OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Spoutaná - 1. kapitola

19.12.2012 (10:00) • Euphoria • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1146×

„Alice!“ křikne Grace na Alici , která se kouká z okna ven. „Posloucháš mě?“

„Co? Cože?“ šeptne Alice a odvrátí oči od stromu před oknem a koukne se na svou nejlpeší kamarádku Grace, napůl Italku a napůl Angličanku. Má černé vlasy a světle modré oči. Její pleť je opálenější než Aliciina, i když obě dvě žijí ve stejném podnebí už od narození. 

„Co to s tebou poslední dobou je? Pořád jako bys byla myšlenkama někde jinde. Ptala jsem se tě, jak se těšíš na tu dovču a jestli už víš, kam jedete.“

„Víš, že nesnáším cestování. Takže moje odpověd zní ne. Netěším se. Proč musím někam jezdit s nima, Grace? Proč? Už jsem dost stará. Je mi sedmáct, za týden osmnáct. Myslela jsem, že moje narozky oslavíme my dvě spolu a zatím budu bůh ví kde,“ řekne smutně Alice a zase ji něco upoutá k oknu. Zdá se ji, že tam něco na stromě je, ale když se něj koukne přímo, nic už tam nic není. „Už asi blázním,“ říká si.

„To nějak zvládneš. Oslavíme to, až přijedeš. Všechno připravím, když budeš pryč, a pak to rozjedem. Co na to říkáš? A neboj, dovolenou si užiješ jako vždycky. Vzpomeň si, jak jste jeli na vánoční prázdniny na hory, nechtělo se ti tam a potom, když jsi přijela, mluvila jsi o tom ještě měsíc. Užiješ si to, uvidíš.“

„Když myslíš,“ řekne Alice a v duchu si přemítá ty hory. Líbilo se jí tam a moc, sjížděla plnou rychlostí ze svahů, vítr se jí otíral o tváře, připadala si, jako by letěla, a hlavně cítila volnost. Volnost, kterou tady nemá. Nesnášela město, ty hučící davy lidí, neustálé troubení aut, a nebyl tu les, který milovala. Měla ráda tu krajinu, kde bydlela dřív. Před pěti lety žila v malé vesničce poblíž Harlow, v rodinném domku. Vesnici obklopal les. Hluboký les plný života a uprostřed něho byla skála, na kterou ráda lezla. Jmenovala se Skála Sokolů, ale ona jí říkala Andělská skála a to z mnoha důvodů. Ten první byl, že výhled z vrcholu dolů byl nekrásnější, co kdy viděla. Dohlédla vlastně až na oceán, když bylo jasno, a ještě krásnější to bylo, když zapadalo slunce. Mnohokrát jí doma nadali, že se nemá v noci toulat venku v lese, ale ten pohled jí za to stál. A ten druhý důvod byl pro ni samotnou nejdůležitější, cítila se tam volně, správně. Občas měla pocit, jako by se mohla vznést a proletět se. Ale ona věděla, že se to nikdy nemuže stát, i když by si to přála. Odletět a užít si tu svobodu.

Alice se pomalu vracela do reality a zjistila, že na ni Grace civí jako na Umpalumpu.

„Sláva, jsi zpátky,“ vykřikne radostně Grace a obejme Alici, „už jsem myslela, že ti budu muset nafackovat, aby ses probrala,“ zasměje se.

„Nějak jsem se zamyslela.“

„To ty často.“

„Holky, pojďte na koláč!“ volá zezdola Aliciina mamka Theresa.

Obě se rychle zvednou a jdou dolů do kuchyně, kde už jsou na stole připravené talířky s kouskem dobroty. Theresa umí výborně péct a vařit, na to, že je učitelka. Předpojatost asi není stoprocentní.

Za chvíli dolů přiběhne i Aliciin mladší bratr Lucas, kterému je osm let, a hned se hrne k tomu největšímu kousku na stole. Je to děsný jedlík a taky tak vypadá. Lucas si vezme talíř a běží zase zpátky ke svému oblíbenému počítači, kde hraje zase nějakou střílečku. Theresa se už přestala snažit donutit ho, aby jedl s nimi u stolu, stejně nakonec utekl, když se otočila.

Alice s Grace se pustily do jídla a Theresa se k nim po chvíli připojila.

Grace po chvíli šťouchá nenápadně Alici a šeptá jí do ucha: „Zeptej se .“ Alice jen kývne.

„Ehm, mami? Může tady dneska Grace přespat? Víš, pozítří jedeme na dovolenou a dva týdny Grace neuvidím a tak ...“

„To víš, že tady může být. Stejně je tady vařená pečená.“ A usměje se.

„To je skvělý! Vytáhnu Alici ven, ať si trochu provětrá hlavu,“ vyhrkne ze sebe Grace a už drží Alici za ruku a táhne ji do pokoje se převléknout. Vyhází jí ze skříně směsici věcí. Chvílí se na ně kouká a nakonec jí vybere na sebe černé tílko a na to zelený průsvitnější svetr a černé rifle. Hodí s tím Alici do koupelny, sedne na postel a čeká.

Alice v koupelně kouká na zavřené dveře, jako kdyby spadla z jahody. Ještě stále netušila, co se to děje. Mrkla na šaty v ruce, pochopila a převlékla se. Docela jí to sedlo. Grace jí vždycky uměla obléknout tak, aby vypadala co nejlépe. Sama vždycky jen něco hodila na sebe a šla, nikdy nepřemýšlela, jestli jí k sobě ladí barvy a tak vůbec. Grace byla její kamarádka a osobní vizážista v jednom.

Koukala na sebe do zrcadla, ze kterého se na ni koukala známá, ale přesto tak vzdálená tvář. Vždy, když se na sebe dívala, tak jako by jí něco chybělo. Ale co? Všechno tam bylo. Její rudě ohnivé vlasy, oči barvu achátu a porcelánová pleť. Dřív si připada jako postavička z pohádky, obzvlášť tehdy, kdy šla jako malá na karneval. Máma ji oblékla zelené nadýchané šaty, trochu jí podtónila zeleně oči a dala jí červené balerínky. Měla vypadat jako víla, ale spíše si připada jako holčičí verze vodníka. Teď si jako vodník nepřipadá, to vůbec ne. Spíše by se pojmenovala jako Hříčka přírody.

Vyšla z koupelny. Grace se na ni podívala, usmála se a sama se poplácala po ramenou se slovy: „ Šikovná Grace.“.

„Samochvála smrdí!“ řekne ji Alice trochu důrazněji.

„Ale prd, musím se pochválit, když to nikdo jiný za mě neudělá, ne?“ zvedne se a tlačí chudáčka Alici do křesílka před zrcadlo, kde ji trochu zmaluje.

Nakonec se Alice změnila z kuřátka v kočku a vyrazila s Grace ven.

***

„Nathanieli? Jak ti jde hledání?“ ptá se svého syna Leviathan.

„Zatím nic zvláštního, ale narazil jsem na holku, která se podobá, ne, je uplně stejná tomu popisu, co jsi mi dal. Takže zatím ji jenom sleduji.“

„Výborně, výborně," zatleská, „udělal jsi mi radost. Pořád ji sleduj, když udělá něco zvláštního, ihned mi to řekni. Poradíme se. Nedělej žádné ukvapené rozhodnutí jako minule. Je ti to jasné?“

„Víc než jasné, otče,“ řekne Nathaniel, sklopí hlavu a odchazí.

Opravdu nechtěl, aby to dopadlo jako minule. Spletl se a tu holku to stálo život, ně, že by mu to vadilo, život sem, život tam, ale vidělo to trochu početné obecenstvo a to se nemělo stát. Nesmí být odhaleni. Jedna smrt nevadí, ale deset nebo víc je problém. Velký problém. Kdyby nebyl synem jednoho z nejmocnejších padlých andělů, už by se asi škvařil v pekle.

Stejně nechápal, proč má hledat nějakou andělskou holku. Už ji hledá jednačtyřicet let od svých dvacátých narozenin, kdy jako temný anděl přestal stárnout. Od otce se za celou dobu nedozvěděl, proč ji chce, ani proč jako anděl žije s lidmy. Nedávalo mu to smysl, ale nesměl se ptát. Jeho otec byl zvláštní, tajnůstkářský, krutý, ale přesto ho měl rád.

Vydal se zpátky na tu ulici. Změnil se do podoby černé vrány, mávl křídly a usedl na svou oblíbenou větev, ze které měl krásný výhled do jejího pokoje.

Autor: Euphoria (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Spoutaná - 1. kapitola: