OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Potížistka - 6. kapitola

31.12.2013 (09:00) • Eltherine • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 929×

EDIT: Článok neprešiel korekciou gramatiky!

6. kapitola - Alkohol požívaný v mírných dávkách neškodí v jakémkoli množství

Čekal mě první bratrův živý koncert. Už hodně krát jsem ho sledovala živě na internetu a rozplývala se nad tím, jak úžasného a talentovaného bratra mám. Jenže teď jsem měla strach, že bych mohla dát najevo emoce.
Po zkoušce v aréně jsme se vrátili do tour busu, abych se mohla připravit. Kluci se totiž budou připravovat až na místě a vlastně se ani připravovat nebudou, protože je připraví jejich maskérky a kostymérky.
Já jsem si oblékla krátké černé šaty těsně pod zadeček s širokými ramínky. Vlasy jsem si spletla do rybího copu a zvolila jsem tmavé kouřové stíny. Vypadala jsem, jako vždycky - odvážně a vyzývavě. A to jsem taky chtěla, protože po koncertě má následovat velká párty v místním klubu.
„Ty jdeš takhle?" přejel mě nesouhlasným pohledem od hlavy až k patě Olly.
„Vadí ti to?" odsekla jsem a snažila se ignorovat zbytek kapely, která nám u našeho rozhovoru dělala publikum.
„Ano, vadí." pokýval hlavou se zdviženým obočím.
„Tak to je tvůj problém." pokrčila jsem lhostejně rameny a popadla svou malou černou kabelku. Na vysokých podpatcích jsem se vydala ven z busu a na zádech cítila pohledy všech přítomných.
Jako bych byla zvěř, kterou je třeba ulovit - takovým pohledem se na mě dívali téměř všichni v limuzíně, kterou jsme jeli, až na Natea. Ten jen lhostejně a možná i trochu naštvaně hleděl z okna a mně nevěnoval pozornost. Popravdě mě to trochu frustrovalo. Byla jsem zvyklá na pozornost ode všech, ale té se mi najednou nedostávalo.
Po očku jsem sledovala každý jeho pohyb, aby se mi podařilo zachytit jeho oči na mém těle. On o mě ale nezavadil ani koutkem oka.
Zhluboka jsem se nadechla a vydechla a vystoupila z limuzíny. Okamžitě mě zaplavila vlna nepříjemných blesků a novinářů, kteří začali se svými obvyklými otázkami.
„Ashley, chystáte se na párty po koncertě?"
„Hodláte svému bratrovi znovu udělat ostudu?"
„Olly, kdy padne poslední kapka a vy svou sestru zavrhnete?" Tak tahle otázka mě donutila doslova zamrznout na místě. Najednou jsem nebyla schopna udělat další krok. Svaly v mém těle se scvrkly a odmítaly se pohnout jakýmkoli směrem. Slzy se mi valily ze slzných kanálků rovnou do očí, ale nedopustila jsem, aby se vyvalily ven. V krku mi vyschlo a brada se mi začala lehce klepat.
„Pojď." zašeptal mi někdo do ucha a vzal mě za ruku. Nebyla jsem schopna vnímat. Vše se kolem mě míhalo, jako ve zpomaleném filmu a já se nechala táhnout hebkou dlaní pryč.
Ocitli jsme se ve tmavé místnosti a zvenčí se ozývaly tlumené zvuky.
„Jsi v pořádku?" před obličejem se mi objevila Nateova krásná tvář se znepokojivým výrazem.
Polkla jsem a nadechla se k odpovědi: „Neměla bych snad?" zeptala jsem třepotajícím se hlasem. Nechtěla jsem, aby v mém hlase byl slyšet strach, a tak jsem si odkašlala.
„Jsem v úplném pořádku." řekla jsem už pevnějším hlasem a otočila se zády k němu. Tím jsem se ale ocitla tváří v tvář Ollymu.
Díval se na mě lítostivýma očima a to jsem nenáviděla ze všeho nejvíc - lítost!
„Ashley, já…“ začal, ale já ho trhnutím ruky zastavila.
„Nech toho. Všechno je v pohodě." pohodila jsem copem a nahodila nic neříkající výraz.
„Mrzí mě, že to musíš poslouchat." zadíval se mi upřímně do očí. Chvíli jsme se na sebe dívali, ale nakonec jsem oční kontakt přerušila.
„Měl bys jít." nakázala jsem mu ledovým nepřístupným hlasem. Olly pokýval hlavou, obrátil se ke mně zády a pomalu mi zmizel z dohledu.
Znovu jsem se otočila k Nateovi, který měl stát za mnou. Nikdo tam ale nebyl. Nejspíš nás chtěl nechat s Ollym o samotě a tak odešel.
Smutně jsem si povzdychla a vydala se směrem, kterým zmizel brácha, abych věděla, kde mám během koncertu být.

„Můžeš být celou dobu tady v zákulisí. Dobře uvidíš na pódium a máš tu i pohodlný gauč." usmál se na mě Josh, když mi vysvětloval, kde mám být, abych nepřekážela.
„Díky." pokývala jsem hlavou a posadila se na gauč. Sledovala jsem vše, co se kolem mě dělo.
Olly nervózně pobíhal sem a tam, ale nezapomínal to vše zpestřovat svými vtípky. Josh s Johnem stále kloktali vodu a trénovali si hlasivky. Když se z vyprodané haly začal ozývat nadšený tleskot a pískot, nevydržela jsem a nakoukla, co se tam děje.
Fanoušci měli transparenty se vzkazy pro mého bráchu. Všichni se na pódium dívali s úsměvy na rtech a některým dívkám v prvních řadách už tekly slzy.
Musela jsem se pousmát při myšlence toho, že tohle všechno Olly dokázal.
Posadila jsem se znovu na pohodlný gauč a zadívala se na Natea, který seděl v jednom z křesílek, ve kterých byli před pár minutami všichni upravováni. Nervózně poťukával paličkami o stůl do určitých rytmů a přitom si kousal spodní ret. Nemohla jsem od něj odtrhnout oči a sledovala jsem ho až do chvíle, kdy se na mě otočil.
Nadzdvihl jedno obočí a šibalsky na mě mrknul.
Uchechtla jsem a s našpulenými rty mu zamávala.
„Tak jdem." přiběhl s úsměvem Olly a tím přerušil naši chvilku.
„Držím palce." lehce jsem povytáhla koutky úst, ale ne na dlouho. Co nejrychleji jsem je pak vrátila do původní polohy.
Nejdřív vyšla na pódium kapela, čímž se strhli velký jekot a skandování jména mého bráchy.
Olly si nervózně přehodil mikrofon z pravé ruky do levé a zase naopak. Jedna z žen, která měla na starosti koncert, bráchu pohladila po rameni a ten s úsměvem vyběhl na pódium.
„Zdravííííím Manchester!!!!!" zakřičel do mikrofonu a halou se rozlehl uši drásající nadšený křik.
Přes dvě hodiny Olly lítal po pódiu, jako smyslů zbavený a užíval si každou minutu koncertu. Lidé nadšeně tleskali, ječeli anebo i plakali. Byla to neuvěřitelná show a při Ollyho zpěvu mi běhal mráz po zádech.
I přes to že byl na pódiu můj bratr, jsem se dívala ještě na jednoho muže na pódiu a to na Natea. Užíval si koncert přesně tak, jako Olly a to nebyl jeho hlavní hvězdou. Spokojeně mlátil do bubnů a usmíval se na všechny strany. I když mu pot stékal po čele, nemohla jsem z něj spustit oči.
„Tak co?" přiběhl ke mně po koncertu Olly s koutky úst od ucha k uchu.
„Byl jsi úžasný!" pokývala jsem hlavou a on mě pevně objal a zatočil se mnou ve vzduchu.
„Dobrý, dobrý." uchechtla jsem se, „už mě můžeš pustit. Jsi zpocený."
„Promiň." usmál se na mě šťastně, „jenom se všichni osprchujeme a vyrazíme."

Světla blikala na všechny strany, barem se ozývala hlasitá hudba, až mi skákal žaludek a všude kolem mě tančili nebo popíjeli mladí lidé. Přesně tohle jsem milovala. Bylo tu ale něco, co mi dost překáželo a to byl brácha včetně jeho kapely, která mě obklopovala.
„Tak já jdu." zakřičela jsem, aby mě přes hlasitou hudbu brácha slyšel.
„Kam?" zadíval se na mě.
„Pařit." zakřičela jsem nazpět a zamávala mu. Nestihl ani nic říct, protože já jsem co nejrychleji zmizela v tančícím davu.
Na baru mi bez jakýchkoli problémů nalili panáka vodky a já ho do sebe hned na začátek kopla.
„Ahoj." ozvalo se vedle mě a já trhnutím hlavy spatřila pohledného zrzavého kluka.
„Ahoj." odpověděla jsem a a začala si pohrávat s mým copem.
„Můžu tě na něco pozvat?" svůdně se usmál a já si zkousla spodní ret.
„Proč ne?" přikývla jsem a on hned ukázal na barmana a požádal o dvě vodky.
„Nikdy jsem tě tu neviděl." usoudil a nepřestával si mě prohlížet.
„Jsem tu jen na skok." přikývla jsem s úsměvem a poté jsme si přiťukli a nezdravý obsah skleniček jsme do sebe vyklopili. Lehce jsem se po panáku oklepala, ale pak se hned široce usmála.
„Jak se jmenuješ?" zeptala jsem se, aniž by mě to jakkoli zajímalo.
„Peter." natáhl ke mně ruku.
„Ashley." nabízenou ruku jsem přijala a on mou malou dlaň skryl v té své.
„Tak si dáme dalšího, ne?" nadzdvihl laškovně obočí, „na seznámení?!"
Opět jsem byla ve svém živlu. Panáky a koktejly ve mně mizely jedna radost a já nezaplatila ani korunu. Všechno mi platil Peter, s kterým jsem trávila celý večer. Střídala jsem drinky s cigaretami a občas jsem očima přejela bar a zkontrolovala, jestli mě náhodou někdo z kapely nehlídá.
„Zatančíš si?" snažil se překřičet hudbu Peter.
„Jistě." přikývla jsem a seskočila z barové židličky.
Hráli zrovna divokou a žhavou písničku, takže jsem alespoň měla důvod, proč se kolem Petera kroutit.
Svíjela jsem se svůdně kolem jeho těla a jeho ruce pomalu sjely na můj zadek a pevně ho sevřely. Musela jsem se nad svou šikovností uchechtnout.
Ukazováčkem jsem přejela po jeho neoholené tváři a pak přitiskla své rty na ty jeho. Ihned jsem proplula jazykem do jeho úst a rukama ho objala kolem krku. Takhle mi to vyhovovalo a byla jsem nadmíru spokojená. Tedy do té chvíle, než mi někdo nepoklepal na rameno.
Odlepila jsem se od Peterova svalnatého těla a otočila se k osobě za mými zády.
„Co je?" zeptala jsem se nepříjemně Natea, který tam stál s naštvaným výrazem ve tváři.
„Odcházíme." procedil skrz zuby a přeměřil si Petera kritickým pohledem.
„Tak ahoj." zamávala jsem mu a otočila se zpátky k Peterovi, kterému jsem věnovala jeden ze svých svůdných úsměvů. Znovu mi ale Nate poklepal na rameno.
„Co je?" vyjela jsem nepříjemně a založila si ruce na prsou.
„Ty jdeš semnou." řekl klidně, ale oči měl rozzlobením zúžené.
„Nejdu." pečlivě jsem artikulovala, aby pochopil váhu mých slov.
„Olly mě pro tebe poslal a já tě přivedu, ať po dobrém nebo po zlém." odsekl odhodlaně a naklonil hlavu ke straně.
„Nikam - nejdu." obě slova jsem pečlivě vyslovila a tentokrát si dala ruce v bok. Otočila jsem se k němu zády, čapla Petera za ruku a Nateovi jsem zmizela v davu lidí.

Omlouvám se, že přidávám kapitolu až teď, ale byla jsem na horách, takže nebyl čas. Tak tady máte další kapitolu a já znovu děkuji za vaše komentáře. Těším se na další a vy se těšte na pokračování.

Autor: Eltherine (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Potížistka - 6. kapitola: