OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Léto, přátelství a jiné lásky 17. kapitola

25.06.2013 (10:00) • Eltherine • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 977×

Ian zaparkoval před nemocnicí a já vyletěla z auta jako raketa.

„Sakra, Nino, počkej!“ volal na mě Ian a já zpomalila.

Když mě dohnal, vešli jsme společně do té hrozné budovy.

Nenávidím nemocnice. Smrdí to tam doktořinou, desinfekcí a hlavně je tam všude krev.

„Matt Mercer! Kde leží?“ štěkla jsem na starou ženu, která seděla na sesterně.

„Slečno, uklidněte se,“ snažila se mě krotit, ale na to jsem neměla nervy.

„Tak kde je?“ skoro jsem to zakřičela.

„Nino, klid,“ pohladil mě Ian po rameni.

Sestra se podívala do počítače, chvilku v něm něco hledala a pak se na mě podívala a spustila: „Matt Mercer, páté poschodí, pokoj číslo 14. Ale nikdo k němu nesmí.“

Bylo mi jedno, že k němu nesmím, prostě musím vidět svého brášku.

Vyjeli jsme s Ianem výtahem do pátého patra a hledali pokoj číslo 14.

Netrvalo dlouho a my jsme stáli před Mattovým pokojem.

Otevřely se dveře a z nich vyšel vysoký blonďatý doktor.

„Vy jste Nina Mercer?“ zeptal se mě a já jen přikývla.

„K vašemu bratrovi zatím nemůžete,“ řekl a já na nesouhlas zakroutila hlavou.

„Já za ním ale musím!“ zvýšila jsem hlas.

„Váš bratr utrpěl vážná zranění. Má těžký otřes mozku, roztříštěný levý kotník, zlomenou pravou ruku a měl krvácení do pravé plíce, které jsme naštěstí zastavili. Pochopte, že za ním teď nemůžete,“ vysvětloval mi doktor a já se divila, že si to všechno tak pamatuje.

„Tak já tu počkám.“ Posadila jsem se na židli před Mattovým pokojem.

„Jak myslíte, ale myslím, že byste měla jít domů, a my vám zavoláme, kdyby se něco dělo,“ snažil se mě doktor přemluvit.

„Počkám,“ stála jsem si tvrdohlavě za svým. On jen přikývl a odešel.

„Nino, neměli bychom jet domů? Tady ničemu nepomůžeš.“ Ian se posadil vedle mě.

„Já tady zůstanu,“ procedila jsem naštvaně skrz zuby a po tváři mi steklo pár slzy, které jsem rychle setřela.

Kim:

Theresa se chce rozejít s Mattem? Nechápu!

Ze všeho jsem byla tak trochu mimo, a tak jsem Nině řekla, že se půjdu s Happy projít.

Pomalu jsem se procházela po okolí a Happy mi běhala okolo nohou.

Nevím, jak to, že se mi Matt začal líbit.

Vždycky jsem ho brala jako otravného bratra mé nejlepší kámošky.

Jenže on není tak špatný. Ten jeho úsměv a to, jak si ze všeho dělal legraci. Nebo jeho nenažranost.

Nad tím vším jsem se musela usmát.

Mé myšlenky ale přerušil můj zvonící telefon.

„Kim?“ Na druhém konci se ozvala ubrečená Nina.

„Co se děje?“ vyděsila jsem se.

„Matt je v nemocnici. S Ianem jsme na cestě tam.“ Nina se mi do telefonu rozbrečela.

„Bude to v pořádku, neboj. Já dorazím, jak jen to půjde,“ snažila jsem se ji uklidnit a ona mi to típla.

Do očí se mi nahrnuly slzy, ale musela jsem se uklidnit a před Ninou nedát nic znát.

Možná se to nezdá, ale Nina je hrozně citlivá, a jak ji znám, tak je teď určitě na dně.

Zavolala jsem k sobě Happy a vydaly jsme se k farmě, abych mohla co nejdřív vyrazit do nemocnice.

Matte, prosím, nenech nás tu!

Nina:

Nevím, jak dlouho jsem na té chodbě seděla, ale připadalo mi to jako věčnost, jako dlouhá nekonečná věčnost, ve které jsem bez bráchy.

„Nino?“ řekl někdo tiše a já odlepila svůj zrak od podlahy.

Stála přede mnou Kim a pokusila se o úsměv. Když ale uviděla moje rudé oči od pláče, jen mě obejmula.

„Bude to dobrý,“ pohladila mě po zádech a posadila se vedle mě.

A až v tu chvíli mi došlo, že tam už nesedí Ian.

„Kde je Ian?“ zeptala jsem se chraplavým hlasem, který jsem nepoznávala.

„Šel si pro něco k pití. Hned přijde.“ Znovu mě pohladila po zádech. „Celá se klepeš. Obleč si to,“ podala mi můj velký šedivý svetr. Rychle jsem si ho oblékla a hned mi bylo líp.

„Děkuju,“ pokusila jsem se o úsměv.

***

Oknem jsem viděla, že venku už je černočerná tma, a mně se zavíraly oči. Byla jsem tak strašně unavená.

„Nino, měli bychom se jet domů vyspat,“ mluvil na mě Ian, ale já ho ignorovala.

Od mého bráchy se ani nehnu.

Dokonce i Kim se mě snažila přemluvit, ale já si stála za svým.

Podívala jsem se na konec chodby a tam spatřila vysokou blondýnku, kterou jsem okamžitě poznala, byla to Theresa.

Naštvaně jsem se zvedla a šla jejím směrem.

Ian na mě hodil nechápavý pohled a Kim se podívala na dívku na konci chodby, kterou také hned poznala.

„Co ty tu děláš?“ vyštěkla jsem na Theresu.

„Přijela jsem za Mattem,“ řekla rozklepaným hlasem a já za sebou ucítila přítomnost Kim a Iana.

„Co si o sobě myslíš? Všechno je to tvoje vina. Kdybys mu nevolala. Za všechno můžeš ty!“ začala jsem na ni křičet a z očí se mi valily slzy.

„Nino, dost,“ slyšela jsem Kimin tichý hlas. Já jsem ji ale odstrčila a Therese vpálila facku.

„Proč? Jak jsi mu něco takového mohla udělat? On tě miloval.“ Nekontrolovatelně jsem se rozbrečela a sesunula se k zemi.

„Nino, já…“ začala Theresa, ale Kim ji nenechala domluvit.

„Jdi pryč,“ řekla klidným hlasem, který se jí lehce klepal.

Kim si klekla vedle mě a začala mě utěšovat.

„Jak to mohla udělat?“ podívala jsem se na Kim.

„Bude to dobrý.“ Kim mě pevně objala a já se trochu uklidnila.

Musím přiznat, že tahle kapitola se mi nepsala moc dobře. Zažila jsem taky jednu chvíli, kdy jsem nevěděla, co s mým bráchou je, a myslela jsem, že se zblázním. A to nebyl v nemocnici.

Doufám, že mi ke kapitole něco napíšete.

Autor: Eltherine (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Léto, přátelství a jiné lásky 17. kapitola: