OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Blízko smrti - 3. část

14.03.2013 (11:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 706×

3. kapitola

Cornner City, 2004

Tmavá postava se krčila na kopci za mohutným stromem a svýma očima ostříže sledovala pozemky Ryanů. Z dálky nebylo poznat, jestli se jedná o ženu nebo muže.

Osoba byla oblečené do černého kabátu a pomocí jeho kapuce si zakrývala svou tvář. Měla výhled na velký rodinný dům, stáje i vzdálené louky, kde se pásli koně.

Postava zaťala dlaně v pěst, když spatřila Meagan Ryanovou. Tu sladkou Meagan, kterou téměř každý zbožňuje.

Směřovala přímo do stájí. Osoba ji nemohla ani vidět. Tolik ji nenáviděla!

Za chvilku postava zahlédla, jak jde do stájí i její bývalý snoubenec Nathanel. Chvíli spolu zůstali ve stájích a pak se rozčilená Meagan vyřítila ven a namířila si to do domu.

Brzy se pomstí! Meagan vzala osobě všechno, co kdy měla. Lásku, rodinu, přátelství. Prostě všechny.

Už nikoho nemá!

A proto zaplatí!

Brzy i ona pozná, jaké to je, o všechno přijít. Vidět všechny své blízké umírat. O to už se postará.

Bude trpět!

*** 

Sakra! Zase to podělal.

Nathanel Morgan naštvaně rázoval po stájích, prohlížel si koně a pořád dokola klel.

Proč jí jednoduše neřekl celou pravdu?

Snažil se o to čtyři roky, a když znovu přišla další šance, jak všechno napravit, opět to podělal. Frustrovaně si prohrábl hnědé nakrátko ostříhané vlasy a zuřivě kopl do dřevěných dveří od jednoho boxu. Koně z něho začali být nervózní, a tak raději vyšel ven, kde svítilo sluníčko a bylo horko.

Miloval Conner City. Vždycky ho to táhlo ke koním a ke zvířatům. To, že byl tři roky vojákem, byl jeden velký omyl. Zachraňoval sice lidské životy, ale víc viděl smrt než život. Na jedné misi bohužel přišel o několik vojáků z čety. I on málem zemřel.

Proto se raději rozhodl skončit a raději odjel domů. Jediná rozumná věc, kterou kdy udělal. Díky tomu, že se vrátil do Conner City, potkal Meagan.

Zamiloval se do ní, měl v plánu si ji vzít a založit rodinu. Usadit se. Všechno se ale změnilo po té děsivé noci.

A on to teď napraví. Nemůže si nechat znovu utéct Meagan, když je jim souzeno zůstat spolu. Aspoň on to tak cítil. Musel o tom přesvědčit i ji.

Věděl, že dneska přijede. Řekl mu to Matthew, který se u něho zastavil před odjezdem do věznice, která sídlí několik kilometrů za Conner City. Byl připravený.

Celý den tu přecházel z jednoho místa na druhé jako zvíře v kleci a čekal. Jakmile spatřil Mattheowo šerifské auto na cestě, která vedla okolo pastvin až k jejich domovu, roztlouklo se mu divoce srdce, protože věděl, že Meg sedí vedle něho a on ji brzo uvidí. A pak viděl, jak si to jeho krásná Meg namířila do stájí, kde on sedm let pracuje jako trenér koní a hlavní správce stájí. 

Chvíli si ji jen tak prohlížel. Jako by byla přízrak, který by se mohl pouhým dotykem rozplynout. Měl chuť ji hned zezadu obejmout, ale jako bývalý voják vycítil nebezpečí a raději svoje pokušení potlačil. A udělal dobře.

Byla trošku víc naštvaná. Možná proto se ji raději nesnažil přesvědčit, že s Rebecou nikdy nic neměl. V takovém stavu by mu stejně těžko věřila. 

A co vůbec čekal? Že se mu vrhne okolo krku a zapomene na minulost? Dávno věděl, že ona taková není.

Když už jí někdo ublíží, dlouho to drží v sobě. Je tvrdohlavá a hodně nedůvěřivá.

Nemohl se jí divit. Hodně si toho prožila se svou mámou, která jí neustále lhala.

Podíval se na oblohu, kde nebyl vidět ani jeden mrak.

Raději teď počká, až vychladne. Snad by si ho pak mohla v klidu vyslechnout. A když mu ani potom neuvěří, měl ještě jedno eso v rukávu.

Pravda přece musí vyjít najevo.

Opřel se o dřevěnou hradbu a zahleděl se na pasoucí se koně.

Pořád měl na tváři přihlouplý úsměv jako nějaký teenager, když si vzpomněl na jejich polibek. Odmítal přijmout, že by o něj Meag nestála. Díky polibku věděl, že to tak není. Poté, co mu obtočila ruce okolo krku a začala ho líbat, věděl, že má vyhráno.

Pořád po něm touží. Bude lehké ji přesvědčit o tom, že ji jen nepřitahuje, ale i miluje. Meagan musí pochopit, že patří k sobě.

***

Meagan utekla do bezpečí domu. Tam nemusela čelit Nathanovu žádostivému a mírně naštvanému pohledu, který jí naháněl husí kůži. A nejen ze strachu, ale i z touhy.

Tak ráda by mu důvěřovala. Jenže to pro ni není vůbec lehké. Mohl jí říkat stokrát, že s Rebecou nikdy nic neměl, ale ona neustále před očima viděla scénu z osudného večera.

Že s ní nikdy nic neměl? Tak proč Rebecu v knihovně u otcovy pracovny vášnivě líbal a dotýkal se jí? Vůbec se ji nesnažil odstrčit.

Zahnala tyhle myšlenky. Nechtěla otevírat staré rány. Je tady, aby dala svůj život do pořádku, ne aby se tu probírala bolestivými vzpomínkami a cítila se bídně.

Je na čase dělat něco se svým životem.

Zaklepala na dveře od pokoje otce a vstoupila. Pokoj byl tmavý a vzduch v něm vydýchaný. První, co spatřila, byla prostorná postel po pravé straně, kde ležel německý ovčák Ricko. Její fenka, kterou opustila, když byla odsouzená. Hlídala tu jejího otce.

Když spatřila svou paničku, zvedla se z postele a přiběhla ji přivítat. Meag ji podrbala za uchem a když byla fenka spokojená, přešla za Meaganiným otcem.

Ben Ryan seděl na vozíku u okna, kde pozoroval svět za oknem. Ani si nevšiml, že je v místnosti. To nebylo nic neobvyklého.

Od doby co prohrál téměř všechen majetek na dostizích a pomocí Matthewa ho získal zase zpět, začal pít a utápět se v depresích.

Nikdy si nedokázal odpustit, že nalítl na hloupou sázku Svena Reyese a tím téměř odsoudil rodinu na mizinu.

Přešla k otci a sedla si na židličku vedle něho. Svou dlaň položila na jeho ztuhlou stárnoucí ruku.

„Ani nevíš, jak jsi mi chyběl,“ řekla i přesto, že ji nevnímal.

Byl jak živoucí mrtvola. Na chvíli měla pocit, jako by pohnul rukou, ale to byla jen její představa. Tolik by si totiž přála, aby jeho zdravotní stav byl zase jako dřív.

Pohladila jeho ruku a pohlédla na místo, kam směřovaly jeho oči. Koukal na jezero, kde se na jeho hladině blýskaly paprsky slunce.

Začala mu vyprávět svoje zážitky z věznice i první uvítání své matky. Vůbec ji nevnímal, ale ona si vychutnávala příjemnou chvilku s otcem.

Zůstala tam hodinu, pak se zvedla, políbila svého otce na tvář a odešla z jeho pokoje. S sebou si vzala svou fenku Riko. On už Riko potřebovat nebude, protože se o otce postará sama.

Když vyšla ven, na chodbě potkala matku. Pořád byla oblečená do svého zeleného kostýmku a na hlavě měla uvázaný upnutý drdol.

Riko ji spatřila a zavrčela na ni. Megan fenku uklidnila jedním mávnutím ruky. Měla ji pěkně vycvičenou a poslouchala jenom ji.

„Chceš ode mě něco?“ zeptala se, když se její matka přibližovala.

Diana na ni koukala svým opovržlivým pohledem. Jako by byla hmyz, který potřebuje nutně zamáčknout.

„Odjedeš do svého domu, nebo chceš být tady? Já jen, že bych ti připravila pokoj,“ řekla Diana chladně.

„Myslím, že raději odjedu. Nedělalo by mi dobře být pod střechou plnou intrik,“ pokusila se o stejně chladný tón.

Matka se zamračila, ale nic neříkala. Zdálo se, jako by si oddechla. „Dobře, řeknu Spenserovi, aby tě odvezl do domu pro hosty. Dřív jsi tam bydlela.“

Spenser byl jejich dlouholetý řidič, který měl laskavou a chápavou povahu. Meag ho měla ráda, protože ho považovala za svého druhého strýčka, který si s ní rád povídal. „Nemusíš se starat. Odvoz si zařídím sama. Počítej ale s tím, že tu budu skoro každý den. Než se vyřídí ta záležitost se závětí. Nenechám tě vymýšlet další machinace, jak získat majetek, který po právu patří Mattovi. Kdybys stejně měla chuť vymýšlet další intriky, víš, co tě může potkat. Sama se o to s radostí postarám,“ s těmito slovy odešla.

Diana Ryanová zatínala ruce v pěst. To jí ještě scházelo, aby jí její vlastní dcera vyhrožovala. Opravdu by všechno nahlásila příslušným orgánům? Co by s ní bylo?

Zavřeli by ji určitě do vězení, kde by si odseděla pár let za falšování závěti, za zfalšování jeho podpisu a podpisu svědků. 

Ale vždyť to není trestný čin? Nebo snad ano? Netušila. Musí být však opatrná. Její dceruška určitě dokáže být pěkná mrcha. Taky měla skvělou učitelku.

Podívala se na sebe do zrcadla a spatřila stárnoucí ženu. Na svůj věk ale vypadala úžasně. Neměla téměř žádné vrásky nebo povislá prsa jako její vrstevnice.

Diana Ryanová byla na svůj věk opravdu kočka. Natřela si rty brutálně rudou rtěnkou a do zrcadla poslala pomyslnou pusu. Musí s Meag něco udělat. Zbavit se jí.

Byla sice její dcerou, ale nyní byla spíš trnem v patě.

Nedokázala přijmout, že by zůstala bez majetku. Když byla mladá, byla téměř bez peněz, dokud nepoznala Bena Ryana. Nemilovala ho, milovala akorát jeho peníze. Proto si ho vzala.

Zvykla si na ten každodenní luxus, a teď se ho rozhodně nevzdá.

Myslela si, že ten senilní dědek umře dřív, než se prozradí její úmysly se závětí. No, nestalo se tak. Ale to nevadí. Vždycky existují další cesty, jak získat to, co chcete.

Meagan je jen malou překážkou, které se zbaví co nevidět. Jen musí promyslet jak.

A co ten černoch? Její nevlastní synáček? Hm, ten rozhodně nebude nějakou překážkou. Nejspíš ještě nic netuší. Meagan není hloupá, aby se někomu svěřovala. Nejspíš si myslí, že to všechno zvládne sama.

Jenže její dceruška neví, jaká esa v rukávu ještě má. Nakonec získá svoje peníze a majetek. Všechno bude její.

A všichni lidé, kteří ji budou stát v cestě, hravě odstraní jako otravný hmyz. 

***

Meag našla Spensera v garážích, kde leštil svoje auto. Požádala ho o odvoz a on bez zaváhání kývnul.

Po cestě probrali tolik věcí, které neprobrali za léta, která trávili společně jako dlouholetí přátelé. Spenser byl skvělý člověk plný pochopení.

Když byla malé dítě, chodila za ním a on jí vyprávěl příběhy ze svého života.

Zastavil auto vedle podlouhlého domu, který byl z větší části prosklený. Vzpomněla si na časy, které v něm strávila.

Byly to nádherné časy plné štěstí a lásky. Porozhlédla se po zahradě. Byla velká a dobře udržovaná.

Matka nejspíš povolala všechny své zahradníky, aby se o zahradu starali.

Spenser odjel a ona zůstala na zahradě sama s Ricko, která se rozběhla a prozkoumávala zahradu.

I se zavazadlem vešla do domu, kde to bylo cítit hodně vydýchaným vzduchem.

Matka sice povolala všechny zahradníky, ale nikdo uvnitř v domě nevětral. Otevřela tedy okna a pustila dovnitř čerstvý vzduch.

Postavila se do obýváku a prohlížela si dům.

Byl celý propojený. Nikde nebyly stěny, které by ohraničovaly kuchyň od obýváku, nebo jídelnu od kuchyně.

V obýváku byly schody, které vedly do horního patra, kde byla menší koupelna a dvě ložnice.

Posadila se do houpacího křesla a pohlédla do prosklené stěny. Měla výhled na obrovský bazén plný čisté vody, na úžasně tiché prostředí, kde kvetly keříčky a všelijaké květiny.

Zahlédla Ricko, která nyní šmejdila u bazénu.

Tohle jí chybělo. Ta volnost, příroda a její život.

Zítra zajde do ordinace a znovu si ji otevře. Vrhne se do práce, aby zapomněla na minulost a začala žít přítomností.

Začala přemýšlet, co udělá s matkou a se zfalšovanou závětí. Nejdřív zajde za právníkem a pak se uvidí. Nemůže to ale nechat tak, jak to bylo poslední čtyři roky. Nebylo by to fér vůči Matthewovi.

Ještě jednou se porozhlédla po domě.

Konečně doma!

Tahle krátká kapitolka je jen na seznámení postav, než se konečně začne něco dít. Takže nic moc, ale příště se polepším a snad se začne něco dít...

V další kapitolce se můžete těšit na novou postavu muže, který se v příběhu objeví, nebo na rozhovor Meagan a Nathanela.

Konečně jí řekne pravdu. Uvěří mu nakonec? A když jo, bude chtít obnovit jejich vztah, tak jak si to Nathanel přeje?

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Blízko smrti - 3. část: