OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Frajer a myš - 2. kapitola

11.07.2013 (16:00) • Adel • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 1569×

Domů jsem šla celkem pomalu. Kdo by se mi taky divil, kdyby věděl, co ho čeká. Máma pracuje skoro všechny dny kromě pondělí, to se vždycky zavře a chlastá. V práci se chová jako spořádaná matka, která přišla o manžela i syna a dělá všechno pro to, aby uživila svoji jedinou dceru. Jo, jen kdyby věděli, že to tak doopravdy není. Když jsem vešla do našeho dvoupatrového domečku, uviděla jsem její věci rozházené po chodbě. Hodila jsem si věci do pokoje a šla uklízet. Trvalo mi to asi půl hodiny. Potom jsem se odhodlala za ní jít.

„Mami, už jsem doma,“ řekla jsem jí.

„Co-o tu děláš!“ křičela a vrávoravým krokem ke mně došla.

„Skončili jsme dneska dřív,“ zalhala jsem jí. Nemusela vědět, co mi ve škole udělali.

„Tak můžeš jít aspoň nakoupit, kreditku máš a PIN znáš. A kup mi teqilu nebo něco, začíná mi už docházet.“

„Mami, víš, že mi to neprodají,“ mluvila jsem na ni tichým hlasem.

„Lžeš!“ vykřikla na mě. A vlepila mi facku. Zavrávorala jsem a rukou si začala třít tvář. Do očí se mi nahrnuly slzy. Ne, před ní nebudu brečet. Neukážu jí, jak jsem slabá. Uklidňovala jsem samu sebe.

„Víš, kde to prodají náctiletým! To se nemůžeš aspoň pro jednou postarat ty o mě?! Dělám pro tebe první a poslední, a ty mi nemůžeš udělat jednu malou laskavost!“ vylévala si na mně svoji zlost.

„A-ano, mami, já už půjdu,“ vyhrkla jsem rychle a šla pryč.

Teprve až jsem zavřela dveře do její pracovny, dala jsem průchod slzám. Sice po mně křičí a nadává mi, ale ještě nikdy mě neuhodila. Skuhrala jsem a raději šla. V obchodě jsem koupila něco na jídlo a pak jsem šla ještě do jedné samoobsluhy, kde by prodali pití snad i malému dítěti.

Doma jsem vyndala a uklidila nákup, alkohol dala do baru a šla nahoru k sobě se učit. Nejdřív matematiku, potom angličtinu a nakonec biologii. Nevím, kdo nám vymýšlel rozvrh, ale dát nám každý den hodinu biologie a v pondělí ještě dvouhodinovku, to bude moje smrt. Ke které mi jistě pomůže i Horan. Kolem osmé hodiny jsem se šla najíst a osprchovat, nakonec jsem si zalezla s Christianem Greyem do postele, ve které zůstal, než jsem šla spát.

…….

Ráno jsem si na sebe oblékla svoje oblíbené černé kalhoty, bílé triko, Tobyho modrou mikinu. Oči jsem si trochu zvýraznila řasenkou, na krk jsem si nasadila bratrův řetízek pro štěstí. Ještě jsem si nasadila náramek, který jsem dostala od táty k Vánocům, a nakonec si vlasy stáhla do drdolu. Věci do školy jsem si hodila do tašky a vyrazila do školy. Cestou jsem se stavila v pekárně pro snídani a svačinu. Ani ne za deset minut jsem byla ve škole. Věci jsem si hodila do skříňky a vydala se na dnešní první hodinu. Matematiku. Sedla jsem si na svoje místo a vytáhla si sešit s učebnicí. Jelikož jsem neměla co dělat, začala jsem skládat písničku pro klavír. Měla jsem teprve pár not, když zazvonilo. Po chvíli přišel profesor a rozdal nám papíry se zadáním.

„Napíšete si test, ať vidím, co ve vás zbylo po prázdninách.“

„Ale pane profesore, vždyť jsme teprve druhý den ve škole,“ smlouval s ním nějaký kluk vpředu.

„No právě, nejlepší doba na to, abychom začali.“

Podívala jsem se na zadání. Rovnice s parametrem. Ještě že jsem se na to včera podívala, jinak bych nevěděla ani ťuk. Po dvaceti minutách nám učitel písemky sebral s tím, že jsme na to měli dostatek času a že on by to měl spočítané minimálně dvakrát.

Když opakoval, co jsme měli umět z minulého roku, někdo vešel do třídy. Podívala jsem se ke dveřím, abych zjistila, kdo přišel.

„Ale, pan Horan se uráčel dorazit do mé hodiny,“ přivítal ho učitel.

„Pardon, nějak jsem zaspal,“ odpověděl mu a šel do zadní lavice.

„Nialle, jelikož jste přišel pozdě do mojí hodiny, nechal jsem vám místo vepředu,“ zastavil ho profesor a čekal, než si sedl na určené místo.

Poté profesor Harrison pokračoval v látce. Všichni raději dávali pozor, protože o něm je známo, že vás klidně potopí, když nebudete dělat v jeho hodinách, co máte.

Po matematice jsme měli chemii. Ta mě s paní profesorkou Baker bavila. Říkala nám, co všechno tenhle rok budeme dělat za pokusy, kam pojedeme na exkurze, jaké má známkování a písemky. Hodina uběhla celkem rychle, ale po ní přišla ta nejhorší, biologie. Trochu jsem si oddechla, byla velká přestávka a on ji určitě bude trávit vedle svých neandrtálců alias kamarádů. Po včerejší nehodě jsem skicák nechala v tašce a pracovala na písničce. Jak mi jen chybí klavír.

„Hej, Nialle, ukaž jí, kdo je pán,“ slyšela jsem před tím, než na lavici dopadla Niallova taška.

„Tak se znova potkáváme, co?“ zeptal se mě s ironií v hlase.

„Pokud ti to ještě nedošlo, budeme spolu sedět celý rok, takže se budeme potkávat celkem často,“ odsekla jsem mu.

„Ale, ale, myšička vystrkuje drápky? Já jen abys nezapomněla, myš nemá drápky. A pokud jsi to ještě nepochopila, ty tu budeš dělat všechnu práci. Rozumíš? Jinak budeš mít peklo na zemi,“ vyhrožoval mi. Podívala jsem se mu do očí a viděla v nich snad blesky. Vzpomněla jsem si na máminy oči, měla v nich stejný výraz, když mi jednu vrazila. Radši jsem s ním rychle souhlasila a odvrátila od něho tvář. Stačí to, že mi nadává, nemusí ještě vidět, jak mi to ubližuje.

„Copak, naši šedou myšičku to urazilo? Víš, kdybys nechodila tak blbě oblíkaná a trochu víc se věnovala přátelům, možná bych se s tebou bavil. I když to asi ne. Mohla by ses změnit jakkoliv a pořád bys byla ta šprťácká šedá myš, která nikam nezapadne,“ bavil se na můj účet.

Nikdy jsem tak moc netoužila, aby skončila přestávka. Asi po minutě bylo moje přání vyslyšeno, protože profesor vešel se zvoněním do třídy.

„Mám pro vás pracovní list do dvojice, nebojte, nebudu ho známkovat, ale budu se vás potom ptát na otázky,“ oznámil nám a rozdal papíry.

„Víš, co máš dělat,“ sykl na mě Niall.

Přikývla jsem a vzala si papír na svoji stranu a začala ho vyplňovat. Niall si mezitím něco začal čmárat do sešitu. List byl na opakování z minulého ročníku od hornin až po rostliny. Vytáhla jsem si tedy učebnici a začala hledat informace. I když jsem byla na celou práci sama, měla jsem ji hotovou jako první ze třídy.

„Nialle, nechceš si to radši přečíst?“ zeptala jsem se ho šeptem.

„Nech mě, myš,“ odsekl mi.

Začala jsem po něm pokukovat. Svoje blonďaté vlasy měl sčesané na patku. V obličeji byl celkem pěkný, roztomilý nos, plné rty a oči barvy oceánu. Tělo mu zakrývala bílá košile, ale i tak vypadal celkem svalnatě. Na sobě měl ještě černé džíny a conversky. Jo, ty jsem mu záviděla. Vypadal celkem roztomile takhle z profilu. Prosím tě, prober se! křičelo jedno moje já na to druhé. Vzpomeň si, co ti všechno udělal v prváku se svými kamarádíčky, a taky co ti všechno udělali ostatní jen proto, aby se mu zalíbili. Musela jsem tomu hlasu dát za pravdu. Udělal mi toho už příliš, abych mu jen tak odpustila. Jenže on neví, co se mi stalo, odporovala jsem mu. Ale říká se, že neznalost zákona neomlouvá, a jeho to taky neomlouvá, zadupalo moje alter ego poslední naději.

„Děcka, končíme.“

„Ještě chvilku,“ přemlouvala ho třídní kráska Melisa.

„Ne, měli jste na to dost času. Stejně to nevybírám.“

Začal se postupně ptát na otázky, co byly na papíře, občas k tomu doplnil nějakou informaci, abychom věděli, co bude zhruba v písemce. U všech otázek jsem si dělala fajfky a doplňovala si informace. Stejně to Niall nebude chtít, tak si to můžu doplnit, abych se z toho potom mohla učit.

„Nialle, jaká je odpověď na otázku číslo deset?“ zeptal se ho znenadání učitel.

Niall se chtěl rychle podívat do papíru, ale učitel mu to zatrhl.

„Tady máte názornou ukázku toho, proč jsem vás rozdělil takhle. Jak vidíte, Niall nedával stejně pozor, a je jedno, jestli jsem ho posadil tady s Miou, nebo s Derekem. Doufám, že po téhle zkušenosti se budeš víc věnovat učení, abys mohl sedět zase s tvým kamarádem, a ne s někým lepším, než jsi ty.“

Profesor domluvil a Niall se dal do smíchu.

„Promiňte, pane profesore, ale že sedím s někým, kdo je lepší než já? Já tady vidím jenom tuhle myš -Miu. A ta rozhodně není lepší než já, mně nesahá ani po kotníky.“

Odfrknul si a začal se znovu smát, tentokrát se k němu přidala i celá třída. Pomalu jsem se začala sunout po židli dolů a děkovala jsem, že jsem si vybrala úplně poslední lavici u okna, a ne nějakou vpředu.

„Uklidněte se!“ zahřměl profesor. „Nialle, ať se tohle už neopakuje, nebo si promluvíme po škole. Konec hodiny,“ oznámil nám a odešel ze třídy. Rychle jsem si sbalila věci a utíkala pryč ze třídy. Za sebou jsem ještě slyšela:

„Mně neutečeš, já si tě najdu, ty jedna šprťácká myš!“

Autor: Adel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Frajer a myš - 2. kapitola: