OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Seven keys - 9. kapitola

19.03.2013 (14:00) • Adel • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 4× • zobrazeno 1277×

Al

„Já jsem Mikayla a máme problém.“

„Jaký problém?“ zeptala jsem se jí hned. Mikayla se už nadechovala, ale skočila jí do toho Cam.

„Hele, nás nezajímá, jaký máš problém. Tak si dej laskavě odchod a nech nás spát.“

„Uklidni se, Cam. Nevíme, co nám chce říct, tak ji nech mluvit,“ krotila jsem ji.

„Děkuji, já vím, že mi to asi neuvěříte, ale jsem dcera věštkyně Pýthii a zdědila jsem po ní, že mám občas vize do budoucnosti.“

„To máš pravdu. My ti to totiž nevěříme,“ sykla na ni Cam.

„Cam, uklidni se. Proč by nemohla být dcera věštkyně? Já, když jsem sem přišla poprvé, tak jsem tu uviděla křížence člověka s kozou nebo člověka s koněm, a teď je to pro mě naprosto normální věc,“ uklidňovala jsem ji. Když už se Cam aspoň trochu uklidnila, podívala jsem se na Mikaylu. Byla drobnější postavy, vlasy měla černé, které jí spadaly až po lopatky. Hnědé oči měla zvýrazněné linkami a řasenkou. Na sobě měla bílou tuniku, černé upnuté rifle a tenisky. Konečně někdo normální, co v lese nenosí boty na podpatku.

„Tak se někam posaď a řekni nám, co vlastně víš,“ vyzvala jsem ji. Posadila se na mou postel a spustila.

„Poslední dobou vídám vás dvě. Pokaždé je to ta samá vize, akorát jednou je kolem vás světlo a otvíráte nějakou bránu pomocí sedmi klíčů a stojíte proti nějakému chlapovi, a podruhé je kolem vás tma, ale místo toho, abyste stály proti němu, stojíte mu po boku a proti Brunnerovi a Percymu.“

„Cože? Hrabe ti? Já bych nikdy nešla proti Brunnerovi!“ vyletěla na ni Cam

„Camillo! Nech ji, já jí věřím.“

„Fajn,“ rezignovala nakonec Cam.

„Jsou ty klíče důležité?“ zeptala jsem se Mikayli.

„Jsou, všechny ty klíče dohromady otevírají jednu bránu, ale každý z nich otvírá ještě jedny dveře,“ odpověděla mi.

„Mám jenom dotaz, když ty klíče jsou tak důležité, proč pro ně nejdeš ty? To ty máš vize do budoucnosti,“ optala jsem se jí ještě.

„Protože já jsem prakticky nikdo. Sice mám vize a zhruba vím, kde jsou, ale to je pro ně to nejmenší. Ty klíče nebude tak snadné dostat. Pro ně jsem pouhá dcera Pýthii, ale vy dvě jste pro ně to nejlepší. Jedna dcera Boltuse, druhá Háda. Jedno lepší, jak druhé.“

„Holky, chápu, že to je všechno důležité, ale nebude lepší, když to vyřešíme zítra? Je už celkem pozdě a já bych se ráda vyspala,“ oznámila nám Cam.

Nakonec jsme usoudily, že má pravdu. Rozloučily jsme se s Mikaylou a šly spát. Cam snad spala ještě dřív, než její hlava klesla na polštář. Zatímco já se pořád převalovala a myslela na Mikaylinu vizi. Kdyby se mě někdo zeptal, na jaké straně budu, odpovím mu, že na té dobré, ale jestli mě Mikayla viděla i na té špatné, tak to je zlý. Jedno vím jistě. Nedovolím, aby na té špatné skončila Cam. Stačí, že má na temné straně otce, nemusí tam být ještě ona. Je pro mě jako moje sestra. Za tu krátkou dobu jsme si k sobě našly cestu, a to jsme měly být sokyně. Když si vzpomenu na naše první setkání, musím se u toho začít smát.

„No jo,“ brblala jsem ještě rozespalá.

„Čekám tě s Percym v kuchyni,“ oznámila mi a odešla z pokoje.

Po troše přemáhaní jsem teda vylezla z postele a šla do koupelny udělat ze sebe člověka. Sprcha, hygiena, vlasy a nakonec trocha řasenky a tužky. Přece jenom make-up používám, a to v rozumné míře. Když jsem vešla do kuchyně, na stole už ležela snídaně a Percy s Cam se živě bavili o Mikayle.

„Kdy s ní máme sraz?“ zeptala jsem se jich.

„Asi tak za deset minut, tak se najez a jdeme na náměstí,“ odpověděla mi Cam.

                                                             ....……..

„Holky, víte, co jsem zjistil o Starkovi?“ ptal se nás Percy.

„Ne, nevíme. Co jsi zjistil, brouku?“ odpověděla jsem mu a zároveň jsem se ho zeptala.

„No, zeptal jsem se tady pár lidí a oni mi odpověděli, že je nejlepší lučištník. Prý nikdy nemine cíl a má na to i nějaký speciální luk a šípy,“ řekl nám, co zjistil.

„To není možný,“ vydechla Cam a zastavila se.

„Proč to není možný?“ nechápal Percy.

„On ti o tom neřekl, že?“ hádala jsem.

Cam se na mě podívala tím pohledem: řeknu ti to až později. Přikývla jsem a zase jsme se rozešli. Když jsme došli na náměstí, na jedné z laviček už seděla Mikayla. Sedli jsme si k ní a čekali, až začne. Asi po pěti minutách jsem to nevydržela a zeptala se jí:

„Tak jak to tedy bude?“

„Podle mě bychom měli vyjet dneska, čím dřív vyjedeme, tím to bude lepší.“

„A kdo říkal, že někam pojedeme?“ vložil se do toho Percy.

„Prakticky nikdo, ale vidím to v těch vizích, ty moje se plní cca z devadesáti procent, a když mám ještě dvě, ve kterých odemykáte tu bránu pomocí těch klíčů, tak to se stane stoprocentně,“ vysvětlila mu.

„Tak co třeba v jednu?“ navrhla jsem.

„To by bylo super, aspoň bych natankoval a stihli bychom aspoň nachystat štíty a meče,“ souhlasil se mnou Percy.

„Sarah,“ sykla najednou Cam.

Podívala jsem se po jejím pohledu a uviděla ji se Starkem a Erikem. Všichni tři šli k nám, to by nebylo zas tak nenormální, kdyby Sar nebyla omotaná okolo Starka tak, že by to nebylo vhodné pro oči do dvanácti let. Jestli Stark ublíži Cam, tak bude mít co dělat se mnou, a říkám na rovinu, ten nějaký jeho luk mu bude tak na dvě věci. Potom jsem se zaměřila na oblečení Sarah. Na sobě měla černé boty na podpatku, jak jinak, do lesa nejlepší obuv. Černé děrované silonky, černou minisukni a červené tílko s výstřihem snad až k pupíku. Samozřejmě na obličeji měla tunu make-upu. Nic proti němu nemám, ale řekla bych, že ona si ho dává lopatou místo štětečkem.

„Copak tady děláte?“ zeptala se nás sladce.

„Zkus hádat,“ odpověděla jsem jí.

„Už asi vím, ta nicka vám navykládala tu její vizi, nebo jak ona tomu říká. Říkala ji i mně, ale já ji fakt nevěřím, že je její dcera. Chce být akorát něco víc, ale takhle se ještě víc ztrapňuje.“

„Krávo,“ zamumlala si pro sebe Mikayla. Ale asi ne dost potichu, jak si myslela, protože to slyšela i Sar. Chytila ji za vlasy a stáhla do zadu.

„Co jsi říkala, nicko?“ sykla na ni. Chtěla jsem ji něco říct, ale předběhla mě Cam. Prudce vstala a zaměřila se na Sarah.

„Pusť ji,“ zavrčela na ni.

„Nebo?“ usmála se na ni „sladce“ Sarah.

„Nebudu ti vyhrožovat, přece jenom mám nějakou důstojnost. Ale napadá mě, co kdybychom šly na ten plácek v lese a konečně si vyjasnily, kdo je z nás lepší?“ navrhla ji Cam.

„Fajn, teď hned?“

„Jo, pojď za mnou. Klidně pojďte taky, jestli chcete,“ oznámila nám. Cam se rozešla k lesu a následovala ji Sarah. My jsme se všichni samozřejmě vydali za nimi.

„Fakt jste probírali tu její vizi?“ zeptal se mě Erik.

„Jo, dohodli jsme se, že pojedeme hledat ty klíče,“ odpověděla jsem mu.

„A můžeme jet s vámi? Teda, myslím mě a Starka.“ Podívala jsem se na Percyho a ten přikývl, a Cam to vadit určitě nebude, když pojede Stark bez Sarah.

„Můžete, ale co Sarah?“ ptala jsem ho tentokrát já.

„Věř mi, že my budeme rádi, když se jí zbavíme,“ řekl mi a usmál se na mě. Mmm, má krásný úsměv. Bože, co to tu melu? Vždyť mám přece Percyho. Po našem rozhovoru šel Erik dopředu za Starkem. Vzadu jsme tedy zůstali my dva s Percym.

„Já mám o ni strach,“ svěřila jsem se mu.

„Neboj, ona to zvládne. Dokázala nakopat zadek mně, dokáže to i té krávě s podpatky,“ chlácholil mě a přitáhl si mě do náruče. Natáhla jsem se k němu, přesně pochopil, co myslím, a spojil naše rty v polibku. Tohle bych mohla dělat pořád, co je to nějaký úsměv oproti tomuto.

„Miluji tě,“ zašeptala jsem mu do rtů.

„Já tebe taky,“ odpověděl mi a ještě jednou mě políbil. Šli jsme ještě takových patnáct minut, když se Cam zastavila na takové malé pasece. Zdálo se mi, že stojíme snad uprostřed lesa. Les byl kolem nás tak hustý, že kdyby šel někdo kolem, ani by nás nezahlédl. Cam si šla stoupnout na jednu stranu a Sarah na tu druhou. Stály od sebe asi tak tři metry. Každá měla na tváři výraz zabijáka, ale Sarah ho měla přece jenom o hodně slabší než Cam. Kdybych Cam neznala, tak bych už v tuhle chvíli utíkala někam hodně daleko, a to se ani nedívá na mě.

„Nerozmyslela sis to ještě?“ ptala se výsměšně Cam Sarah.

„Víš, že ani ne. Těším se, až uvidím tvůj výraz, když padneš přede mnou na kolena,“ smála se snad na celý les Sarah.

„To se radši zabiju sama.“

„Holky, nechcete si to ještě rozmyslet?“ zeptal se jich Stark.

„Ne, ale podej nám zbraně, brouku,“ odpověděla mu Sarah.

Stark nejdřív šel k Cam a podal jí meč, potom šel k Sarah. Když jí podával meč, stáhla si ho k sobě a začala ho líbat. Fuj! Z toho se mi začal zvedat žaludek. Po chvíli ho od sebe odtrhla a otočila se na Cam.

„Copak, chtěla bys taky tohle dělat, co?“ řekla jí a samolibě se o toho usmívala.

„Co kdybys nechala na něm, jak se rozhodne?“

„Chudinko, ty si myslíš, že by si tě vybral? Tak to si o sobě moc myslíš. Víš, kdyby nebylo mě, vůbec by si s tebou nezačal. Pracuje totiž pro mě.“

Takhle nějak se představuji Starkův luk. Lepší fotku jsem bohužel nenašla. Ten, kdo viděl Avengers, tak ví, co myslím. Jinak menší popis. Stark má dlouhý luk a sadu různých šípů. Nosí s sebou běžné, ale i speciálně upravené šípy, jako například: uspávací, elektrický, vybuchující, šíp s lanem, magnetický, sonický a mnohé další.

Autor: Adel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Seven keys - 9. kapitola: