OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nejasná minulost - 3. kapitola

07.07.2011 (20:00) • Daisy94 • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 818×

3. kapitola

Ráno jsem vstala překvapivě brzo, v šest čtyřicet pět. Zívala jsem tak, že jsem si téměř roztrhla pusu. Dala jsem si vlažnou sprchu, abych se trochu probrala. Zabalená v osušce jsem se postavila před skříň. Prohrabala jsem šaty, když se mi žádné nehodily, přesunula jsem se ke komodě a vytáhla zeleno-bílé tílko za krk a černé riflové kraťasy. Vlasy jsem stáhla do culíku a upevnila zelenou čelenkou. Rty jsem přetáhla broskvovým leskem. Při dalším pohledu do zrcadla jsem si do uší píchla bílé, plastové kruhy. Nakonec jsem se navoněla parfémem z Francie, který mi táta přivezl z loňské služební cesty.

Málem s písničkou na rtech jsem seběhla dolů do kuchyně. „Dobré ranko mami.“ Lípla jsem mamce na tvář pusu.

Zatvářila se na moment rozechvěle, ale pak zase nasadila přísný výraz. „Nějaká čilá, dneska. Snídani máš na stole, přijedu až večer, mám nějaké vyřizování.“

„Ahoj,“ zavolala jsem na ni s plnou pusou. Snídala jsem rychle a nezdravě hltala. Těšila jsem se na Jacka, měla jsem takovej príma natěšenej pocit. Věci na dnešní vyučování jsem si naházela do tašky přes jedno rameno. Vyčistila jsem si zuby a po menším zaváhání jsem si přetřela řasy maskarou.

Krátce po půl osmé dole zazvonil zvonek. Rychle jsem seběhla dolů, málem jsem se při tom přerazila na schodech. Přede dveřma jsem napočítala do desíti, než jsem otevřela, nechtěla jsem působit nedočkavě.

„Ahoj.“ Zabouchla jsem za sebou dveře a zamkla.

„Čau, dneska ti to moc sluší.“ Usmál se na mě. „Pojď, jedeme, docela chvátáme, pokud…,“ odmlčel se, a v očích mu blýsklo, „se nechceš dneska na školu vybodnout.“ S tebou, kdykoliv!

„Ne, jedeme,“ řekla jsem pravý opak.

„Jak chceš.“ Podal mi helmu a já se pevně přitiskla k jeho svalnatým zádům. Za tu jízdu jsem málem zmrzla, zapomněla jsem si vzít bundu. Přes tu zimu se mi zdálo, že škola mě moc blízko.

„Přijď dneska odpoledne na trénink, pak tě odvezu.“ Málem se mi podlomila kolena.

„Jasně, ráda.“ Blýskla jsem úsměvem. „Zatím.“ Mrkla jsem na něj přes rameno.

Když jsem vyšla do třídy, Kate byla zabraná v družném rozhovoru s Jessem. Monica tu ještě nebyla.

„Čau lidi,“ kývla jsem na pozdrav k těm dvěma.

„Ahoj,“ pípla Kate.

„Čau, teda dneska ti to sluší, něco se děje?“ zasmál se Jesse.

„Mně to snad sluší pořád, ne?“ opáčila jsem.

„V pohodě.“ Zvedl v obraně ruce.

„Budeme ve skupině?“ zeptala jsem se. Dneska byl v plánu angličtině skupinovej projekt. A my jsme přesně tři. Přiznávám, na Monicu jsem ani nepomyslela.

„Fajn,“ kývl Jesse.

„A co Monica?“ zeptala se Kate.

Chtěla jsem odpovědět, ale Jesse mě předběhl. „Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí,“ zanotoval.

Po chvíli přišla do třídy učitelka a my začali pracovat. Šlo nám to dobře. Zhruba v půlce hodiny přišla Monica. Vypadala pořád dost naštvaně.

„Takže si se na mě úplně vykašlala?“ zasyčela. Jenom jsem pokrčila rameny. Další hodina byla francouzština. Naštěstí sedíme po jednom. Až do oběda jsem se Monice úspěšně vyhýbala.

„Ignoruješ mě?“ oslovila mě Monica na obědě.

„Ne, jaks na to přišla,“ zalhala jsem.

„Nemám ponětí.“ Ironicky se zašklebila.

„Tobě nestačí, vyšoupnout mě z party, ale chceš mi přebrat i kluka, co?!“ zaútočila. Zaskočilo mě to, ale na téhle škole se určitě neutajilo, že mě včera Jack odvezl a dneska ráno přivezl.

„Jack mě jenom odvezl a přivezl do školy, když ty,“ oplatila jsem jí úšklebek, „ses na mě vykašlala!“  Dneska jsem se zvedla první já a odkráčela jsem.  Za mnou šla Kate.

Vydala jsem se na stadion. Za sebou jsem slyšela kroky, tak jsem se ohlídla. Loudala se za mnou Kate. Rozhodla jsem se na ní počkat, protože mi je tahle nesmělá holčina sympatická.

„Jdeš se mrknout na trénink?“ Srovnala jsem s ní krok.

„Jo… Brácha hraje.“ Na moment se odmlčela. „A ty?“

„Pozval mě kamarád, přítel Monicy, Jack.“ Pak jsme se bavily o projektu na ájinu a dalších nezávazných tématech. Dozvěděla jsem se, že má doma zlatého retrívra, což se dalo, vzhledem k její nemluvnosti, počítat za úspěch.

Posadily jsme se hned za střídačku a sledovaly trénink. Byly jsme tam samy, a byly jsme pěkně hlučný. Oprava. Já jsem byla hlučná. Po skončení tréninku na mě zavolal Jack: „Počkej, hned jsem u tebe.“ Tím na mě upozornil další hráče. Někteří pronášeli pochvaly nahlas, jiní pískali. Většina mě znala, ale bylo tam několik nováčku.

„Mohla byste na chvíli, slečno Darkwoodová?“ zeptal se mě trenér Wright.

„Samozřejmě.“ Rozloučila jsem se s Kate a šla za ním do kanceláře.

„Posaďte se.“ Kývl na pohodlné křeslo, před malým stolkem. „Takže, k věci. Doufám, že i nadále bude spolupracovat tým roztleskávaček s tím hokejovým.“ Tohle každoročně řeší trenéři, ale loni, na konci roku se pan Wright rozešel se Sarah, naší trenérkou. A tím pádem si ti dva nemůžou přijít na jméno. Loni tenhle skandál hýbal školou. Bylo to jako odloučit Kena a Barbie.

„Určitě. A moc se na spolupráci těšíme,“ usmála jsem se na něj.“Je to všechno?“ zeptala jsem se.

Odmávl mě rukou. Před východem ze stadionu jsem viděla Kate, tak jsem se s ní zastavila ještě na kus řeči, protože Jack tu ještě nebyl.

„Zítra máme první trénink,“ připomněla jsem jí.

„Jo, už se těším,“ rozzářila se.

„Bude to dřina, musíme si hodně máknout. První přátelský zápas je za měsíc.“

„Ahoj,“ ozvalo se mi za zády. Mírně jsem se natočila a uviděla jsem oči. Nádherné, hnědé oči.

„Dane. Tohle je Nicole Darkwoodová, hlavní roztleskávačka.“ Představila mě Kate. „Nicole, tohle je můj brácha Daniel.“

Podal mi ruku. „Daniel. Už jsem o tobě slyšel.“ Podíval se na Kate.

„Ahoj, Nicole. Doufám, že samý dobrý věci.“ Sakra, proč mi srdce tak mlátí?!

„Takže tady to je jako v romantickém filmu?“ zeptal se. Byla jsem úplně konsternovaná a nic jsem nechápala.

„Jak to myslíš…?“

„Hlavní roztleskávačka, chodí s kapitánem fotbalového, teda hokejového, týmu,“ upřesnil.

„Já s Jackem nechodím. On je s mojí kamarádkou, Monicou.“

„Jo, o tý jsem taky slyšel.“

„A předpokládám, že to moc dobrý nebylo,“ vyprskla jsem.

„To ne, ale chtěl jsem ti poděkovat, že si se zastala Kate.“ Podívala jsem se na jmenovanou. Byla červená až za ušima.

„Neděkuj. Monica se chovala jako namyšlená, s prominutím, kráva.“

„Nicky, jdeme?“ Položil mi ruku kolem ramen Jack. Všimla jsem si, že se s Danielem měřil pohledy. A ten Jackův byl pohoršený.

„Rád jsem tě poznal, Nicky,“ poznamenal Daniel. Nicky, vyslovil ironicky. Mávla jsem jim a soustředila se na Jacka.

„Ty se s nima přátelíš?“

„Jo, s Kate. Daniela jsem teď poznala,“ přiznala jsem.

„Neměla by ses s nima moc stýkat,“ oznámil mi.

„A to jako proč?!“ Zastavila jsem se na místě.

Trhl rameny. „Tak… Škodí ti to. Lidi si o tobě budou povídat.“

„Můžu se bavit, s kým chci,“ vyštěkla jsem.

„Promiň. Nemyslel jsem to zle.“ Co to dělám, hádám se s tímhle úžasným klukem.

„V pohodě. Jedeme?“ usmála jsem se na něj. Vydali jsme se k motorce. Jack zesílil stisk kolem mých ramen a moje ruka sjela na jeho záda.

„Nezajdeš na chvilku?“ zeptala jsem se ho před domem.

„Jasně, proč ne? Uvaříš mi, ale něco k jídlu? Upozorňuju tě, umírám hlady.“

„To nevím, abys neumřel doopravdy. Já si s kuchyní moc nerozumím, ale jídla máme dost.“ Odemkla jsem, tudíž ještě nikdo nebyl doma.

„Posaď se, něco ti donesu.“ Usadila jsem ho v obýváku.

V kuchyni jsem na tác dala džus, a nějakou omáčku. Nevím sice jakou, ale voněla dobře. K ní jsem na talíř dala osm knedlíků.

„Tady máš.“ Postavila jsem tác před Jacka.

„Už jenom chybí obsluha nahoře bez,“ usmál se, „Nepomůžeš mi s tím?“

Žertovně jsem ho plácla. „Řekni si Monice.“

„Když já bych radši tebe.“ Málem jsem poskočila radostí. Posadila jsem se k němu, a když dojedl, bavili jsme se o všem možném. Později, asi v devět, jsem ho šla vyprovodit. Naklonil se ke mně. Teď to přijde, křičelo něco ve mně. Objal mě a já mu dala ruce kolem krku. Potom se rychle přisál na moje rty. Oplácela jsem mu polibek docela obstojně. Za moment se odtrhl. „Dobrou noc, Nicol.“ Nasedl na motorku a odjel.

předchozí  další

Autor: Daisy94 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nejasná minulost - 3. kapitola: