OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Pan Petterson - 1. kapitola

25.02.2015 (10:00) • Beunny26 • Povídky » Na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1094×

Po mém prvním střetnutí Jamieho Pettersona uběhl už týden. Nemohla jsem ho vůbec dostat z hlavy. Na večírku se mi představil a pak s Caroline odešel. Myslela jsem si, že už nepřijde, ale přišel. Cítila jsem, jak se na mě stále dívá, a tím víc jsem byla nervózní. Málem jsem se zadusila i tím hnusným šampáňem.

„Slečno Shannon Smithová, mohu vás poprosit o tanec?" ďábelsky se na mě usmál a podal mi ruku. Dámy, tohle byl ten nejvíc sexy úsměv, jaký jsem kdy viděla. A pak, že se skoro nesměje či neusmívá. Novinám se prostě nedá věřit!

Opatrně jsem přikývla a vstala. „Jen neumím moc tancovat." 

Zatvářil se pobaveně: „To mi vůbec nevadí." 

Za pár minut by byl nejraději, kdyby mě ani o ten tanec nepožádal. Asi pětkrát jsem mu šlápla na nohu, chvíli jsem do rytmu hudby poskakovala, než jsem přišla, jak se tancuje. Pobaveně potřásl hlavou. 

„Vidíte, jak vám to jde, slečno Smithová," zazubil se a víc si mě k sobě přitáhl. Zčervenaly mi tváře, a tak jsem se raději podívala někam jinam. „Kreslíte akty?" zeptal se zničehonic. Tahle otázka mě vážně dostala. Jak vůbec ví, že kreslím?

„Ak-akty?" zakoktala jsem se a on vypadal, že se dobře baví. 

„Ano, mužské akty, ženské akty. Viděl jsem některé vaše obrazy, obvykle kreslíte jen přírodu, nikde jsem neviděl nic jiného," otočil mě dokola a znovu si mě k sobě přitáhl. 

„Nemám modela na to, abych kreslila akty," přiznala jsem mu a byla jsem potěšená, že zrovna On ví, že maluji. 

„Vy že nemáte modela? Vždyť se podívejte na tu partu chlapů, co stojí u baru a pozorují vás. Oni by určitě stáli o to, aby zrovna byli vašimi modely," otočil mě, abych viděla na ten zástup chlapů, kteří vražedným pohledem pozorovali Jamieho. 

„Nemalovali by se dobře," otočila jsem hlavu na něj. 

„Proč?" 

„Mají dětskou tvář, nevýrazné oči, nevýrazný obličej, obyčejné tělo. Když bych malovala akty, potřebovala bych nějakého chlapa, který je něčím výrazný." Podíval se mi do očí a zvláštně se usmál.

„Slečno Smithová, začínáte se mi velmi líbit," dořekl zrovna ve chvíli, kdy skončila další z deseti písniček, co jsme tancovali. Odvedl mě ke stolu a zmizel. 

Od posledního tance za mnou nepřišel a já měla od té doby ten jeho výraz a oči v hlavě... Zatracenej sexy chlap!

„Slečno Smithová! Dávejte pozor!" okřikla mě učitelka a já se rychle vrátila do reality. 

„O-omlouvám se," více jsem zajela do lavice, abych nebyla tolik vidět. Vůbec jsem naši učitelku výtvarného umění neposlouchala. 

„... Máte dva týdny na to mi odevzdat akt. Chci, abyste to namalovali olejovou barvou, nemusí to být černobílé," při slově akt jsem se na ni podívala. Připomnělo mi to rozhovor s Jamiem. Uculila jsem se. 

„Musíme mít živé modely?" zeptala se moje spolužačka, myslím, že se jmenovala Sky. 

„Děkuji za připomínku, Celest," tak se tedy Sky nejmenovala, „bylo by pro všechny lepší, kdybyste měli živé modely, ale není to podmínka." 

Zazvonil zvonek a všichni jsme se sbalili. Konečně konec hodiny a já mohu domů. 

Cestou zpět jsem stále myslela na Jamieho. Byla náhoda, že zrovna dnes nám učitelka zadala akt. Nevěděla jsem, jestli akt zvládnu, jsem zvyklá kreslit jen přírodu, a ani jsem nevěděla, kde sehnat, sakra, modela. Nemusel být, ale i pro fantazii, kde si můžete na živého modela sáhnout a nechat si to vše vrýt do paměti, je lepší než obrázek na netu. 

„Ahoj, Nonny," usmála se na mě Caroline, která zrovna šila svoje šaty. 

„Ahoj, kde je Kate?" zeptala jsem se a ona se blaženě usmála.

„Šla na rande s nějakým chlapem, co potkala včera na večírku," zazubila se a já se usmála.

„Je sexy?" zeptala jsem se a otevřela ledničku.

„Je sexy... Vůbec, viděla jsem, že s tebou bratr tancoval. Co vše velmi zajímavého ti říkal?" vypla stroj a koukla na mě. Já si mezitím nalila do skleničky sójové mléko.

„Nic moc... Jen že dobře maluju a ptal se, jestli kreslím akty." Zaujatě se na mě podívala.

„Akty? Proč se ptal zrovna na tohle?" nadzvedla jedno obočí a vzala si do ruky nůžky. 

„Myslela jsem, že mi tohle řekneš ty," napila jsem se mléka a našpulila jsem rty, „co je ale zajímavější je, že nám zrovna dnes učitelka ten akt zadala."

Caroline se na mě podívala a začala se smát. „To jako vážně?" Přikývla jsem a ona zakroutila hlavou. „Občas jsem měla pocit, že bratr je vědma. Teď se to potvrdilo."

Pobaveně jsem opustila kuchyň a měla jsem v plánu kreslit. Vzala jsem si skicák s sebou. 

„Měj se dobře, Nonny," mrkla na mě Caroline a já přikývla. 

Za další dvě hodiny jsem byla v lese a šla se schovat mezi mé oblíbené stromy. Byl zrovna podzim a ta cesta byla naprosto úžasná. Všude hrálo barevné listí... Bylo to naprosto kouzelné. 

Sedla jsem si pod jeden strom a vzala si do ruky skicák. Zaposlouchala jsem se do krásného ticha, kde nezněly žádné zvuky aut a celkově velkoměsta. 

***

Dívala jsem se na konečný obrázek a musela jsem se pochválit. Vypadalo to hodně dobře. Zaklapla jsem skicák, dala si ho do batohu a zvedla se. Měla jsem všude listí. Na oblečení, ve vlasech. Usmála jsem se a naposledy se podívala na tu krásu. Milovala jsem přírodu.

Začalo se stmívat a já chtěla být doma ještě před Kate, což doufám, že se mi povede. Jinak bude spíše můj výslech, než její.

Před nástupištěm na vlak jsem se trochu oklepala od listí a za další hodinu jsem byla doma. 

Otevřela jsem dveře a Caroline se s někým hádala. 

„Já ti, do prdele, ale říkala, ať to neděláš, kurva! Jamie, ty jsi takovej sobec debilní!" zakřičela přes celý byt. Zůstala jsem stát a poslouchala jsem. Podle toho, že se neozval žádný hlas, bych řekla, že telefonuje. „Drž hubu a udělej, co jsem řekla!" zařvala a slyšela jsem, jak něco mrskla o stěnu. Jestli to byl její nový mobil, tak ho lituji, ale mít plat jako Caroline, taky bych se vším házela. 

Stála jsem ve dveřích ještě asi deset minut a pak vstoupila. Snažila jsem se hodit neurální výraz, ale naštěstí si mě Caroline nevšimla. 

Opatrně jsem zavřela dveře do pokoje a lehla si do postele. Zítra je sobota. Je mi jasné, že holky budou mít něco v plánu. Určitě půjdeme do jejich oblíbeného klubu, kde se všechny opijeme, navzájem pozvracíme a ráno se probudíme ve zvratkách. Hnus. Zítra bych taky měla zajít do útulku a vzít pár pejsků zase na procházku. Pokud mi to ty dvě dovolí, což doufám, že ano.

Když jsem šla zpět do kuchyně, Caroline už nešila. Měla jsem v plánu se jít osprchovat.

„Ty už jsi doma?" zeptala se mě a hodila po mně jedním ze svých nucených úsměvů. 

„Ano," podívala jsem se na ni, „stalo se něco, Carol?" 

„Stalo se to, že mám debilního bratra, nic jiného," zasmála se a já přikývla. Vlezla jsem si do sprchy a přemýšlela. 

„Je možná debilní, ale šíleně sexy," zamumlala jsem si pro sebe a sprchovala se přímo vařící vodou. Po půlhodině jsem vyšla a omotala se do menšího ručníku, který mi zakrýval tak půlku zadku. Vyšla jsem z koupelny a čekalo mě překvapení. Přímo přede mnou stál Jamie. 

Otevřela jsem naprázdno pusu a on si mě zatím prohlédl od hlavy k patě. Potom se mi znova podíval do očí. Tentokrát měl v očích hladový pohled, viděla jsem, jak se mu rozšířily zorničky, a pořádně vydechl. Nadechla jsem se a cítila, jak se mi ručník povolil. Naprázdno jsem polkla a přála si, abych z té koupelny nikdy nevylezla. Rukou jsem si ten ručník raději chytla a pořádně vydechla. 

„Slyšel jsem, že máte kreslit akt," promluvil svým tichým sexy hlasem a já se podívala do jeho očí. Stále se tam zračil ten hlad. Přikývla jsem, na víc jsem se nezmohla. Usmál se: „A máš modela?" 

„Ne-nemám," zavrtěla jsem hlavou a on se pro sebe usmál. 

„Teď už máš." Odtáhl se ode mě, abych mohla projít, a já pomalu šla. Celou dobu mi na zátylku stály chlupy, bylo mi jasné, že mě pozoroval. 

Rychle jsem se převlékla a přemýšlela, jestli znovu jít do kuchyně, kde stál on. Pak jsem slyšela Caroline. Neslyšela jsem přesně, o čem se bavili. 

Když jsem po hodině vylezla, už tam nebyl. Zrovna v tu chvíli otevřela dveře Kate. 

„Nazdar, ženy, co tady dělal ten idiot?" podívala se na Caroline a na mě. Já pokrčila rameny a Caroline něco zabrblala. Kate to ignorovala a zalezla do svého pokoje. Za chvíli přišla už převlečená.

„Tak co rande?" zeptala jsem se a ona zakoulela očima.

„Bylo by super, kdybychom furt jen někde nechodili, a když už jsme si sedli do kavárny, tak furt mluvil o tom, jak si mě musí vzít na hory, že spolu budeme lézt, a tak dále. Proto mu, bohužel, dávám palec dolů, ale líbá pěkně," zhodnotila ho a já zakoulela očima. 

„Bože, Kate! Jsi hrozná," zasmála jsem se a Caroline si k nám přisedla.

„Zítra je sobota, co? Nepůjdeme k Hauzovi?" Kate nakrčila obočí. Hauz Club byl právě ten klub, kde jsme se obvykle opily, navzájem se pozvracely a domů se vrátily totálně namol, že jsme obvykle spaly před intrem, protože jsme nemohly otevřít dveře. Teď, když máme vlastní byt, by mě zajímalo, jak to dopadne. 

„Já bych šla, co ty, Nonny? Máš chuť si povyrazit a vyhodit si z kopýtka?" šťouchla do mě Kate a Caroline se zatvářila jak sám démon.

„Nemohu, bohužel. Musím se alespoň pokusit nakreslit ten akt a ráno musím za pejskama." Caroline povytáhla obočí, ale nechala to být. Kate zavrtěla hlavou. 

„Tak si, Carol, asi užijeme ve dvou," usmála se a já se na ni vděčně podívala. Nakonec i Caroline přikývla. 

„Už máš modela?" zeptala se mě Carol a nalila si kafe. 

Zrovna pětkrát se mi nechtělo říkat, že mi její bratr oznámil, že bude můj model: „Ještě ne, zkusím to nejprve nakreslit tak, že si něco stáhnu z netu."

„Nebo mám někomu z mých přátel říct, ať ti jde dělat modela?" zavrněla Caroline a já zčervenala. 

„N-ne! Dokud nebudu jistá, že to nakreslím alespoň z internetu," zakoktala jsem a Kate se začala smát. 

„Podívej, jak jsi ji vykolejila. Vsadím se, že ji určitě alespoň dva chlapi napadli," provrtala mě Kate pohledem a já cukla očima. Ano, napadl mě jen jeden, bohužel.

Caroline se na Kate otočila. „Budu hádat," odmlčela se a obrátila se očima na mě. „Dave Green, Scott Watson, Luke Thomas a... Nech mě přemýšlet... můj bratr." Vytřeštila jsem oči a začervenala se. Kate se začala smát a Caroline otevřela pusu. „Nonnyno! O něm ani nepřemýšlej, je to krypl, a kdyby ti něco udělal, tak bych mu vyrvala ten jeho penis z těla! Myslí jen, jak si někde zapíchá, a jsou mu úplně ukradené pocity ženy! Je to krypl a věř, že by to u malování nezůstalo! A pokud to je někdo jiný, tak jenom schvaluji," zamračila se a pak zavrčela a poslední větu pronesla velice sladce. Och bože, ještě dostanu cukrovku. 

„Bože!" Kate si utírala od smíchu slzy. Já se zčervenala. 

„Nikdy bych ho nenechala, aby se se mnou vyspal," zabručela jsem a nahodila uražený pohled. Teď bylo jasné, že jsem měla na mysli Jamieho.

„Víš, jaký on má vliv na ženy. Jsem si jistá, že novinové články si čteš," zasmála se Kate a Caroline přikyvovala.

„Chceme, aby sis našla někoho pořádného, ne toho idiota," usmála se Caroline a já se nafoukla.

„Hej! Děláte, jako kdybych ho chtěla! Maximálně bych ho nakreslila," zamračila jsem se. 

Caroline vstala. „Dobře zlatíčko. Nic, holky, jdu spát, jinak zítra nevstanu, a to je sobota." 

Přikývla jsem a popřála jí dobrou noc. Chvíli jsem se ještě s Kate bavila a nakonec jsem šla spát taky.

***

Nic není horší, když vás z krásného snu probudí budík, který ohlašuje další den. Zavrčela jsem a vypla ho. Tak strašně se mi nechtělo vstávat, ale myšlenka na ty chudáky pejsky, kteří se dostanou jednou za týden ven, mě z postele vyhodila hned. Hodila jsem na sebe oblečení, vyčistila si zuby, udělala si culík, decentně se namalovala, vzala si do ruky jablko a mohla jsem vyrazit. Po cestě těm mým miláčkům musím ještě koupit nějaké konzervy, i když mám peníze tak na deset konzerv.

Smutně jsem se dívala na obsah peněženky. Co jsem prodala poslední obraz, neměla jsem skoro peníze, a peníze, co jsem měla na účtu, jsem nechtěla moc brát, protože je mám spíše na nájem, oblečení a jídlo.

Zašla jsem do obchodu, koupila pár konzerv a vyrazila dále. Po hodině jsem byla před útulkem a přemýšlela jsem, komu dám konzervy a koho vezmu ven. 

„Dobrý den, Shannon, jsem moc ráda, že jste dnes přišla," usmála se na mě paní Reinossová. Postarší paní s velkým drdolem, která měla útulek na starosti. 

„Dobrý den, paní Reinossová," usmála jsem se na ni a pomohla jí z krabicí, kterou zrovna nesla. 

„Kolikrát ti mám říkat, abys mi začala tykat. Moc děkuji." Měla strašně zdvořilý úsměv. Byla šíleně hodná a psi se měli úžasně, bohužel byla starší, a tak moc nezvládala s pejsky chodit ven, ale měli obří zahradu a krásnou péči.

„Dobře. Je tu nějaký nový?" podívala jsem se na ni a ona přikývla.

„Včera mi policajti dovezli takovou krásnou fenečku. Má tak rok, je fakt krásná. Jen se strašně bojí," řekla smutně.

„Aha, zkusím se pak na ni kouknout, třeba změní názor, až uvidí ty konzervy," usmála jsem se.

„Ježišky, Shannon, co ty pro nás furt děláš, tohle ti nesplatím nikdy," už už vytahovala peněženku, že mi to zaplatí.

„Nemusíte mi to platit. Tohle by měl dělat každý člověk, co má srdce na správném místě." Držela jsem jí ruku a peníze vrátila zpět.

„Bohužel, těch lidí je málo... Moc děkuji, Shannon, co bych bez tebe vážně dělala," vroucně se usmála a já pokývala hlavou. 

Ještě jsem paní Reinossové pomohla s pár krabicemi a pak jsem šla za svýma miláčkama. Přesně tam měla přes dvacet psů různých plemen. Obvykle se jich majitel zbavil a dovezl je do útulku nebo někde pustil. Vraždila bych za to lidi! Proč si ta zvířata pak kupují? Nejsou to, proboha, věci!

„Ahojte, miláčci," otevřela jsem bránu a skoro všichni psi se ke mně nahrnuli. Začali štěkat a okamžitě mě povalili na zem a začala oblizovat. „Dost, dost! Vyhráli jste," začala jsem se smát a postupně všechny psy ze sebe sundala. Nechápu, proč zde nechodí nikdo jiný. Nebo proč si nikdo nevezme tyhle miláčky, byli úžasní společníci, kéž bych si je tak mohla vzít všechny domů. 

Nakonec jsem se rozhodla vzít pět pejsků na procházku. Vzala jsem si vodítka, zapnula jim obojky a mohlo se vyrazit. Když jsem se podívala na ty ostatní, hodila jsem utrápený výraz, ale bohužel bych asi nezvládala všechny. 

Šli jsme do nedalekého lesa a já je tam pustila. Věděla jsem, že mi neutečou, ani nikomu nic neudělají... Prostě miláčci, nechtění miláčci... 

***

Po dalších čtyřech hodinách jsem byla doma a přemýšlela, jak nakreslit ten blbý akt. Dívala jsem se na počítač a malovala. Jenže to nebylo ono. Ne že bych to nezvládla, ale když si můžete na svého modela sáhnout a vidět ho přímo před sebou, je to lepší. Skousla jsem si ret a dál přemýšlela. 

Furt jsem musela myslet na ty pejsky. Ta fenečka, co přijela, byla krásná, jenže se šíleně bála. Prošla jsem jen okolo kotce a ona už byla hned na druhé straně a klepala se. Dala jsem jí tam jídlo, a jak jsem odcházela, viděla jsem, jak ho jedla. Byla ale fakt krásná. Řekla bych, že byla čistokrevný pitbull. Proboha! Nechápu, jak se někdo může zbavit tak krásných zvířat! 

Leknutím jsem nadskočila. Někdo zazvonil. Chtěla jsem zařvat na Kate, ať jde laskavě otevřít, ale vzpomněla jsem si, že Kate šla do práce a Caroline tu není. Odložila jsem štětec a šla otevřít.

Otevřela jsem dveře a čekalo mě malé překvapení... Ve dveřích stál Jamie. 

Chtěla bych Vám moc poděkovat, kolik zobrazení a kolik komentářů měl první díl. :) Vím, že se to někomu bude zdát, že je to málo, ale strašně jste mě potěšili.. :) Nikdy bych nečekala, že to bude mít úspěch.. :)
Proto Vám přináším další dílek.. :) 
Strašně Vám děkuji! Hodně mě to nakoplo. :)

Autor: Beunny26, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pan Petterson - 1. kapitola: