OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Seven keys - 10. kapitola



Seven keys - 10. kapitolaJsou tu první kulatiny a doufám, že ne poslední.:)... Moc se omlouvám, že mi to zase tak dlouho trvalo, ale pokazil se mi počítač. V tomhle díle bude Camina minulost a pravda o Starkovi. -A

Al

„Chudinko, ty si myslíš, že by si tě vybral? Tak to si o sobě moc myslíš. Víš, kdyby nebylo mě, vůbec by si s tebou nezačal. Pracuje totiž pro mě.“

„Ne,“ hlesla Cam.

„Ale ano, jen se jí přiznej, Starku.“

„Je to pravda?“ zeptala se ho Cam.

„Jo, je. Cam, nech si to prosím vysvětlit,“ prosil ji Stark.

„Starku, Cam si to musí nejdřív uspořádat. Musíš jí dát chvilku času, aby zjistila, jaká byla kráva,“ posmívala se Sarah.

„Sarah, sakra, drž už tu hubu!“ okřikl ji Stark.

Nechala jsem je, ať se hádají, a přiběhla ke Cam. Celá se třásla.

„Cam, jsi v pořádku? Nechceš něco donést?“ ptala jsem se jí. Začínala jsem si dělat o ni starosti.

„Jo, jsem v pohodě, a ne, nemusíš nic nosit, stačí jenom, když mě necháte na chvilku o samotě. Slibuji, že v jednu budu u aut,“ oznámila mi.

V téhle chvíli ji nešlo odmítnout. Kývla jsem na souhlas a už viděla její mizející záda v lese.

„Camillo! Nech si to vysvětlit!“ volal na ni Stark.

Otočila jsem se tak, abychom stáli v tváři v tvář, a vydala se k němu. Sarah mezitím odešla, ale ještě mu podala luk se šípy. Když jsem k němu došla, jednu jsem mu vrazila.

„Ty na ni nemáš co volat!“ křičela jsem u toho. Vrazila bych mu ještě jednu dobře tak, buďme upřímní, vrazila bych mu asi víc, kdyby mi Percy nechytil ruce dozadu.

„Nech ho, ať nám to vysvětlí, protože mě by to zajímalo, proč to dělal,“ tišil mě Percy.

„Nepůjdeme aspoň někam jinam?“ zeptal se nás.

„Ne, chci to vědět hned. Máš štěstí, že mě Percy drží, jinak by už bylo po tobě,“ sykla jsem na něho.

„Fajn, vysvětlím vám to tady,“ rezignoval nakonec. „Sarah má pravdu, pracoval jsem pro ni. Nikdy jsme spolu doopravdy nechodili. Chtěla vědět o Cam co nejvíc věcí. Já jsem ji neznal, tak jsem na to přistoupil. Jenže potom jsem se do ní zamiloval a chtěl toho nechat. Akorát jsem nepočítal s tím, jaká je Sarah mrcha. Vzala mi můj luk a šípy a vyhrožovala mi, že pokud s tím přestanu, tak je zničí. Musel jsem to dělat pořád, i když mě to ničilo,“ vysvětlil nám. Když mě Percy pustil, vrazila jsem Starkovi ještě facku.

„To máš za to, a ještě jednou jí ublížíš, tak tě Percy nezachrání. Mimochodem, pořád jsem na tebe naštvaná, ale už ne tolik. Teď doufej, že ti to Cam odpustí.“

„Al, to doufám už od začátku toho všeho,“ svěřil se mi.

„Nepůjdeme zpátky? Za chvíli už bude jedna a musíme se ještě nachystat a sbalit,“ navrhnul Percy.

„Máš pravdu, tak jdeme,“ souhlasila jsem s ním.

Vydali jsme se všichni na cestu zpátky. Já ruku v ruce s Percym a Stark zkroušený jak malé štěně. Když jsme došli na náměstí, rozloučili jsme se se Starkem a šli si sbalit. Já si nejdřív sbalila svoje věci a potom i ty Caminy. Pořád jsem měla strach o Cam, i když jsem chápala Starkovo chování, tohle si nezasloužila, doufám, že bude v pohodě. Ale rozhodla jsem se je dát dohromady, protože jim to spolu sluší. Za pět minut jedna pro mě přišel Percy s tím, že je čas už jet. U aut jsme měli sraz s Mikaylou, Erikem a Starkem.

„Sbalil někdo Caminy zbraně? A máme už všechno?“ ptala jsem se jich.

„Jo, už jsou v autě, a všechno už je sbalený. Teď čekáme jenom na Cam,“ odpověděl mi Percy.

„Mikaylo, můžu ti říkat Miki nebo Mik?“ zeptala jsem se jí.

„Jasně, máte už vymyšlené, jak to bude? Mě totiž něco napadlo, nebo spíš něco jsem viděla.“

„Já bych řekla, že teď jsi náš velitel ty, tak mluv,“ vyzvala jsem ji.

„Dobře, viděla jsem cestu k někomu, kdo nám řekne víc o těch klíčích,“ řekla nám, co viděla. Pořád tomu nemůžu uvěřit, že máme někoho, kdo vidí do budoucnosti.

Zrovna když šel Stark pro svůj luk, zavolala jsem si ostatní k sobě.

„Tak mě napadlo, že bychom mohli dát Starka a Cam dohromady. Sice jsem ještě pořád na něho naštvaná, ale oni k sobě patří. Ale teď k věci. Mikayla musí jet v prvním autě, aby nás vedla, a s ní pojedu já, Percy a Erik. Cam pojede se Starkem v tom druhém, aby přemýšleli jenom o nich a ne o cestě,“ pověděla jsem jim svůj plán.

„Skvělý nápad,“ povzbudil mě Erik.

Za chvíli se vrátil Stark a já mu řekla, jak budeme sedět v autech. Sice se trochu cukal, ale nakonec souhlasil. Už jsme čekali jenom na Cam, která došla asi tak po dvou minutách.

„Sorry, lidi, jenom jsem se zdržela u studny. Takže jak pojedeme v autech?“ zeptala se mě.

„Ty pojedeš se Starkem v tom druhým, jako pojistka. Mimochodem, Stark řídí. A my ostatní pojedeme v prvním,“ oznámila jsem jí to jako hotovou věc, aby nemohla odporovat. Přikývla a šla k  autu.

„Cam,“ zavolal na ni Stark, když šla kolem něho. Ale ona se na něj ani nepodívala a dělala, že tam není.  Při otvírání dveří od spolujezdce se na mě Cam podívala. Z tváře jsem jí nevyčetla ani jednu náladu, byla dokonale chladná.

Avšak prozradily ji oči, které se jí leskly a ve kterých byla vidět všechna ta bolest. Nikdy jsem ji neviděla takhle zraněnou. Kdybych o tom včera nepřemýšlela, možná by se to nestalo. Všichni by byli šťastný a spolu.

„Jedeme,“ zavelela jsem a sedla si do zadu k Percymu.

 

 

 

Cam

Běžela jsem na kraj lesa a sedla si na útes. To nemůže být pravda. Nemůže pracovat se Sarah. Pořád jsem si opakovala tyhle dvě věty. Dokola a dokola. Hlavu jsem si dala do dlaní a cítila, jak mi stékají slzy. Pane Bože! Vždyť já jsem mu řekla skoro všechno o sobě a o ostatních. Jestli tohle ví Sarah, tak jsem nahraná.

Proč já musím mít vždycky takový pech? Mamka mi umřela při porodu, teda ne že bych si chtěla stěžovat na Persefonu, to ne. Ale přece jenom bych chtěla vědět, kdo vlastně jsem. A otec ode mě čeká, že až budu plnoletá, budu s ním vést podsvětí. Horší to být už fakt nemůže. Je tam všude smrt a zatuchlina, byla jsem tam pár let a už jsem chtěla vypadnout. Chudák Persefona, ta tam musí být skoro pořád. A k tomu ještě teď moje zážitky s kluky.

Ty jsou jedna velká katastrofa. Když to vezmu od prvního zážitku s kluky, a který je asi tím nejlepším, tak je to s Marcusem. Dětská láska asi v deseti, tam bylo jen takový to chytání za ručičku, sladký „pusinky“. Jenže potom na to táta přišel a dal ho někam jinam. Abyste to pochopili, Marcus byl tak trošku duch v podsvětí. Pak to byl Ryan. Ano, vedoucí tohoto tábora. Dali jsme se dohromady. Občas si říkám, že jsem měla počkat a nevyspat se hnedka s ním, ale co, už se stalo. Potom přišla Sarah a přebrala mi ho. A nakonec Stark.

Když jsme si povídali, tak to bylo skvělý, ale pořád tam byla ta mrcha Sarah. Když mě políbil, myslela jsem si, že to bylo to nejlepší, co mě kdy potkalo, ale zase přišel zvrat v podobě Sarah. Kdyby tady nebyla, mohla jsem mít skvělý vztah se Starkem. Vtom se mi vybavila vzpomínka z boje s ní, který se ani neuskutečnil. Víš, kdyby nebylo mě, vůbec by si s tebou nezačal.

Takže vlastně on by se mnou nikdy nic neměl, kdyby mu to Sarah neřekla, že mě má využít. Ale tuhle myšlenku jsem rychle zapudila, sice mě zradil, ale kdyby mu to neřekla, nepotkám ho. To je jako říct, že kdyby táta nepodvedl Persefonu, nebyla bych tu. Ale pokud má jet s námi, tak ho budu ignorovat. Prostě budu dělat, že tam není. Rozhodla jsem se.

Podívala jsem se na mobil, abych zjistila, kolik je hodin. S hrůzou jsem zjistila, že je za jednu minutu jedna. Vstala jsem a šla zpátky co nejkratší cestou. Když jsem přišla na náměstí, všichni už tam byli a čekali na mě.

Došla jsem k Al, abych se jí zeptala, na čem se domluvili. To si snad dělají srandu? Mám je se Starkem a ještě k tomu neřídím! Oni mě snad chtějí zabít. Musela jsem jít kolem Starka, abych se dostala k autu. Hned toho využil a zavolal na mě. Jenom jsem ho obešla a šla ke dveřím spolujezdce. Cítila jsem, jak se mi do očí tlačí slzy. Nahodila jsem poker face a podívala se na Al, abych se s ní rozloučila, když s ní nepojedu.

„Jedeme,“ zavelela. Nastoupila jsem si do auta a počkala, až si nastoupí i Stark. Nohy jsem si opřela o palubní desku a zhluboka se nadechla. To jsem neměla dělat. Celé auto bylo nasyceno Starkovou vůní a mě zabolelo u srdce. Camelie Alison Hades! Uklidni se! okřikovala jsem se v duchu.

„Cam, mluv se mnou,“ prosil mě Stark.

„My dva si už nemáme co říct,“ řekla jsem mu.

„Ale máme, nebo chceš to krásný, co bylo mezi námi zahodit, kvůli ní?“ zeptal se mě.

„Víš, řekl jsi správný čas. Bylo,“ odpověděla jsem.

„Navíc, včera jsem blbě spala a cesta je dlouhá, tak mě nech vyspat,“ oznámila jsem mu, dala jsem si sluchátka do uší, opřela o okénko a šla spát.


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Seven keys - 10. kapitola:

1. KacenQa přispěvatel
16.04.2013 [22:13]

KacenQaTak jsem se konečně dočkala Emoticon. Ale vyplatilo se to, krásná kapitola Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!