Léto, přátelství a jiné lásky 10. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Tak, a jsme u desáté kapitoly. Wow, nikdy bych neřekla, že toho tolik napíšu. V této kapitole nás čeká zklamaná Nina, zamilovaná Kim a na konci malé překvapení pro Ninu.

22.05.2013 (14:00) • Eltherine • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1040×

Nina:

Tak, a odeslat.

A konečně klid, odeslala jsem mou recenzi a koukla se na hodiny.

Čtyři hodiny? Už?

Rychle jsem vyskočila z křesla a vyšla na zahradu.

Kim nikde nebyla, asi byla někde s Tobym.

Sedla jsem si na schody a zhluboka se nadýchla toho čerstvého vzduchu, který mi v NY chyběl. Uslyšela jsem kroky, ale neřešila jsem to a užívala si to ticho.

„Můžu?“ zeptal se tiše Ian a ukázal na místo vedle mě.

Nic jsem neřekla a jen přikývla. Ian se usmál a posadil se vedle mě.

„Máš to tu ráda, viď?“ zeptal se po chvilce ticha.

„Miluju to tu!“ Vtom mi zazvonil mobil. „Promiň, to musím vzít.“ Volal mi šéf, a tak jsem to rychle zvedla. „Dobrý d…“ začala jsem mile, ale on mě ani nenechal domluvit.

„Dobrý? Nic není dobré! Ta vaše recenze se nedá číst. Co si o sobě myslíte? Že si vezmete skoro dva měsíce volno, a když už po vás něco chci, tak to takhle zmrvíte? Nino, myslel jsem si, že jste skvělá novinářka, ale asi jsem se zmýlil. Máte padáka. Pošlu vám vše maile,“ vybalil na mě a típnul mi to.

Po tvářích se mi koulely slzy.

Má vysněná práce je najednou pryč.

Práci, kterou jsem tak milovala, jsem teď ztratila. A to vlastní chybou, protože jsem tu recenzi odflákla.

Jsem taková kráva!

„Děje se něco?“ Úplně jsem zapomněla na Iana, který seděl vedle mě.

Rychle jsem si utřela slzy. „Jo, v pohodě.“

Nesnáším svůj pláč!!!

Brečím nahlas, a když se hodně rozbrečím, můj pláč se mění v hysterický.

„Já- já půjdu dovnitř.“ Napovrch se zase draly slzy a já raději rychle vyskočila.

„Co se stalo?“ naléhal Ian a já už to nevydržela.

Objala jsem ho a začala mu brečet do trička.

Kim:

Když jsem si uvědomila, co jsem udělala, taky jsem na něj vykulila oči.

„Co to bylo?“ řekli jsme oba najednou.

„Já se mám ptát, ne ty,“ řekl podrážděně.

„Já jsem stejně překvapená jako ty,“ odsekla jsem nepříjemně.

„To ty jsi mi dala pusu,“ vybafl na mě.

„Ale já nechtěla. Teda vlastně chtěla, ale nechtěla, protože jsem chtěla, abys mi dal pusu ty, ale tys mi ji nedal. Což chápu, a tak jsem ti prostě dala pusu.“ Mlela jsem páté přes deváté a doufala, že z toho něco pochopí.

A zdá se, že ano, protože se nahnul a dal mi pusu. „Promiň.“

Awww, on je tak sladký!

Nina:

Znovu mi začal zvonit telefon a já se musela odtrhnout od Iana.

„Prosím?“ řekla jsem uplakaně.

„Ahoj, zlatíčko. Ty brečíš?“ Moje milovaná starostlivá babička.

„Ne, ne. To se ti zdá. Mám rýmu z alergie.“ Utřela jsem si slzy a podívala se na Iana.

„Rýmu? Vážně?“ ptal se tiše a povytáhl obočí.

„A co jsi potřebovala, babi?“ začala jsem se znovu věnovat babičce.

„Jen abys na mě dnes nečekala. Přijedu až zítra, přespím o jedné známé ve městě. Řekni Ianovi, ať se o vše postará.“

„Dobře, babi. Tak ahoj zítra.“ Smutně jsem se rozloučila a hovor ukončila. „Babča dnes nepřijede. Máš se o vše postarat,“ otočila jsem se na Iana a ten jen přikývnul.

„Nechceš mi říct, co se stalo?“ znovu začal naléhat a já se rozbrečela.

Ta práce pro mě byla všechno. Milovala jsem ji, byla to milovaná část mého života.

„Vyhodili mě z práce,“ konečně jsem odpověděla na jeho otázku.

Řekla jsem to tak tiše, že jsem si myslela, že mě neslyšel, ale slyšel.

„A já se bál, že někdo umřel,“ zasmál se a já mu bouchla do pevného hrudníku.

I přesto jsem se musela trochu zasmát.

***

Zatímco se Ian šel postarat o všechna zvířata atd., já jsem si lehla do houpací sítě na zahradě a pomalu vstřebávala tu novinku, že jsem bez práce.

Trvalo hrozně dlouho, než jsem našla svou vysněnou milovanou práci.

Byla vlastně to jediné, na co jsem byla ve svém životě pyšná, a teď nemám nic.

Zhluboka jsem se nadechla a zahnala všechny zlé myšlenky.

Musím myslet dopředu. Najít novou práci a začít nový život.

Teď mám ještě skoro měsíc a půl na to, abych si všechno promyslela.

***

Hodila jsem si přes své modré letní šaty svetr, aby mi nebyla zima, a vyšla jsem zase na zahradu.

Sedla jsem si do velkého křesla na verandě a hladila Happy, která ležela vedle mě.

„Proč tu sedíš tak sama?“ ozvalo se ze tmy, já nadskočila a Happy se otráveně odplížila pryč.

„Relaxuju,“ usmála jsem se na muže, který mi vždycky dokázal vykouzlit úsměv na tváři.

Mám strach, že jsem se zamilovala.

„Můžu se přidat?“ zeptal se Ian, ale ani nečekal na mou odpověď a posadil se vedle mě.

„Nevšimla jsem si toho, že bych ti řekla ano,“ povytáhla jsem na něj obočí.

„Vím, že po mně toužíš, takže jsi to určitě chtěla říct,“ prohlásil suverénně.

„Si věříš,“ zabrblala jsem se potichu. Ian se na mě tázavě otočil. „Ale nic, říkám, že máš pravdu. Jako vždycky,“ řekla jsem ironicky a pak se podívala na mobil.

Bylo už deset večer a Kim nikde, a tak jsem vytočila její číslo.

„Tůůů, tůůůů.“ Jednou, dvakrát, třikrát, čtyřikrát… a pořád nic. Sakra, zvedni to.

„Ano?“ konečně jsem uslyšela hlas mé kamarádky.

„Kde jsi? Mám strach!“ vynadala jsem jí.

„Víš, no, já dnes přespím u Tobyho,“ oznámila mi jenom a náš hovor ukončila.

„Hádám, že tu dnes budu sama,“ řekla jsem si pro sebe.

„Já tu s tebou klidně zůstanu, aby ses tu sama nebála,“ nabídnul se sebevědomě Ian.

„Já nejsem žádnej strašpytel,“ zalhala jsem.

„Jistě, proto když něco uslyšíš a jsi sama, hned začneš utíkat.“ Vykulila jsem oči! On mě někdy viděl?

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Eltherine (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování