OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Death in the fire- 5. Kapitola

28.01.2013 (14:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 704×

5. Kapitola

New Orleans, Louisiana

„Nikdy nemněj strach ze stínů. Prostě znamenají, že někde na blízku svítí světlo"

-Ruth Rendellová

Rick jel do nahrávacího studia Napolo, kde byla oběť viděna údajně naposledy. Z práce se nevrátila, a tak měl myšlenku, že právě tady si vrah vyčíhal svou oběť.

Nahrávací studio Napolo byla třípatrová budova ve tvaru podlouhlého obdélníku. Hned před vchodem leželo rozlehlé parkoviště se spousty aut.

U vchodu stál postarší hubený muž oblečený do uniformy vrátného. Pořád si Ricka měřil podezřívavým pohledem, a když mu pak ukázal odznak, tvář postaršího muže se protáhla nechápavým pohledem.

Vysvětlil mu, proč přišel. Vrátný hned Rickovi ukázal cestu k oddělení, kde Rochesterová pracovala se svými kolegy.

Danny a Sooky byli dva muži téměř typově stejní. Přemýšlel, jestli náhodou nejsou příbuzní. Danny byl o něco větší než Sooky a měl blond vlasy ostříhané na ježka. Sooky byl jeho věrný obraz, ale jeho vlasy byly tmavé.

„Co se stalo, detektive?“ zeptal se Danny, který si sundal sluchátka z uší.

„Nenesu moc dobré zprávy.“ Rick pozoroval rekci obou mužů. „Vaše kolegyně Samantha Rochesterová byla zavražděná.“

„Co... že?“ pronesl koktavě Sooky, který málem spadl ze židle.

Danny mírně kroutil hlavou. „To není možné. Vždyť jsme ji včera ještě viděli, jak odjíždí domů.“

„Jste poslední lidé, kteří jí viděli naposledy živou. Proto jsem tady.“

Horlivě mu na to Danny odpověděl: „Odpovíme vám na všechny otázky, detektive.“

„Dobře, když jste ji viděli na posledy, nepostřehli jste něco zvláštního?“

„Jako co?“ zeptal se Sooky.

„Například podezřelé auto, možná nějakého muže či ženu, kteří se vám mohli zdát podezřelí.“

„Detektive, sem chodí hodně divní lidé. Pracujeme přece v rádiu.“ Danny pořád jevil známky mírného šoku.

„Přesto jste mohli vidět někoho, kdo sem nepatří.“

„Ne, na nikoho si nevzpomínám,“ řekl Sooky a Danny s ním souhlasil.

„Nevíte, jestli mněla Samantha nějaké problémy?“

„Ty měla vždycky. I když to na sobě nedala znát.“ Sooky pohlédl na Dannyho, aby to potvrdil.

„To teda jo. V práci byla usměvavá a dělala si z nás často vtípky. Svou práci milovala. Když však přišel čas, kdy jí končila práce a měla se vrátit domů, byla vystrašená jako nějaké kuřátko. Vždycky chvátala.“

„Někdy přišla do práce s modřinou, dokonce i se zlomenou rukou. Řekla, že upadla. Prý se jí to stává často,“ dodal Sooky.

„Ale nám bylo hned jasné, že ji manžel bije.“

Rick si zapisoval do malého notýsku veškeré informace.

„Vy jste s tím nic nedělali?“

„No, já jí říkal, ať na něj podá trestní oznámení. Měla ale strach. Prý nechce přijít o malého Tomase. Věděla, že má ten šmejd prachy a mohl by si najmout právníky, kteří by ho z toho hravě vysekali. Myslíte, že s tím má něco společného?“

„Zatím nemáme žádné důkazy o jeho vině. Spíš naopak. Rochester má alibi.“

„Že nás to překvapuje, že jo, Danny?“ Danny opět přikývl.

„Co se jí vůbec stalo, detektive?“ pokračoval Sooky.

„Někdo ji úpálil.“ Teď už bylo jedno, že jim řekl způsob vraždy. Dneska to stejně bude v televizi. Ještě se jich zeptal na pár otázek a pak odešel.

Když odcházel, zavolal Maxovi. Podělil se s ním o informace, které získal od Dannyho a Sookyho. Rick na oplátku získal od Maxe informace ohledně cesty, o které se zmínila Abigail Colemanová. Žádné stopy od pneumatik se na cestě nenašly. Cesta totiž byla skoro neprůjezdná. Vrah tedy nepozorovaně přijel normální cestou a nevybral si žádnou okliku. Je dost možné, že lesy v New Orleans nezná, a tudíž nic nevěděl o cestě, přes kterou by mohl upláchnout, aniž by ho někdo viděl. Nejspíš nemá problém vytratit se bez povšimnutí.

Když jel na policejní stanici, znovu mu zavolal Max.

„Co se děje?“

„Lovelavá zjistila, že před jednadvaceti lety se stala podobná vražda.“ Rick slyšel, jak Max zhluboka dýchá. Zřejmě šel po schodech.

„A co se v té době stalo?“ zajímalo Ricka.

„Zavražděná byla jistá Sára Warenová. Upálená za živa u jejího domu. Říkal jsem si, že je mi ta vražda povědomá.“

„Warenová? Něco mi to jméno říká,“ přemýšlela nad tím jménem, ale nemohl ho nikam zařadit.

„Něco by ti to mělo řikat. Byla to manželka Curtise Warena.“

„Curtise Warena? Toho vraha, kterého před týdnem pustili z vězení?“ Docela si pospíšil, pomyslel si Rick. Je možné, že je vrahem opět on? Dávalo by to smysl. Hned po jeho propuštění se stala podobná, hnedle stejná vražda. To by byla dost velká náhoda, kdyby vraždu nespáchal on.

„Zjistil jsem, že si našel jeden malý byt na okraji New Orleans, a poslal jsem tam policisty. Waren ale u sebe doma nebyl. Díky povolení prohledali jeho dům a našli svršky černého oblečení s kuklou. Byly od krve a benzínu. Technici testují, jestli krev patří naší oběti,“ vytáhl Max Ricka ze zamyšlení.

„Myslíš, že je to tak jednoduchý? Něco mi na tom případu nesedí. Zjistil jsi, kde je ten dům, kde byla zavražděná Sára Warenová?“

„Já si opravdu myslím, že ji zavraždil Waren. Byla by velká náhoda, kdyby ho pustili a hned by se objevila oběť zavražděná jeho stylem. Jo, a budeš překvapenej, protože jsme už u toho domu byli. Zkus hádat.“

„Nic mě nenapadá, Maxi.“

„V domě, kde zemřela Sára Warnerová, teď bydlí Abigail Colemanová. Snaží se ten dům prodat. Bezvýsledně. Nikdo nechce bydlet v domě, kde řádil vrah.“

„A ví se, kde je teď Waren?“¨

„Jo. Nachází se ve Sparkově hospodě,“ oznámil Rickovi Max.

„Stavim se pro tebe na stanici a půjdeme zjistit, co o té vraždě ví.“

„Ok.“

***

Curtis Waren seděl v hospodě. Od doby, co se setkal se svou dcerou, nasával veškerý alkohol. Bylo mu jedno, co pije.

Tolik chtěl, aby mu uvěřila. Ale podle jejího výrazu usoudil, že ho má pořád za zrůdu, která jí zavraždila matku. I on se považoval za zrůdu. Jenže kvůli úplně něčemu jinému. Možná byl v minulosti tyran a mlátil Sáru, ale miloval ji. To ten alkohol z něj dělal zrůdu. Vždycky, když se napil, zrůda se v něm probudila. Ale nikdy se v něm neprobudilo vraždící monstrum. Nikdy nikoho nezabil. Na to byl dost velký slaboch.

Před jednadvaceti lety byla náhoda, že ho policisté našli na místě činu. Ani nevěděl, jak se tam dostali. Bylo to odlehlé místo, kam téměř nikdo nejezdil.

Jen díky svému vlivu a penězům, které měl, zjistil, kam před ním Sára uprchla. Měl v úmyslu se jí omluvit a říct jí, že podstoupí léčení pro alkoholiky. Chtěl ji zpátky i s dcerou. Teď nemá nic. Ani peníze, manželku, a dokonce ani dceru. Určitě o něm nechce vůbec slyšet.

Curtis si objednal dalšího panáka a hodil ho do sebe. Barman mezitím zapnul televizi. Zprávy! Těch už měl plné zuby! V jednom kuse mluvili jen o něm. Copak je to pořád baví? Jak ho štvaly tváře vyděšených lidí. Všichni ho měli za zrůdu!

Na obrazovce se objevil obraz místa činu. Hm… další vražda. Teď si budou novináři povídat zase o někom jiným.

Zůstal přikovaně sedět a hledět na televizi, když spatřil místo činu. Upálená oběť! Vzpomínky mu vířily hlavou. Ne! To není možné.

Další štamprdle tvrdého alkoholu. Musí Emmě… teda Abigail, jak si teď říkala, že on za tu vraždu nemůže.

Za žádnou vraždu nemůže!

***

Abigail sháněla Curtise několik dní. Nakonec získala jeho telefonní číslo. Nemohla se mu dovolat. Netušila ani, kde bydlí. Myslela, že by ho navštívila a promluvila si s ním o té další vraždě. Chtěla jasné odpovědi. Musela vědět, jestli v tom má prsty on.

Posadila se k jídelnímu stolu, kam si položila jídlo v podobě číny. Na stole měla i několik dopisů, poslaných z věznic USA. Dopisy obsahovaly několik zpovědí sériových vrahů. To byla její práce.

Téměř před pěti lety si začala dopisovat se sériovými vrahy. Začalo to při její začáteční kariéře, kdy se chtěla stát psycholožkou. A jak jinak pochopit sériové vrahy, než si s nimi dopisovat? Někteří vrazi jí psali o jejich nejtemnějších myšlenkách. Nejvíce ji však zajímal *Gary Ridgway. Masový vrah, který je odsouzen v USA za čtyřicet osm vražd. V roce 2003 se přiznal k další vraždě, aby unikl trestu smrti. To už je ale něco jiného.

Odbočila myšlenkami zpět ke svému biologickému otci. Kde může být? Schovává se, protože spáchal další vraždu a je si jist, že je podezřelý z vraždy? Nechtěla na to myslet. Vracely se jí vzpomínky, které chtěla rozhodně nechat spát. Nechtěla to znovu prožívat. Zazvonil jí telefon.

„Prosim, Colemanová.“

„Tady táta. Chci ti jenom říct, že já jsem tu vraždu nespáchal. Vážně!“ Curtis byl opilý! Poznala to z jeho hlasu.

„Dobře, že voláš. Snažím se ti dovolat několik dní.“

„Abby, musíš mi věřit, já tu ženskou nezabil. Celou dobu jsem byl v hospodě a nasával.“ Vůbec ji neposlouchal. Tolik jí rozčiloval. Kdyby nebyl aspoň nalitej.

„To slyším, že si vožralej!“

„Vypadnu z města. Určitě po mně už jdou.“ Byl strašně roztržitý, zmatený a hlavně vystrašený. Slyšela to v jeho hlase.

„Ať tě to ani nenapadne. Jdi se raději přiznat.“

„Sakra! Vždyť mě vůbec neposloucháš. Já to neudělal! Musíš mi věřit.“ Začínal být agresivní. Jazyk se mu začínal motat. Kolik toho asi vypil?

Neměla nejmenší chuť mu věřit. Přesto… byl tak zoufalý. Možná to fakt neudělal. Co bude dělat? „Nevím, čemu mám věřit. Ta vražda se stala téměř hned po tvém propuštění.“

„Náhoda! Myslím, že to na mě chce hodit.“

„Kdo by to dělal?“

„Nevím, sakra! Ty sama víš, že bych nedokázal někoho zabít.“

„To teda nevím. A ani nevím, proč bych ti měla věřit.“

„Klidně mi nevěř, ale pokus se na to podívat z obou stran. Co když je ve městě sériový vrah?“

„Chceš mě snad nalákat na báchorku sériového vraha, abych ti uvěřila? To je docela hnusný.“

„Nechci tě nalákat na nějakou báchorku. Zkus o tom přemýšlet, sakra!“ Zuřivě zaklapl telefon a ze sluchátka se ozývalo pouhé ticho.

Vzala si notebook a šla hledat fakta o vraždě. Nebude mít sice nejlepší informace od policistů, ale musí se snažit zkusit vytvořit si svůj názor ohledně obou vražd. Možná tam budou nějaké rozdíly a zjistí, že tentokrát Curtis doopravdy nevraždil. Nebo odhalí sériového vraha?

Pomalu začala věřit, že je nevinný. Snad to není chyba.

***

Curtis zaklapl telefon a snažil se utéct z baru. Musí si najít ukryt, kde se schová. Určitě ho podezřívají z další vraždy. Minulost se opakuje. On to tak ale nenechá.

Abby mu pořád nevěřila. Ona je jediná osoba, která by mohla zvrátit jeho osud. Všechno přece viděla. Nakonec zjistí pravdu.

Přidržel se stěny, aby neupadl. Cítil, jak mu v hlavě pulzuje. Zasranej alkohol!

Vyšel ven z hospody. Na to, že začínalo léto, bylo docela chladno. Cítil studený vítr, který mu zalezl pod kostkovanou košili.

Spatřil policejní auto. Hledal únikovou cestu. Přišli si pro něj, nebo jedou jen na obhlídku? Oba byli bez uniforem. Jasně, že si šli pro něho!

Měl strach. Už se nechtěl vrátit do toho studeného vězení. Jednadvacet let mu bohatě stačilo. Nikdy se tam už nevrátí! Policisté, kteří vystoupili z vozu, si zřejmě mysleli, že je jen opilec. Nevěnovali mu pozornost, až do doby, kdy se jim zahleděl do očí.

„Do prdele!“ Začal utíkat. Policisté se rozběhli přímo za ním. Kdyby nebyl opilý, mohl by utíkat rychleji. Měl v sobě tolik alkoholu, že začínal vidět dvojitě.

Slyšel blížící se kroky. Byl za ním jenom jeden policajt. Ten druhý, a zřejmě to byl ten tlustej, musel být někde vzadu.

Už nemohl. Věděl, že ho ten zasranej policajt dostane! Vběhl do slepé uličky. Musel zastavit. Otočil se na policistu, který na něj mířil zbraní.

„Ani se nehni, Warene. Zatýkám tě za podezření z vraždy Samanthy Rochesterové.“

„Já to neudělal! Nemáte nejmenší důvod mě zatýkat.“

„A co tvoje černé oblečení od krve, nalezené v tvém bytě?“

Byli v jeho bytě! Popadla ho zuřivost. A o jakém oblečení to blábolí?

„O žádném oblečení nevím! Já to neuděla,“ snažil se přesvědčit policistu.

„A proto teda utíkáš?“

„Je to normální reakce člověka. Nechci se vrátit znova do vězení!“

„Tak to máš smůlu, protože si nejspíš půjdeš sednout na hezky dlouhou dobu!“

Doběhl je i druhý policista. Byl celý zadýchaný.

„Teď dej ruce za hlavu, ať ti můžeme dát náramky.“

***

Případ je vyřešen! Bylo to rychlé.

Curtis se sice nepřiznal, ale díky důkazům, nalezeným v jeho bytě, ho klidně mohli zatknout. Teď proběhne přelíčení u soudu, kde soudce pronese rozsudek. Zřejmě už se Waren z vězení nikdy nedostane. Bude mít štěstí, když nedostane trest smrti. Před jednadvaceti lety měl taky namále.

Rick opřel svoje záda o kožené křeslo a zapálil si cigaretu. Přemýšlel pořád dokola o případu. Neměl rád nevyřešené hádanky. Byl posedlý motivy vražd. Proč Waren zavraždil Samanthu? Jaký k tomu měl důvod? Možná vraždil jen pro potěšení.

Podíval se na fotku své manželky. A proč ty jsi musela spáchat sebevraždu? Odpustil jsem ti! Pořád ji měl na stole. Nějak ji nemohl sundat a zahodit minulost. Miloval ji, i když ho zradila tím nejhorším způsobem. Podváděla ho s kdekým. Když pak otěhotněla, s pláčem k němu přišla a přiznala se mu. Už to dávno věděl, jen si to nechtěl přiznat.

Byl tenkrát takovým blbcem, když se rozhodl pomoct jí a vychovávat s ní cizí dítě. Doufal, že se jejich vztah díky dítěti zlepší. A bylo tomu tak. Aspoň do té doby, dokud nezačala pít a vyčítat si svou chybu. Často se mu přiznávala, že by o dítě nejraději přišla. Chtěla jít na potrat, ale on jí to zakázal. Bylo to sice její rozhodnutí, ale on o tom nechtěl slyšet. Chtěl dítě prohlásit za svoje. Začínal ho mít rád. Připravoval se, že se z něj stane táta. Několikrát se pokoušela dítě zabít. Její plán byl nakonec skutečností. O dítě přišla a psychicky se zhroutila. Bylo to těžké období.

Když pak zapila alkoholem lahvičku prášku na spaní, ulevilo se mu. Zároveň cítil vinu z její smrti. Možná, že kdyby jí nezakázal jít na potrat… Ne! Nebude na to myslet. Je to minulost, kterou musí nechat být. Stejně tak musí nechat být Warenův motiv k vraždě Samanthy.

Podíval se do skleněných dveří a vyhodil dokouřenou cigaretu do popelníku na stole. Mířil k němu Max.

„Ta sexy kočka z domu hrůzy míří přímo za tebou,“ prozpěvoval si.

Rick se zamračil. „Z domu hrůzy?“

„Jo, přejmenoval jsem si tak dům, kde Waren zavraždil svojí manželku,“ zazubil se na Ricka.

Do dveří vešla Abigail Colemanová. Byla ještě atraktivnější, než když ji viděl poprvé. Domácí oblečení vyměnila za upnuté džíny a bílý krajkovaný top na úzká ramínka, kterým dokázala, jak dokonalou má postavu. Byla o něco vyšší jak minule. Později si všiml, že má na nohou černě leopardí lodičky s červenou podrážkou a otevřenou špičkou.

„Zdravím, detektive,“ pozdravila jenom Ricka. S Maxem se potkala už na chodbě.

„Vzpomněla jste si snad na něco ohledně vraždy, slečno Colemanová, že jste nás přišla navštívit až na policejní stanici?“

„Ne tak docela, detektive.“

Max se zvedl ze židle. „No, tak já vás tu nechám. Mám ještě nějakou práci. Víte, papírování. Teď, když je ten případ uzavřen, se nehnu od stolu. Nesnáším papírování.“ Odešel.

Rick si byl docela dost jistý, že žádnou práci nemá. A kdyby měl dělat papíry, tak by je stejně nedělal. Ukázal na židli, do které si Abigail sedla.

„Tak co potřebujete, slečno Colemanová?“

„Abby, slečno zní tak zvláštně.“

„Tak Abby, proč jste přišla?“

„Přišla jsem, abych vám řekla, že jste za mříže poslali nesprávného vraha.“ Rick povytáhl obočí. „Vážně? Proč si to myslíte?“

Na chvíli sklopila oči a pak se na Ricka významně podívala. „Nevím, proč si to myslím. Waren ale Rochesterovou nezabil.“ Nemohla mu říct pravý důvod o otci. Kdyby náhodou znova otevřeli případ, nemohla by se zapojit do vyšetřování.

„Bylo by na místě případ znovu otevřít.“ Vážně se na ni podíval.

„Nemůžu znovu otevřít případ jen proto, že za mnou přijde nějaká ženská a tvrdí mi, že vrahem není Waren.“ Abigail si dala nohu přes nohu a opřela se o stůl.

„Ani kdyby vám tvrdila, že je za tou vraždou sériový vrah?“ Taky ho to napadlo. Nic však nenasvědčovalo tomu, že by se jednalo o sérii vražd. Zatím jsou dvě mrtvé. A to Sára Warnerová, která byla zavražděná před dvaceti lety, a Samantha, kterou vrah zabil po dvaceti letech. Musel to být Waren!

„Je mi líto, Abigail, ale mýlíte se. Vrah je ve vězení s největší ostrahou. Navíc nejsou důkazy o tom, že by vraždil sériový vrah.“

„Ale budou. Až zavraždí další ženu! Nebudete si to pak vyčítat?“

„Žádná další vražda se nestane. Jak říkám, vrah je ve vězení.“

Zamračila se. „Ne není!“

„Nechte opravdovou práci na nás. Chytili jsme správného!“ snažil se ji přesvědčit. Mohla být sebevíc přitažlivá, ale teď se mu vůbec nezdála. Seděla na židli, opírala se o stůl, čímž mu poskytla výhled do jejího výstřihu. Měl co dělat, aby svůj pohled udržel u jejích očí. Zase!

„Chci vám pomoct s tím případem.“

„Kdo jste, že se chcete plést do případu policistů?“

„Víte, mojí prací je sice novinařina, ale jsem taky psycholog. Specializuju se na sériové vrahy. A říkám vám, že tu řádí sériový vrah!“ Nebyla o tom dostatečně přesvědčená, ale musela něčím získat důvěru toho nafoukaného poldy, který si dovolil na ni koukat tím chtivým pohledem.

„Psycholožka?“ Sakra! Nesnášel psychology. Nikdy nepřinášeli nic dobrého.

„Jo, a ještě k tomu specializující se na sériové vrahy. Mám tři diplomy, takže se docela vyznám. Říkám vám, že Waren za vraždy nemůže!“ Sama tomu málo věří. Musí však na sto procent vědět, jestli je vrahem Waren, nebo nikoliv. Zjistit si fakta ohledně vražd.

„Případ je uzavřen a nic s tím neuděláme. Jděte si ty svoje psychologický praktiky zkoušet jinam.“ Zvedl se a otevřel Abigail dveře. Ta se stále mračila. Taky se zvedla ze židle. Zastavila se přímo naproti Rickovi.

„Nakonec zjistíte, že jsem měla pravdu.“

„Nebo naopak, doktorko.“ Jeho hlas zněl tak chladně, až ji zamrazilo. Kam se schoval ten příjemný polda, do kterého se málem na první pohled zakoukala?

„Chci znát, kvůli čemu jste ho zatkli. Jaký jste našli důkaz?“

„Našli jsme u něj v bytě zakrvácené oblečení. Technici potvrdili, že krev patří Rochesterový.“ Rick si všiml, jak zbledla.

„To není možné.“

„Teď aspoň vidíte, že mám pravdu já. Vrah je za mřížemi.“

Její otec jí lhal. A ona ze sebe udělala totálního blbce.

„Kdyby se nakonec ukázalo, že mám pravdu, za mnou nechoďte,“ řekla a rychle zmizela. Na chvíli uvěřila, že by mohl být nevinný. Byla to chyba. Tak strašná chyba. A co si vůbec myslela? Že přesvědčí toho poldu, aby jí uvěřil? Nesmysl!

***

Minulost se opakuje! Waren je opět za mřížemi. Je takový hlupák, že se nechal zavřít do vězení. Už podruhé. Myslel jsem, že je na tolik inteligentní, aby utekl. Není! No, nevadí.

Svůj plán stejně dokončím. Poldové nemají ani šajnu, že vraždím já. Pořád podezřívají Warena. Díky mně. Dalo mi práci sebrat svoje oblečení a schovat ho v jeho bytě. Nakonec se mi to podařilo. Nikdo mě nespatřil na schodech. Samozřejmě až na domovníka, u kterého jsem zjišťoval číslo jeho bytu. Moc si mě neprohlížel. Taky jsem se snažil otáčet na stranu, aby mně neviděl, a docela často jsem si překrýval obličej rukou, když jsem s ním mluvil.

Je čas rozehrát mou hru. Služebník boží znova zaútočí.

Připravuju si svůj kanistr s benzínem a nemůžu se dočkat na další hříšnici. Ta zatím nemá ani tušení, co ji čeká.

Nejdřív ale skočím za mou svěřenkou. Za Abby. Nemohl jsem se dočkat. Od doby, co mluvila se svým otcem na hřbitově, jsem ji neviděl. Ten blbeček jí stále opakoval, že její mámu nezabil. Jasně, že to nebyl on. Ale já. On posloužil jen jako oběť. To už ale všichni víme.

Položil jsem kanistr s benzínem do kufru svého auta. Z košile mi vypadla fotka. Byla na ní blonďatá žena s úsměvem od ucha k uchu. Ach, Laura! Tak krásná žena. Hřešila! Mojí povinností je jí potrestat. Jako ostatní ženy. Ty ženy, které už nikdo nedokáže zachránit. Jen já. Budou platit za svůj hřích. Smrtí!

Poldové nakonec zjistí, že Waren za nic nemůže. To už bude pozdě. Můj plán bude dokončen!

*Poznámka: Gary Ridgway, známý jako "Zabiják od zelené řeky" opravdu existuje. Je to sériový vrah, který vraždil ve státě Washington. Svou přezdívku dostal díky řece, u níž své oběti pohřbíval.

Dne 18. února 2011 se přiznal ke devětačtyřicáte vraždě. Dostal doživotí.

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Death in the fire- 5. Kapitola: