OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Death in the fire- 15. kapitola

07.04.2013 (13:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 643×

15. kapitola

„Nestejní se rodíme, ale stejní umíráme.“

- Seneca

Odpoledne se vydali za ženou jménem Reahan Dylenová.

Rick nevěřil, že by si Abi po tolika letech mohla vzpomenout na nějaké detaily o vraždě její mámy pomocí nějaké psychiatrické hypnózy. Co to vůbec je?

Abi se mu to snažila vysvětlit, ale on to stejně nechápal. Prý s ní bude Reagan mluvit a ona se v mysli přenese o dvacet let nazpět. Kravina!

No, ale Abi tomu věřila. Proč to teda nezkusit? „Vysvětli mi, prosím tě, ještě jednou, co to ta psycho ženská s tebou udělá?“ Otevřel dveře, které vedly do Abiny ordinace. Tam právě měla Reagan přijít. Prý je to ideální místo, kde ty psycho věci budou moct dělat.

„Uvede mě do takového stavu, kdy mě zhypnotizuje a zavede mě do minulosti. Bude to jako sen.“ Vycítila jeho napětí. „Neměj strach. Je to jen takový rozhovor, kde jde o moje pocity, o to co jsem viděla.“

„Proč se mi to zdá nebezpečné?“

Došli do ordinace.

„Protože nic není na sto procent bezpečné a jsi polda.“ Začala připravovat nějaké věci na jejich sezení. Zapálila vonnou svíčku a vysvětlila mu, že je to hlavně pro ni, aby měla lepší pocit. „Všechno má svoje rizika, Ricku. Pokud se dostanu ve své mysli hodně daleko, můžu v tomhle bdělém stavu i zůstat.“

„Hele, co kdybychom se na to vykašlali? Nepřijde mi to užitečný k našemu případu.“

„To bych zas netvrdila. Po té noci jsem byla dost v šoku. Mohla jsem vytěsnit několik detailů. Možná jsem viděla jeho tvář a ani o tom nevím.“ Touhle možností se rozhodně nechtěla zabývat. Neodpustila by si, kdyby obviňovala svého pravého otce, když by viděla vrahovu tvář.

„Proč to nezkusil Alex, když byl případ ještě čerstvý?“

Urovnala na pohovce několik růžových polštářků. „Tahle metoda je stará jen pár roků.“

„Aha.“ Zahlédl fotografii na stolečku u pohovky, kde byla Abi vyfocená s Alexem. Byla o něco mladší a oba si užívali sluníčko na pláži. Určitě spolu mají skvělý vztah. „To otec tě přivedl k psychologii?“

Vzala fotku do ruky. „To jsme byli v Miami. Ano, Alex mě přivedl k psychologii. Touhle prací žije a v té době byl do ní naprosto zažraný. Vždycky jsem chtěla být novinářkou, což se mi vyplnilo, ale vystudovala jsem i psychologii, která mě začala bavit víc.“

„Viděla jsi někdy v dětství Curtise?“

Zakroutila hlavou a položila fotografii na své místo. „Ne. Nechtěla jsem ho vidět. Byla jsem přesvědčená, že mi zabil mámu. Nehledě na to, že ji i celé roky bil.“

Vůbec neskrývala svou bolest. Představil si ji jako malé děvčátko. Ustrašenou, uplakanou a odhodlanou nejspíš svoji matku bránit. Určitě taková byla.

„Uhodil někdy i tebe?“Zajímalo ho a cítil zvláštní pocity.

„Ne. Měl k tomu nakročeno, ale máma v čas sbalila věci a uprchli jsme sem do New Orleansu.“

Když mu vyprávěla svůj příběh, mohl si její ordinaci pořádně prohlédnout. Minule na to neměl čas. Měla ji jak obývák. Všude byly pohovky, polštářky a pro malé pacienty i koutek na hraní, kde bylo strašné množství plyšáků a hraček. Na pravé straně od jejího stolu byla skříň, kde viděl několik vystavených obálek. Došel k nim. „Co to je?“

„Jednou jsem se ti zmínila, že si dopisuju s vrahy. Tak to jsou ty dopisy.“ Jeden vytáhla.

Rick dopis rozevřel. „Jo, jednou ses zmínila.“

Tentokrát ukázala na skupinku postaviček. “Někteří mi posílají i dárky. Nevím co s nimi. Nějak je nemůžu vyhodit.“ Zamračila se na ně, jako by jí mohli ublížit.

„Máš zajímavý život. To se nebojíš, že by mohli jít za tebou, až je pustí?“

„Ne. Vybírám si, jen ty co mají doživotí, nebo trest smrti.“ A zatím žádného nepustili. Nemá se čeho bát. „Jeden se mi přiznal, že mě miluje a pokud ho pustí, přijde za mnou a zabije mě. Potom už spolu budeme navěky.“

Jak si může dopisovat s takovými šílenci? Je to bláznivý. „Jak romantické.“ Prohodil ironicky. „A co je s ním teď?“

„Měl trest smrti. Byla jsem se podívat na jeho popravě.“ Přešla k oknu a odhrnula závěsy.  Před její ordinací stálo policejní auto a u vnitř seděli poldové. „Je opravdu nutné ty poldy nutit, aby mi stáli pořád za zadkem? Mám přece tebe.“

„Opatrnosti není nikdy dost, jak říkala moje babička.“

Chvíli bylo ticho. Čekali na Reagan. Strašně moc jí to trvalo a on se začal nudit. Popadly ho erotické myšlenky, když pohlédl na stůl obložený papíry. Nejraději by je hodil na zem a položil na ni se vzrušením chvějící se Abi.

„Už ses někdy s někým milovala na tom stole?“ Pohlédl jí svůdně do očí. Připadalo mu, že se zarazila, ale nakonec povolila svůj sevřený úsměv a usmála se naplno, tak že ukázala řádku bílých zubů. „Zdá se mi to, detektive, nebo myslíte pořád na sex od té doby, co jsme se spolu vyspali?“

Flirtovně k němu přešla. Sledoval její štíhlou postavu oblečenou do upnutých džínů, které nosila pořád a halenky. Zastavila se přímo naproti němu, dlaněmi se opřela o jeho hruď a políbila ho na rty. Při tom Ricka něžně kousla do rtu. „Psycholog by vám na to řekl, že jste mojí osobou přímo posedlý.“

Přerývavě se nadechl. Otočil její tělo, aby byla zády ke stolu a pomalu ji tam nasměroval. Přesně jak chtěl, zchodil papíry na zem. „Neříká se tomu posedlost, ale závislost. Jsi jako droga. Čím víckrát tě mám, tím víc tě chci.“

„Mluvíš nesmysly.“

„To máte pravdu, doktorko. Vy jste mě totiž připravila o veškerý rozum.“ Položil ji zády na stůl a začínal rozepínat halenku. Byl tak vzrušený, že mu vůbec nešly rozepnout ty malé knoflíčky, které nechtěly prolézt dírkou.

Konečně se mu to povedlo a on se dostal do jejího výstřihu, kde schovávala nádherné poprsí. I přes látku podprsenky viděl, jak jí vzrušením naběhly bradavky. Začal ji líbat na krku, a pak níž a níž až se dostal k pupíku, který obkroužil jazykem.

Abi zasténala rozkoší. V životě nezažila nic, tak vzrušujícího. Stačil jeden jeho dotyk a už tála. Takhle to nikdy s jiným mužem neměla. Nechtěla, aby přestal, ale teď si to tu nemohli rozdat. Za chvíli přijde Reagan.

Když se vrátil opět na místo, kde má klíční kost, rukama ho od sebe odstrčila. „Počkej. Teď není vhodný čas. Přijde Reagan.“

Mrkl na hodiny a znovu ji políbil. Polibky vytvářel cestičku od lalůčku, ke klíční kosti, až k vybouleninám, které skrývala podprsenka. Jak rád by ji sundal. Byla to úplně zbytečná věc. „Přijde až za půl hodiny. To máme dost času. Pokud, ale chceš, zamknu dveře a nikdo se sem nedostane.“

Nechtěla, aby je tam někdo našel, ale zároveň nechtěla, aby od ní odešel. „To je dobrý. Aspoň to bude větší vzrůšo.“

Jakmile tohle dořekla. Neměl žádné zábrany a začal ji vášnivě líbat, dotýkat se ji, prozkoumávat její tělo.

Abi zaklonila hlavu a vydechla. Černá sprška rozpuštěných vlasů se rozprostřela po stole. Opět ji začal líbat na krku, tentokrát na druhé straně. Věděl totiž, že je to její nejcitlivější místečko. Na krku přesně za uchem.

Abi nezahálela. Taky se ho dotýkala. Hladila po zádech, až sjela k jeho pevným hýždím, které stiskla a tím si ho přitáhla blíž. Pak mu pomalu začala vyhrnovat černé tričko. Tím odhalila jeho hladké břicho plné svalů. Jo, vybrala si dobře, pomyslela si.

Když se snažila rozepnout mu kalhoty, někdo si odkašlal.

Sakra!

Abi strnula, ale Rick dělal jako by se nic nestalo. Neochotně se od ní odtáhl a ona hned vyskočila na nohy. Oba zahlédli postarší ženu stojící ve dveřích. Ruce měla pod prsy a usmívala se na ně jak sluníčko.

„Reagan," vydechla Meagan. Jo to byla vážně trapná situace. Jak to že přišla tak brzo?

„No teď nevím, jestli se mám na patě otočit a odejít. Kdybych věděla, že si to budete chtít rozdat na stole, určitě bych přišla déle.“ Tvářila se opravdu pobaveně, protože tam oba stáli, jako nějací puberťáci, které načapali rodiče v posteli. „Ale já tu zůstanu. Nechte si to na večer, děcka. Vždyť není ještě ani po večerníčku.“

Abi cítila, jak rudne. Tohle byla vážně trapná situace. Zapnula si halenku. „Regan, jsi tu nějak brzo.“

„Zastavily se ti hodiny,“ pověděla.

Abi pohlédla na Ricka, který se usmíval. „Promiň, nevšiml jsem si toho.“ Ale jeho pohled říkal něco jiného. Určitě to věděl. Mizera jeden!

Reagan hodila svou kabelku na křeslo. „No tak drahoušku, nestůj tam tak a představ mi toho fešáka.“ Usmála se na Ricka, jako nějaká dvacítka.

Abi vůbec nevěděla, kam se má koukat. Byla celá v rozpacích. „Ricku, tohle je bývalá kolegyně mého otce Alexe. Reagan tohle je detektiv Rick Gray.“

Tak detektiv? Abi si vždycky uměla vybrat, říkala si Reagan, který se Rick zamlouval. Ne že by na tom záleželo. Byl fakt kus. Kdyby byla mladší určitě by měla chuť ho Abi přebrat. Stalo by se to bez mrknutí oka. „Těší mě, Ricku.“ Podala mu ruku a on ji ochotně přijal.

„Taky mě těší, paní Dylenová.“

„Tu paní si nech od cesty.“ Mrkla na něj. „Říkej mi Regie.“

Takže Regie? Že se divila. Takhle ji oslovovali, jen nejbližší. No, prostě se neměnila. Když se okolo ní objevil nějaký sexy chlap, hned byla ve svém živlu. Reagan měla ráda muže. To taky dokazoval její pátý manžel. Mimochodem je o deset let mladší než ona.

Rick věnoval Reagan svůj nejvíc sexy úsměv. Co to má být? Meagan se na něj a on se znovu zazubil, protože vycítil její žárlivost. Jako by měla na koho žárlit.

„Dej si oraz, Reagan. Vrhneme se teda do práce, než se ti povede klofnout mého přítele?“

Rick se tím bavil. Žárlila! Mohl slavit vítězství. Proč? Žárlivost znamenala jednu věc. Nebyl jí lhostejný. Což znamená, že k němu něco cítí.

O minutu později Reagan poručila Abi, aby si lehla na pohovku. „Zavři oči a uvolni se. Cítíš se pohodlně?“

„Ano.“ Rick byl celou dobu opřený o stůl. „Reagan, má to vůbec nějaký smysl?“

„To uvidíme, až budeme mít nějaké výsledky. Nerušte mě, jinak půjdete ven.“

„Ok“ Raději se vzdal. Stejně si ty ženské budou dělat, co chtějí.

Reagan otočila svou postavu k Abi. „Pomalu se přesuň do července do noci, když jsi byla s matkou v New Orleanse a přišel vrah, který zaútočil na tvou matku.“

Její pacientka se neklidně zavrtěla.

„Co teď vidíš, Abi?“

„Nic. Tmu.“

„Soustřeď se víc.“

Abi zatřepala řasami. „Myslím, že jsem v dětském pokoji. Ležím. Už je pozdě večer. Měla bych spát, ale nemůžu usnout. Cítím vůni květin. Máma mi je dala na stoleček. Pořád to dělávala.“

„Takže jsi ve svém pokoji. Je tam někdo s tebou?“ Zajímalo Reagan. Byla ráda, že všechno jde zatím dobře. Za zády cítila pohled Ricka.

„Ne, ale někdo je s mámou v kuchyni. Slyším hlasy. Hádají se. Křičí na sebe.“ Stiskla víčka a rukama si zacpala uši, jako by byla tou malou holčičkou a snažila se hlasy zastavit. „Slyším rány. Někdo se vedle pere. Mám strach.“

Reagan ji chytila za jednu ruku. „Víš, kdo tam s ní je?“

„Křičí Curtisi. Její hlas, ale není jistý.“ Opravdu si připadala, jako by se to právě dělo. Cítila všechny ty pocity, jako té noci.

„Ok. Teď se přenes do doby, kdy jsi schovaná v domečku na hraní. Vidíš tam něco?“

Zakroutila hlavou. „Ne. Tmu. Vlastě…teď koukám z okénka. Vím, že mě nemůže vidět.“

„Kdo, Abi?“

„Ten muž.“

„Jaký muž?“ Konečně se dostávali na to správné místo. Reagan doufala, že si na něco Abi vzpomene. Byl byo průlom do případu.

„Nevím. Je oblečený do černého oblečení a má kuklu. Špatně na něj vidím, protože je tma.“

Regan cítila, jak jí Abi mačkala ruku. Rick se k nim přiblížil, protože věděl, že se něco děje. „Co se děje, Reagan?“

„Nevím. Najednou je strašně neklidná a zvýšil se jí puls.“

Začal přecházet po místnosti. „To asi není v pořádku.“ Zakroutila hlavou. „Ne, není. Uklidním ji.“ Zaměřila se zase na Abi, zmítající se na pohovce. „Uklidni se, Abi. Nic se ti nemůže stát.“

Začala plakat. „Vím, ale on… on chce ublížit mojí mámě. Zase. Přivazuje ji na provizorní hranici.“ Hlas měla od pláče ochraptělý. „On, má sirku a zapálenou ji hází na mámino tělo.“

Vykřikla stejně, jako když byla malá a schovávala se v domu. „Ne! Slyšel mě.“

Rick měl o Abi vážně strach. Zase byla tak neklidná. „Probuďte ji, Reagan. Musíte ji probudit.“

„Ne, teď ne,“ zaprotestovala.

Oba koukli na Abi, která zase začala mluvit. „Jde za mnou. Slyšel mě… ať ke mně nechodí. Bojím se. On zastavuje se u domku a kouká mi do očí. I přes tu kuklu vidím, že má tmavě modré oči. Chytil mě za ruku.“ Škubala rukou, jako by se vrahovi chtěla vytrhnout ze sevření. „Ne! Křičím. On mi říká, že jsem v bezpečí, že na mě dohlídne. Koukám na jeho ruku. Vyhrnul se mu rukáv. Má tetování. Je to nějaký křížek a okolo je krev.“ Zatajila dech. „Chce jít dovnitř. Celou dobu koukal přes okýnko, ale teď chce jít za mnou…“ Teď byla vážně v šoku. Celá se třásla.

Reagan věděla, že je cosi špatně. „Až napočítám do tří, probudíš se!“ Pomalu počítala. „Tři.“

Abi se probudila s tvářemi od slz, třásla se jako by měla zimnici. Přiběhl k ní Rick. „Už je to dobrý, zlato.“ Pak se otočil na Reagan. „Říkal jsem, abyste ji probudila dřív!“ Nadával na ni. „Stejně zase nic nemáme. Bylo to k ničemu.“

„To bych netvrdila, Ricku. Viděla jsem ho.“ Ozvala se otřesená Abigail. „Víme, že má vrah tetování. Myslím, že bych ho podle něho poznala, kdybych ho potkala.“

„To jako vážně? Spoustu lidí má tetování.“ Nemůžou najít vraha podle tetování. To je blbost. Mohli by sice zavolat do nějakých tetovacích studií a popsat tetování, který měl vrah. Možná by si někdo na svou práci vzpomněl. Dost nepravděpodobné. Změnil svůj názor. Tetování bylo udělané před několika lety. Na to už si nikdo nevzpomene.

„A co máme dál?“

„Má tmavě modré oči, je vysoký a zná mě, možná znám i já jeho.“ Ošila se při vzpomínce na vraha. „Myslím, že sleduje všechny děti, které zachránil. Jsou to jeho svěřenci. Sledoval i mě. Proto ví, kdo doopravdy jsem.“

Reagan přikývla. „To by dávalo smysl. Víš o někom, kdo by to mohl být? Určitě bude někde ve tvé blízkosti, aby tě mohl chránit.“

Ještě neřekla Reagan o dopise. „No, teď mě chce spíš zabít. Podle něho jsem spáchala hřích, jako všechny ženy.“ Když se na ni Reagan nechápavě zahleděla, všechno jí vysvětlila.

„Aha, tak už chápu tu hlídku před ordinací.“ Prošla se po místnosti. „Ať přemýšlím, jak chci, nikdo kdo je v mé blízkosti není podezřelý. Všechny znám. Poznala bych, kdyby někdo nebyl v pořádku.“

„Stejně všechny prověříme,“ shrnul Rick.

Sedím v autě a opět vyhlížím svou oběť.

Zrzka byla v kavárně. Obsluhovala zákazníky. Na sobě měla lososovou uniformu, která zdůrazňovala její hrudník. Vlasy si sepnula do dvou copů tak, že vypadala jako sladké děvčátko, i když jí bylo něco přes čtyřicet let. Smála se na všechny okolo.

Mrcha! Nejdřív je jak andílek, a pak udeří. Tvrdě a nelítostně! To se ale brzy změní!

Vystupuju z auta. Není moje. Dodávku jsem nechal doma. Tušil jsem, že tohle vypůjčené BMW udělá na ženský dojem. A měl jsem pravdu. Ne jedna se na mě otáčela. Samozřejmě to nebylo, jen kvůli BMW. Na lov oběti jsem se pěkně ohákl do mého nejdražšího obleku. Teď vypadám jako zbohatlík.

Otevřu dveře a sedám si na místo, kde jsem nepřehlédnutelný. Krásná zrzka Annie si mě okamžitě všimla. Usmála se na mě. Já jí úsměv neochotně vracím

„Přejete si, pane?“ Zeptala se mě, když za mnou přiběhla. „

Dal bych si kafe a něco sladkého k tomu.“ Další zářivý úsměv. „Až mi přinesete to kafe, nechtěla byste si ke mně sednout? Mám rád společnost krásných žen.“

„Promiňte, ale nemůžu. Jestli jste si nevšiml, tak tu pracuju.“

„Všimnul jsem si. Jen je škoda, že pracujete tady. Tak krásná žena by měla být na molu a předvádět ty nejlepší kousky.“

Byla překvapená. „Já? Ale jděte,“ Upřímně se začervenala. „Na tohle jsem už vážně stará.“

Odchází pro mé kafe. Já se připravuju na svůj další výstup. Během pár minut se vrací a já se na ni usmívám. Ke kafi mi přinesla jahodový dort, který položila na stůl. „Víte, čirou náhodou jsem modelingový agent a sháním ženy, jako jste vy. Co kdybyste přišla na konkurz?“

Zasmála se jako školačka. „Vždyť jsem říkala, že jsem na takové věci stará. Tak to nezkoušejte.“

„Ne. Stará nejste,“ kroutím hlavou. „Tak schválně kolik je vám?“

„Bude mi čtyřicet pět, ale nechte si to pro sebe.“

Divím se. „Vážně? Tipoval jsem vám tak o deset míň.“ Což nebyla pravda.

Káva byla odporná. Musel jsem se přemáhat, abych se znovu napil. „No teď zase k věci. Rozjíždíme novou prohlídku oblečení pro ženy, jako jste vy. Opravdu byste to nechtěla zkusit? Dobře vám zaplatíme.“ Zjistil jsem si její bankovní účty. Je skoro v mínusu. Peníze potřebovala.

„Kolik mi zaplatíte za jednu přehlídku?“

„Pět tisíc dolarů.“ Schválně jsem nadhodil vysokou částku. „A další jsou za víc.“

„Pět tisíc dolarů! To je skvělá částka.“

„Takže si plácnem, slečno…“Schválně dělám, že neznám její jméno. „Annie Tyalorová.“ Podává mi ruku.

„Sven Douglas. Co kdybych tu na vás počkal a hned se vydali k nám do agentury?“ Znervózněla. Co přijde tentokrát?

„Já nevím. Co kdybych přišla zítra? Nechci nasedat do auta s cizím chlapem. Zvlášť, když se tu potuluje sériový vrah.“

Kruci! Je to tu zase. Bacha je tu sériovej vrah! „Ale no tak Annie, copak vám připomínám sériového vraha?“ Podám ji svoji falešnou vizitku se jménem agentury, kterou jsem si vymyslel. Všechno bylo dokonalé.

„Tak dobře. Během patnácti minut mi končí služba. Budu tady.“

Opravdu přišla za patnáct minut. Byla přesná. Čekal jsem venku u auta a vychutnával si cigaretu. Když přišla, zahodil jsem ji na zem.

„Páni, tohle fáro je vaše?“

„Jasně.“ Pohladil jsem BMW po jeho černém laku. „Když pracujete v takové agentuře jako já. Peníze se jen hrnou.“ Otevřu dveře od spolujezdce. „Nasedat. I vy můžete být bohatá.“

„Jo peníze by se šikly.“ Když nasedla do auta, oběhl jsem auto a sedl si k ní. Nastartoval auto a se svou obětí ujížděl pryč. Díky jednomu čudlíku se mi podařilo zavřít všechny dveře.

Nadskočila. „Proč jste zavřel všechny ty dveře? Zastavte a otevřete je.“ Asi jí začalo docházet, že není něco v pořádku. Strach v jejích očích byl, tak viditelný.

Bezva! Ignoruju ji.

„Tak otevřete!“ Otočil jsem se na ni, a když byla možnost, dal jsem jí hlavičku.

Hned omdlela. Schoulila se do sedačky. Byla to docela rána, se mnou ale nic neudělala.

Chtěl bych ještě zajet za druhou obětí. Za Donou. Jenže jsem zjistil, že je mrtvá. Umřela na rakovinu. Jaká to smůla. No nic.

Raději si počkám na Abigail. Ta ji nahradí!

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Death in the fire- 15. kapitola: