OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » The Sound of Music - 9. kapitola

27.11.2011 (15:00) • Stebluska17 • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 770×

9. kapitola – Cesta za Osamělým pasáčkem koz

Druhý den jsem se vznášela v euforii.

Ráno jsem nadšeně otevřela oči a z postele vyskočila jako laň. Dotančila jsem ke skříni a vzala si ty červené šaty, co jsem měla na konkurzu, ale tentokrát jsem si do vlasů dala na ozdobu květinu.

Elegantně jsem sešla po schodech. Leo se samozřejmě doma nezdržovala, ale říkala jsem si, že z města určitě ještě neodjel. Asi okupuje městské bary a vrátí se později. Kéž by střízlivý.

Cestou do školy jsem raději ani nejela kolem Oliviina domu. Bylo mi jasné, že by se mnou nejela ani za nic. Chvilku jsem přemýšlela, jak se asi dostane do školy. Nejspíš pěšky.

Odpověď jsem dostala okamžitě a taky to byla jediná věc, která mě ten den trochu rozhodila. Olivia si jako náhradního taxikáře vybrala Pat. Všimla jsem si, že se na zkouškách spolu baví, ale že se z toho vyvinulo přátelství, toho jsem si nevšimla.

Zpráva, že jsem Maria, se zatím nerozšířila. Will evidentně mlčel a Olivia by nerozkřikovala něco, co jí je tolik proti srsti.

Každopádně jsem si to užívala. Po škole jsem chodila jako královna. Jen na francouzštině jsem to skrývala, aby Pat odpoledne nepřišla o překvapení. Trochu škodolibě jsem se uchechtla, takže Zoe ze mě zbytek hodiny páčila, co to se mnou je, ale nic ze mě nedostala.

Oběd jsem vynechala, protože bych neměla s kým sedět. U našeho stolu jsem být nechtěla a nevěděla jsem, s kým jiným bych si sedla. Měla jsem pocit, že holkám to asi vadit nebude. Poslední dobou jsem se s nimi moc nebavila a bylo mi jasné, kdo bude sedět místo mě. Pat tam samozřejmě posadí Olivii. Jen ať si to s nimi užije!

Při tělocviku jsem Ofélii musela napovídat nějaké báchorky o tom, že se mi udělalo špatně, takže jsem raději nic nejedla. Bohužel jsem to musela potvrdit tím, že jsem necvičila. Štvalo mě to, protože jsem díky tělocviku byla na veškeré zkoušky pohybově připravená. A zrovna dnes to bylo tak důležité!

Po vyučování jsem jela domů, protože jsem před zkouškou měla ještě spoustu času. Přemýšlela jsem, jestli se raději nemám převléci do něčeho pohodlnějšího, ale usoudila jsem, že tyhle šaty nejsou špatné. Navíc možná přijde kostymérka, která by už můj kostým Marii měla mít alespoň trochu hotový.

Ale to nejlepší přišlo teď. Uviděla něco, co mi hodně zvedlo náladu. Tedy spíš ji vyzvedlo do nebeských výšin. Cestou domů se vždy projíždí kolem vyhlídky, ze které je nádherný pohled na celé město.

I když to na tu dálku nebylo možné poznat, byla jsem si naprosto jistá, že tam stojí Kevin. Sám. Napadlo mě, že se u něj zastavím a promluvím si s ním. Jen tak.

Trochu jsem přidala a začala si prozpěvovat.

High on a hill was a lonely goatherd

Lay ee odl lay ee odl lay hee hoo

Loud was the voice of the lonely goatherd

Lay ee odl lay ee odl-oo

Vysoko na kopci byl osamělý pasáček koz

Lay ee odl lay ee odl lay hee hoo

Hlasitý byl hlas osamělého pasáčka koz

Lay ee odl lay ee odl-oo

One little girl in a pale pink coat heard

Lay ee odl lay ee odl lay hee hoo

She yodeled back to the lonely goatherd

Lay ee odl lay ee odl-oo

Jedna holčička ve světle růžovém kabátku to uslyšela

Lay ee odl lay ee odl lay hee hoo

a zpátky k osamělému pasáčkovi koz jódlovala

Lay ee odl lay ee odl-oo

Růžový kabátek jsem tedy neměla, ale i tak jsem se nemohla dočkat, až budu na konci silnice.

Soon her Mama with a gleaming gloat heard

Lay ee odl lay ee odl lay hmm hmm

What a duet for a girl and goatherd

Lay ee odl lay ee odl-oo

Brzy její matka se škodolibou radostí mohla slyšet

Lay ee odl lay ee odl lay hmm hmm

Dcery a pasáčka koz duet

Lay ee odl lay ee odl-oo

Happy are they lay dee o lay dee lee o…

… yodeling…

Soon the duet will become a trio

Lay ee odl lay ee odl-oo

HOO!

Šťastní jsou

lay dee olay dee lee o

… jódlují…

Brzy se z dueta stane trio

Lay ee odl lay ee odl-oo

„Hů!“

Z hrdla se mi vydral zděšeně-překvapený zvuk. Dostala jsem se konečně do rozumné vzdálenosti a poznala jsem, že tam Kevin není sám. Z dueta se totiž doopravdy stalo trio.

Byla tam s ním Pat.

Ironicky v růžovém kabátku.

Drželi se za ruce, prsty propletené a povídali si. Rychle jsem zabočila k našemu domu, než abych se dívala, jak se líbají.

Ne.

Ne. Ne.

Ne. Ne. Ne, to nemůže být pravda.

Kevin a Patricie?! Kdy, kde? Jak?

Vždyť on byl zamilovaný do mě! Jak to, že se teď cucá s Pat? A proč zrovna s ní? Kterákoliv jiná holka ze školy by mi vadila mnohem míň!

Pomalu mi docházely všechny odpovědi. Když jsem se zaměřila na muzikál, evidentně jsem mu začala připadat chladná a odtažitá. A on to se mnou vzdal. Ale já jsem to tak nemyslela!

A jedno vedlo k druhému. Když jsem ho nepřímo odmítla, našel si jinou holku, kterou pravidelně potkával ve škole. A samozřejmě v pátek po zkoušce, když čekal na Olivii.

Patricia.

Připadalo mi, jako by moje vnitřnosti znehybněly. Cítila jsem se mizerně. Bylo mi do pláče, ale nemohla jsem vytlačit ani jednu slzu. Chtěla jsem křičet, ale z mých úst nic nevycházelo.

Proč?

Doma jsem shodila tašku, upustila klíče a měla sto chutí utéct do pokoje, ale zastavilo mě zavolání.

„Haló, ségra!“

Otočila jsem se. Na gauči ležel Leo. Okamžitě jsem poznala, že je úplně na mol. To mi ještě chybělo!

„Brácha!“

„Teda ségra, povím ti, ty vaše kluby tady stojí za houby.“

Měla jsem sto chutí mu nařezat jak malému parchantovi. „Děláš si srandu, co kdyby přišli rodiče.“

„Jejich smůla.“

Sdělila jsem mu, co si může.

Byla jsem tak naštvaná! Na něj, na všechny, na celý svět. A také hodně nešťastná. Šla jsem do koupelny, vzala kýbl a pustila do něj ledovou vodu.

Nechtěla jsem myslet, ale kdykoliv jsem zavřela oči nebo jen mrkla, tak jsem je tam viděla. Jak se drží a povídají si.

Když byl kýbl skoro plný, pokusila jsem se ho zvednout. Byl moc těžký, tak jsem trochu ulila a šla do obýváku. Bylo mi úplně jedno, že zamokřím celou pohovku a vylila jsem vodu na bratra.

Začal strašně křičet.

„Brácha, nemyslíš, že by bylo lepší změnit trochu životní standart?“ navrhla jsem, i když on mě asi vůbec nevnímal. „Nechtěl by ses usadit, najít si pořádnou práci a zkusit nějaký vážnější vztah?“

Nechala jsem ho tam ležet a odešla. Už jsem neměla energii.

Odklopýtala jsem do ložnice a svalila se na postel. Slzy se konečně dostavily. Tolik, že bych ten kýbl, kterým jsem zlila bratra, naplnila dvakrát. Třikrát. Navíc každý vzlyk šíleně bolel.

Proč?

Proč když už vše bylo dokonalé, se to pokazilo? Sice jsem se stala Mariou, ale pohádala jsem se s Olivií. Ztratila jsem Kevina.

To Patricia! Ona mi to vzala. Ale Tu roli mi nevezme! Ani za nic!

>> Následující kapitola

Autor: Stebluska17 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Sound of Music - 9. kapitola: