OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Říkají, že nejsme lidi - 4. kapitola

31.08.2012 (21:00) • JanieHutcherson • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 852×

EDIT: Článek neprošel korecí!

Po dlouhém přemýšlení konečně usínám. A zdá se mi sen. Znovu ten sen. Sen o mé smrti.

Stojím a dívám se do zrcadla. Prudká bolest v břiše mě už ani moc nepřekvapuje. Pak probíhám chodbou, ale už bez pocitu, že potřebuji zvracet. Prostě tuším, že mě tam čeká odpověď. Odpověď na mé otázky. Prudce vrážím do dveří a rozhlížím se po chlapci.

„BENE!" Křičím. „Kde jsi."

„Jakto, že mě znáš?" Přijde ke mě z rohu místnosti. „Nemůžeš mě znát, nejsem Ben. A Stacey, Stacey." Křičí na mě.

„Stacey! No tak probuď se." Cloumá se mnou Andy. Rychle si sedám a po chvíli padám z postele, jelikož si neuvědomuji, že spím na kraji postele.

„Au," vidávám ze sebe. Pak se nade mnou objevuje ruka. Chytám se jí a zvedám se na nohy. „Díky."

„Nemáš zač." Odpovídá mi Ben. „Proč nejsi převlečená? Něco jsem vám říkál. Kruci."

„Co nám tady nadáváš? Jseš normální? Nejsme žádný tvý panenky."

„Vy to nechápete? Andymu jsem to vysvětlil a chápe to, co jsi kurňa zač?"

„Jsem Stacey, normální holka. A co jsi ty?"

„Nebudu se s tebou hádat, " jde k mé skříni a otvírá ji, „pojď se obléct." Háže na mě obtažené černé legíny a stejnobarevné tílko.

„To si neobleču. Ani náhodou."

„Proč, je to sexy." Vměšuje se do rozhovoru Amanda, oblečená do ryflí a černého třička. Po tom co si povzdechnu si beru věci a chci se převléct.

„Můžu?" Ukazuji na dveře. Kluci kývou hlavou a odchází. Natahuji na sebe tílko, což mi nezabírá tolik času jako legíny. Vypadám fakt úžasně, měli pravdu. Co to melu, děláme nezákonou věc. Češu si vysoký culík a s Mandy vycházíme ven z pokoje.

„Wau." Pokyvuje hlavou Andy. Sprostě mezi němi procházím a ani se neobtěžuji se otočit, jestli jdou za mnou. Po chvíli mě předbíhá Ben a vede nás pomalu cestou. Když jsme venku probíháme k zadnímu vchodu knihovny. Tam Andy používá svoji kartu, kterou má jen on z naší party. Teda měla jsem ji i já, ale vzali mi ji, prý prtoto, že jsem tam moc dlouho četla. No to je jedno. Prostě jdeme dovnitř.

„Kde jsou dějiny?" Ptá se Ben.

„V druhém patře." Odpovídá Andy. Potom následujeme Bena do patra. Když jsme nahoře, unaveně se vrhám do židle. Amanda a Andy si také sedají, jediný Ben hledá něco v jedné z velkých knihoven. Pak zřejmě nachází co chtěl, protože z něj vychází tiché uf. Přichází z velkou zaprášenou knihou a otevírá ji. Hledá a hledá.

„Do prdele, není to tady. To jsem si mohl myslet." Rozzuřeně odhazuje knihu do rohu místnosti.

„Co tam není?" Ptá se Am.

„Ta strana." Sedá si taky. 

„Která?" Donáší Andy knihu zpět na stůl.

„313, 314." Říká pořád nasraně. 

„313, 314? Ale vždyť tu je?" Listuje Andy knihou.

„Cože? Kde? Ukaž." Vrhá se Ben přes stůl. „Vždyť tu není. 312 a 315." Začíná zase zuřit.

„Páni." Vychází z Andyho přidušený zvuk. Vyměňujeme si s Amandou pohledy.

„Co je? Co se děje?" Přidáváme se hned všichni. Dívíme se, až nás to zvedá ze židlí. 

„Benova ruka prošla skrz tu stránku." Vídím jak Andy drží ruku ve vzduchu.

„Kecáš." Toť jediné co ze mě vychází. Nakláním se a projíždím Andymu pod, vedle i zespod ruky. Sama však taky nic necítím. Nic tam není.

Autor: JanieHutcherson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Říkají, že nejsme lidi - 4. kapitola: