Mrtvá láska - 18. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Taková kapitola o ničem. Žádná akce, dobrodružství... nic. Erin si s Deanem prostě užije obyčejný večer. Taky si zaslouží chvilku klidu, nemyslíte?

28.05.2013 (14:00) • Lealel • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 839×

Nebyla jsem schopná promluvit. Rázem mi vyschlo v krku a já měla pocit, že se už týdny procházím po poušti bez kapky vody. V rukách jsem držela ty dva papíry s poznámkami a začala je mačkat. Hleděla jsem na podlahu a bála se Deanovi podívat do obličeje, i když to momentálně bylo to jediné, po čem jsem toužila. Co kdyby se zlobil? Co kdyby byl smutný? Co kdybych ho zklamala? Co...

„Co má tohle být, Erin?” zopakoval a já se přinutila zvednout hlavu. Hledět mu do očí. Mlčela jsem.

„Erin!” vykřikl naléhavě, jako kdybych se dusila.

„Chtěla jsem vědět víc. Chtěla jsem znát tvoji minulost. Chtěla jsem vědět, co si policie v tvé době myslela. Chtěla jsem ti pomoct! Najít vraha,” spustila jsem. Někdo, kdo by nevěděl, o co jde - což je prakticky úplně každý - by si myslel, že jsem týdny nepromluvila.

„Ach, Erin...” povzdechl si. „Cožpak jsme o tom nemluvili? Do očí jsi mi popravdě řekla, že to nechceš. Řekla jsi mi, že mi nechceš pomoct pryč. Že to nedokážeš... Byla to rána, velká rána. Byla jsi moje jediná naděje, ale já to respektoval. Stále to respektuji. Třeba se za dalších sto let najde nová Erin Taylorová, která mě jako jediná uvidí. Třeba mi taky nebude na začátku věřit, že jsem duch, ale taky to pochopí. Bude vědět, že chci pryč. Možná mi pomůže a já budu mít už navždy klid... Tak jako tak tě do ničeho nebudu nutit.”

„A taky ji budeš mít rád?”

„Ne, to už nikdy. Miluju tě,” zašeptal a vášnivě mě políbil jako nikdy předtím. I když je pravda, že jsme se moc nelíbali, ale i tak...

Ovinula jsem mu ruce kolem krku a přitáhla si ho blíž. Jak já mu záviděla to, že nepotřebuje kyslík. Holt jsem se musela odtáhnout. Ještě před vteřinkou jsem cítila jeho sliny v puse - nebylo to tak nechutné, jak to vyznělo - ale jakmile jsme se odtáhli, byly pryč. Zvláštní...

Aspoň jsem zůstala schoulená v jeho náruči. Dean mě hladil po páteři a já jsem mu jednou rukou cuchala vlasy. Vážně je měl stejné jako Škyťák v Jak vycvičit draka. Takové se mi líbily. Párkrát jsem mu je prohrábla a pak pořádně rozcuchala.

„To ze mě chceš mít ještě větší strašidlo, než jsem?” zasmál se a já se zasmála s ním. Pak jsem se ho snažila uvěznit v medvědím objetí. Marně.

„Hele, Deane, proč má tvoje kůže někdy teplotu stejnou s mojí, ale někdy je studená na omak?” zeptala jsem se. Zrovna teď mírně studil.

„To záleží na světle. Když na mě dopadají sluneční paprsky, mám stejnou teplotu jako lidé. Když na mě svítí nějaká žárovka nebo tak něco, jsem mírně chladný. No, a když nic, tak jsem studený,” vysvětlil mi. Aha, už jsem to pochopila, proběhlo mi hlavou.

Ráno jsem se probudila celkem neodpočatá. Nebo spíše vůbec. Úplně neodpočatá. S Deanem jsem si celou noc povídala o jeho minulosti. Vyprávěl mi o vztazích v jeho rodině. O náladě mezi příbuznými. Pochopila jsem, že moc dobře vycházel se svými sourozenci Edwardem a Kirsten, přestože byli oba dva mladší než on. Dean vlastně vycházel se všemi dobře, kromě jeho sestřenky, se kterou si šli odmala po krku.

Pak jsem si zapnula mobil a šla na internet, abych našla ještě nějaké informace z jeho doby. Měla jsem takový dojem, že mi upadnou prsty z toho, jak jsem musela dokolečka ťukat na obrazovku. Dean mi hned popsal, jak dotykový telefon funguje a co v něm je. Jednou se šel podívat do obchodu s elektronikou a tam zrovna vysílali v televizích dokument o dotykáčích. Praskla by mi hlava, kdybych ho neumlčela polštářem.

Což způsobilo zahájení polštářové bitvy. Myslela jsem, že takovou stupidní hru nezná, ale ukázalo se, že ji zná až moc dobře. Já osobně jsem ji naposledy zažila, když jsem oslavila šestnácté narozeniny. Brandon tehdy prohlásil, že se moje sladké šestnáctiny musí pořádně oslavit. Omylem jsem dala Brandonovi pěstí do oka a on vyfasoval unikátní monokl. Od té doby se drží od polštářů dál, když jsem nablízku.

Alex vyrušilo ze spánku ječení a smání, takže mi vrazila do pokoje v košilce, županu a s klapkami na čele. Ihned začala šíleně ječet, když viděla, jak se polštář vznáší ve vzduchu a mlátí mě. Dean okamžitě pustil polštář a snažil se nehýbat, aby náhodou s něčím nepohnul. Alexin křik probudil i tátu, takže se v mém pokoji utvořila noční schůzka. Alex nedokázala najít slova, já jen krčila rameny. Táta nad tím mávl rukou a šel si zase lehnout.

Uf!

To už jsem byla vážně, ale vážně ospalá. Přinutila jsem Deana, aby mi znovu přehrál svoji smrt. Nechtěl, ale udělal to. Čím víckrát jsem to viděla, tím míň mě to děsilo, ale tím víc jsem ho litovala.

„Dobré ráno,” zamumlal Dean a prohrábl mi vlasy. Nesouhlasně jsem zamručela. Vstávat jsem ovšem musela.

Protáhla jsem se. Zívla. Promnula oči. Zamrkala. Rozhlédla se po místnosti. Na zemi ležel ještě jeden polštář, safírové závěsy roztažené. Na nočním stolku se válely papírky s údaji, které jsem v noci na internetu našla. Nebylo to nic, co už bych nevěděla, ale stejně jsem to napsala.

„Víš, že se mi vůbec nechce vztávat?” zamumlala jsem a vylezla z postele.

„Vím. A víš ty, že Vánoce už jsou za týden?” zeptal se Dean.

„Doprčič!”

Kapitola nudná. Já vím, já vím... Ale příště vám to vynahradím. Budou Vánoce a do příběhu se nám přimíchá další postava. Uvidítě. ;) Taky moc děkuji za komentáře. Lealel.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Lealel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mrtvá láska - 18. kapitola:

1. Eolis přispěvatel

28.05.2013 [13:14]

Neni vubec unavna Emoticon Byla zabavna. Obzvlast jsem se bavila pri te casti s polstarema Dalsi postava? Hmm... Tak sem zvedava kdo to bude... Uz se tesim na dalsi kapcu.