OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Music... My life... 7

31.01.2011 (13:00) • Eris • Povídky » Na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1548×

Konečně další kapitolka! Ráda bych jí věnovala SafiřeDarkfire a ElisR1. :)

Předem se omlouvám, za chyby v textu a nedostatky, či nějaké překlepy.

Přeji příjemné počtení, Vaše Eris

(hudba)

Chtěla jsem po něm vyjet, ale zastavily mě Tomasovi paže. Pod jeho dotekem jsem se uklidnila. Dočista. Otočila jsem se k němu čelem a pohlédla mu do očí. Mohla bych se v nich utopit.
Chvíli jsme si navzájem hleděli do očí. V místnosti bylo ticho, jen naše dýchání bylo slyšet. Tomas zvedl ruku a pomalu ji přibližoval k mému obličeji. Neucukla jsem, když mi jeho prsty přejely po tváři. Očima následoval své prsty, které bloudily na čele, nose, tvářích a nakonec na rtech. Několikrát po nich přejel palcem a pak se začal pomalu sklánět ke mě. Skláněl se pomalu, jakoby testoval co snese. Jeho oči mi do těch mých propalovaly díru. Nevydržela jsem ten nápor emocí, který hrál v jeho pohledu a zavřela oči.
Myslela jsem si, že mě políbí, ale neudělal tak. Sklonil se k mému krku a zhluboka se nadechl. Hrdelně zavrčel a políbil mě na tepnu. Prudce jsem vydechla zjištěním, jak je to příjemné. Ten malý polibek mi vyslal záchvěvy vzrušení až do konečků prstů u nohou. Zatnula jsem ruce v pěst, protože hrozilo, že bych se na něj vrhla.
Nosem mi přejel po bradě a pak jen otřel svou tvář o mou. Krásné. Cítila jsem, že svou tvář trochu oddálil a tak jsem otevřela oči, abych na něj pohlédla. Díval se na mě zkoumavým pohledem, naklonil hlavu na stranu a stále se na mě díval.
Někdo v místnosti si hlasitě odkašlal, až jsem sebou trhla. Neochotně jsem odvrátila pohled a koukla se na ostatní. Pozorovali nás a Patrik se šklebil. Odtáhla jsem se od Tomase a šla k ledničce. Otevřela jsem ji a pár vteřin koukala dovnitř. Nakonec mi pohled sjel na pomerančoví džus a okamžitě mi vyschlo v krku. Jak dlouho jsem spala? Jak dlouho trvala Tomasova přeměna? přemýšlela jsem, zatímco jsem zavírala lednici. Odšroubovala jsem víčko z krabice a přiložila ji ke rtům.
Pila jsem docela dlouho, tedy dokud už krabice nebyla prázdná. Oblízla jsem si pusu a krabici položila na linku. Otočila jsem se čelem ke klukům, rozhodnutá položit jim některé mé otázky. Jakmile jsem se ale otočila, zasekla jsem se v Tomasově pohledu. Musela jsem se přinutit odvrátit od něj své oči a podívat se na něco jiného. Na někoho jiného!
Nakonec se mi to podařilo a já se podívala na Nicka. Díval se na mě a na tváři mu hrál úsměv. Zavrtěla jsem hlavou, ve snaze vyhnat z hlavy Tomase, i když to šlo jen z malé části, a vyslovit své otázky.
"Takže... Ehm... Jak dlouho jsem spala?" otázala jsem se. Ta otázka byla směrována Nickovi a taky ten mi odpověděl.
"Spala si přes dva dny," řekl. Přikývla jsem. Pak mi ale došel význam jeho slov a já se zajíkla.
"Cože?" Nick jen pokrčil rameny a dál na mě upínal pohled, jako všichni v místnosti. Začalo mi to být nepříjemné.
"Proč se na mě koukáte?" vyjela jsem na ně. Prohlédla jsem se. No jasně! Pořád jsem na sobě měla ty plesové šaty. Stále na mě koukali. Nevydržela jsem to a rázně vypadla z kuchyně. Cestou jsem ještě zařvala na Nicka, aby šel se mnou.
Zavřela jsem za námi dveře pokoje a pohled stočila na bratra.
"Co potřebuješ, sestři?" zeptal se provokativně. Uchechtla jsem se tomu a odpověděla:
"Takže, potřebuju se dostat domů a převlíknout se. A pak bych si ráda půjčila nějaké tvé věcičky," odpověděla jsem a na slovo věcičky jsem dala důraz. Zvědavě se na mě podíval.
"Mám neblahý tušení, že se mi to bude hodit." Když jsem uviděla Nickův výraz opravila jsem se:
"Že se nám to bude hodit." Na to už souhlasně přikývl. Vrátili jsme se do kuchyně. Všichni seděli na gauči a čučeli na telku. U toho něco jedli a nás si totálně nevšímali.
"Hey!" zařvala jsem. Nic. Pokrčila jsem rameny a otočila se zase na Nicka.
"Máš tu motorku?" zeptala jsem se.
"Ne. Přišel jsem pěšky," zatvářil se omluvně. Fajn! Takže to znamená, že budu muset jít pěšky!
"A nemám tě tam odnýst?" zeptal se.
"Tak jo!" řekla jsem nadšeně a mířila si to ke dveřím. Nick mě hned za nimi popadl do náruče a svou rychlostí pádil k nám domů.

Zastavili jsme až před vchodovýma dveřma. Postavil mě na nohy, zalovil v kalhotech a podal mi dvoje klíče. Se slovy: Nerozbi mi motorku, zmizel. Vzala jsem klíče od domu a odemkla jimi dveře a následně i dveře od bytu. Vlezla jsem dovnitř a nohou dveře zabouchla. Ihned jsem si to namířila do pokoje.
Shodila jsem se sebe šaty, boty i spodní prádlo a zapla hi-fi věž. Okamžitě začali hrát Lordi. Dala jsem to na plný pecky a zalezla do koupelny. Vlezla jsem do sprchového koutu a nastavila teplou vodu. Nechala jsem teplé kapky smáčet mou pokožku a nechala uvolnit svaly i mou mysl.
Natáhla jsem se pro šampon a umyla si s ním hlavu. Pak jsem vzala do ruky žiletku, oholila se a vzápětí se mydlila sprchovým gelem s vůní růží. I po té, co jsem na sobě žádné mýdlo neměla, jsem stála pod tryskem vody. Když jsem si uvědomila, že nesmím ztrácet čas ve sprše, vylezla jsem. Rozčelala jsem si zamotané vlasy a vyfénovala. Pak jsem se ihned nalíčila a vyšla v ručníku z koupelny.
Lordi se dál linuli bytem a já šla do Nickova pokoje. Rovnou jsem zamířila ke skříni, na které byl zámek. Chvíli jsem stála a přemýšlela, kde by mohla být klíč, než mě napadlo kde. Došla sjem do předsíně a vzala klíče od Nickovi motorky. No jasně! Byl na nich ještě jeden klíč.
Odemkla jsem skříň a nestačila se divit. Tolik dýk, nožů a zbraní...! Vybrala jsem si dva malé nožíky, dvě dýky a jednu pistoly s dvěma náhradními zásobníky. Člověk nikdy neví...
Odebrala jsem se zpět k sobě a mířila si to ke své skříni. Zbraně jsem položila na postel a vedle toho i dva popruhy, na nože a pistoly, které jsem před tím vyndala ze skříně. Pak jsem z ní vyndala spodní prádlo, černé barvy a oblékla si ho. Pak jsem několik vteřin čučela do vnitřku skříně, než jsem se rozhodla. Vyndala jsem kožené úzké kalhoty a natáhla si je. Pak jsem ještě vyndala tričko s nápisem Lordů, koženou motorkářskou bundu a popadla Steely, ty jsem si ihned nazula a zavázala.
Do ruky jsem vzala popruh na pistol a nasadila si ho. Upevnila jsem do ní zbraň a ještě dva zásobníky. Pak jsem si na stehno připnula druhý popruh a dala do něho dvě dýky. Oblíkla jsem si bundu a do její vnitřní strany zasunula dva nožíky. Spokojena se svou výbavou, jsem vypnula Lordy a zamířila do předsíně. Měla jsem hlad, ale řekla jsem si, že se najím až u Tomase.
Pak mě ale napadlo, že musím vzít ještě něco Nickovi. Rychle jsem zamířila k němu do pokoje, našla malou sportovní tašku a odemkla skříň. Hodila jsem do ní nějaké zbraně, zamkla skříň a vyrazila.

Cesta k Tomasovi mi trvala chvíli, takže jsem u něj byla za pár minut.
Bušila jsem na dveře několik minut, než se mi kluci ráčili otevřít. S taškou v ruce jsem stepovala přede dveřmi, když se otevřely. V nich stál Patrik, úsměv od ucha k uchu. Pak, když mě sjel pohledem se mu ještě víc rozšířil, pokud je to možné.
Lehce jsem ho ignorovala a prošla kolem něj. Zamířila jsem rovnou do kuchině. Tomas s Filipem a Nickem seděli na gauči a čučeli na fotbal, tak jsem tašku hodila vedle gauče a šla si něco ukuchtit.
Nakonec jsem si udělala sendvič, Sice nic moc, ale se zásobama, který tady Tomas má, to stačit muselo. Zblajzla jsem to skoro hned a pak si ještě nalila vodu a na ex ji vypila. Opřela jsem se o linku a čučela do protější zdi. Jen tak. Hlavu prázdnou, myšlenky nikde...

Utíkala jsem na mou nejvyšší rychlost a stejně byl stále hned za mnou. Dávala jsem si pozor...
"Potřebuju tě! Copak to nechápeš?" řval jsem na něj. Asi je totálně hluchý, nebo co. Jestli si myslí, že jen...
"Né, prosím!" křičela jsem. On se ale dál skláněl k mému krku s jediným úmyslem...
Slyšel jsem kapání vody. Otevřel jsem oči a...
"Někdo tu byl, musíme to prověřit..."
"Copak mi nerozumíš? Jestli se mnou nepůjdeš, zemřeš!"
Dívala jsem se na něj a nemohla uvěřit slovům, které vypustil z úst...

Vyšvyhla jsem se do sedu. Několikrát zamrakala, než se mi podařilo zaostřit na okolí. Co to kurva bylo? Ohlédla jsem se a ani mě nepřekvapilo, když na mě kluci upíraly své pohledy. Byla jsem zmatená. Podívala jsem se na Nicka a zjistila, že se mračí. Kdo by se taky nepračil, když jeho sestra má vidiny minulosti...
"Co si viděla?" zeptal se FIilip. Podívala jsem se na něj. Zvědavost a starost. Nemohla jsem jen tak sedět, vstala jsem a rázně začala přecházet po místosti. Kluci mě sledovali, ale nic neřekli.
"Já nevím," přiznala jsem po několika minutách ticha. "Bylo tam toho mnoho. Asi pět, nebo kolik vizí. Nemohla jsem je ani pořídně vnímat. Přeskakovali z jedný na druhou... A né, nikdy se mi to nestalo," řekla jsem a podívala se na Nicka, který se nadechoval k otázce. Bylo vidět, jak usilovně přemýšlejí, ale na nic nepřišli.
Bylo tu hrobové ticho a mě to trhalo uši, a to snad i doslova. Přešla jsem k věži a zapnula ji. Chvíli jsem se přehrabovala v polici, ale nenašla sjem je. Lordi tu nebyli. Frustrovaně jsem vložila CD s Linkinama do přehrávače a stiskla play. Ihned se ozvala hudba. Dala jsem to přiměřeně nahlas, protože někdo v tu chvíli zabouchal na dveře.
"Já tam dojdu!" zařvala jsem po cestě. Otevřela jsem dveře od bytu a nestačila se divit. Za prahem stál chlap jako hora, oděný v černé kůži. Tmavě hnědé vlasy stažené do culíku na zátylku a dvě zelené oči, které mě propalovali.Přimrouřil oči a já udělala to samé, jelikož mi po páteři přeběhlo nepříjemné mrazení. Pomalu jsem ruku sunula k dýkám na mém stehně, ale jemu můj pohyb neunikl. Sledoval mou ruku, která se zastavila několik centimetrů od dýky.
Ve stejnou chvíli, když jsem sáhla pro dýky a dala do rukou, on sáhl pod kožený kabát, který mu dosahoval až na zem a vyndal z něj dva nože. Neuniklo mi zablísknutí dalších zbraní, které měl pod kabátem.
Přikrčila jsem se v kolenou a on můj pohyb kopíroval. Hleděli jsme se do očí a nehýbali se. Čekala jsem, až provede výpad a on očividně čekal, až ho udělám já.
Zaslechla sjem za sebou krkoky, ale neotočila jsem se. Najednou se kroky zastavili a ozvalo se výhružné vrčení. Rázem vedlě mě stál Patrik, v ruce dlouhý nůž. Evidentě si musel prohlídnout tašku, kterou jsem přinesla. Muž neuhnul pohledem a stále se díval na mě. Najednou sklonil ruse se zbraněmi a ustoupil několik kroků vzad. Velice rychle si zandal nože zpět do kabátu a zvedl ruce do víše očí.
"Já vám nechci ublížit," řekl. Jeho hlas byl velmi hluboký, přesto jemný a tichý. Podíval se na Patrika a ten se narovnal a sklonil zbraň. Já ale stále byla předkloněna v bojovém postoji.
"No tak, Liss," řekl Patrik. Prudce jsem na něj otočila hlavu, ve tváři vražedný výraz.
"Ty mi neříkej Liss!" zasyčela jsem na něj. Zachechtal se. Narovnala jsem se a otočila čelem k němu.
"Možná, že seš upír, ale nezapomínej na to, že sem kdykoli připravená, nakopat ti zadek!" Zavrčel na mě, ale jen tiše. Odfrkla jsem si a otočila se na muže, pozorující tu scénu s neskrývaným pobavením.
"Kdo seš a co tu chceš?" vyjela jsem na něj. Stočil pohled na mě.
"Jmenuju se Braien a potřebuju si promluvit s Tomasem," řekl a dodal: "A jsem upír." Zazubil se na mě. Jeho špičáky byly nepřehlédnutelné. Zastrčila jsem dýky do pouzdra.
"Fajn, poď dál," řekla jsem a kráčela do kuchyně s mužem v patách. Jakmile jsme došli do místnosti, pohledy těch dvou se stočily na nás.
"Ehm, tohle je... Braien. Prý s tebou potřebuje mluvit," řekla jsem Tomasovi. Jmenovaný se zvedl z gauče a přišel ke mě. Obmotal ruku kolem mého boku a přitáhl si mě k sobě. POhled nespouštěl z Braiena.
"My se známe?" zeptal se.
"Ne, neznáme. Ale jak vidím, byl si přeměněn, jako tady patrik," poukázal na Patrika, který se ležírně opíral o rám dveří. "Jsem tu, abych vám pomohl proměnu dokončit." Čučeli jsme na něj jak z jara.
"Ale oni už proměnou prošli," řekla jsem, nechápajíc Braiena.
"Ano, ale není dokončen," opověděl.
"A... co se tsane, pokud proměna dokončena nebude?" zeptala jsem se. Střelil pohledem po mě a potom po Tomasovi.
"Pokud se proměna nedokončí, zemře do 48 hodin."