V hloubi duše Prolog • OurStories.cz ~ naše povídky

Jessica je vlkodlak. Omega. Poté, co porušila pravidla své smečky, byla vyhoštěna. Rodina ji odvrhla, stejně jako kamarádi. Přestěhovali ji k tetě. Do města, kde chtěla začít nový život. Zlom nastane tehdy, když potká Blaka....

30.01.2014 (11:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1221×

Stála jsem před gigantickou budovou, kterou budu navštěvovat další dva roky. Nemám jinou možnost. Domů se vrátit nemůžu. Všichni se mě zřekli. Vzhledem k tomu, že jsem však nezletilá, se dohodli, že mě přestěhují k tetě. Takže jsem tady. V cizím městě na míle daleko od domova, s baťohem u nohou a náladou pod bodem mrazu. Stačil pohled na tetu a věděla jsem, že zaujímá stejný postoj jako zbytek rodiny. Odsuzující. Nenávistný. Opovrhující.

Povzdychla jsem si, zvedla batoh a vydala se najít kancelář ředitele. Když jsem vešla do budovy, omráčil mě hrozný smrad. Nespokojeně jsem nakrčila nos, ale pokračovala dál v hledání. Zprava se ozýval hlasitý šramot kopírky, vydala jsem se tedy tam.

Učitel, či kdo to byl, ke mně stál zády. Chvíli jsem tam nerozhodně postávala, ale když si mě nevšimnul, jemně jsem si odkašlala. Ihned se otočil a usmál se na mě.

„Já... jsem tu nová a hledám pana ředitele. Nevíte, kde je jeho kancelář?" vychrlila jsem ze sebe.

„Já jsem ředitel a ty jsi určitě Jessica Williamsová, je to tak?" znovu se na mě usmál. Ten se snad pořád jen směje. Napřáhl ke mně ruku. Měl pevný stisk. A byl docela mladý. Na ředitele. Dovedl mě k sobě do kanceláře a začal mi vše vysvětlovat. Dostala jsem pár papírů k podepsání a rozvrh hodin. Nebylo to zase tak strašné. Ještě jsem se zapsala na nepovinnou výtvarku a informatiku, vyzvedla knihy, následně většinu z nich odložila ve své nové šedé skřínce a vydala se na svoji první hodinu.

„Tohle je Jessica Williamsová, vaše nová spolužačka z Indiany," představila mě trochu nabubřelá učitelka francouzštiny. Mračili se na mě a já se mračila na ně. Nakonec jsem si sedla do jediné volné lavice. Té úplně vepředu. Vytáhla jsem si novou učebnici, ale hlavou mi už kolovaly úplně jiné věci.

Když hodina skončila, a že to byla pořádně dlouhá doba, vydala jsem se ke skříňkám pro učebnice. Začínala jsem to tady nenávidět. Nelíbily se mi vůbec ty pohledy, které na mě zdejší studenti vrhali.

Koukla jsem na rozvrh - dějepis. To už by mohlo být lepší. Snažila jsem se proplést davem, abych se dostala k učebně číslo tři, jenže to nebylo tak lehké. Když do mě potom nějaká namyšlená nána vrazila a mně vylítly kniha daleko ode mě, byla jsem už řádně nakrknutá. Klid, Jessiko. Dýchej. Nezabij ji. Alespoň ne hned první den ve tvé nové škole. A tak jsem se nadechla, vzala knížky a odhodlaně vyrazila ke třídě.

Přežila jsem zbylých pět hodin, vystála si frontu na oběd a konečně si sedla ke stolu. Zabrala jsem si ten nejvíc v rohu, nikdo u něho nebyl. Hladově jsem se zakousla do sendviče či co to bylo. Po tak perném dni to bylo báječné.

„A ty jsi?" ozvalo nade mnou a ja otráveně protočila oči. Nikdy se v klidu nenajím. Stál přede mnou kluk. Normální. Ani ošklivý, ani hezký.

„Ta nová. A ty?" zavrčela jsem.

Dal ruce obranně před sebe. „Čím jsem si zasloužil tvůj ledový tón?" zeptal se. Odfrkla jsem si a dál se věnovala jídlu. Bez dovolení si sednul vedle mě a sledoval mě.

„Jsem Will," představil se a napřáhl ruku k pozdravu. Po chvíli zaváhání jsem ji přijala.

„Jessica Williams," zažvatlala jsem a ďoubla do sendviče.

„Nechutná ti?" znovu se zeptal.

Zavrčela jsem na něj. „Opravdu, Wille? Budeš mi lézt i do jídla?!" zasyčela jsem už víc než nakrknutá.

„Promiň. Hele, večer je party, bylo by fajn, kdybys přišla. Víš, seznámit se, nabrat nový kamarády. Takže... pokud bys chtěla, budeš vítaná u Blaka Wooda," svěřil se a vstal ze židle. Pak ještě kývnul k někomu na opačném konci místnosti. „Měj se, Jessico Williamsová," rozloučil se a odešel.

Sendvič zůstal ležet na lavici, přešla mě chuť. Rozhodně nikam nejdu. Jenže potřebuju přátele, chtěla jsem přeci začít nanovo. V duchu jsem si povzdychla a slíbila si, že se tam zajdu alespoň podívat. Na pět minut. Nejdřív však musím zjistit, kde to je.

Následující díl »

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování