Léto, přátelství a jiné lásky 16. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Dnes se dozvíte: Co se vlastně stalo? A co Niny rodiče, o kterých se nikdy nezmínila? Že by Ian Nině konečně vyznal svou lásku?

20.06.2013 (15:00) • Eltherine • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1006×

„Ano?“ zapomněla jsem se podívat, kdo mi volá.

„To jsem já, Ian. Hele, myslím, že byste měly přijít. Něco se stalo,“ řekl Ian do telefonu rozpačitým hlasem.

Ianovi jsem neodpověděla a rozhovor ukončila.

„Co se děje?“ zeptala se Kim.

„Nevím, musíme domů,“ řekla jsem suše a otočila se zpět k farmě.

Co když se Ianovi něco stalo? Je v pořádku?

Ne, to ne. Kdyby se mu něco stalo, tak mi přece nevolá.

Že by něco s Mattem? Ne, to ne. Ten teď určitě ještě snídá. Nenažranec!

Matt je moje všechno! Moje mamka zemřela při porodu, a táta? Žil s námi do mých deseti. Pak odjel pracovat do Evropy a už se o nás nezajímal. Starala se o nás babička a už odmala je právě Matt moje všechno.

Tak že by něco s babičkou? Sakra, sakra, sakra!

V hlavě se mi honilo tolik hororových scénářů, až se mi z toho motala hlava.

***

„Tak co stalo?“ vpadla jsem do domu a zakřičela.

„Nic hroznýho, Nino. Neboj. Já jen, že bys asi měla vědět, že Matt odjel,“ uklidňoval mě Ian.

„Odjel? Jak jako odjel? Vždyť ráno nic neříkal? Muselo se něco stát,“ přemýšlela jsem na hlas.

„Taky stalo. Volala mu Theresa, že se s ním rozchází. A on řekl, že za ní musí jet,“ vysvětlil mi Ian a já se konečně trochu uklidnila. Byl v pořádku, to je hlavní.

Až teď jsem se podívala na Kim, která stála vedle mě a byla z toho všeho pořádně mimo.

„Doufám, že jsem tě nějak nevylekal,“ řekl po chvilce ticha Ian a já ho probodla pohledem.

„Až na to, že jsem málem umřela strachy, ani ne,“ řekla jsem nepříjemně.

On si ze mě ale nic nedělal. Usmál se, dal mi pusu na čelo a odešel.

***

„Co si o tom myslíš?“ zeptala jsem se Kim, když jsme si v kuchyni dělaly kávu.

„Co?“ probudila se Kim ze svého zamyšlení. Vůbec mě neposlouchala!

Zakroutila očima, zalila nám kávu vodou a nesla ji ven.

Venku jsme si sedly na houpačku a tiše upíjely kávu.

„Kim?“ zašeptala jsem.

„Ano?“ podívala se na mě těma svýma velkýma očima.

„Co si o tom myslíš? Proč by se Theresa s Mattem tak najednou rozešla?“ zeptala jsem se.

A abych řekla pravdu, byla jsem na Theresu naštvaná.

Brácha s ní byl šťastný a ona ho najednou jen tak odkopne?

„Nino, já nevím. Uvidíme, až se ti Matt ozve.“ Kim zachovala chladnou hlavu a povzbudivě se na mě usmála, i když na ní bylo vidět, že ji to taky štve.

***

Seděli jsme všichni v obýváku.

Já seděla zachumlaná do deky na Ianovi.

Na gauči se rozvalovala Kim a dokonce tam s námi seděl i Steven.

Společně jsem se dívali na Ladíme! A já utoho chytala nekontrolovatelné záchvaty smíchu.

Při jedné z posledních písniček mi začal zvonit mobil.

Naštvaně jsem se zvedla a pomalu šla do kuchyně, kde jsem mobil měla.

Došla jsem tam a koukla na mobil. Pět zmeškaných hovorů od neznámého čísla.

Mávla jsem nad tím rukou.

Jestli to je něco důležitého, zavolají znovu.

***

Kim šla s Happy na procházku a Steven odešel.

My jsme s Ianem leželi u mě v posteli a povídali si.

„Víš, Nino, já tě asi milu….“ Už jsem se těšila, že řekne to nádherné slovo: MILUJI TĚ. V tu chvíli mi ale začal zvonit telefon.

Naštvaně jsem se převalila a nahmatala na nočním stolku mobil.

„Prosím?“ řekla jsem zdvořile.

„Je u telefonu Nina Mercer?“ ozval se na druhé straně ženský hlas a já vyskočila na nohy ze své postele.

„Ano, kdo volá?“ začala jsem nervózně pochodovat po pokoji.

Nemám ráda, když nevím, s kým mám tu čest.

„Je váš bratr Matt Mercer?“ ozval se znovu ženský hlas.

To už jsem ale vážně myslela, že nervozitou umřu.

„Co se děje?“

„Před pár hodinami k nám přivezli vašeho bratra. Snažili jsme se vám dovolat, ale vy jste to nebrala. Jsem zdravotní sestra z nemocnice v Roswoodu…“ Dál jsem už nevnímala.

„Co je s bráchou?“ do očí se mi draly slzy.

„Jak říkám, před pár hodinami ho k nám přivezli. Měl těžkou autonehodu. Než ztratil vědomí, přál si, abychom vám zavolali. Myslím, že byste měla přijet,“ vysvětlila mi.

„Sa-samozřejmě,“ vykoktala jsem ze sebe a hovor ukončila.

Mobil mi vypadl z ruky a moje nohy vypověděly službu.

Sesunula jsem se k zemi a z očí mi padaly vodopády slz. Než ztratil vědomí?

„Co se stalo?“ v sekundě u mě seděl Ian.

„M-matt,“ vykoktala jsem přes vzlyky.

„Co je s ním?“ Ian mě obejmul okolo ramen a snažil se mě uklidnit.

„Já- já o něj ne- nechci přijít.“ Doufala jsem, že mi Ian rozumí.

„O nikoho nepřijdeš. Co se stalo?“

„Musíme jet do nemocnice.“ Když se dlouho nic nedělo, naštvaně jsem se zvedla.

„HNED!“

***

Nasedla jsem za volant a chtěla strčit klíč do zapalování.