OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Obviněná - 10. kapitola



Obviněná - 10. kapitolaPo návratu z výletu přidávám další. V kapitole se toho moc neděje, ale poslední věty jsou odrazový můstek pro další kapitolu...

Neskutečně jsem Amy obdivoval. Nehroutila se, ani hystericky nešílela. Jakmile jsme dorazili do garsonky, vrhla se k mini knihovničce, vrazila ruku do poslední poličky a vytáhla placatku.

Zíral jsem na ni, jak se zhluboka napila, a pak natáhla ruku ke mně.

„A pak že jsi všechno vyhodila,“ zamručel jsem potichu. Napil jsem se. Vodka. Brr.

„Tak to bylo vážně…“ Amy zavrtěla hlavou a kecla si na židli, „vzrušující!“

Měl jsem chuť si zaklepat na čelo. „Amy, bylo to děsivý, nebezpečný, riskantní… ale rozhodně ne vzrušující.“

Nevnímala mě. „Kdo myslíš, že to byl?“ Začala si hryzat spodní ret a zírala někam za mě. „Měl něco společnýho s Paige?“

Placatka byla prázdná. Kruci. „Já nevím,“ vypadlo ze mě moje nové nejoblíbenější slovo.

„Taky si připadáš tak…“

„…zpocenej?“

„Nepotřebnej! Jako bychom nemohli nic udělat!“ Podložila si bradu rukama a na chvíli zavřela oči. A já si poprvé všiml, jak vypadala unaveně. Blond vlasy měla vysušené, i přes nalíčení jsem viděl kruhy pod očima a na čele se jí rýsovaly vrásky starostí. Připadala mi mnohem starší.

„Jak dlouho už si hraješ na ninju, Amy?“ zašeptal jsem.

Podívala se na mě vyčerpaným pohledem. „Už od dětství o tom sním. Princezna? Pche, já chci být ninja!“

Ještě chvíli jsem ji sledoval, její povzbudivý úsměv, a pak jsem se odhodlaně postavil.

„Jdeš spát,“ rozhodl jsem. „Zítra ráno tě tu nechci vidět pobíhat dřív jak v deset, jasný?“

Amy je Amy, ať už se jedná o cokoliv.

„Tak to prr!“ Taky se postavila. Byla jen o pár centimetrů nižší než já. „To určitě, Bonnie jde spát a Clyde pokračuje v pátrání, co?“

Povzdechl jsem si. „Bonnie a Clyde byli… gangsteři, Amy,“ poučil jsem ji jemně. Mávla na mě rukou a odsunula se ke gauči.

„Běž do mojí…“

„Ale já nejdu spát!“ skočila mi do řeči. „Jenom se… natáhnu…“

Do pěti minut byla tuhá.

 

Dal jsem si opravdu záležet, abych ji neprobudil. Chodil jsem po špičkách, nezapnul si televizi ani počítač. Připomínalo mi to dny, kdy byla Paige po nějaké párty a spala celé dopoledne a já se tady nudil, ale neměl jsem to srdce ji probudit.

Dokázal jsem v sobě udržet i bolestivý výkřik, když jsem si o postel nakopl palec. Napadlo mě, že palec je na těle nejvíc bolestivé místo.

Bylo něco před půl jedenáctou, když se ozvalo zavrzání gauče. Následně zaúpění.

„Já myslela, že seš džentlmen,“ zasykla Amy ochraptěle. S úsměvem jsem ji sledoval.

„Bonnie si nic lepšího nezaslouží,“ já na to.

„Mělo mi dojít, že jsi byl až moc milej. Mělo mi dojít, že to nebude tak lehký.“

Dalších dvacet minut byla zavřená v koupelně.

Když vyšla, unavená Amy ze včerejška byla jen těžko uvěřitelná vzpomínka. Zářila novou energií a mně málem vypadl hrnek kávy z ruky, když jakoby nic prohodila: „Kam půjdeme pátrat dneska?“

„Spíš jsem měl v plánu zajít za Paige. Neměl jsem o tom vloupání a té… vraždě ani tušení a myslím, že by… jsme to měli probrat…“

Amy chápavě přikývla. „Tak jo, půjdu sama.“

Popadl jsem utěrku a plácl ji přes hlavu. „Opovaž se jít někam sama!“ Pro větší efekt jsem na ni zahrozil prstem. Protočila oči.

„Díky za zničení účesu, tati. Jsi si vědom toho, že už je mi…“ Naoko se zamyslela. „Dvacet, že?“

„Dvacet a… hm, třicet čtyři měsíců?“ popíchl jsem ji. Vyplázla na mě jazyk a já si povzdechl. Vypadala na víc, ale občas se chovala jako praštěná puberťačka.

„Takže,“ načal jsem, když jsme dojedli snídani. „Přemýšlel jsem, kdo to na Paige mohl hodit…“

„A?“ zahučela Amy s pusou vraženou v hrnku kávy.

„A nenapadlo mě vůbec nic,“ dopověděl jsem svou hypotézu. Amy se zašklebila.

„Já si myslím…“ začala veselým tónem, pak jí ale najednou obličej zbělal a všechny stopy po veselí byly pryč. „Panebože…“


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Obviněná - 10. kapitola:

2. Mariam
23.06.2013 [17:05]

Súhlasím so Šunkič :D
Tie rozhovory sa mi vážne vážne páčili! Proste také, vieš, nah, Šunkič nie je jediná, kto sa zaradil medzi mojich obľúbených autorov :D
Chcem rýchlo ďalšiu!

1. šunkič
23.06.2013 [16:02]

Neee! Kdyby alespoň řekla nějaký jméno, ale ona řekne "Pane bože..." Pane bože, proč mi to děláš?! :D
Jsou tam fakt dobrý hlášky, kdybych je měla vypisovat, tak se mi to sem ani nevejde :D. Úžasně povzbuzující kapitola po tom, co jsem se zničila na bruslích.
A Amy chápu, já zjistila, kdo jsou Bonnie a Clyde asi teprve před rokem, i když jsem ty jména před tím slyšela milionkrát :D.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!