OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Obviněná - 11. kapitola

25.06.2013 (16:00) • Veru177 • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 887×

„Panebože!“ vykřikla najednou, až jsem sebou poplašeně trhl. „Je to ten druhý lupič! Ten, co přepadl Paige a její mámu!“

Zmateně jsem na ni vykulil oči. „O čem to mluvíš?“ vypadlo ze mě, i když to bylo naprosto očividné.  Amy už byla na nohou a přecházela po garsonce tam a zpět a oči jí vzrušeně zářily.

„Přemýšlej!“ vyzvala mě. „Kdo jiný by měl přístup k tomu noži? Kromě policajtů?“

Mozek mi začal pracovat. „Ale to by ho musel vzít už tehdy…“ Nedávalo to smysl. V záznamech by určitě bylo, kdyby se vražedná zbraň ztratila, ale věděla by to Paige? Řekla by nám to?

„Nebo,“ vztyčila ukazovák, „ho vzal až těsně před koncertem. Možná má kamaráda u policie… nebo je sám policajt!“

Na její myšlenkové pochody jsem nestačil. Odkdy je, sakra, tak chytrá?!

„A protože je to několik let starý případ…“ zamumlal jsem, „nikdo si toho nevšiml…“

„Dává to smysl… ne?“ Amy najednou znejistěla. A já ji chápal. Bude to dost dobrý na to, abychom to předložili Jeffersonovi? Bude to dost na to, aby pustili Paige?

„Proč by čekal tak dlouho?“ napadlo mě najednou. Amy se posadila, jak jí došla šťáva.

„No… na dvanáctileté děcko to mohl hodit jen těžko…“

Jasně. Takže si vybral Paige. Měl ji v hledáčku celých jedenáct let. A pak zabil – pokusil se zabít – nevinného muže, jen aby ji dostal do vězení. Proč?

„Chtěl pomstít svýho parťáka,“ vydechl jsem. Amy, jako by věděla, co se mi honí hlavou, se ke mně naklonila blíž, až jsem viděl malé černé skvrny v jejích modrých duhovkách.

„Možná to nebyl jen parťák. Možná… to byl bratr…“

Trhaně jsem se nadechl.

Měli jsme opravdovou stopu?

Ne, neměli. Ono to totiž všechno bylo složitější.

„Musíme zjistit všechno o tom přepadení,“ diktovala Amy, zatímco krájela kousky masa. „A taky o tom lupiči. O tom, co utekl, i o tom… mrtvém.“ Vzala solničku a zlehka maso osolila. „Musí být mezi nimi nějaká spojitost… Taky to mohli být otec se synem, nevíme, jak byli starý.“

„Nebo to taky klidně mohla bejt ženská,“ napadlo mě.

Amy na mě ukázala solničkou. „Taky možnost. Páni, tohle nebude jednoduchý.“ Pokračovala v přípravě oběda a vymýšlení teorií, a já se opřel do gauče. Měl bych zavolat Jeffersonovi? Měl bych mu říct o našich podezřeních? Nevěděl jsem, jestli to k něčemu bude, nebo se jen zasměje naší představivosti.

„Hej, posloucháš mě?“ dolehl ke mně pištivý hlas. Zaostřil jsem na blondýnku u linky. „Ptala jsem se, jestli si to nějak kořeníš.“

Zvedl jsem oči v sloup.

Pátrání na vlastní pěst se stalo naším každodenním chlebem. Policajtům bylo ukradený, že měli za mřížema nepravýho, a tak se o to musí postarat někdo jiný.

„To jako vážně?“ zvedl jsem obočí v jasné otázce, jestli si ze mě náhodou nedělá blázny. Pokrčila hubenýma ramínkama.

„Musíme být přece nějak maskovaný,“ hájila se Amy vážně.

Vzala si inspiraci z kriminálních seriálů a filmech o špionech. Byla celá v černém, včetně bot a velkých slunečních brýlí. Na rukou měla rukavice a v jedné se jí houpala taška. „Sehnala jsem ti to samý. Obleč se.“ Přihrála mi ji do náruče a kecla si na gauč.

„Mám plán,“ řekla tajemně a prstem si odsunula brýle, abych mohl vidět její spiklenecké mrknutí.

Bezva.

„Musím?“ zakňučel jsem líně. Amy si hlasitě povzdechla.

„Navlíknu to na tebe sama, když budu muset!“

„To není nutný,“ odsekl jsem.

Jak já tu holku nesnášel.

Začal jsem na sebe navlíkat těsné tričko. Fuj. Lepilo se na mě, kousalo a bylo mi krátký.

Kriticky jsem pohlédl na tlemící se blondýnku.

„To jako fakt?“ štěkl jsem nabroušeně. Amy zahýkala smíchy a začala se hrabat v kapsách. Pak mi hodila jiný černý tričko. Už na dotek působilo příjemněji a rozhodně bylo větší.

„Škoda, že jsem si to nevyfotila,“ řehtala se.

„Jsem rád, že ti v tom všem dramatu vydržel smysl pro humor,“ zabručel jsem, „ale příště si to praktikuj na někom jiným, jasný?“

Amy na mě nevinně zamrkala.

Autor: Veru177 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obviněná - 11. kapitola: