OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ernst - Prolog

Němčina v titulu snad nebude zastrašovacím činidlem na této povídce... Upřímně doufám, že jím nebude ani fakt, že chlapec - hlavní postava - je upír, protože ta povídka stojí na něčem trochu jiném.

Berlín, noc trhající srdce z těla. Prolog vypráví o posledních minutách chlapcova lidského života. Oddíly SS vychází z podniků, hlučně se baví a vykřikují z opilosti. Chlapecká postava prochází pod oranžovými kužely pouličního osvětlení a v jeho mysli stále hoří nedávná vzpomínka...

21.07.2012 (16:00) • Vogel • Povídky » Na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 1435×

 

Duben 1942 

Nad Berlínem panuje čerň hořké noci. Kdesi ve výši nad městem se roztahuje plachta posypaná ledovým třpytem hvězd. Nikde není nic slyšet, pouze vzdálený štěkot psa a přidušené zavřísknutí dítěte. V žádném domě se nesvítí; město je téměř mrtvé. 

Z budovy neblaze proslulé svými "výslechy" se tiše vyplížila postava. Zadní východ, k jejímu štěstí, není tuto noc dobře hlídán. Do kapsy u kabátu si jemně strká ponožku a rozchází se přes travnatý dvůr pryč od budovy. 

Náhle pár desítek metrů od ní naskočí motor auta a do tmy vrazí dva světelné kužely. Postava chlapce se rychle schová za keř a sleduje, jak se auto pomalu rozjíždí. Zář reflektorů obtáčí dvůr. Hlídač u brány zachrastí klíčem, kovová vysoká brána se otevírá. Auto vyjede a celý dvůr se zase utápí ve tmě. 

Chlapec se vyplíží zpoza keře a zezadu se přiblíží k hlídači, který zavírá bránu. Nyní jedná rychle. Oběma rukama muže pleskne přes uši, aby ho dezorientoval; zvrátí mu rychle hlavu, do pusy mu hbitě vloží smotanou ponožku, podkopne nohy, svalí ho na zem a vší silou ho praskne do hlavy. Muž nestihl vydat ani hlásku. 

Chlapec s co největší opatrností odtáhne muže za keř, kde se předtím skrýval. Tam mu z teplé ruky odebere svazek klíčů, chvíli ještě vyčkává, a pak se nejklidněji, jak dokáže, odebere k bráně. Bránu za sebou tiše zamkne a ocitá se na široké ulici.  

Ulice se rýsuje v oranžovém pouličním osvětlení. Provoz se utišil, v dálce odbíjí třetí hodina. Oddíly SS vychází z podniků, hlučně se baví a vykřikují z opilosti.  

Během několika minut se nebe zatáhne a mokrá mračna spustí prudký déšť. 

Chlapec v kabátě přidá na kroku a zvedá si límec blíže k tělu. Otřese se, jen co na něj padnou první kapky. Řetězce vody náhle zaplňují ulici, dlažba se leskne. Ticho nahrazuje všudypřítomný křik deště. 

Zabočí do širší ulice. Třese se zimou, tvář se mu skrývá ve stínu. Náhle se zastaví a opře se o zeď vysokého městského domu. Přidržuje se okenního parapetu, jako by chtěl upadnout, a vrávoravým krokem opět přejde doprostřed ulice. Na dlažbě se začínají vytvářet kaluže. 

Opět přidává na kroku. Kabát s odznakem Hitlerjugend má již úplně promáčený. Zvedne hlavu a nastaví ji dešti. Cítí, jak se mu slané slzy smíchaly s kapkami deště a smýjí se. 

Najednou se zasekne v půli kroku a škubne sebou. Přehnaně rychle se rozhlíží a vzhlédne znovu k nebesům. Propukne v pláč, který mu vyráží dech z plic, chrčí žalem, znovu se rozejde a nechá, ať si ho déšť přivlastní. Nohy se mu podlamují, ale stále zrychluje. 

I z dáli lze vidět jeho třas těla. Cítí, jak se mu nohy zamotávají do sebe, polyká žluč. 

Šelest deště náhle prořízne řev. 

Rukama se drží za mokré vlasy, hlavu skloněnou. Ten řev je náhle všude, zaplňuje celý vesmír, žíly mu hoří, noc se roztavila a kape mu do tváře, nohy se mu podlomí a on nastaví tvář mokré dlažbě. Do obličeje mu šplíchne voda. S nemocným kašlem se převrátí a začne se dusit. Uvědomí si, že má celou půlku obličeje ponořenou ve zkalené kaluži, a začne se dusit nanovo. 

Berlínem se náhle rozlehne ostrý zvuk náletové sirény. Okna v domech se začnou zběsile rozsvěcovat a vzápětí zhasínat. Na ulici postupně vybíhají lidé a zavládne chaos.

Následující díl »

Autor: Vogel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek Ernst - Prolog:

Gracewhite: díky. :)

pěkný...

Tak romantik! :D Dobře, opravdu netuším, jestli se smím nazvat romantikem taky, ale vlastně - možná by to i sedělo... (Taky vlastně city budou základem téhle povídky, jestli se mi podaří jí dát určitý tvar. :D:)) Zatím to tedy nevypadá nijak nadějně, opravdu nevím... nedaří se mi ten příběh pevně chytit... Abych se přiznala, mám hodně napsaných scén, jenom útržky, teď spíš je těžké dovymyslet, jak to všechno pospojovat. :D No, za hloupost se asi musí platit :D. Zatím teda znovu děkuju - i za tu důvěru v \"brilantním řešení\", ovšem obávám se, že tohle buď úplně zkazím, nebo ta otázka zůstane ještě dlouho viset ve vzduchu. Ale pro takovéhle čtenáře je radost psát - myslím, že jsi to sama říkala, nebo ne? :D - ale budu se snažit, (skoro jsem napsala smažit) - dokonce k tomu mám najednou i hodně chutí, taková milá slova...

Vogel: Absolútne nemáš za čo, bolo mi potešením
Hmmm... ako sa poznám, teraz budem dosť dlho rozmýšľať, kombinovať rôzne možné i nemožné možnosti, aby som zistila, čo sa mu stalo... a keď sa do toho priplietla ešte aj láska... no čo povedať, tým je to pre mňa ešte lepšie, už som to písala snáď milionkrát, ale som beznádejný romantik...
čiže flashbacky, návraty do minulosti. To bude teda zaujímavé. Neboj, verím, nie, ja vlastne viem, že to vyriešiš brilantne. A nie, určite ma to nesklamalo. Nechávam sa unášať tvojimi slovami, nech nás presunieš do akéhokoľvek času... proste tu je cítiť kvalita a tú si ja cením :) :)
Nechce vedieť, ako dlho si v hlave urovnávam nápady ja a potom ich itak upravujem...

Joi, jenny, Leylon, všem moc děkuju...

Má milá jenny... .))))))))))) však už víš. Díky.

Leylon: Tvůj komentář... vážně děkuju. Můj monitor už musí být z mých úsměvů už úplně omámený.
Proč plakal... všechno se ještě vysvětlí, jeho minulost ve válce mám už skoro celou napsanou. Prozradím zatím jen, že se to vztahuje k jeho celkové situaci - ale hlavně se tu jedná o dívku :).
Jinak povídka se odehrává v přítomnosti, jenom do ní bude hodně zasahovat jeho minulost - a budou tu nějak roztroušené jeho vzpomínky, jen jsem ještě vůbec nepřišla, jak to s nimi vyřešit... :/
Snad tě tedy nezklame, že tohle byla jen minulost a budu se snažit si to ještě promyslet (ehm, snažím se si to urovnat v hlavě asi už něco přes rok, ale... fakt, zkusím tomu dát nějakou víc určitější podobu.)
Takže ještě jednou moc děkuju.

Wow, to snáď ani nie je možné!
Už dlho som sa tu neporozhliadla, že čo kto píše, občas to zabúdam sledovať, hlavne, ak mám nabitý program. No môžem ďakovať svojej šťastnej hviezde, že toto sa mi na oči dostalo - je to fakt niečo neuveriteľné. úžasný začiatok - ako je už u teba známe, vieš brilantne vystihnúť sná´d všetky obdobia ľudstva. Viem, že si mi hovorila, že prostredie svetových vojen máš veľmi rada - a tu to bolo patrične vidieť, bolo z toho cítiť, že sa ti to písalo dobre, od ruky, aspoň na mňa to tak pôsobí.

Prolog je zotkaný z tmavých, povedala by som až čierno - čiernych, vláken smútku a zúfalstva a všetko je ešte podšrtnuté tou hudoub... neuveriteľne ma to zaujalo. Teda to, ako si to napísala a ako si túto poviedku otvorila. Otázkou pre mňa je, prečo ten chlapec plakal (pre toho strážnika to asi nebolo, podľa toho ako si ten jeho útok opísala to púsobilo tak, že to už urobil milionkrát...). A dostalo ma aj pár ďalších detailov. Proste, ako keby si tam fakt bola. Ešte pár takýchto kúskov a začnem uvažovať, či nie si nejaká tá nesmrteľná a či si to všetko neprežila ty sama .

Každopádne, čo najrýchlešie prosím napíš pokračovanie, toto mi ešte dlho bude vrtať hlavou, o to viac, že tématiku upírov mám vcelku dosť rada (pozostatok twilight mánie :D :D ... )Klobúk dole, tlieskam.

Opět se projevil tvůj ohromný talent (a to jsi ani nevypsala těch doporučených tisíc stran! :D) zkombinovaný s určitě naprosto skvělým tématem (jistě - zatím nemůžu nic moc k ději říct, ale už jen ta doba sama o sobě mi přijde zajímavá a znovu obdivuju, že ty prostě umíš psát o té době tak věrohodně, jako bys v ní sama žila (opět - z tohoto prologu to není zas tak znát, ale znám já tebe (snad mohu říct)) a vím, že tohle bude zkrátka brilantní povídka).
Uvažuju, jestli tu dát toho klanějícího se smajlíka, ale... :D přijde mi moc vtipnej, že by znehodnotil to, co jsem tu teď napsala! :D
Jo, a to psaní alá přítomný čas jsi zvládla víc než skvěle. Většinou mě to ruší, ale tady vůbec.

Nemáš začo... :-) Aj nabudúce.

Lilium, díky :). Krátké, no, původně to mělo být ještě kratší :D - musela jsem to ale natáhnout, aby to splňovalo aspoň těch 500 slov.

Přidat komentář:

Nick:

Text: