OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » V hloubi duše Kapitola první



V hloubi duše Kapitola první Jessica se seznámí s Emi, která čirou náhodou ví, kde se párty koná... Přeji hezké čtení. :)

EDIT: Článok neprešiel korekciou gramatiky!


Musela jsem zajít ještě do knihovny. Nevím, jaké zvyky mají tady, ale já dělám úkoly výhradně v knihovně. Popadla jsem tedy sešit a některé učebnice, a vyrazila jsem se najít knihovnu. Během dne jsem si všimla, kde zhruba by mohla být.

Trefa! Mají tady teda pořádně velkou knihovnu. Nadšení mě trochu opustilo, když jsem zahlédla, kolik studentů tady dělá domácí úkoly. Porozhlédla jsem se po pokud možno prázdném a nenápadném místě ka sezení. Vzadu v rohu nikdo neseděl, šance pro mě. Rychle jsem ho obsadila.

Rozložila jsem si sešit a začala řešit extrémně nudný úkol z fyziky. Zrovna jsem přemýšlela nad příkladem ze střídavého proudu, když do mě kdosi šťouchl.

„Chceš pomoct?" zeptala se mě asijská dívka. „Já jen, že vypadáš tak trochu ztraceně," dodala rychle, když jsem se na ni zamračila.

„Ty rozumíš fyzice?" zeptala jsem jí na oplátku a pokusila jsem se o úsměv. Oplatila mi ho.

„Jojo," odvětila a znovu se usmála. „Emi," podala mi ruku. Tady si snad všichni jen podávají ruce.

„Jess," oplatila jsem ji zdvořilé gesto. Usmála se a přisunula si židli.

„Tohle máš špatně, proto ti to nevychází," zamumlala a ukázala na začátek příkladu. Povzdychla jsem si. Tohle bude na dlouho.

Po tom, co jsem konečně pochopila princip fyzikálních příkladů o elektrice, jsem navrhla, že by jsme si mohli zajít na kafe. Během toho, jsem se dozvěděla spoustu věcí. Jmenuje se Emi Wangová a je z Japonska, její rodina se sem přestěhovala před dvěma lety, takže Emi akorád nastoupila na střední školu. Má mladšího brášku Yoriho a křečka. Miluje učení a knihy. A kafe.

Jemně jsem míchala lžičkou capuchino. „Emi, ty víš kde bydlí Blake Wood?" zeptala jsem se nakonec.Asi ji to trochu zaskočilo, ale odpověděla témeř hned.

„Jo, vím. Proč?" opáčila.

„Nějakej kluk...Will...mě tam pozval na party. Nejsem si jistá jestli tam půjde, ale kdyby náhodou..," nedokončila jsem.

Emi zajásala jako malé dítě. „Tak půjdeme spolu, alespoň nemusím jít sama. Miluju party," zajásala a podívala se na mě, jestli souhlasím. Nad jejím nadšením jsem se musela usmát. Kývla jsem. Půjdu zatím s tím nejpozitivnějším, co mě v tomhle městě potkalo. S Emi.

„Musíš mi pomoct vybrat oblečení," zasmála se a spokojeně upila svého milovaného kafíčka. Znovu jsem se nad její veselostí musela usmát.

 


„Tyhle šaty jsou moc růžový a tyhle zas moc červený, tak který si mám vybrat?" skuhrala. Usmála jsem se a ukázala jsem na tmavě modré krátké šaty, které byly přímo za ní.

Zamyšleně se na ně podívala, pak zajásala a objala mě. Překvapilo mě to. „Díky Bože, žes mi konečně poslal kamarádku, která má vkus a je vtipná," děkovala. A já se opět musela smát. Je roztomilá.

„Tak a teď ty!" ukázala na mě a ohlédla se po šatníku.

„Já? Já jsem takhle naprosto spokojená,"vyjekla jsem. Emi se kriticky podívala na moje kalhoty s rozkrokem u kolen, krátké tílko končící nad pupíkem a sportovní bolérko.

„Ne, to tedy rozhodně nejsi," odmítla a nehodlala se dál bavit. Našla šaty to ano, byly krásné, ale ne...pro mě. Přesto je nechala vyndané a posadila mě na židli. Začala mi kulmovat mé černé vlasy.

Když skončila, vlasy tvořily hřívu, snědá pleť zářila a moje světle modré oči zářily do dálky.Ale stále jsem to byla . Líbila jsem se sama sobě. Emi však zářila jako Slunce na míle daleko. A přitom byla tak roztomilá.

„Jdeme?" zeptala se a ukázala ke dveřím. Přikývla jsem a vykročila jako první. Emi mi ukázala směr ke svému autu. Zarazila jsem se. Doteď jsme šli vždycky pěšky, takže jsem neměla šanci vidět její auto. Její rodina byla očividně velice bohatá. Vzhledem k jejich sídlu. Byl to rozhodně největší house v celém městě.

„Jdeš už?" vytrhla mě z úvah Emi. Kývla jsem si sama pro sebe. Určitě jsou hodně bohatý. Nastoupila jsem do auta a nechala se odvést na party...


Mýlila jsem se. Emin dům není ten největší ve městě. Za to tenhle jo. Dům Blaka Woodse.

Když jsme vešli, musela mi brada spadnout až ke kolenům. Úžasné! Taky bych tady dokázala žít. A byla tu spousta lidí. Ohromná. Celá škola.

Místní lidé mě udivují. Na staré škole jsme byli rozděleni- na ty nejlepší, průměrné a šprty. Jenže v tomhle domě teď byli všichni, bez ohledu na svůj vzhled, schopnosti nebo bohatsví. Nedělali zde rozdíl a to bylo něco úplně nového. Něco, čím jsem si toto město okamžitě zamilovala.

Popadla jsem Emi za ruku a táhla ji k parketu. „Pojď tancovat."

Ne, že by radostí poskakovala do vzduchu, ale šla.

Nevím, jak dlouho jsme tancovali. Chodili jsme na panáka, smáli se, tancovali a zase se smáli. Ani nevím, jestli jsem pořád tanocovala s Emi, nebo jestli jsem to nějak vystřídala. Každopádně v jednu chvíli jsem se probrala natolik, abych si všimla, že vedle mě netancuje. Otáčela jsem se okolo své osy a hledala ji. Kam se poděla?

Když se potom něčí ruce dotkli mého pasu, div jsem nevyletěla z kůže. Otočila jsem se a zamračila se na toho drzouna.

„Co to děláš, Wille?" zasyčela jsem. Usmál se.

„Dyž ty si tu byla tak sama, samotinká," zažvatlal. Jo, určitě měl už dost.

„Jsi to trochu přehnal. Měl by si domů, k mamince," pokárala jsem ho a smála se.

„Jo, to bych asi měl. Mamí!" křikl někam bůh ví kam.

„No, tak konec legrace," zabručela jsem a podepřela Willa. Vydala jsem se spolu s ním k východu. Tam jsem se zarazila a pohlédla na něj.

„Kde vlastně bydlíš?" zeptala jsem se ho. Zasmál se.

„V perníkové chaloupce," usmál se na mě. Protočila jsem oči.

„A ulici bys neměl?" zeptala jsem se a měla jsem co dělat, abych spolkla ironický tón.

William nic neřekl a jenom ukázal sídlo proti tomu, z kterého jsme právě vyšli. Povzdychla jsem si. Jestli to opravdu není jeho barák, tak ho zítra uškrtím.

Přešla jsem spolu s ním ulici a koukla na strážníka, který se už připravoval na nepříjemnosti.

„Uhm, promiňte pane, ale bydlí tady Will?" zeptala jsem se trochu zoufale. Strážník přeskočil pohledem z ní na Willa.

„Jo ten patří k nám," ozval se hlas od brány. Stál tam středně starý muž s hnědýma modrýma očima. Zřejmě jeho otec. Přikročil k ní a podepřel Willa z druhé strany.

„Děkuju, žes ho přivedla. Nikdy neví, kdy má dost."

„To je v pořádku," ujistila jsem ho a pár kroků odstoupila od svého nového a pěkně opilého přítele.

„No, tak já už asi zase půjdu. Nashledanou," rozloučila jsem se a přešla ulici zpátky. Abych řekla pravdu. nechtělo se mi tam už vracet.

Chtěla jsem se vydat domů, ale něco mě zarazilo. Nechápu, jak to, že jsem to doteď necítila. Bylo to všude okolo. Pach vlkodlaků a jejich alfy. Co když vědí, kdo jsem? Nemůžou to vědět. Chci začít znovu, ale jako člověk, ne jako vlkodlak. A ještě k tomu Omega. Nesmí se to dozvědět. Jenže, co když už to vědí?

Sundala jsem si boty na podpatku a utíkala. Daleko. Do lesů. Pryč od všeho. Alespoň dneska.




« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek V hloubi duše Kapitola první :

4. Jackie
04.02.2014 [19:26]

Proooosim Emoticon Emoticon Pokracuj Emoticon Emoticon

3. Darsi
04.02.2014 [19:26]

Strašne som zvedavava ako to bude pokračovať :-) Emoticon Emoticon Tešim sa na ďalší dieeel :) :-P

2. Jackie
04.02.2014 [19:23]

Proooosim Emoticon Emoticon Pokracuj Emoticon Emoticon

1. TheCyanWolf přispěvatel
02.02.2014 [21:10]

TheCyanWolf Emoticon Emoticon Emoticon jen pokračuj dál, fakt mě to zajímá! Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!