OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Mystic princess - 25. kapitola

02.08.2012 (15:00) • Lussy • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1164×

 Rodina

Violetti se vytrhla z Taivasova sevření a běžela za Lumi. Teď jí bylo všechno jedno. Lumi bojovala o život a ona ji hodlala zachránit. Nebyla jediná, která byla ochotná obětovat svůj život pro Lumi - i Theodrick a Taivas běželi k vážně zraněné Lumi, jen Ragnald nečinně postával opodál.

„To je mi ale sešlost!“ zvolal Ragnald.

„Jak můžeš, otče, jen tak postávat a dívat se, jak tvoje vnučka umírá!“ obořil se na něj Taivas.

„Neříkej mi otče, když nejsem tvůj otec!“ Všichni se překvapeně podívali na Ragnalda. Nikdo z přítomných nemohl těm slovům uvěřit.

„Myslíš, že mi mojí vnučky, a ještě tak nadané, není líto?!“ využil Ragnald momentu ticha a pokračoval dál ve velice překvapujících informacích.

„Vždyť ještě před chvíli jsi tvrdil, že nejsi otcem Taivase. Pověz mi tedy, jak může být Lumi tvoje vnučka?“ zeptal se Theodrick Ragnalda.

„Violetti...“ vydechl šokovaně Taivas.

„Ó správně milý Taivasi. Violetti je má dcera,“ uchechtl se Ragnald.

„Ne, to nemůže být pravda! Tohle monstrum nemůže být můj otec!“ rozkřičela se na Ragnalda.

„Řeknu vám to hezky od začátku. Vždy jsem žil ve stínu svého milovaného mladšího bratrance Wendrina. Byl jsem jen sirotek, a proto jsem hrál na dvě strany. Taivas mi hrál do karet, byl to rebelantský mladík a když jsem jej vzal pod svá ochranná křídla nenamítal proti tomu, abych z něj časem udělal pána vyhnanství, i když jsem jím byl vlastně já.

Vedl za mě války s Dračím královstvím po dlouhá staletí a díky němu jsem se o království, v nepřítomnosti starého krále, staral já. Wendrin byl slaboch a raději si užíval pití a žen. Nezajímalo jej, co se stane s královstvím, a proto mě bodlo u srdce, když po smrti starého krále, začal vládnout Wendrin, ale měl jsem ještě něco. U dvora byla jedna dívka s nádhernýma vínovýma očima – jmenovala se Viini. Zamiloval jsem se do ní na první pohled a bylo jasné, že já jsem jí taky nebyl lhostejný. Byla má poslední záchrana, ovšem do té doby než jsem se dozvěděl, že ji zasnoubili s Wendrinem.

Jak já šílel. Vzal mi všechno. Úplně všechno, avšak měl jsem Taivase. Wendrin s Taivasem většinu válek prohrál a když už se stal vítězem, tak pouze z čisté náhody. Byl to prostě slaboučký drak. Mohl jsem jej kdykoliv zabít, byl stvořen ve spojení člověka a draka, kdežto já jsem byl z velmi starého a především *'čistého' rodu. Viini byla pro mě dokonalá partnerka, jelikož i ona byla jedním z potomků 'čistého' rodu.

Blížila se svatba Wendrina a Viini a já jsem pořád na ni nemohl zapomenout. Napadl mě ďábelský plán – chtěl jsem ji unést – ale pak mě napadlo ještě něco lepšího. Po celou dobu svatby jsem stál po boku Wendrina a očima hltal Viini - v těch šatech vypadala nádherně. Lil jsem do Wendrina jednu skleničku za druhou a když jsem si byl jistý, že je jako dělo, odvedl jsem jej do pokoje, kde na něj čekalo pár sličných slečen, které jej měly zabavit celou noc. Já sám jsem se vydal do královského pokoje, kde čekala Viini. Stála v honosné košili u okna a svit měsíce se odrážel na její bělostné pokožce. Věděla, že jsem to já a ne Wendrin. Musela to vědět, každý drak má svou specifickou vůni, kterou nelze zapomenout. Když jsem k ní tehdy přistoupil, vůbec se nebránila a strávili jsme spolu noc. Možná, že byla provdaná za Wendrina, ale tělem i duší patřila mně, navíc jejich sňatek nikdy nebyl dokončen – Viini nikdy s Wendrinem nespala, možná s ním byla v jedné posteli, ale pokaždé, když se jí pokusil dotknout, jej vyhodila z pokoje. S Viini jsme se scházeli, ale ona mě čím dál tím častěji začínala odmítat se slovy, že na to někdo přijde a taky přišel...

Viini byla těhotná i přesto, že s Wendrinem nikdy nic neměla. Hádali se každý den, jejich hádky šly slyšet až ven z pokoje. Čekal jsem jen na to, až Wendrin vybouchne, abych mohl Viini vzít a utéct s ní do bezpečí, ovšem ona nechtěla. Po porodu byla velice slabá, ale když jsem za ní večer šel, nikde nebyla – utekla na Zem. Utekla i s Violetti a dala ji své kamarádce Soréně, která pobývala na Zemi a vrátila se zpátky čelit Wendrinovi, jenže ten byl jako smyslů zbavený. Čekal na ni na zahradě, kde se objevila, když prošla portálem. Křičel na ni, vyhrožoval, chtěl jít na Zem a zabít Violetti, ale to jsem už zaslechl i já. Běžel jsem Viini na pomoc a pak Wendrinovi došlo, že Violetti je moje dcera. Tentokrát chtěl zabít všechny. Začali jsme spolu bojovat, věděl jsem, že pokud nevyhraju, nejen, že zabije Viini, ale i Violetti. Na to, že to byl slaboch a nebyl z 'čistého' rodu, uměl bojovat dobře a především byl mrštný. Možná jsem jej několikrát zranil, ale pořád stál na nohou a dál uskakoval mým útokům. Stačil jediný okamžik, abych se podíval na Viini, ztratil přehled nad Wendrinovými útoky a Wendrin na mě poslal opravdu spalující oheň, který by mě klidně mohl zabít, nebo aspoň ochromit.

V té chvíli se všechno zpomalilo, viděl jsem jen Viini, jak se vrhla přede mě, aby mě zachránila, a pak byla tma. Když jsem se probudil, ležela na mně umírající Viini. Položil jsem ji opatrně na zem a zaútočil na Wendrina. Nečekal to, ale oheň nebyl dost silný na to, aby jej zabil. Dál jsem se jím nezabýval a to byla chyba – někam utekl a dál jsem o něm nikdy neslyšel. Vzal jsem Viini do náruče a kolébal ji. Už jí nebylo pomoci, byla zesláblá po porodu a ten útok napáchal větší škodu, než jsem si myslel. Naposledy jsem ji políbil a před mýma očima se změnila ve spoustu červených peříček, která se vznášela k nebi.

Stáhl jsem se a dál nechal za sebe jednat Taivase. Vedl velkou válku proti Dračímu království, jenže tehdy se k moci dostal Pippuri a Harmaa a ti se postarali o to, aby Taivas svou velkou válku prohrál. Vytvořil hranici, které chránila vyhnanství od nepřátelských vojsk. Já se vydal hledat Violetti, věděl jsem jen, že Soréna žije ve Finsku, a tak jsem se vydal tam. Nebylo těžké Violetti najít. Kolik lidí má opravdu fialové oči a tak sladkou vůni, která byla tak strašně podobná vůni Viini? Poslal jsem Taivase za ní a bylo to snazší, než jsem si myslel. Taivas se do ní zamiloval už pěkně dávno, ještě před tím, než se začal vydávat za Syksyho. Všechno mi hrálo do karet, jenže Taivas se mi vzepřel a přešel 'na tu správnou stranu'. Chtěl jsem ho zabít, ale soustředil jsem se více na Lumítrii. Theodrick ji měl zabít – věděl jsem, že je velká hrozba – jenže stalo se ještě něco mnohem lepšího, on se do ní zamiloval. Bylo by to perfektní, kdyby mě i Theodrick nezradil...“

„To by vysvětlovalo to, proč tě vojsko poslouchalo jako oddaný pes svého pána,“ přemýšlel nahlas Theodrick.

„Ale pořád to nevysvětluje, proč bys chtěl zabít svou vlastní vnučku!“ Mračil se Taivas na Ragnalda, jelikož pořád nemohl pobrat všechny informace.

„Proč? Nedovolím, aby mi zabila mou dceru! Vy jste ji přece chtěli taky zabít a nebo snad ne?“

„My ji chtěli jen zbavit moci,“ bránil se Taivas.

„Tudíž zabít,“ konstatoval Ragnald.

„Mohli byste se přestat bavit o tom, kdo je čí otec a kdo chtěl a kdo ji nechtěl zabít, ale raději mi pomoct zjistit, jak ji zachránit?!“ hystericky vřískala Violetti. Pěkně ji štvalo, že oni se v klidu bavili, když tady přede všemi Lumi umírala.

„Je jen jeden způsob, jak ji zachránit...“

„Jaký to je způsob?“ skočila Ragnaldovi do řeči Violetti.

„Jeden z nás jí musí darovat svou moc.“ Podíval se Ragnald po všech a utkvěl pohledem na Violetti.

„Ty jí nemůžeš darovat byť jen trochu, jelikož jsi sama dost slabá a mohla bys umřít i ty. Taivas taky nemá dostatek síly, jelikož je unavený bojem a Theodrick to neumí...“

„Chceš tím říct, že ji dokážeš zachránit jen ty? Tak na co čekáš?!“ zeptala se jej Violetti.

„Nemusím pře-“

„Je to tvá vnučka, tvá krev! Tati, prosím!“ prosila Violetti. Nebylo na co čekat. Lumi měla posledních pár minut života a Ragnald byl poslední záchrana. Strašně rád si přál, aby takhle mohl tehdy zachránit svou milovanou Viini, ale neměl Theodricka, jedině přes něj byl ten proces schopný udělat. Theodricka poučil o tom, jak správně moc brát a jak dávat, aby se jemu nic nestalo.

„Až ucítíš, že moc neudržíš pod svou kontrolou, jednoduše uskoč na stranu,“ řekl mu ještě poslední varování.

„Tím chceš říct, že už ti nebude pomoci?“ zeptal se Theodrick, ale Ragnald mu už neodpověděl. Byl nejvyšší čas. Lumi byla připravená a nebylo nač čekat. Ragnald si lehl vedle Lumi a Theodrick položil svou levou ruku – kterou bral - na Ragnaldovo srdce a svou pravou ruku – kterou dával – na srdce Lumi. Proces začal a Theodrick cítil, jak jeho tělem probíhá energii a přes jeho pravou ruku se dostává do těla Lumi. Netrvalo dlouho a Lumi získávala opět svou normální teplotu těla, jenže energie si začala dělat, co chtěla. Vycítila, že Theodrick s tímhle neměl žádné zkušenosti a začala ničit Theodricka zevnitř.

„Vypadni odsud!“ zakřičel na něj Ragnald a Theodrick jej uposlechl. Energie je oba obalila a vynesla do vzduchu. Levitovali tam a Ragnaldova vlastní energie z něj začala vysávat život a přenášela jej do Lumi. Ragnald cítil neskutečnou bolest, jako by to byl trest za všechno, co kdy spáchal.

„Ááááá!“ rozlehl se továrnou řev raněného lva a z Ragnalda zbylo jen několik královsky modrých peříček, která se nejprve vznášela k oknu a pak k nebi.

„Tati!“ vzlykla Violetti.

Proces byl dokončen. Veškerá energie a moc, která byla v Ragnaldovi sídlila teď v Lumiině těle, ale stále se neprobírala, byla v bezvědomí. Mezitím vojáci prorazili ledovou stěnu, kterou vytvořila Lumi a šokovaně zírali na celou situaci, která z toho všeho vyplynula. Možná, že nic neviděli, z toho co se dělo, ale vše dokonale slyšeli.

Theodrick zabalil Lumi do svých věcí a vzal si ji do náručí. Měl v plánu ji odnést do paláce, ale zastavili jej. Vojsko se Violetti a Taivasovi uklonilo.

„Je nám strašně líto, že jsme poslouchali toho zrádce...“ začal Olut.

„Nikdy, opravdu nikdy nechci slyšet křivé slovo o svém otci! Můj otec nebyl žádný zrádce, sám se staral o Dračí království v době válek. To, že se z něj stal nepřítel, byla jen shoda několika náhod,“ prohlásila rozhodně Violetti. Olut jen kývl na souhlas a dál se zařadil mezi ostatní vojáky.

„Teď se všichni společně s pomocí Theodricka vrátíme do Dračího království a tam vyřešíme vše ostatní!“ rozkázal Taivas a jak řekl, tak se i stalo.

Vojsko se i se všemi obyvateli Dračího království sešlo ve velkém sále, kde se ujal hlavního slova Taivas.

„Lumi už není žádnou hrozbou, ledový netvor v ní byl potlačen a teď se potřebuje jen uzdravit, aby mohla usednout na trůn společně se mnou a Violetti. Ragnald položil život za Lumi a proto si zaslouží obraz v sále slávy. Měli byste se radovat. Naše království je zachráněno s minimálními ztrátami na životech. Až se Lumi probudí uspořádáme oslavu na její a Ragnaldovu počest, při které se slavnostně odhalí jeho portrét. Nyní se rozejděte do svých domovů,“ prohlásil Taivas a lid jej uposlechl.

Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mystic princess - 25. kapitola: