OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Blízko smrti - 4. část

21.03.2013 (10:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 683×

4.Kapitola

Cornner City, 2004

Druhý den ráno hned zavolala právníkovi, aby si s ním domluvila schůzku. Naštěstí měl čas hned v pondělí odpoledne, takže nebude ztrácet čas.

Zašla i do své veterinární ordinace, kde si připravila všechno potřebné. Chtěla začít co nejdříve pracovat.

Matthew s Nathanem jí naštěstí ordinaci opravili. Zdálo se, že je vymalovaná, čistá a našli se tam i nějaké novinky ohledně lepších přístrojů.

Čím by teď měla začít? Nejspíš by si měla sehnat zdravotní sestřičku, která by jí vypomáhala s papíry. Dříve jí vypomáhala postarší žena s obézní postavou a veselou povahou. Jmenovala se Marie, ale ta už jí nemůže pomáhat, protože je v důchodu. Navíc se odstěhovala do velkoměsta, kde mohla lépe sehnat práci. Takže jí rozhodně zavolat nemůže. Napsala tedy na internet inzeráty. Bude čekat, jestli se někdo ozve. Doufala, že to bude brzo.

Probírala se hromadou papírů, obvolávala menší firmy, které by jí udělaly letáčky, když vtom někdo zaklepal na dveře.

„Ahoj, zapomněla jsi na naše kafe?“ Do místnosti vstoupila drobná žena s blond vlasy. Na sobě měla volné modré šaty, které zdůrazňovaly její těhotenské bříško. Stela.

Meagan na ni koukla zpoza brýlí. „Ach jo, promiň… já měla nějakou práci a ztratila jsem pojem o čase.“ Snažila se o úsměv, ale byl chabý.

Stela přešla ke stolu a posadila se naproti Meagan. „Děje se něco?“

„Ne, jen jsem doufala, že začínat od znovu bude jednodušší.“ Dala několik dokumentů na jednu hromadu. „Nevyznám se v těch strašných papírech. Až seženu zdravotní sestřičku, tak to bude jednodušší.“

„To rozhodně. Nechceš si náhodou na chvíli dáchnout a dát si teda to kafe? A ještě bychom mohly zajít na nákupy.“ Pohladila si těhotenské bříško. „Chci koupit něco pro to mimčo.“

Meagan si sundala z očí brýle. „To by bylo super. Jinak se tady z toho zcvoknu.“ Zvedla se a oblékla si kabát. „Aspoň mi povíš, co se tu za ty čtyři roky odehrálo.“

Zašly do své oblíbené kavárny s názvem Café Royal. Meagan byla překvapená, jak se kavárna změnila. Z malé kavárničky o dvou stolech vznikla kavárna, kde bylo přes dvacet stolů a dveře do kavárny se snad nikdy nezavřely. Místo dvou druhů kávy jste si mohli vybrat mezi pěti. Nevyjímaje několik druhů čajů, dortíků, pečiva a dokonce byste si mohli dát teplou polévku, což je moc neobvyklé pro kavárnu.

„Páni, kdo to tu vlastní?“

Stela sklopila oči. „Můžeš hádat jednou.“

Upila z hrnku. „Nejsem dobrá na hádanky, takže se nechávám podat, Stelo.“

„Rebeca Berryová.“ Neměla nejmenší chuť se o Rebece bavit. Věděla, co si o ní Meagan myslí. Nathanel jí všechno řekl a snažil se přes ni dostat k Meag, ale i to se nepovedlo, protože Meganina matka hlídala všude. Nechápala proč. Nathana nikdy neměla ráda, protože nepocházel z bohaté rodiny. Stele to připadalo jako názor ze středověku. Čím líp se vdáš, tím líp pro tebe. Meaganina máma byla v takových věcech vážně ulítlá.

Stela znala Nathana od malička a věděla, že on by Meag nikdy nepodvedl. Její nejlepší kamarádka je však tvrdohlavá jak mezek a hlavně hodně nedůvěřivá.

„Koupila si kavárnu od původního majitele. A od té doby kavárna prosperuje. Nemá vůbec nouzi o zákazníky.“

Obě dvě se porozhlédly po kavárně. Fialové a šedé stěny s černými tapetami v podobě listů a květin pěkně ladily k černým stolům, šedým boxům s malými pohovkami a bílé podlaze, která byla tak čistá, že by se z ní dalo i jíst.

„Hele, zrovna támhle jde,“ ozvala se Stela, která zahlédla postavu Rebecy.

Meagan pohlédla na vysokou blondýnku s hlubokým dekoltem a s tváří topmodelky. S tou by se nikdy nemohla měřit. Chápala, proč Rebeca Nathana tolik přitahovala. Byla ztělesněním ženy, kterou každý chlap chtěl. Míry devadesát padesát devadesát by její postavu úplně vystihly. A teď by se s ní nemohla vůbec měřit, protože ji hyzdí hnusná jizva na krku. I dneska jizvu zakrývala tričkem bez výstřihu a tmavým šátkem okolo krku.

Jakmile spatřila, že míří k nim, začala se zvedat a namířila si to k pokladně.

„Raději půjdeme, nechci s ní mluvit.“ Stela byla rychlejší a u pokladny byla jako první. Meagan takové štěstí neměla, protože se střetla s Rebecou v tváří v tvář.

Rebeca se usmívala. Meagan však její úsměv nepovažovala za přátelský, ale za falešný. Nikdy se neměly v lásce.

„Ahoj, Meag. Tak už tě pustili?“ Řekla to, jako by byla její nejlepší kamarádka.

„Jo. Pustili mě.“ Musela se sebou vést vnitřní boj, nebo by jí něco řekla. Od toho večera s ní neměla možnost mluvit a teď se v ní všechno vařilo. Cítila, jak jí krev bubnuje v uších a škvaří se v žilách.

Rebeca se znovu usmála. „Tak to musí být Nathanel rád. Celou dobu o tobě mluvil. Víš, mně je líto, co se stalo. Chci se ti omluvit a všechno napravit.“

Opravdu spatřila v jejích očích lítost? Nebo se jí to zdálo? Nevěděla, co si o tom má myslet.

„To ti řekl Nathanel?“

„To, abych se ti omluvila?“ Zakroutila hlavou. „Ne, mám svojí hlavu a vím, že jsem to naprosto pokazila. Vážně, mezi námi nikdy nic nebylo.“ Zatvářila se naprosto nevinně. „Víš, já vystartovala po Nathanovi, protože jsem byla dlouhou dobu sama a on mě dost přitahoval. Taky to bylo kvůli tobě, protože jsem ti záviděla úžasnou rodinu, peníze a prostě tvůj život.“

Přitahoval? Mluvila v minulém čase. A copak jí mohla závidět? Matku, která pase jen po majetku, a peníze, za které nejde koupit všechno, co byste chtěli? Kdyby jenom věděla, jaká je její rodina doopravdy.

Rebeca bez nadechnutí pokračovala: „Měly bychom si o tom promluvit. Nechci, abyste se s Nathanem hádali. Měli byste se usmířit.“

„To už je trošku pozdě, nemyslíš?“ Proč všichni chtějí mluvit? Promluvit si o minulosti? Ona už na to neměla sílu. Nechtěla otevírat staré rány. Děsilo ji to. Každý omílal všechno dokola. Nathanel tě nepodvedl, nebo Nathanel s Rebecou nic neměl. Tahle slova ji dokázala vytáčet, protože si uvědomovala, že nejednala správně, když mu nedala žádnou šanci všechno vysvětlit.

„Nech to být, Rebeco. Minulost je minulost. Měly bychom spíš žít přítomností.“

Lítostivě se ušklíbla. „Jak myslíš. Je mi to fakt líto.“ Odešla za pult s dortíky.

Stela k ní přistoupila. „Co chtěla?“

„Omluvit se,“ řekla jakoby nic.

Stela pohlédla za pult s dortíky, kam zmizela blondýnka. „Víš, když jsi byla pryč, Nathanel se mi svěřil. Měla bys mu uvěřit, nebo mu dát alespoň ještě šanci. Musíš uznat, že Nathanel je jediná dobrá věc, která tě za posledních pár let potkala. Kašli na minulost i Rebecu.“

Stela měla pravdu, a to ji nejvíc štvalo. Sakra! Opravdu je totální blbec. Měla by si nechat od Nathana všechno vysvětlit a pak se rozhodnout, co dál. Pochybovala o tom, že by s ním dokázal znovu žít, ale zasloužil si všechno objasnit. Aspoň by se oba cítili líp.

„Tak pojď, musíme něco koupit mimču.“

Když vcházely do dveří, jeden chlápek málem Meagan srazil, až skoro upadla na zem. Včas ji zachytil za paži. Jeho stisk byl pevný.

„Omlouvám se. Stála jsem vám v cestě.“ Pohlédla na ruku, která ji ještě pořád svírala. Byla velká a dobře pěstovaná. Určitě to nebyl člověk, který pracuje rukama.

„Ne. To já se omlouvám,“ řekl hrubým hlasem, který v ní vyvolával zvláštní pocity, až jí vstávaly vlasy za krkem. Pohlédla mu do tmavých hřejivých očí. Kde jen toho muže viděla? Byl jí tolik povědomí. Možná se mýlí její zrak a opravdu ho neznala. Zvláštní.

Prohlédl si ji od hlavy až ke špičkám bot. Jeho pohled pálil jako oheň. Byl to hodně přitažlivý muž. Nebyl to typický svalnatý krasavec, ale měl své charizma, kterým musel polapit několik ženských srdcí.

„Víte co? Beru svou omluvu zpět.“ Znovu ji propálil svým sexy obličejem. Meagan se mírně začepýřila a muž hned pokračoval, aby mu neskočila do řeči. „Jsem rád, že jsem vás málem porazil. Tak krásnou ženu jako jste vy chlap nevidí často.“

Začervenala se. Flirtuje s ní? Nestačila mu na to nic odpovědět, protože už odcházel. Chvíli přemýšlela, jestli do ní nenarazil schválně. Že by to byla nějaká nová seznamovací finta?

Stela se otočila na neznámého muže. „Kdo to je? Je svým způsobem sexy.“ Důkladně si ho ještě prohlédla, než si sedl.

„Nejsi náhodou vdaná?“ poklepala jí na ruku, kde měla prstýnek.

„Jsem, ale to mi nepřekáží k tomu, abych se nepodívala.“ Ještě jednou se otočila na muže. „Koukat můžeš, ale nesahat. Jak se říká, ne?“ Obě se rozesmály a šly konečně nakupovat.

Meagan pořád musela myslet na neznámého muže. Určitě ho zná, jen ho nemůže zařadit do žádného balíčku. Tipovala ho na turistu z velkoměsta, který navštívil krásu Cornner City. Brzo odjede. Nemusí se znepokojovat, že ho nemůže zařadit k žádnému jménu, protože ho už nikdy neuvidí.

Postava seděla v kavárně. Pořád nespouštěla oči ze dvou ženských, které se vydaly nejspíš nakupovat. Jak jinak. Pozorovala je, jak prochází u jednotlivých krámů a koukají do výlohy. U toho se pořád hihňaly.

Brzy už přijde čas na pomstu!

Postava pohlédla na Stelu a měla vyhlídnutou svou první oběť, vlastně oběti, připomněla si postava, když zahlédla Stelino těhotenské bříško.

Právě s nimi rozehraje začátek pomsty. Jak se asi bude Meagan tvářit? A co Stelin manžel Derek? Až zjistí, že mu zemřela žena i dítě, bude úplně na dně.

Postava se musela usmát, když ji konečně napadl způsob, jak zabít Stelu. Bude to dokonalé.

***

Mathew Ryan seděl na šerifském úřadě. Měl v plánu obhlédnout město, jestli se něco nestalo, ale musel počkat na svého kolegu, se kterým si měl vyměnit místo. Navíc byl teď na obhlídce začínající mladý šerif, kterému bylo okolo dvaadvaceti a měl by se přidat do jejich sboru hned po tom, co ukončí školu a složí policejní zkoušky.

Doufal, že dneska bude klidný den. Zrovna minulý čtvrtek to tak nebylo. Nějací kluci vtrhli na cizí pozemek a zničili úrodu jednomu pěstiteli obilí.

Měl s tím hodně práce a hlavně papírování, které nesnášel.

K večeru naopak řádily holky, které se opily a on je musel s kolegou odvést na záchytku. Cestou mu pozvracely celé auto. Naštěstí to nebyl on, kdo musel služební auto uklízet. Tuhle prácičku přenechal svému kolegovi Davidovi Masserovi.

Sam Barns se blížil do kanceláře. Byl to vychrtlý mladíček s pihami okolo nosu. Je to dobrý kluk, ale většinou strašně líný, co se práce týká. I pro tentokrát měl unuděný výraz.

„Šerife, venku se vůbec nic neděje. Můžu domu?“

„Jasně, klidně jdi. My už se o všechno s Davidem postaráme.“

David byl zástupce šerifa a kamarád Matta, který se na Conner City přestěhoval z New Yorku.

Mladíček se sebral a byl pryč rychleji jak blesk. To byl celý on. Nedokázal si ho představit jako šerifa.

Vždyť on byl za mlada úplně stejný. A co teď? Teď má na starosti celé městečko a svou práci vykonává dobře.

„Zdravím, šerife,“ ozval se Nathanel, který vstoupil do dveří a zašel si k malé kuchyňce, kde si nalil kafe. „Tak jak to jde?“

„Dneska samá nuda,“ řekl a pátravě si prohlédl Nathanelovu tvář. „Ty jsi ale nepřišel proto, aby ses mě zeptal, jak jde práce. Co ode mě chceš?“

Usadil se naproti Mattovi. „Máš pravdu. Proto přejdu rovnou k věci.“ Nevěděl, jak začít, a tak se na posilnění napil kávy. Potřeboval by ale něco silnějšího. Možná by si i urovnal myšlenky. „Jedná se o Megan.“

„Už jsi ji viděl?“

„Jo. Proto jsem tady. Potřebuju tvojí pomoc. Je naštvaná.“ Věděl, že Matthew ví proč. Všechno mu řekl. Rozhodně ne dobrovolně. Matthew ho k tomu donutil. „Potřebuju, abys ji nějak uklidnil a domluvil jí. Víš, jako aby se mnou chtěla mluvit.“ Nedá si pokoj, dokud jí všechno nevysvětlí.

Napadlo ho poprosit jejího bratra, protože na ni měl velký vliv. Vždycky ho poslechla. Bylo to zoufalé, ale zoufalá situace potřebuje zoufalé činy.

Matthew zvedl obraně ruce. „Já? Kámo, ty jsi to podělal, tak to taky nějakým způsobem naprav.“

„A jak asi? Tvoje setra je strašně tvrdohlavá. Nechce mi uvěřit.“

„Hele, možná už tě znám dlouhou dobu, ale v tomhle ti pomáhat nebudu.“ Zakroutil hlavou. „Nerad se míchám do cizích vztahů. Sám mám své problémy.“ Pomyslel na Elssi, která ho opustila a odcestovala do New Yorku. „Ale poradím ti. Vzala si z rodinného domu svou fenku, takže zítra ráno s ní určitě půjde na procházku, jako to bylo dřív. Zkus ji tam odchytit a promluvte si.“

„Dík, to jsi mi teda pomohl.“ Zvedl se ze židle.

„Sorry, ale nevím, co po mně chceš.“ I on si došel pro kávu, když se napil, musel se zašklebit, jaká to byla břečka. „Čekáš, že jí řeknu celý tvůj příběh a ona mi uvěří?“

Pokývl rameny. „Možná. Chci, abys jí aspoň řekl, že jsem s Rebecou nic neměl. Tobě snad uvěří, jsi její bratr, nemáš důvod jí lhát.“

„Seš vážně zoufalec, kamaráde.“ Zakroutil hlavou. Jeho nejlepší kamarád je úplně ztracený. Měl by ho nějakým způsobem probrat, jinak úplně změkne.

„No, to jsem,“ musel sám sobě přiznat Nathan. Nikdy se necítil tak zoufalý jako za poslední roky. „Minimálně tři a půl roku jsem ji neviděl. Teď, když se vrátila, mám zase šanci ji získat.“

„Pokud tě bude ještě Meagan chtít. Je to hlavně na ní.“

Nathanel přikývl. „Já vím.“

Byl na odchodu, ale Matt ho ještě zastavil. „Zítra je výročí zakladatelů stájí a dostihů.“ Podal Mattheowi přebytečnou pozvánku. „Meagan, tam určitě bude.“

„Díky.“

***

Další den čekal Nathanel opřený o strom na louce, kde se často procházela se svou fenkou. Bral to jako hloupý nápad, protože netušil, zda se tu vůbec objeví.

Musel ale využít další šance a nepodělat to. Když ji spatřil u potoka, kde se Ricko vycachtala, jeho srdce zaplesalo. Výborně! Teď přišla ta pravá chvíle.

Meagan měla na sobě plátěné kraťásky, které se rozhodně nehodily k tričku, které jí zakrývalo krk. Věděl, co pod ním skrývá. Tu ošklivou jizvu. Už v nemocnici ji viděl, ale nezdálo se mu, že by díky ní byla méně atraktivní. Spíš naopak. Je to divné, ale jemu přišlo, že jí jizva slušela. Byla v ní víc sexy.

Musel zrychlit krok, aby ji dostihl.

„Meag, počkej.“

„Jdi do háje!“ vykřikla a zrychlila chůzi. Uviděl, jak zaťala ruku, ve které měla vodítko, v pěst. Hlavně pomalu, nesmíš ji rozčílit, napomínal sám sebe.

Meagan rozhodně dneska neměla náladu s ním mluvit. Proč? Protože jí bude vykládat ty svoje pohádky, kterým pomalu začala věřit. Napomohla k tomu Rebeca. Musela si to ještě urovnat v hlavě, než si ho vyslechne. Potřebovala trošku víc času.

„S tím počkej. Pošli mě tam, až si pořádně promluvíme.“

„Už jsem ti říkala, že nemáme o čem mluvit.“

„Tak to se pěkně mýlíš.“ Vzal ji za paži, kde držela vodítko, a otočil ji k sobě. Tím ji zastavil a ona mu musela pohlédnout do očí.

„Už jednou jsem ti říkala, abys na mě nesahal!“ zasyčela.

Pohladil ji něžně po paži. „Měla by sis zvykat, protože jsem rozhodnutý se tě dotýkat, kdykoliv to půjde.“ Pořád ji držel za ruku, než se mu zuřivě vytrhla a on svíral jenom vzduch. „Vyslechni mě, prosím.“

„Ne.“

„Dej mi aspoň deset minut, prosím.“ Vadilo mu, že musel tak žadonit. Pro pár sekund s ní by ale udělal cokoliv.

„Máš pět minut, a víc ne.“ Byl šťastný i za tak málo.

„Tak jaký to je, být zase doma?“ Nejdříve se snažil být milý. Odlehčit situaci, než se vrhne na důležitý rozhovor, kterého se vážně obával. Co bude dělat, když mu neuvěří?

„Mrháš svým časem. Čtyři minuty.“ Prsty ukázala číslo čtyři a porozhlédla se po Ricko. Ta běhala po louce jako splašená.

„Začnu od začátku. S Rebecou jsem nikdy nic neměl.“

Zamračila se „To už jsem slyšela. Nic nového nemáš? Protože jinak tu mrháme čas“

„Nech mě domluvit,“ řekl zostra. „Ani tu noc, co jsi nás našla v otcově knihovně. Přísahám, nalákala mě tam.“

„Aha, takže jsi nakonec nevinnou obětí. A pod jakou návnadou tě nalákala?“ Neměla sílu se mu dívat do očí. Proto svůj pohled zaměřila na Ricko, která nyní poskakovala okolo nich a pak se znovu rozběhla k potoku, kde se napila čisté vody.

„Začala brečet. Tvrdila mi, že její bratr Jeremy někam zmizel a nemůže ho najít. Šel jsem jí ho pomoct najít. Mysleli jsme, že je někde na zahradě se svými kamarádíčky.“ Jeremy byl dost problémový kluk, který měl problémy s drogami a alkoholem. Poslední rok se léčí na protidrogovém a podstoupil protialkoholickou léčbu. „Nakonec jsme skončili v knihovně.“ Něžně ji vzal konečky prstů za bradu a otočil jí hlavu tak, aby mu musela pohlédnout do očí. Viděl v nich chlad, ale i skrytou bolest. „Tam mi došlo, o co jí šlo. Když se na mě vrhla s rozepnutou blůzou, vešla jsi ty naštvaná a se slzami v očích. Snažil jsem se ji celou dobu od sebe odtrhnout.“ Nevěděl co dál říct. Začal omluvou. Ta nikdy neuškodila. „Omlouvám se za to.“

Byla blbá, když mu nechtěla věřit. Teď mu hleděla do očí a věděla, že říká pravdu. Ale proč ji teda nenavštívil v nemocnici nebo věznici? Proč musel čekat až do dneška? Je pravda, že mu potom návštěvy zakazovala, ale to bylo proto, že ji nikdy předtím nenavštívil, a ona byla naštvaná a zároveň zklamaná.

„Omluva se přijímá, a teď mě nech na pokoji.“

„Ne, nenechám. To není všechno, co jsem ti chtěl říct.“

„Tvoje minuty ale dávno uplynuly,“ upozornila ho.

„Měla bys vědět, že jsem tě v nemocnici často navštěvoval. Byla jsi v kómatu, ale to už jsem ti říkal.“ Vzpomněl si na její matku. Zaskřípaly mu zlostí zuby. „Pak mě nechtěla k tobě pustit tvoje máma. Měla ty svoje kamarádky u dveří.“ Nebyla žádná možnost, jak tam projít. „Nejspíš podplatila i sestřičky a doktory, protože když byla pryč, vždycky se tam někdo objevil.“ Při další vzpomínce mu zacukaly koutky úst. „Jednou mě dokonce museli vyvést policajti, jak jsem byl nepříčetný.“ Na to si dobře vzpomínal. Museli ho vyvádět tři policajti, aby ho vůbec udrželi. Vůbec nechápal myšlenkový pochod Dianny Ryanové. Proč nechtěla, aby byl s její dcerou? Vždycky k tomu měla nějaké výhrady. Jo, není bohatý, ale peníze nejsou všechno.

I Meag se za dlouhou dobu usmála. Její tvář už nebyla vážná a nafouklá zlostí. Spíš zářila pochopením. „To jsem nevěděla. To spíš já bych se ti měla omluvit.“ Nevěděla sice, jestli mu má věřit na sto procent, ale zdálo se, že mluví pravdu. Jeho oči byly plné odhodlání a pravdy. Může mu ale věřit? Vždyť by to bylo tak jednoduché.

Zapískala na Rico. Ta se za ní hned rozběhla, a když přiběhla k její noze, poslušně jsi sedla a čekala, než jí panička zapne obojek.

„Věříš mi? Potřebuju to vědět.“

„Musím si to nechat projít hlavou. Ale musela bych být totálně blbá, abych ti nezačala věřit.“ Vzala Ricko a rozhodla se odejít, nechat ho tam a protřídit si svoje myšlenky v pohodlí domova.

Jo, byla by vážně blbá, kdyby nevěřila jeho upřímnému pohledu, se kterým ji probodával. Ani dobrý herec by to takhle nemohl zahrát.

„Meag,“ řekl měkce. „Celou tu dobu, cos byla pryč, jsem na tebe myslel.“ Klouby prstů ji pohladil po hebké tváři.

Při těchto slovech sebou škubla. Do očí jí vtrhly slzy, které hned zaplašila. „Přestaň, tohle neříkej.“

„Proč? Mám právo říkat to, co chci, a tohle je taky důležitý.“ Znovu ji chytil za paže. Potřeboval jí koukat do očí, aby viděl její reakci. „Kruci, Megan, přece nemůžeš jednoduše vymazat vzpomínky na to, co mezi námi bylo.“ Podíval se na Ricko, která cenila zuby. Zrádce!

„Já už s tebou nechci mít nic společného.“ S tím si zatím nebyla tak jistá.

Pustil jí paže. „To si nemyslím. Patříme k sobě a ty to jednoduše musíš přestat popírat.“

„Už k sobě nepatříme, Nathane. To, co se stalo, mi zlomilo srdce.“ A pořád to bolí, i když to všechno bylo nejspíš úplně jinak.

„Meagan…“ Bylo mu tak líto, že tohle prožívala. Nezasloužila si to.

„Taky mě nech domluvit,“ nařídila mu stejným toném, jako měl on předtím. „I když vím, že to bylo úplně jinak, nemůžu se dostat přes minulost. Zvykla jsem si žít bez tebe a nechci náš vztah znovu obnovit.“ Nechtěla jejich vztah obnovovat tak rychle. Musí ho ještě pořádně poznat. Čtyři roky byla dlohá doba, aby se úplně odcizili.

Když viděla jeho zklamanou tvář, bodlo ji u srdce. „Vím, že ty si to představuješ úplně jinak. Oba jsme se za tu dobu změnili a já nehodlám vracet minulost nazpět.“

„Miluješ mě ještě?“

„Já nevím, Nathane. Vůbec nevím, co k tobě cítím.“ Ona to opravdu nevěděla. Byly to zvláštní pocity, které nešly jednoduše popsat. Ještě jednou se na něho podívala a odešla.

Nathanel zase koukal, jak utíká. „Ona mi stejně nikdy neodpustí, i když ví, že jí říkám pravdu,“ pomyslel si Nathanel a odešel do práce.

***

Přišel den, kdy se slavily narozeniny zakládání stájí a dostihů. Byla to slavnost, která se připravovala každý rok. Přišli na ni důležití zaměstnanci stájí, rodina, ale i lidé z okolních stájí. Vždycky se pilo, jedlo maso, hrály se různé hry a dokonce se zpívaly country písničky. Všichni byli na nohách a starali se o venkovní výzdobu. Naštěstí počasí vyšlo. Svítilo sluníčko a bylo okolo třiceti stupňů.

Meagan si na sebe oblékla krátké béžové šaty, které měly výstřih, ale u krku se zužovaly. Její jizva nebyla téměř vidět. Dál už ji nechtěla úplně skrývat. Nemůže přece svůj šatník úplně překopat jen kvůli jedné vadě.

Než začala oslava, stavila se pro Stelu a jejího manžela Dereka. Derek jí otevřel dveře společně s tříletou Hannah, která objala svého taťku okolo krku a usínala.

„Ahoj, Stela je nahoře a připravuje se. Máš prý za ní jít.“

Vstoupila dovnitř a vydala se na schody do horního patra. Derek a Stela měli velký rodinný dům, kde bydleli už tři roky, od té doby, kdy se narodila Hannah. Schody nahoru byly dřevěné a pod každým náporem jejího kroku zaskřípaly.

„Stelo?“

„Tady, Meag. Jsem v dětském pokoji,“ zavolal mírně ochraptělý hlas Stely.

Když vešla do modrého pokojíčku, spatřila Stelu ve volných šatech, jak si neustále prohlíží stěnu a nějaké tapety.

„Přemýšlím, jakou tapetu bych měla dát na stěnu. Buď tuhle tmavě modrou,“ ukázala na jednu z tapet, „nebo tuhle světle zelenkavou.“

„Myslím, že bys měla dát tu světle zelenou. Ať to tu není moc modré, a navíc zelená je uklidňující barva.“ Usmála se na svou kamarádku, vzala si jednu z tapet a přiložila ji na stěnu. „Bude se hodit i k tvým blonďatým vlasům.“

„Tak dobře. Dám na tvou radu.“ Položily obě tapety na stůl. Místnost byla cítit pořád čerstvou barvou. „Kam vůbec odešel Derek?“

„Myslím, že šel uložit malou,“ odpověděla Meagan. „Přijde někdo na hlídání?“

„Jo, jedna dívka z města. Je to hodná dívka a malou si oblíbila.“ Zašly spolu do ložnice, kde si Stela vzala kabát. „Navíc jí platím dost, aby se s babičkou uživila. Je totiž nemocná a nepracuje.“

„Chudák holka, další smutný příběh.“

„Mluvila jsi už s Nathanem?“ zeptala se zvědavá Stela, která si teď před zrcadlem malovala pusu světlou rtěnkou.

Meagan se zadívala na ni do zrcadla. „Jo.“

„No a?“

„Myslím, že mu věřím.“ A to myslela smrtelně vážně. Od procházky na jejich rozhovor nemohla zapomenout. Už na něj nebyla naštvaná, spíš cítila lítost, protože všechno teď mohlo být úplně jinak.

„A co teď budeš dělat? Chceš se k němu vrátit? Vsadím se, že Nathanel to tak chce.“

Meagan sklopila oči. „Přesně tak. On chce náš vztah obnovit, ale já nevím, jestli ho ještě miluju. Vůbec nevím, co k němu cítím.“

Stela pohotově řekla: „Vyspi se s ním.“

„Cože?“ Šokovaná Meagan jen zamrkala řasami.

„No, možná pak poznáš, co k němu cítíš.“ Navoněla se voňavkou a obě se vydaly dolů, kde na ně čekal Derek.

„Uvažuj o tom. Je to dobrý plán.“

„To není plán,“ mírně se zarděla. „Je to způsob, jak využít sex k tomu, abych poznala, co cítím. A co když zjistím, že ho už nemiluju? Co pak?“

„Jsi mladá, krásná a oba se navzájem přitahujete. Můžete si pak jen užívat, a pak se rozhodnout, co dál.“ Vůbec jí nedaly klid ty Steliny myšlenky. Začala o tom „plánu“, jak říkala, přemýšlet. Možná to nebude tak zlý nápad. 

Sešly ze schodů dolů. Derek stál u dveří a podával instrukce mladé dívce se zrzavými vlasy, když zahlédl svou ženu Stelu, usmál se na ni a hned k ní přiběhl. Políbil ji a pohladil těhotenské bříško. „Tak co? Můžeme vyrazit?“

Na oslavě byla spousta lidí. Polovinu neznala osobně, dokonce ani podle vidění. Všichni se bavili, pili, tancovali a zpívali různé písničky.

Divila se, že to matka s venkovní výzdobou vůbec nepřehnala. Parket postavili z dřevěných prken, které do sebe perfektně zapadaly, a tím vytvořili obrovský prostor pro tancování. Parket zdobilo železné zábradlí. To už bylo nějaký čas zabudováno do země. Okolo něj zahradníci omotali lilie a bílé růže, takže vytvořili romanticky kouzelné orámování zábradlí.

Okolo parketu pak byl trávník, na kterém byly stoly s jídlem a pitím.

„To je krása,“ prohodila unešená Stela. „Tohle prostě tvoje máma umí.“ Zavěsila se do Dereka, který ji opět políbil na tvář.

Meagan bodl osten žárlivosti. Taky by jednou chtěla mít takový vztah. Nejspíš proto se rozhodla zjistit, co doopravdy k Nathanovi cítí.

„Vždycky umí zaujmout, když chce,“ přitakala Meagan a podívala se na matku, která k nim mířila.

S neupřímným úsměvem trojici pozdravila, atmosféra mezi nimi se zdála být hustější. Diana na sobě měla černé šaty, které podtrhovaly její postavu a až moc bílou pleť.

Ignorovala Meaganiny přátele. „Meagan, chtěla bych ti někoho představit,“ řekla jak nejmileji mohla.

Meagan pozvedla obočí. „Myslím, že nemám náladu na seznamování.“ Její tón byl hodně chladný, až se na ni zamilovaná dvojice podívala překvapeně.

Diana nesouhlasně zavrtěla hlavou. „Myslím, že tohohle muže budeš chtít poznat. Prý jste se dneska potkali v kavárně.“

Cože!? Jak je možné, že ví o její přítomnosti na oslavě? Meagan se otočila na Stelu, která němě zírala. Nedokázala z její tváře vyčíst, co si myslí, a to ji štvalo. Z její tváře po chvíli vyčetla překvapení. Teď Meagan věděla, že do ní určitě narazil schválně. Mizera jeden!

Omluvně se zahleděla na zamilovanou dvojici a odešla s matkou za neznámým cizincem.

Diana ji zavedla k menšímu venkovnímu baru, který byl zastřešen. Muž, kterého znala z kavárny, seděl zády k nim a upíjel whisky. Na sobě měl světle modrou košili a khaki kalhoty.

„Jacku, už jsme tu,“ zakřehotala Diana.

Muž se jménem Jack se otočil a ona spatřila jeho hřejivě hnědé oči a temný sexy úšklebek. Když si stoupnul, jeho khaki kalhoty se svezly k bokům a jí to přišlo až moc sexy. Nějakým způsobem ji k sobě přitahoval, stejně jako Nathanel. Kruci! Určitě je to tím, že čtyři roky s nikým nespala.

Matka ji vytrhla ze zasnění, když ji začala představovat. „Jacku, tohle je moje dcera Meagan.“ Chvíli mlčela a pak se otočila na Meagan. „Meagan, tohle je Jack Stones. Je tu, aby u nás ve městě odkoupil hotel Escape a udělal z něj něco luxusnějšího.“

Aha! Takže to bude určitě nějaký zbohatlík. Jak jinak. Matka by ho Meagan jinak tak vroucně nepředstavovala.

Jack k ní natáhl ruku. „Těší mě, slečno Ryanová.“ Když se dotkl její ruky, naskočila jí husí kůže. „Odpoledne jsme neměli čas se představit, a tak jsem požádal vaši matku.“

„Říkejte mi Meagan. Slečno Ryanová zní tak strašně formálně, a jsme přece v malém městě, kde se zná skoro každý, Jacku.“

Pustila ruku a podívala se na usmívající matku. Co má zase za lubem?

„No nic, nechám vás tu o samotě.“

Jack se mírně zamračil. „Proč? Můžeme si zatančit, pokud budete chtít.“

Zaváhala, ale nakonec pokývla hlavou. Možná z něj dostane nějaké informace. Jejich seznámení bylo vážně zvláštní. Nechali tam stát Dianu a vydali se na parket, kde postávali lidi a čekali na hudbu. Vzal Meagan za pas a ona mu položila ruku na rameno, když se rozezněla hudba.

Hrála písnička od skupiny Snow Patroll. Zrovna to byla její oblíbení písnička Chasing Cars.

„Přiznejte se, Jacku. Naše odpolední setkání rozhodně nebylo náhodou.“

„Proč myslíte?“ Kroužili spolu po parketu a on si ji stále víc tiskl k tělu.

„Nevím. Určitě jste do mě narazil schválně.“

Opět se temně usmál. „Prokoukla jste mě.“

Pohlédl někam za ni. „Ten muž, co se támhle mračí a zdá se, že by mně nejraději zabil, je váš přítel?“ Schválně se s ní otočil, aby zahlédla stejného muže, o kterém on mluvil. Byl to Nathanel! Stál tam s pěstmi zaťatými a koukal přímo na ně.

Musela uznat, že mu to vážně sekne. Za košili z odpoledne vyměnil černé přiléhavé tričko a džíny, které mu padly ještě líp než Jackovi jeho khaki kalhoty. Při pohledu na něho jí vyschlo v ústech. Sakra! Co to s ní jenom je? Stačí, když spatří nějakého sexy chlapa, a hned roztává jako nanuk na sluníčku. Zamračila se na Nathana.

„Ne, není to můj přítel.“

„Vypadá to ale jinak.“

„Byli jsme spolu zasnoubení, ale rozešli jsme se.“ Nechápala, proč mu to říká. Do toho mu vůbec nic nebylo.

„Super, takže mám volné pole?“ zamrkal na ni.

Tak to určitě ne, mizero jeden! pomyslela si Meagan.

***

Nathanel stál u jednoho ze stolu a pozoroval Meagan s tím chlápkem. Myslel, že se zblázní žárlivostí, když viděl, jak si ji ten chlápek tiskne a něco jí šeptá do ucha.

A ona se ještě od něho nechala ještě víc přivinout. Zaťal čelisti a téměř slyšel, jak mu skřípají zuby. Jakmile se s Meag střetli očima, spatřil, jak ty svoje zúžila do malých škvírek a přivinula se k neznámému ještě blíž. Připadalo mu, že blíž už by to nešlo.

To mu dělá naschvál? Chce ho snad rozčílit? To ho natolik vytočilo, že nevěděl, co dělá. Vydal se na parket, kde zastavil tančící dvojici.

„Smím?“ zeptal se cizince, ale celou dobu probodával pohledem Meagan. Ta na něj zírala s pootevřenými rty. Měl chuť ji políbit, a když si skousla spodní ret, pocítil nával touhy. Copak neví, co to s ním dělá?

Jack mu svou taneční partnerku předal bez mrknutí oka. „Tak někdy příště, Meagan.“ Podíval se na ni a pak někam zmizel.

Z Nathanova hlasu zazněla žárlivost i vztek. „Koukám, že sis našla nového kamaráda.“ Popadl ji za pas a začal s ní tancovat stejně jako Jack. Meagan musela přiznat, že Nathanel je o hodně lepší tanečník.

„Vypadá to, že žárlíš.“

„To si piš,“ zavrčel a zatočil se s ní. „Co je to za chlapa?“ Tentokrát hrála písnička od Leoni Lewis I miss you i missing me. Byla pomalejší než ta předešlá, a tak Nathanel taneční tempo zpomalil.

„Co tě to zajímá?“ Chtěla ho trošku potrápit. Zaslouží si to. „Taky mám na tebe otázku. Myslíš, že mám u něj šanci?“

Myslela si, že se zakucká smíchy, když viděla jeho vražedný pohled.

„Mám chuť ho zabít, vážně. Raději mě nepokoušej.“ Pevněji ji uchopil a přitáhl si ji k tělu, tak blízko, jak jen to šlo. Přesně jak Jack.

„Neboj, nemusíš žárlit.“

„Že ne? Lepil se na tebe jako moucha na med.“

„To je možný, ale já už jsem si vybrala někoho jiného.“

Povytáhl obočí. „Vážně? Přemýšlela jsi nad naším rozhovorem?“

„Víc, než bych měla.“

„A dopadlo to jak?“

„Tak, že jsem se rozhodla zjistit, co k tobě doopravdy cítím.“

„A to chceš zjistit, jak?“ Přišlo mu roztomilé, když se mírně začervenala.

„Sám uvidíš,“ řekla a vtiskla mu něžný polibek na rty. „Možná náš vztah nebude až tak ztracený.“

Jeho srdce se při těchto slovech divoce rozbušilo. Věděl však, že nemá ještě vyhráno.

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Blízko smrti - 4. část: