OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Seven keys - 3. kapitola

10.01.2013 (09:00) • Adel • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 5× • zobrazeno 1184×

Percy

To už přehnala, nebude sem plést Annabeth. To je jenom mezi námi, tedy už vlastně ne. Skočil jsem po ní, věděla, že tenhle boj je na život a smrt. Kdyby se o tom dozvěděli starší, byli bychom v pěkném průšvihu. K tomuhle boji mělo dojít už dávno. Nepřemýšlel jsem moc nad taktikou, plán byl jasný, zabít.

Ta kráva, ona mě sekla.

„Ty mrcho, za tohle zaplatíš!”

Na boj nebyla moc lama. Útočila dobře, obranu taky zvládala. Ale to neměnilo nic na tom, že jsem ji taky párkrát sekl. Slábl jsem, potřeboval jsem k vodě, ale byl jsem od ní moc daleko.
Byli jsme si rovnocennými soupeři, stejně slabí, zranění a odhodlaní jeden druhého zabít. Musí udělat nějakou chybu, nemůže to skončit remízou.

Uhýbal jsem jí a šlápl na bahno. Sakra! Podjela mi noha a já skončil na zemi.
Camilla toho hned využila. Dala mi meč ke krku. Přitlačila ho, až jsem cítil, jak mi krev stéká dolů po krku.

Zabij mě už, prosil jsem ji v duchu. Najednou vykřikla. Podíval jsem se na ni a uviděl hrot dýky, jak ji vylézá z břicha. Za ni stál nějaký chlap.

„To nesmíš!” řekl jen. Vzal si svoji dýku a zvedl se. Camilla se mezitím zhroutila do bezvědomí.

„Kdo jsi?” ptal jsem se ho a pokoušel jsem se zvednout.

„Dozvíš se to později. Teď už musím jít,” odpověděl mi a zmizel v lese. Sklonil jsem se ke Camille. Takhle to nemělo skončit, kdybych ji zabil já, bylo by to něco jiného, ale takhle se ani nemohla bránit. Bylo to podlé. Začínal jsem vidět rozmazaně. Tati, pomoz nám, prosil jsem ho, než jsem upadl do bezvědomí.

Ashley

Vzala jsem vlajku a utíkala zpět. Když jsem doběhla k našemu místu, málem jsem dostala infarkt.
Kdybych si uměla představit můj nejhorší horor, asi by se mě po dnešku vybavilo tohle místo.
Louka byla zničená tak, že nezůstal kámen na kameni. Uprostřed ležela dvě zakrvácená těla. Camino a Percyho. Začala jsem křičet o pomoc.

„Pomóóc!” Pořád tady někde pobíhají, ale když je člověk potřebuje, tak tu nikdo není. Utíkala jsem k nim, zkontrolovala jsem, jestli ještě žijí. Měli štěstí, protože kdyby ne, tak bych je chodila strašit. Podívala jsem se na jejich těla, z toho pohledu se mi zvedal žaludek. Jejich oblečení bylo prosáklé krví, ale Cam na tom byla ještě hůř. Celé její břicho bylo zbarveno do ruda a měla protrhnutou kůži. Konečně ke mně někdo přiběhl.

„Ahoj, jmenuji se Tibor, co se stalo?” Podívala jsem se na něj. Tady se to těmi kříženci jenom hemží, tenhle byl křížený s koněm.

„Nevím, ale pomoz mi.”

„Jasně, Percyho mi dej na hřbet a Camillu vezmu do náručí. Kentaur, jsem kentaur, kdybys nevěděla.”

„Díky, ale už běž.” Začínala jsem už panikařit. Jestli si to udělali sami, tak je v nemocnici ještě dorazím.
Najednou začali přicházet ostatní. Ať se jdou vycpat, už je tu nepotřebuji.

„Hej, ty máš jejich vlajku! Vyhráli jsme!” křičel někdo v davu.

„Co se tady stalo? Proč je to tady tak zničené? Kde je Percy a Camilla?” ptal se David.

„Já nevím, když jsem přišla, už to tady tak vypadalo a oba dva byli v bezvědomí.”

„Jestli se oni poprali, tak musíme doufat, že to aspoň jeden přežije,” mumlal si pro sebe David, ale já to i tak slyšela.

Potom ke mně přišel nějaký kluk.

„Ahoj, já jsem Aaron. Bydlím vedle Percyho a jsme dobří přátelé. On se s Camillou nesnáší a dlouho plánoval tenhle boj. Z něho mohl být jenom jeden vítěz,” vysvětloval mi tichým hlasem.

To už jsem nevydržela a začala řvát.

„Do háje, Aarone, ty jsi mě neslyšel? Byli v bezvědomí, takže nikdo tady po svých neodešel. Byli dobití, pořezaní a bůh ví, co ještě!” a s posledním slovem jsem se mu zhroutila do náručí.

„Neboj, držím tě. Odnesu tě k sobě domů a dám ti něco na uklidnění.”

Jenom jsem přikývla, na mluvení už jsem neměla sílu. Zavřela jsem oči a cítila, jak mě nese. Zdálo se mi to, že je to jenom chvilka, co jsem je měla zavřené, a už mě budil, že jsme u něho.

„Tady máš čaj. Vypij ho, bude ti líp, věř mi,” radil mi. Poslušně jsem ho vypila a podala mu hrníček nazpátek.

Když odcházel do kuchyně, pořádně jsem si ho prohlédla. Nebyl špatný, svaly se mu rýsovaly pod trikem, na levém rameni měl jizvu a měřil okolo sto devadesáti centimetrů. Akorát obličej mu to kazil.

„Řekni mi, prosím, co se stalo na té louce?”

„Na té louce jsme byly s Cam a ještě s její družinou. Začal boj, Camilla zadávala úkoly a sama na chvíli zmizela v lese. Potom jsem na zádech ucítila meč, byl to Percy. Kdyby Cam nepřiběhla a nepomohla by mi, tak nevím, jak by to skončilo. Začala ho provokovat, aby mě zachránila. Otočil se na ni a já vyběhla pro vaši vlajku. Když jsem se vracela na zpět i s vlajkou, uviděla jsem, jak je louka úplně zničená a uprostřed leží jejich zakrvácená těla, křičela jsem o pomoc. Přiběhl Tibor, vzal je a utíkal na ošetřovnu, pak jste přišli vy.”

„Díky, že jsi mi to řekla.”

Někdo rozrazil dveře od Aaronova domu, už ho chtěl seřvat, ale předběhl se slovy: „Percy se už probudil.”

A jak rychle přišel, tak stejně rychle zmizel.

Chtěla jsem už za ním vyběhnout, ale Aaron mi zatarasil cestu.

„Uhni nebo za sebe neručím. Potřebuji jít za Percym,” říkala jsem mu a pokoušela se ho obejít.

„Ty nikam nepůjdeš.” odpověděl mi s klidem, zatímco já už měla nervy na pochodu.

„A to jako proč? Nebudeš mi zakazovat, jestli tam půjdu nebo ne.”

„Za prvé Percy musí být teď v klidu, za druhé za chvíli bude večerka, takže stejně musíš být u sebe, a za třetí, oba dva si musíte odpočinout. Navíc zítra je taky den,” vysvětloval mi klidně. Vyprovodil mě ze dveří a já se vydala domů, když jsem stála na rozcestí, nevěděla jsem, jak se mám rozhodnout. Domů nebo za Percym. Vidina mé postele a sprchy za mě rozhodla. Rozeběhla jsem se k domu. Jen co jsem vletěla do dveří, začala jsem se vysvlékat, abych byla co nejdřív ve sprše. Po skvělé sprše jsem konečně ulehla do postele a s myšlenkami na další den jsem usínala.

Ráno mě probralo bušení do dveří.

„Už jdu,” volala jsem rozespalým hlasem. Zajímalo by mě, kdo mě to budí v tak nekřesťanskou dobu. Došourala jsem se ke dveřím. Otevřela jsem je a čekalo mě překvapení v podobě Tibora.

„Pohni kostrou. Za chvíli se má Percy probudit,” oznámil mi a odešel. Asi bych tam stála ještě dlouhou dobu, kdyby se neotočil a nepoklepal na imaginární hodinky. Po ránu mi to moc nemyslí, navíc když mi někdo jenom něco řekne a odkráčí pryč. Prudce jsem zavřela dveře, až se ozvala rána. Začala jsem si čistit zuby, přitom jsem se oblékala. Ani ne za pět minut jsem byla hotová a mohla vyrazit za Percym. Před jeho pokojem jsem potkala sestru.

„Prosím vás, jak to s ním vypadá?”

„Ještě přesně nevíme má rozsáhlá zranění, ale horší je to se slečnou Camillou.”

„Co jí je?”

„Utrpěla velmi vážná zranění, zatím ji držíme v umělém spánku, aby se jed nerozšířil,” odpověděla mi a rychle zapadla do dalšího pokoje, asi už utíkala od mých všetečných otázek.

Jed?! Jak proboha může mít v sobě jed? Jestli jí to způsobil Percy, tak to, jestli se uzdraví, bude jeho nejmenší starost. Zaťukala jsem na dveře.

„Dále,” ozvalo se za dveřmi. Vešla jsem dovnitř.

„Tušil jsem, že to budeš ty. Jakže se vlastně jmenuješ?“

„Ashley, ale pro přátele Al. Jak se ti daří?” ptala jsem se ho zdvořile. I když byl celý dobitý, pořád vypadal sexy.

Dost! Jsem tu kvůli něčemu jinému, okukovat ho můžu jindy.

„Od kdy tě zajímá, jak se mi vede?”

„Od doby, co jsem tě uviděla od krve a v bezvědomí!” odsekla jsem mu. Já mám o něho starost a on se mi ještě vysmívá. Příště ho tam nechám.

„Tak promiň. Jen, nikdy se o mě nikdo moc nezajímal z Cameliny skupiny. Starali se vždycky o sebe, o nikoho jiného ne.

„Co máš vlastně proti Cam?”

„To je složitý.”

„Tak mi to vysvětli, času máme dost, navíc hýbat se nemůžeš, ale mluvit ano.”

„Ty jsi mi nějaká drzá.”

„Moje druhé jméno,” řekla jsem mu a vyplázla na něho jazyk.

„Víš, že je Camilla dcera Háda?”

Podívala jsem se na něho pohledem typu, myslíš, že to nevím?

„Blbá otázka, co?”

„To tedy je,” přikývla jsem mu, nebudu mu přece odporovat, co bych to byla za kamarádku.

„Ona je jediná. První a zároveň poslední. Hádes se vyspal s nějakou lidskou holkou. Prý měla nějakou kouzelnou moc, ale ani on sám neví, jakou. Podle toho, co vím, tak někdo Caminou mamku zabil hned po porodu. Potom ji odnesl před bránu podsvětí s dopisem, že je to Hádova dcera. Tam se jí ujala Persefona, protože jí bylo Camilly líto. Vychovala ji jako vlastní. Sama však s ním nemluvila skoro rok za to, co jí udělal. O jejím dětství moc nevím, takže ti nic neřeknu. Byl jsem tady týden, když sem přišla. Zrovna jsem se dal konečně s Annabeth dohromady.

Byl to nádherný týden. Potom přišla Camilla, chodila tady jako šedá myš. Každý ji tady urážel. Přišel za mnou Spike, jestli bych se jí neujal. Neměl jsem nic proti. Vzal jsem tedy Camillu mezi nás. Všechno bylo v pohodě, ale pak přišel ten boj, kdy se všechno pokazilo. Byl to Camillin první boj, vzal jsem ji pod svá ochranná křídla. Bránil jsem ji. Jenže ona se na mě v tu chvíli otočila a ptala se, co dělám. Řekl jsem jí, že jí chci pomoct. A ona, že jsem se snad zbláznil. V tu chvíli k nám doběhli snad všichni z druhé skupiny. Otočila se na mě a řekla:

„Dívej se, jak to dělají mistři.”

Začala útočit, přesně věděla, kam má seknout tak, aby je to zranilo a nemohli bojovat, ale ne tak, aby je zabila. Potom se vrhla na Daniela, vedoucího druhé skupiny. Začala s ním bojovat. Vyhrála, Dan musel potom odjet z tohoto tábora, protože se budil hrůzou, že na něho útočí, nebo že se mu pořád vysmívá, že ho porazila holka.

Takhle se stala vedoucí druhé skupiny. Nakonec se jí podařilo i rozeštvat mě s Annabeth. Beth se se mnou rozešla a odjela někam pryč,” dokončil svoje vypravování.

„Můžu mít pár otázek?”

„Jasně, tak nějak jsem s tím počítal.”

„Proč vás rozeštvala? Jak se jí to povedlo? Jak je tady dlouho?” pokládala jsem jednu otázku za druhou.

„Měla úkol od Háda. Když nás od sebe oddělí, může zůstat na povrchu. Nejdřív začala nahlodávat naši důvěru, potom mě začala líbat, když šla kolem Beth, a završila to tím, že pozvala nějakého kluka sem. Annabeth se do něho zamilovala, rozešla se se mnou a odešla. Konec příběhu.”

„Děkuji, že jsi mi to řekl.”

„Nemáš zač,” řekl a usmál se na mě. Potom se podíval na ni a dodal:

„Jenže tohle bych nepřál nikomu, ani jí.”

„To mě přivádí k tomu, co se na té louce stalo?”

„Jak jsi odešla, tak jsme začali bojovat. Byl to vyrovnaný boj, oba už jsme byli slušně pomlácený a taky od krve, udělal jsem chybu a doplatil na ni. Camilla už mě mohla dorazit, ale objevil se tam nějaký chlápek a bodl ji do zad tou dýkou skrz na skrz. Potom zmizel. Sehnul jsem se k ní a chtěl jí pomoct, už jsem to ale nezvládl a omdlel, probudil jsem se až tady.”

Takže to byl někdo jiný.

„Ale něco jsem si uvědomil, když jsem tady ležel.”

„Co?” zareagovala jsem typicky. Chvíli přemýšlel, jako by nevěděl, jak začít.

„Ona mě nechtěla zabít, jen ukázat, kdo je tady pán.”

Oba dva jsme se zadívali na dívku, o které jsme se celý den bavili. V té posteli se zdála taková drobounká. Chyběla mi. Za těch pár dní, co jsme se znaly, mi chyběl ten její ostrý jazyk, bojovnost, zvrácený smysl pro humor a všechny ty věci. Podívala jsem se na monitor, kde se v pravidelném tempu ozývalo „tút tút tút tút” a na monitoru běžely čáry ukazující tep.

Najednou se z monitoru ozvalo jedno dlouhé „tůůůůůůůůt” a už běžela jenom jedna dlouhá čára.

Autor: Adel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Seven keys - 3. kapitola: