OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Seven keys - 8. kapitola

08.03.2013 (14:00) • Adel • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 1071×

 Al

„Kam máme vůbec jít?“ zeptala jsem se jich.

„Já ti ani nevím. Cam, kudy?“ odpověděl mi Percy a zároveň se optal Cam.

„Je to tady za rohem.“

Viděla jsem na ní, jak se tady necítí dobře. Podívala jsem se na Percyho a všimla si, že to na ní taky vidí.

Došli jsme k ní a postavili se každý z jedné strany, aby viděla, že v nás má oporu. Poté jsme se všichni rozešli. Erik se Starkem a Sarah šli za námi. Každý, kdo nás spatřil, si hned něco začal šeptat se sousedem.

Když jsme došli před velkou dřevěnou chatu, Cam se zastavila a otočila se k nám.

„Počkejte tady. Nahoru půjdu sama,“ rozkázala nám.

„A to jako proč?“ namítala hned Sarah.

„Protože jsem to řekla, je ti to jasné?“ zakřičela na ni Cam a přitom ji probodla vražedným pohledem.

„Jo, je mi to jasné,“ dala se na ústup Sarah.

Poté, co se za Cam zavřely dveře, otočila jsem se na Sarah.

„Co tě to napadlo?“ ptala jsem se jí naštvaně.

„Mě nic. Nemá nám co rozkazovat,“ odpověděla mi v klidu.

„Víš co? Ty jsi ta nejnamyšlenější kráva, co jsem kdy viděla. Kdybychom tu byly samy, tak bych ti jednu flákla.“

„To bys mohla i teď,“ přitakal Percy a periferním viděním jsem zahlédla, jak trochu přikývl i Erik.

„Nemáte vůbec tušení, s kým si zahráváte!“ sykla na nás naštvaně Sarah.

„Náhodou víme. Zahráváme si s vysoce labilní a sobeckou holkou, která se chová jako fúrie a myslí si o sobě, jak je dokonalá. Ale plete se. Jak by řekl náš kamarád Aaron. Oblečení, co má na sobě, k sobě vůbec neladí, dělá ji to tlustou. Make-up se k tobě nehodí a navíc ho máš tunu. A vlasy? Ty jsou snad nejhorší, máš je jak pochcanou slámu. Sečteno, podtrženo, vypadáš jako lehká děva. Slušně řečeno,“ odpověděla jsem jí tentokrát já v klidu. Při mém proslovu jsem viděla, jak postupně začíná červenat rozzuřením. Naštvaně si odfrkla, otočila se na podpatku a šla pryč.

„Dobře ty,“ chválil mě Erik a nastavil ruku, abychom si mohli plácnout.

Cam

Tak jsem znova tady a to jsem si myslela, že už to tady nikdy neuvidím, pomyslela jsem si. Zrovna jsem procházela kolem místnosti pro sekretářku, když jsem do někoho vrazila.

„Ale, ale. Koho to tu máme? Pořád tak namyšlená, že se ani nemůže dívat na cestu,“ říkal mi povědomý hlas. Podívala jsem se na něho. Sakra, Ryan, myslela jsem si, že už šel jinam, po tom, co mě vyhodil.

„Co tady děláš?“ optala jsem se ho.

„Zkus hádat, asi tu budu uklízet po tvojí osobě,“ odseknul mi.

„Konečně práce, pro kterou jsi byl zrozený, ale jsem tu z jiného důvodu, jen ti jdu oznámit, že už svoji Sarah máš zpátky i s jejími poskoky,“ řekla jsem mu a otočila se na patě a odcházela pryč.

„Hej, Cam,“ volal na mě Ryan.

„Co chceš?“ prskla jsem na něho, právě teď jsem se s ním moc nechtěla vybavovat, už jsem chtěla jet domů.

„Pojď do mé kanceláře, nebudu to řešit na chodbě." Obešel mě a zamířil do své kanceláře. Podívala jsem se k východu. Tak moc mě sváděla myšlenka, že bych odešla, ale udělala jsem pravý opak, vydala se za ním do kanceláře. Vešla jsem do ní a zavřela za sebou dveře. Opíral se o stůl a ruce měl zkřížený na prsou.

„Tak co chceš?“ ptala jsem se ho znova.

„Nechci mít kvůli tobě problém, nebudu riskovat, že sem zavolá Brunner s tím, že tě chce k telefonu, a ty tu nebudeš. Takže dneska budete spát tady, tvůj dům je pořád volný. Nikoho jiného tam dát nemůžu. Budete tedy tam,“ rozkázal mi.

„Nebo co?“

„Myslím, že jsi na mém území, takže si moc nedovoluj, a navíc si asi nechceš zopakovat minulost,“ ušklíbl se. Narovnal se a přešel ke mně, až mezi námi byly pouze centimetry.

„Ale pokud potřebuješ důkaz, co bych udělal, máš ho mít.“ Vrhnul se na mě a začal mě surově líbat. Cítila jsem jeho jazyk, jak se ke mně dobývá, rukama mi začal rozepínat zip u kalhot. Rychle jsem ho odstrčila a vrazila mu facku.

„Co děláš!“ zakřičela jsem na něho.

„Chtěla jsi vědět, co by se stalo, kdybys mě neposlechla,“ odpověděl mi a přitom si rukou třel červenající se tvář.

„Vyhrožuješ mi?“

„Ne, jenom ti říkám, co se stane, když mě neposlechneš, a teď jdi. Nechci tě tu vidět, a nezapomeň, tady tě přede mnou nikdo neochrání.“

„Já nepotřebuji ochranu,“ oznámila jsem mu. Otočila jsem se na patě a vyšla z jeho kanceláře. Dveřmi jsem samozřejmě nezapomněla pořádně třísknout.

Když jsem vyšla ven, čekali tam na mě všichni kromě Sarah.

„Kde je Sarah?“ zeptala jsem se jich.

„Zase se urazila,“ odpověděla mi Al.

„Tak co, jak to dopadlo?“ vyptávala se dál.

„Dobře, akorát tu musíme zůstat na noc.“

„To nevadí, aspoň se vyspíme na posteli a ne v autě,“ chlácholil mě Percy.

„Eriku, ukážeš jim, prosím, kde budou spát? Já si potřebuji ještě něco zařídit,“ požádala jsem ho.

„Jasně, a kam je mám zavést?“

„Ke mně, místa tam mám dost. Starku, půjdeš se projít? Musím si s tebou promluvit.“

„Rád.“

„Nevadí vám to?“ zeptala jsem se ještě pro jistotu Al a Percyho.

„Ne,“ odpověděla za oba Al a mrkla na mě.

Erik s Al a Percym odešli a my se Starkem zůstali sami. Konečně jsem si ho prohlédla. Jako obvykle mu to slušelo. Na sobě měl černé kalhoty s bílou košilí.

„Půjdeme do lesa?“ optala jsem se ho, chtěla jsem být co nejméně na očích a tento les byl k tomu jako stvořený.

Jenom přikývnul a rychlým krokem se rozešel k lesu. Doběhla jsem ho až na okraji lesa. Šli jsme potichu do středu lesa. Po pár minutách jsem to ticho už nevydržela.

„Ty se se mnou nebavíš?“ vyhrkla jsem.

„Bavím, ale je to komplikovaný.“

„Tak mi to vysvětli.“

Podívala jsem se do jeho bledě modrých očí, kde jsem zahlédla všechen ten strach, bolest, zoufalství a... lásku?

Ne, to jsem se musela přehlédnout. Uhnula jsem pohledem a sklopila oči na svoje ruce.  Slyšela jsem, jak si povzdechnul. Popošel ke mně a objal mě. Hlavu jsem mu položila na jeho hruď a hrála si s jeho knoflíčky u košile.

„Cam, to je strašně složitý. Věř mi, že bych nejraději byl s tebou, ale nemůžu,“ šeptal mi tichým hlasem. Vyprostila jsem se z jeho náruče a kousek od něj odstoupila.

„Tím chceš říct, že je konec? Vím, že mezi námi skoro nic nebylo, ale myslela jsem, že by mohlo.“ Pomalu, ale jistě jsem začínala panikařit. To přeci nejde, my musíme být spolu. Přitáhl si mě zpátky do náruče a prstem mi zvedl bradu, abych se na něho podívala. I se svými sto šedesáti šesti centimetry jsem byla skoro o hlavu a kousek menší než on.

„Neříkám, že je konec, chci, aby mezi námi bylo něco víc, ale teď to nejde. Sarah tě nenávidí, ani ty ji nemáš moc v lásce, a nechci, aby se ti kvůli mně něco stalo. Nevíš, čeho je schopná,“ vysvětloval mi.

„Takže budeme spolu?“ ověřovala jsem si.

„Budeme.“ Chtěla jsem mu ještě něco říct, ale umlčel mě tím nejlepším možným způsobem, a to polibkem.

„Měla bych se už vrátit,“ oznámila jsem mu po chvíli.

„Já taky, musím to ještě vyřešit se Sarah.“ Sarah, ta se nasere všude. Nemůžu kvůli ní mít vztah. Neříkej, že se ti aspoň trochu nelíbí, že jí přebereš kluka, našeptávalo mi moje druhé já. Po chvilce uvažování jsem mu musela dát za pravdu. Líbí se mi to, a moc.

„Tak se zase uvidíme, beruško,“ rozloučil se se mnou Stark a dal mi ještě na rozloučenou pusu. Ještě chvíli jsem tam stála a sledovala jeho mizející záda. Budu upřímná, sledovala jsem jeho mizející pozadí. V těch upnutých kalhotách byl k nakousnutí. Za chvíli jsem vyrazila taky. Už jsem toho tu měla plný zuby. Těšila jsem se, jak padnu do postele a budu spát jak zabitá. Jen co jsem došla domů, vrhla se na mě Al. Chtěla podrobně všechno vědět.

Co se mezi námi stalo, jak to bude dál, to bylo něco. Řeknu vám, že jednoslovní odpovědi jí nestačily, chtěla to pěkně s podrobnostmi. Takže jsem se do sprchy dostala skoro o dvě hodiny později, když už jsem konečně chtěla zapadnout do postele, někdo zaklepal.  

„Já tam jdu,“ řekla mi Al a šla otevřít. Za dveřmi stála nějaká holka. Nestihla jsem si ji ani pořádně prohlédnout. Sotva Al otevřela, vpadla do místnosti a začala se ptát.

„Která z vás je Cam?“

„Já. Proč se ptáš?“ Otočila se na mě a pak na Al.

„Takže ty musíš být Al, že?“ Al jí jenom přikývla.

„Já jsem Mikayla a máme problém.“

Pokud jste se dočetli až sem, tak bych vás chtěla poprosit o komentář. Ať vím, pro koho všechno píšu.:)

Autor: Adel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Seven keys - 8. kapitola: