košili, když jsem v poločistých sprchách na sebe pustila studenou vodu.

Napoprvé nemůže být člověk nikdy okouzlen tak, jako zvládne opojení důkladně prošetřené časem. Olej, který pomalu stéká, v tom je čas - ne navoněná vodička. Ta pravá hloubka se vrývá do našeho nitra, nenaráží do něj. Proto první dny ve Florencii to na mě působilo, ale snášela jsem to v klidu. Teprve dnes večer jsem si všimla, jak ji dýchám i srdcem. Jako by mi tohle kouzelné město nalévalo po kapkách do srdce silný cit, silné pouto. Mezi mnou a Florencií probíhal tichý milostný akt a já si neuměla představit, že bych se měla vrátit zpátky domů, do Lyonu. Chvíle, jsi tolik krásná! Prodli jen...

---

Mám pocit, že ne všechno se vešlo do perexu. Krátce bych chtěla poděkovat všem, kteří mi u prologu zanechali komentář. Potom - vážně budu nadšená, když napíšete váš upřímný názor, všechny výtky sem. 

Ohledně Dmitrije a dívky Sylvii, obě tváře najdete ve shrnutí. Zatím ale radši neoficiálně .).

Chvíle, jsi tolik krásná! Prodli jen... - známá věta z Fausta: Faust uzavírá smlouvu s ďáblem, přesněji: pokud si toto Faust byť jen pomyslí, bude utracen. 

---

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Vogel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek Ernst - 1. kapitola:

Leylon, ráda slyším, že máš ráda i vážnou hudbu, takových lidí dneska už moc není . Mě vážná hudba skýtá vážně velký potěšení taky a někdy si říkám, že ji mám ještě radši, jak moderní . No momentálně jsem objevila i kouzlo oper .

Jé. Tak to jsi dobrá, já už chuť ke kreslení tak silnou mívám málokdy - většinou kreslím, protože si řeknu, že je škoda, že jsem tak dlouho už nekreslila. No, stejně bych ty tvoje výtvory strašně ráda viděla . Za svý obrázky se celkem stydím, ale když mi ukážeš svoje, mohla bych ti ukázat i moje .

Tak s tou teorií - to se tak dá říct u všeho, každý umí kreslit, psát... :D Ale tak, znám třeba holku, která zpívá úplně falešně - a rozhodně to není ono, jako když zpívá někdo tak krásně, že mi z toho jde mráz po zádech . Druhé místo? Wooow. Gratuluju!

Tak přesně tohle se mi stává skoro pokaždé, naposledy včera :D:D (teda bez tý věty, že zítra vstávám do školy - uuuf.) - no většinou řeknu, že jsem do toho strašně zabraná a že nemůžu, takže se to opakuje ten večer ještě několikrát .

Tak v tomhle ti rozumím . No, na podzimu ty stejný věci miluju, co k tomu říct - vždycky jsem tak nějak tíhla k chmurnějším věcem, ať už se to týká čehokoli, špatný ale pak je, že se to začne dotýkat postupně i tebe samotný, takže do školy bych taky na druhou stranu nejradši vstávala pěkně za světla a za tepla...

Vogel: skutočne zaujímavé. Ty sa už vo svete určite vďaka jazykom nestratíš. A keď sme pri prízvuku - o ňom ešte ani nesnívam, často má človek problém aj s výslovnosťo nových slovíčok... ani sama neviem, aký prízvuk sa mi páči najväčšmi. no viem jedno - neznášam, keď začnú angličania pri rozhovoroch skracovať rôzne slová a veci (to je teda blbý zvyk) a keď k tomu ešte primontujú nejaký nezrozumiteľný prízvuk... kto tomu má potom rozumieť? V tomto smere je nemčina skutočne lepšia :D

Ďakujem . No, hudbu máme tak trochu v rodine, aj keď nie som žiadny virtuoz . Tá škola ma hlavne naučila cenniť si aj klasickú hudbu, nie len tú modernú . Ajaja, to by bol prúser - u mňa je to z maľovaním tak, že občas ma chytí taká strašná chuť, ktorá ma nechce pustiť, pokiaľ niečo nenakreslím, potom ma zas pustí a po čase sa zas vráti... a jedna zvláštnosť - väčšinu dobrých vecí som nakreslila v škole, počas voľných hodín (aj keď mi trochu vadilo nazeranie spolužiakov ponad rameno...)
Aj ty maľuješ? No wow! rada by som videla nejakú tvoju tvorbu...
Umelecká škola? v tomto máš zasa môj obdiv - potom si asi skutočne dobrá, ja som o umeleckom smere nikdy neuvažovala, neverila som, že by som sa tým uživila, pretože, síce viem niečo z každého smeru, ale v žiadnom nejako extrémne nevinikám

Ja mám teoriu, že spievať vie každý... no a bola to taká tá súťaž nášho mesta medzi základnými školami - skončila som druhá

Jasné :D. no vieš, čo ma dokáže vytočiť? keď večer, keď mám trochu času píšem a zrazu mama zahlási "už vypni ten počítač a choď si ľahnúť spať, zajtra vstávaš do školy." a práve vtedy som sa rozbehla, chytila niť príbehu... ach bože. je unavujúce rozkladať príbeh po večeroch na hodinku písania denne, keď by som to dokázala napísať naraz...

To viem veľmi dobre, aj keď ja vyhrievanie na slnku priam zbožňujem. a jeseň nemám veľmi rada, kvôli častému dažďu, doslova z toho chytám depky. Radšej si budem užívať slnka, pokiaľ môžem :D


Nepríjemná skúsenosť, dodalo mi to rešpekt pred búrkami

Leylon, mě vždycky angličtina hrozně bavila, před asi dvěma lety jsem se jí sama hodně učila - no a tenhle rok jsem angličtinu nechala a dělala to samý s němčinou, no :D. Jenže ta výslovnost je fakt strašná, a i když prostě víš, jak se to má vyslovit, je mi to stejně vždycky trapný, protože ten přízvuk vůbec nechytáš a tak - to už je v tom aspoň lepší ta němčina.

Tak ty jsi taková činná! Osm let hudba - no hustý, to jsi dobrá. Vidím, že i zpěv tedy... A malování a psaní. Nechceš mi ukázat nějaký svý obrázky? - taky ráda maluju, i když na to kvůli škole nemám moc času. Původně jsem se vlastně hlásila na uměleckou, ale pak jsem radši šla na gympl, protože jsem - jak říkám - nebyla rozhodnutá a navíc to byla škola celkem daleko - no pěkná blbost, že jsem tam nešla. Jinak, když tak koukám, máš pravdu, že jsme na tom stejně. A jak jsi dopadla v tý soutěži? Ze mě by nikdo nikdy zpěvem nic nevymámil, strašně se stydím . Takže obdiv.

Ohledně psaní jsme na tom úplně stejně, nikdy jsem se k němu taky nemusela moc dokopávat - i když poslední dobou (ale za to může zase ta škola, strašně to vycucává:/) možná trochu. Ale když už jseš v tom, vždycky to nějak jde - anebo to necháš na druhý den.

Jo, to mě taky budou chybět letní dny. Nikdy jsem sluníčko neměla moc ráda, ale prostě, když si to tak uvědomím, tak je to takový symbol světla a pohody a aa, i když je podzim a zima krásný (až na tu školu, haha), tak... No, však víš, co myslím.

A to s tou spálenou součástkou znám - nám se zase spálil nedávno modem :D. Taky už radši vypínáme i ze zásuvky. To mi připomíná, že ta bouřka moc velká nebyla, protože bych si na ni už ani nevzpomněla :D.

Vogel: tak to máš aspoň niečo premyslené, si v tom predomnou. ja mám akurát tak záchytné body :D
podľa toho, čo som počula, je nemecká gramatika vážne nočná mora a angličtina je zas ťažšia na výslovnosť, presnejšie na rozdiel písaného slova od jeho výslovnosti. pri angličtine mi to tak ani nepríde - asi som si na výslovnosť už zvykla?- ale pamätám si, že na dolnom stupni som s tým mala dosť problémov... každopádne, klobúk dole, že sa to učíš :) :))


v tomto smere sem si asi trochu podobné - tento rok osm doštudovala hudobnú školu, odbor klavír (pokračujem druhým stupňom), rada (a podľa ostatných aj celkom obstojne ) kreslím (úžasne to uvoľnuje), priatelia ma zas tento rok dokopali, aby som sa ukázala v speve (na jednej súťaži, ja doteraz nechápem, ako som sa k tomu nechala prehovoriť :D). a nakoniec sa k tomu postupom času pridalo aj písanie... ani jedného smeru sa neviem úplne vzdať, poznám ich čaro, aj keď v žiadnom z nich nie som nejaká extra trieda. teraz sa mi tak trochu podvedome do popredia dostalo písanie a som tomu rada, pretože som sa k tomu nemusela dokopať vedome, proste ma to lákalo najviac... a potom sa divím, prečo mi v kombinácii so školou nezostáva voľný čas
nakoniec asi človek zistí, čo má najradšej a ani si nad tým nebude musieť veľmi lámať hlavu, aspoň to bol môj prípad :D

niet za čo,som veľmi rada, že si sa ma spýtala.

priznám sa, aj keď sú tie horúčavy niekedy extrémne, tak mi cez jesenné daždivé tmavé rána budú chýbať tak, až sa to nedá opísať...
heh, nám minule elektrický skrat spôsobený búrkou spálil matičnú dosku počítača a to bol vypnutý. odvtedy ho vypájame aj z elektriny aj z prístupu k internetu...

Leylon, i já většinu věcí řeším "za pochodu" - jediný, opravdu to jediný, co mám promyšlený, je minulost :D:).

Jinak ani se ti nedivím, mně taky to učení se jazyka často leze na nervy - zvlášť, když si uvědomím, že plynně se nikdy nenaučím a že je toho ještě TOLIK! :D A k tvé otázce, věnovat se tomu jinak, než jako koníčku nehodlám - nebo jsem spíš nad tím neuvažovala, možná je můj problém, že mě toho tolik baví a zatím si netroufám udělat z jednoho zájmu přednost :):D.

A velmi děkuju za odpověď.

Ještě jednou díík - a tobě taky. Horka - nu, vrátila jsem se z daleko teplejšího kraje, takže mi tu takové horko nepřipadá - každopádně teďka je bouřka!

Vogel: ani za máličko, absolútne nie je za čo

tu platí to isté ako v prvej vete tohoto komentára :D, nebolo na tom absolútne cítiť, že by sa ti to písalo ťažšie... no, podarilo sa ti to . Obsah poviedky sa mne písal dosť... nie ťažko, ale rozpačito, áno, tak, pretože som ešte plno vecí v deji nemala ujasnené a doteraz ešte niektoré riešim za pochodu . U teba to pôsobilo skôr dojmom - viem, čo robím a ako to urobím, máte sa na čo tešiť! :D

áno, máš pravdu, netreba sa tomu vyhýbať, mladí sme predsa len raz :). To, že sa bude objavovať dlho je dobre, veľmi dobre :D

to, čo píšem posudzujem podľa toho, ako sa vyjadruješ tu - a ako na človeka, ktorý ťa v reály nestretol to určite tak pôsobí, minimálne na mňa

máš môj obdiv za to, že sa ten jazyk učíš sama od seba, nie len pre moju \"obľúbenosť\" tohoto jazyka, ale hlavne preto, že málo ľudí to dnes dokáže, ja na to napríklad tiež nemám chuť, disciplínu (akože, venujem sa osobným záujmom a čítam si o tom, ale žeby som sa učila akýkoľvek jazyk... uf, to nie je moja parketa ) plánuješ sa potom ďalej v tom jazyku rozvíjať, napríklad na bilingválnej škole, alebo je to skôr len koníček? :) :)

nie nevadí, samozrejme, že nie :D - som radšej za podobu, ktorú si vybrala na shrnutí - pôsobí na mňa mladším dojmom, ako ten z twilight, aj keď o menšej skúsenosti či inteligencii sa vďaka tomu jeho pohľadu na fotografii fakt hovoriť nedá :D proste mi to príde tak, že tento chalan by sa skôr mohol zaujímať o 16 ročné dievča ako ten z twilight...

užívajme si dozvuky prázdnin, pokiaľ sa dá! aj u vás sú teraz také neznesiteľné horúčavy? :D

Milá jenny, takovou reakci jsem ani ve snu netušila .

No tak to je skvělý. Stávám se asi závislá, protože mám pocit, že jestli v brzké době nebudu číst další kapitolu, vybuchnu. Uá, hele, sorry, že ti tu nezanechám extra dlouhej koment plnej pochval, ale já jsem prostě totálně odrovnaná od tvýho úžasnýho psaní. Sylvia je mi tak sympatická. Strašně jí ten zážitek závidím! :D

Lilium, děkuju :).

Leylon, vážně, vážně ti děkuju. Ty tvoje komentáře...

Páni, taková povzbuzující věc ohledně toho shrnutí - abych se přiznala, bylo vážně těžký (pro mě, no) ho napsat - a navíc, přišlo mi vlastně trochu nejasný. Každopádně dík - tyhle detaily vždycky pomůžou :):D. Jo a ještě - musím ti to napsat - vyjadřuješ se tak... tak hezky, vážně se mi od tebe líbí napsaná každá věta .

Jedno velký uf... Nejsem si tímhle teenagerským nádechem moc jistá, protože mám pocit, že mě už trochu minul - ale nebe, mně samotný je 16, tak proč se tomu vyhýbat, že :D. Jsem ráda, že tě to neodradilo. Rusa tam bude ještě hodně - myslím, že se bude objevovat v ději ještě dlouho :).

Ty tvoje poznatky, vždycky se na ně těším. (I když mám pocit, že mě krapet přeceňuješ :D:D.)

Německy se teď budu učit už šestým rokem - na základce nás toho sice moc nenaučili, ale teď jsem se hlavně začala učit sama od sebe (máma se mi pořád vysmívá, protože místo užívání si často sedávám nad nepravidelnými slovesy, slovní zásobou a tak :D:D).

Díííky. Nu, snad tě obrázky nezklamaly - pořád jsem váhala u Dmitrije mezi podobou Twilightského Demetriho a tímhle :D - achjo, jsem v tomhle hrozně nerozhodná - jestli ti nevadí, nemůžu se zeptat ohledně tohohle na tvůj názor?

Tak ještě jednou, přenádherné prázdniny!

Přidat komentář:

Nick:

Text: