OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Music... My life... 8

02.02.2011 (18:00) • Eris • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1565×

Konečně další kapitolka! Ráda bych jí věnovala MirrorGirl454 :)

Předem se omlouvám, za chyby v textu a nedostatky, či nějaké překlepy.

Přidávám i pohled Tomase.

Přeji příjemné počtení, Vaše Eris

Liss:

"A... co se stane, pokud proměna dokončena nebude?" zeptala jsem se. Střelil pohledem po mě a potom po Tomasovi.
"Pokud se proměna nedokončí, zemře do 48 hodin." Dech mi zavízl v hrdle. Vyděšeně jsem se podívala do očí mé lásky. Můj pohled mi opětoval. Byl plný lásky a porozumění.
"Jak se ná proměna dokončit?" ozval se Nick. Braien na něj ani pohledem nezavadil a odpověděl:
"Najdeme mu jednu upíří ženu, která bude ochotna mu pomoci s jeho přeměnou a která se i pak stane jeho Sheelan. Od ní, až začne druhý proces přeměny se bude muset napít, jinak by nepřežil. Druhá přeměna je velice bolestivá, bolestivější než první," poukázal. "Jsou taky vyjímky, kdy dotyčný druhou přeměnu nepřežil, ale to byly jen dva nebo tři případy.
Doporučoval bych vám, aby ste šli se mnou do Doupěte. Tam se setkáme s ostatními z našeho druhu a probereme situaci v klidu a bez násilí," pohled stočil na mě. Ušklíbla jsem se. No jasně. Zavede nás do nějakýho upířího doupěte a pak nás tam s radostí sežerou.
"Fajn, půjdeme s tebou," řekl po chvilce úvah Tomas. Brien ztuhl.
"Jak 'půjdeme'?" zeptal se.
"Tak jak to říkám. Bez nich nikam nepůjdu, jsou moje rodina," dodal šeptem a mě zalilo spokojené teplo. Políbil mě do vlasů a zadíval se na Briena nekompromisním pohledem.
"Jak myslíš, ale nečekej, že je budu chránit. Mám na starosi jen tebe," kývnul hlavou k Tomasovi.
"Jak dlouho tam budeme muset zůstat?" zeptal se ještě Tomas. Brien dlouho mlčel a zdálo se, že není ochotný odpovědět. Všechny pohledy v místnosti se stočily na něj. Začal se ošívat, ale pak frustrovaně vydechl.
"Pokud do Doupěte vstoupíte, vrátíte se, až uznáme za vhodné," odpověděl.
"To jakože tam budeme muset zůstat tak dlouho, než se vy rozhodnete, že můžeme odejít?" otázala jsem se. Brien mlčky přikývl.
"Ou jé!" prohlásil chytře Patrik.
"Být tebou, zbalím si nejdůležitější věci. Měli bychom rychle vyrazit. Za nedlouho vyjde slunce," řekl Tomasovi. Ten přikývl a zmizel v pokoje. Došla jsem ještě ke kuchyňské lince a od někud vyštrachala jablko. S chutí jsem se do něj zakousla a vychutnávala si jeho chuť.

Po pár minutách se Toams objevil, na sobě černé triko, rifle, koženou černou bundu a glády. V ruce kytaru. A samozřejmě si rozcuchal vlasy. Oh, vypadá tak sexy!
"To je vše?" zeptal se Brien. Tomas přikývl.
"Jo, to je skoro vše co potřebuji," střelil pohledem ke mě. Usmála jsem se na něj a on mi úsměv oplatil.
"Tak fajn. To aby sme vyrazili," řekl Brien a my vyšli.
"Hele, můžu jet za tebou na motorce?" zeptala jsem se. Brien odpověděl kladně. "Doufám, že pojedeš rychle. Nerada bych za tebou jela třicítkou," dodala jsem. Tomas se zachechtal a my vycházeli ze vstupních dveří. Zvedla jsem pohled od země, který mi v zápětí padl na lesklé GTO. Čučela jsem na tu krásu a nebyla schopna pohybu. Tomuhle se nedalo říkat auto. Tohle bylo umělecké dílo a mělo by se mu říkat jménem.
Vydechla jsem obdivem a předala pochvalný komentář majiteli toho skvostu.
"Nicku?" zeptala jsem se nesměle.
"Hm?"
"Mohla bych jet na tvojí motorce?" Přidala jsem štěněčí kukuč, když se na mě otočil.
"Měla sis koupit novou," odpověděl. Frustrovaně jsem hodila vražedný pohled na Patrika, který se zase uculoval z povzdálí. Když uviděl můj pohled, rozchechtal se naplno.
"Nemusela bych si kupovat novou, kdyby mi ji tenhle kretén nezničil!" zavrčela jsem. Patrik se odlepil z místa a přešel ke mě.
"Liss, omlouvám se. Já ti ji opravdu nechtěl zničit, ale ty si potřebovala trochu utnout tipec," řekl. TOHLE byla poslední kapka. Podkopla jsem mu nohy a tím ho shodila na záda. Z pouzdra na stehně jsem vyndala dýku a přiložila ji tomu debilovi ke krku.
"Tak za prvý, hošánku. Neříkej mi Liss. Za druhý, nemusela bych ti rozbít hubu, kdybys mě nesral a za třetí: na mou motorku si šahat neměl a už vůbec né ji přebarvit na růžovou!" řvala jsem mu do tváře, na který měl stále ten svůj přiblblej úsměv, kterej mě vytočil snad ještě víc. "Právě sis podepsal ortel smrti," zašeptala jsem mu do ucha. Úsměv mu zamrzl. Rychle jsem schovala dýku do pouzdra a vrazila Patrikovi pěstí. Jeho hlava narazila do betonu a on bolestně zaskučel. Dala jsem mu ještě jendu a chystala se na další, když jsem si všimla, že mu zčernaly oči. Aspoň bude zábava!
Vyšvyhl se na nohy a mě vzal s sebou. Odstrčil mě od sebe a já letěla vzduchem několik mětrů, než jsem narazila do zdi. Zatmělo se mi před očima, ale hned jsem se vzpamatovala. Stoupla jsem ni na obě nohy a vyndala dýky z pouzrda. Tomas držel Patrika a Brien s Nickem se ke mě hnali, jestli mi něco není. Odstrčila jsem je a rozeběhla se naproti Patrikovi.
Patrik se vykroutil Tomasovi a zuřivě se rozeběhl naproti mě. Narozdíl ode mě, neměl žádné zbraně. To se ale změnilo v okamžiku, kdy od někud vytáhl dlouhý nůž.
Byli jsme od sebe na dva metry. Patrik vyskočil a já se skrčila. Když jsem byla u země a on nade mnou, nenechala jsem si ujít šanci a řízla ho do stehna. Když dopadl, noha se mu podlomila. Bolestně zařval. Ten řev byl zcela prosycený bolestí. Trhalo mi to uši...
Začala jsem vidět rudě.
Vrhnul se na mě znovu a tentokrát se mu podařilo me zranil. Nožem mě bodl do levé paže. Teď jsem zařvala já.
Perifernim viděním, jsem zjistila, že kluci stojí okolo nás a evidentně přemýšlejí jak se mezi nás dostat, aby nám neublížili. Nečekala jsem na jejich rozhodnutí a zaůtočila znovu. Dýku v ruce jsem si otočila, abych ho nebodla do obličeje a vrazila mu pěstí. Dala jsem mu ještě jednu a pak se poroučel k zemi. Spadl na záda a já si mu sedla na hruď, čímž sem mu uzemnila ruce. Dávala jsem mu rány jedna za druhou.
Za pas mě chytly něčí ruce a odtrhly mě od Patrika. Začala jsem sebou mlít a užuž se chystala použít mé zbraně, když mi je sebrali z ruky. Praštila jsem někoho za sebou loktem do břicha. Stisk na mém pasu zmizel, aby zkřivil mou ruku za zády a aby mě chytl okolo krku. Ta ruka mě bolela jako čert. Stisk byl silný, až mě donutil lapat po dechu. Trochu se uvolnil a já se mohla konečně nadechnout.
"Uklidni se!" zavrčel mi do ucha známí hlas. Ale čí?
"Říkám ti uklidni se! Až se uklidníš, pustím tě,"zašeptal teď. Když... BLIK! Ten hlas patří Brienovi a někdě v povzdálí slyším i ostatní hlasy. Zavřela jsem oči a začala pravidelně dýchat, abych se uklidnila. Když byla klidná i moje tepová frekvence otevřela jsem oči.
Několik metrů přede mnou ležel na zemi Patrik a okolo něj byli shluklí kluci a drželi ho u země. Ježiši co sem to udělala?
"Právě si zmlátila upíra," zašklebil se Brien a pustil mě. Asi jsem tu myšlenku řekla nahlas. "Seš fakt dobrá. Kde si se učila?" zeptal se a já na něj koukala jak z jara. Sakra! A co teď? Mám mu říct pravdu? Co když mu zalžu a on to pozná? A co když na mě pak bude Nick naštvanej... Moje mysl pracovala na plné obrátky. Koukla jsem se na Nicka, ale ten koukal na mě, s otázkou v očích. Podívala jsem se do očí Tomasovi, ale ten pohled byl stejný jako u bráchy.
"Já... Když jsem byla v prváku, tak jsem se musela naučit bránit se," řekla jsem neochotně a vynechala část, kdy se mě pokusili nějaký dva grázlové znásilnit. Tomas se na mě podíval. Nějakou dobu studoval můj obličej a mě to bylo nepříjemné. Odvrátila jsem hlavu na stranu.
"Neřekla si všechno," obvinil mě. Skvělí! Jak k sarku vždy pozná, když lžu, nebo neřeknu celou pravdu? Mlčela jsem. Mlčela jsem zarytě a jazyk mě pálil, od toho, že se chtěl už konečně někomu svěřit. Nikdo o tom nevěděl. Nikdo. Ani brácha...
"Nemusím říkat všechno!" zašeptala jsem. Zavřela jsem oči a snažila se zapomenout, zahnat tu pitomou vzpomínku, která mě naučila, že život je svině. Bojovala jsem proti ní tak urputně, že jsem si nevšimla, že mě Brien pustil a místo něho mě drtil v náručí Tomas. Objala jsem ho a položila hlavu na jeho rameno. Tolik mi jeho objetí chybělo!
Hladil mě po vlasech a líbal mě do nich. Zavrtala jsem mu hlavu do důlku pod krkem a snažila se, aby ta pitomá slza, která mi skápla z oka, byla neviditelná. Bohužel neunikla Tomasovi. Setřel ji a dál mě objímal.

Tomas:

Palcem jsem setřel slzu, která jí ukápla. Objal jsem ji a zabořil tvář do jejích vlasů. Teď jsem její vůni cítil o trošku víc, než předtím a stejně mi omamovala smysly. Vdechoval jsem tu nádhernou vůni, objímal svou krásku a přál si, aby sme tu mohli stát na věky. Bohužel mé přání nebylo vyplněno.
"Hele Romeo, užívat si budeš moct potom, budeš na to mít dost času. Teď se potřebujeme dostat do Doupěte než začne vycházet slunce!" řekl Brien. Zavrčel jsem na něj a v zápětí uslyšel tiché zasmání od krásky v mém náručí. Viděl jsem jak neochotně se odtáhla a neodpustil si úsměv.
"Můžu teda jet na tvý motorce?" zeptala se Nicka. Zakroutil jsem hlavou a do ruky ji dal klíče od mojí motorky. Přijala je s radostí v očích, ve kterých svítily malé jiskřičky šibalstvý. Vypadala tak krásně!
"pojedeš se mnou?" zeptala se.
"Ne. Pojedu s Brienem v autě. Někdo ho musí hlídat," hlavou jsem kývnul na Patrika, který se mezi tím sebral ze země. Uraženě si odfrkl a čistil si bundu od prachu. Brien už nasedal do GTO a Patrik s Nickem taky. Filip stál. Bylo na něm vidět, že neví, jestli má jet taky.
"Pojedeš se mnou?" zeptala se Liss.
"Jasně!" odpověděl s úsměvem.
Díval jsem se, jak Liss nasedá na motorku a startuje. Vypadala strašlivě krásně! Filip si sedl za ní a obmotal jí ruce kolem pasu. Věděl jsem, že po Liss nejede, ale stejně mi to bylo nepříjemné, že se jí dotýká. Raději jsem zalezl na přední sedadlo a zavřel dveře. Brien už měl nastartováno. Teď akorát studoval nějaká CDčka a evidentně se rozhodoval, který tam dá. Když jedno vybral dal ho do přehrávače a volume dal na plný pecky. Autem se za chvíli linul rap. Bože! Jak někdo může poslouchat takový sračky?!
"Ehm, nemáš tam něco jinýho? Například rock, metal...?" zeptal jsem se. POdíval se na mě, jako bych spadl z marsu. Pak zakroutil hlavou a vyjel. Naštěstí to aspoň ztlumil.
Když jsme vyjeli na hlavní, pořádně šlápl na plyn. Rozjel to na 160 km/h. Otočil jsem se, jestli je Liss za námi, ale nebyla. Po, asi dvou vteřinách, jsem viděl vedle nás pohyb. Otočil jsem se k okýnku a spatřil Liss s Filipem jak jednou vedle nás. Na tváři se jí rýsoval úsměv radosti. Vypadala tak nádherně. Otočila se na mě a úsměv se jí ještě rozšířil. Okamžitě se ale podívala před sebe. Byl tam náklaďák a Liss od něj byla asi jen dva metry. Zareagovala pohotově a strhla řízení doprava. Pohltila mě úzkost a strach. Co když se jí něco stalo a řízení selhalo?
Moje úzkost a strach zmizeli a nahradila je úleva. Liss se znovu zařadila vedle nás s úsměvem na tváři.

Jeli jsme alespoň půl hodiny, než jsme odbočili na úzkou cestu. Na její leve straně byl hluboký les. Na druhé bylo veliké jezero. Hvězdy se odrážely od vodní hladiny. Ten obraz působil velice klidně. Po patnácti minutách, jsme začali zpomalovat, až jsme zastavili úplně. Před námi se rýsovala veliká železná brána. Brien zmáčknul na palubovce tlačítko a brána se otevřela. Pak jsme minuli ještě dvě brány.
Když Brien vypnul motor, otevřel jsem dveře a vystoupil. Zavřel jsem je a rozhlédl se. Oněmněl jsem úžasem. Před námi se rozprostíralo hrabství. Bylo to ohromné! Něco neuvěřitelného. Dokonce jsem ani nevěděl, že tady něco takového je. Od nich, jsem čekal něco moderního, ale tohle ne.
Brien se zasmál mému výrazu a přišel ke mě.
"Tohle, teď bude tvůj domov," řekl. Otočil jsem se na něj. "Dočasně," dodal, když viděl můj pohled. Nevím, co v něm viděl, ale donutilo ho to říct to. Otočil jsem se a spatřil Liss, jak se zaujetím, pozoruje hrabství. Došla ke mě a oči rozšířené obdivem stočila ke mě. Přitáhl jsem si ji k sobě a políbil. Polibek mi oplatila. Její rty chutnaly strašlivě skvěle. Nevím, co to bylo za chuť, ale doufám, že mi to řeknou mé smylsy, až dokončím proměnu. Strašně rád bych to věděl.
Vyšli jsme směrem k velkým dveřím, které otevřel menší muž, asi okolo 40 let. Na sobě měl vkusný oblek černé barvy a bílou košili s černou kravatou, na níž byly bílé, úzké proužky.
"Lidi, tohle je Fritz. Náš doggen," oznámil Brien. Fritz se nám uklonil.
"Jsem rád, že ste přivedl hosty, pane. Darius měl rád, když byl dům plný," pronesl směrem k Brienovi. Ten jen smutně pokýval hlavou a pomalu šel. Nasledovali jsme ho do velké místnosi. Asi to byla nějaká předsíň, nebo co. Prošli jsme jí a vydali se dál. Prošli jsme dvěma chodbama, než jsme narazili na jídelnu. Uprostřed byl velký masivní stůl a okolo něj asi deset dřevěných židlí z lakovaného tmavého dřeva. Na stěnách vysely různé obrazy, podél stěn, byly různé komody a skříně, prosklené vytráže... Strop zdobil veliký lustr, který byl evodentně z křišťálu.
Najednou se Liss podlomila kolena a ona spadla na zem, rukama se opírajís o podlahu. Oči doširoka otevřené, zorničky rozšířené. Klekl jsem si vedle ní a orámoval jí tvář svými dlaněmi. Díval jsem se do její tváře, která se postupně vracela k normálu. Její oči teď byly v pořádku, až na zděšení, které v nich bylo. Podívala se na mě. Postavil jsem jí na nohy a podepřel rukou. Mou pozornost upoutal pohyb. Ohlédl jsem se tím směrem a spatřil pět mužů, podobných Brienovi.
Na sobě oblečení černé barvy, vysocí a mohutní. Tím ale jejich podoba končila. Jeden, který byl víc v předu, měl světlé vlasy dlouhé po ramena, modré oči a na tváři mírný úsměv. Druhý mě vlasy světle hnědé, střižené na krátko a oči hnědé. Pak tam byli dva podobní. Oba dva měli černé vlasy dlouhé po ramena a hodně tmavé oči. Jeden měl přes obličej jizvu. Nakonec tam byl ještě jeden. Stál v pozadí a se zaujetím si mě prohlížel. Černé vlasy spletené do copu, tmavé sluneční brýle, vystouplé lícní kosti, a menší strniště.
Liss vedle mě zvedla hlavu a prohlédla si ty muže. Když jí pohled padl na posledního, její tvář se změnila. Zděšení, vystřídal hněv a zuřivost. Vytrhla se mi a rázným krokem šla k tomu muži. Došla před něj a mírně zaklonila hlavu.
"To ty," zasyčela. "To ty si zabil Nickova otce!" bodla ho ukazováčkem do hrudi. Muži okolo se napřímili a pohled zabodávaly do Liss. Nick přešel vedle mě, ve tváři zmatek.
"Být tebou, přestal bych," řekl jeden muž. Liss si ho ovšem nevšímala a dál vražedně koukala na toho chlápka. ten se narovnal a stanul před ní ještě vyšší. Liss ovšem ani neukročila zpět. Stále stála na tom samém místě. Její ruka pomalu putovala k pouzdru s dýkou, které měla na stehně. Rychle vyndala obě dýky a pokrčila se v kolenech. Muž jí napodobil. V ruce měl dva nože. Jejich čepele se leskly v odrazu světla.
"Odlož to a já ti neublížím," řekl tiše muž. Liss si pohrdavě odfrkla a dál zůstala tak, jak byla. "Jasně. Tohle si určitě říkal i jemu."
"Nechtěl jsem ho zabít-"
"Ale zabil," skočila mu do řeči. Muž zavrčel a postoupil o krok vpřed. Chtěl jsem mezi ně vběhnout, ale Brien mě chytil.
"Doprdele pusť mě!" zavrčel jsem.
"Ne! Ty se do toho plést nebudeš!" zavrčel nazpět. Snažil jsem se mu vytrhnout, ale byl silný.

"Porušil zákon," pokračoval muž.
"To že miloval ženu, je porušení zákona?" řekla Liss.
"Splodil s ní dítě! S lidskou ženou!"
"Jistě. Jinak by tu Nick nebyl!" zasyčela.
"CO je ti vůbec potom, že jsem ho zabil?" zeptal se.
"Zabil si otce mího bratra!" zařvala a vrhla se na něj. Muž to nečekal a složil se na zem. Liss mířla dýkou na srdce, ten jí ale dýku z ruky vyrazil a předočil ji pod sebe. Ruce jí chytil nad hlavou a tím ji znehybněl.
"Vzdej to. Nademou nemůžeš vyhrát!" zavrčel. Liss se přestala zmýtat.
"To se ještě uvidí, upíre!" zasyčela. Vymanila ruku z jeho a loktem mu vrazila. Muž odtáhl tvář dozadu. Vzala dýku ze země a bodla ho do ramene. Upír zasyčel a ruku stáhl. Loktem mu ještě jednu vrazil a pak zaútočila na břicho.
Muž se zvedl a Liss odhodil na protejší stěnu. Dopadla na komodu, která ten nápor nevydržela a rupla. Nick k ní přiběhl a pomohl ji vstát. Chytl jí kolem ramen a zabránil v rozeběhu proti muži.
"Liss. Liss!" zařval. Trhla hlavou jeho směrem.
"Co?"zasyčela.
"Nech ho být. Nestojí ti za to," řekl.
"Zabil ti otce, Nicku! Copak to nechápeš?" křikla. Muž skryl nože někam do kabátu, který měl. Stál narovnaný, ve tváři neutrální výraz. Pozoroval Liss a Nicka.
"Chápu to až moc dobře," zašeptal. "Připravil mě o tátu, jo. ALe tvůj ho nahradil. Měl mě rád, jako bych byl jeho vlastní a tím mi vynahradil mýho." Lissin výraz se změnil a přestala se snažit vymanit z Nickova sevření.
"Ale-"
"Žádný ale, Liss. Tohle je minulost. Už se nedá změnit. Když ho zabiješ, mýho tátu tim nevrátíš," řekl něžně. Zbraně jí vypadly z ruky a se zaduněním dopadly na zem. Nick jí objal a hladil jí po vlasech.
"Slíbila jsem, že tě budu chránit," zamumlala mu do ramene. Nick se na několik chvil zasekl v pohybu. "Že tě budu chránit," pokračovala. "Nechci to porušit."

Dostali jsme s Liss pokoj až úplně nahoře v levém křídle hrabství s výhledem na velikou zahradu. Pokoj byl moderní, přestože v něm byly různé starožitnosti a věci, které ladily s celím sídlem. Postel byla v rohu, pokrývka byla rudá a byla na ní hromadla polštářů. Zlatých a rudých. Byla tu velká skříň z tmavého dřeva, pár komod. Na stropě byl křišťálový lustr. Okna byla až k zemi a na jejích krajích byly těžké brokátové závěsy. Na zemi byl koberec se zlatým a červeným vyšíváním. V pokoji byly ještě jedny dveře. Předpokládal jsem, že vedou do koupelny.
Liss si sundala bundu a hodila ji přes židli. Rozvázala si steely a odkopla je. Bylo na ní vidět, jak je zdrcená.
"Jdu do koupelny," oznámila a vešla do dveří. Slyšel jsem šustění látky a pak jen tekoucí vodu. Ale po pár vteřinách vodu přehlušily hlasité vzliky. Okamžitě jsem ze sebe shodil oblečení a zamířil za Liss. Krčila se v rohu sprchového koutu, hlavu položenou na skrčených kolenou, které si objímala. Voda na ní dopadala a odrážela se od její pokožky. Přiklekl jsem k ní a vzal do náručí. Opřela si hlavu o mě a dál vzlykala. Seděli jsme tak několik minut, než vzlykat přestala.
Začala mě líbatna krku a přešla na čelist. Líbala mě na krku a já se neubránil vzdechnutí. Dal jsem jí prsty pod bradu zvednul ji, aby se mi podívala do očí. V jejích očích byl vidět smutek, ale byla tam i touha.
"Miluju tě, nade vše."
"Taky tě miluju," pověděla a já věděl, že bych bez ní nemohl žít. Zapletla se mi do života a já nechtěl, aby někdy zmizela. Políbil jsem ji, náruživě, ale přitom něžně. Přejel jsem jazykem po jejím spodním rtu. Rozevřela rty a spletla jazyk s tím mým. Sěděl jsem na zemi, s mou největší láskou v náručí a vzpomínal na ten den, kdy jsem ji požádal o ruku. byl jsem nervózní, strašně. Bál jsem se její odpovědi, že mě odmítne, protože by mohla. Protože má na lepší, než jsem já. Ale ona řekla ano. Řekla ano, mě! Řekla ano mě, jednomu z tísíce mužů, které mohla mít. A vybrala si mě. Nadosmrti budu ten nejšťastnější muž světa.
Zvedl jsem nás ze země a Liss opřel o stěnu. Na mysl mi vytanulo naše první milování. U mě. Když jsme přišli z baru. Kdy jsem jí poprvé řekl že jí miluju. Usmál jsem se a začal rukama bloudit po jejím těle. Vzdychala mi do úst a mě to zanechávalo stopy v srdci, které už nikdo nikdy nesmaže. Rukama mi přejížděla po zádech a tím vysílala slastné signály do celého mého těla. Myslel jsem, že se rozplynu.
Své rty přesunula na mou hruď a zasypávala ji drobnými polibky. Jí se nikdy nenabažím.
Nevydržel jsem ten nápor touhy uvnitř mě a jedním pohybem spojil naše těla v jedno. Prudce zaklonila hlavu, rty pootevřené, lapená vášní.
Dovedl jsem nás na konec tohoto okamžiku. Liss si vyčerpaně položila hlavu na mé rameno a přerývaně dýchala. Spustila nohy s mých boků a postavila se. Přitiskla se ke mě a objala mě. Objímala mě dlouho a zdálo se, že mě nehodlá nikdy pustit. Jako já nehodlal nikdy pustit ji. Bohužel po době, která se zdála jkao okamžik mě pustila a sáhla pro šampon, který tu byl. Ale nezačala si umývat vlasy sobě, nýbrž mě. Myla mi vlasy s úsměvem na rtech. Byl jsem rád, že se usmívá. Napodobil jsem ji. Bylo to suprově bláznivé, ale líbilo se mi to.

(hudba)

Po několika minutách jsme vodu vypli a vylezli ze sprchy. Obmotal jsem si ručník okolo pasu a vyšel za Liss z koupelny. Svalil jsem se na postel, do té haldy polštářů. Liss ovšem nešla ke mě. Došla si pro kytaru a vyndala ji z pouzdra. Teprve teď si šla sednout ke mě.
Dala si nohu řes nohu, aby se jí lépe hrálo. Miloval jsem, když hrála. Začala hrát jednu píseň, kterou jsme znali jen mi dva. Byla pomalá, hezká. Bylo v ní hodně emocí a myslím, že tohle právě Liss potřebovala. Nějak to ze sebe dostat.
Začala zpívat. Byla to píseň pro dva. Pro muže a ženu. Na mysl mi vytanula vzpomínka, kdy jsme ji s Liss slyšeli poprvé. Vlastně tam byl i Nick s Filipem, ale ty někde asi byli a neposlouchali. Bylo to o prázdninách, před rokem. Všichni čtyři jsme jeli na chatu, do hor. Nedaleko bylo i město a tak jsme se jednoho dne vydali na průzkum. Hodně sme se nasmáli, to jo. Když už se začalo stmívat a my pořád nechtěli jít zpět, zašli jsme do klubu. Byl to karaoke klub, pro naši smůlu. Sedli jsme si do zadní části klubu a objednali si.
Na podium chodili různí lidé, kterí buďto zpívat uměli, nebo ne. CHodili tam muži i ženy různého věku. Nick se někam vypařil a za pět minut hlásili moje a Lissiino jméno. Nechtěli jsme tam jít, ale kluci nás přinutili. Z toho pódia se mi chtělo vypadtnou, stejně tak i Liss, když jsme se dozvěděli, že budeme zpívat takovou sladárnu. Zaspívali jsme to a pak se nám dostavil ohlušující úsměv. Rychle jsme od tamtut vypadli s úmyslem zabít Nicka, jakmile ho najdeme, protože z klubu zmizel.
Našli jsme ho pak v chatě. Když jsme přišli, začali se s Filipem strašně řehtat. Ten večer mi ta píseň zněla pořád v hlavě.
"Nevěděla jsem, že si ji pamatuješ," řekla tiše, když skončila. Usmál jsem se. Úsměv mi oplatila a začala hrát dál.

Po asi dvou hodinách, kdy jsme už nemohli zpívat a Liss nemohla už ani hrát, jsme se rozhodli, že se stavíme v jídelně.
Liss přemohla zvědavost a vrhla se na skříň s jediným úmyslem. Zjistit co je v ní. K našemu překvapení v ní bylo dámské a pánské oblečení různých barev. Využili jsme toho tedy a oblíkli se. Vzal jsem si na sebe černé tričko, které mi bylo těsné a černé ryfle. Našel jsem i botasky. Liss si vzala černé ryfle a černé tílko se zavazováním za krkem. Vzala si svoje Steely, protože ve skříni byly pouze boty na podpatku.
Vyšli jsme z pokoje ruku v ruce, a mířili dolů po schodech. Celým sídlem byla slyšet nezřetelná hudba. Když jsme ovšem přišli do kuchyně, Liss sebou málem sekla. Začala totiž nová píseň a tím pádem rap. V kuchyni stáli dva upíři a hádali se. Byli to ti bratři. Ten s jizvou držel v ruce CDčko s Metallicou S&M a druhý v ruce držel CDčko s nápisem G-Unit. Byla to docela sranda je pozorovat.
Upíři se na nás otočili, ve tvářích zvědavé pohledy. Pak ale ten s jizvou vytrhl svému bratrovi CD z ruky a rozešel se k nám.
"Co myslíte? Který máme pustit?" zeptal se. Liss se zasmála.
"No, podle mýho bych tam dala Metallicu. Je rozhodně lepší než rap," smála se. Muž s jizvou se zasmál a napřáhl k nám ruku.
"Ray, méno mé," představil se. Liss mu podala ruku a představila se. To samé sem udělal i já.
"Jo a tenhle bručoun je můj bratr Tay," kývnul hlavou k Tayovi.
"Čus," zabručel. Liss se zase zasmála a šla k ledničce. Vytáhla krabici s džusem a začala hledat skleničky. Asi na druhý pokus je našla a vyndala dvě. Nalila a jednu mi podala. Opřela se o skříň a pohled upřela na Taye a Raye.
"Hele, co ste za sektu?" zeptala se. Tay se začal smát a musel se chytit rukou stolu, aby nespadl. "Nebo ste banda teplejch upírů?" dodala a to už Tay nevydržel a spadl na zem. Řehtal se několik minut, než byl schopný se alespoň posadit.
"Ne, to fakt nejsme. Sme Bratrstvo černé dýky. Celkem je nás osm. Pět z nás si viděl, pak i Brien a ještě jeden. Ten tam ale nebyl. A další budeš ty. Takže to nás bude devět," odpovídal. Při věte, že tam budu i já se Liss prudce narovnala a upřela na mě pohled plný strachu a zoufalství. Přišel jsem k ní a přitáhl ji do obětí.
"Proč bych měl být ve vašem bratrstvu?" zeptal jsem se.
"No, vlastně to se uvidí, jak proběhne tvá proměna. No, jestli přežiješ. A taky jak se tvoje tělo změní po proměně."
"Cože? Jak jako změní?" zejímal jsem se.
"Tobě nic Brien neřekl?" zeptal se. Zakroutil jsem hlavou. Ray si povzdychl a odpověděl.
"Druhá proměna je bolestivější právě proto, že tvůj organismus se bude snažit vyrovnat se změnou tvého těla. Každý z nás tím prošel a na konci budeš vypadat jako my," poukázal na sebe a Taye. "U každého trvá jinak dlouho. Začíná až když tvůj orgnismus začne protestovat proti jedu, který se ti dostal do krve během první proměny. Hned se pak budeš muset napít krve od upíří ženy. Po proměně budeš několik dní vysláblí. Kdyby ses nenapil, tvůj organismus by to nezvládl a ty bys umřel," zakončil.

Tak lidi doufám, že jste si tuto kapitolku užili. Budu strašlivě ráda za jakýkoli koment, který napíšete.

Taky doufám, že se Vám pohled Tomase líbil. Vaše Eris

A otázka: Kterou z hlavních postav máte nejraději?

Kapitola 7. < <> > Shrnutí < <> > Kapitola 9.

Autor: Eris (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Music... My life... 8: