OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Krvavá růže - 3. kapitola



Krvavá růže - 3. kapitolaTen kdo má rád Lilith a její "koníček", tak tahle kapitola mu prostě nesmí uniknout.
Kapitola je velice důležitá k ději. Chci dokázat, že i Lilith je pouhý člověk a i ona o sobě pochybuje a snad budu mít i více možností ji ukázat v tom "lepším" světle.

Hajzl


Tentokrát měla chuť na projížďku městem. Město jako celek milovala, ráda sledovala okolí, ty marné snahy lidí zaměstnat nějak čas do své smrti. Ovšem nejraději měla stinné uličky, ty které osvětlovala jen jedna lampa tak, že mohla téměř vidět před sebe. Tam si nejlépe hledala své oběti, ty bezbranné a nevinné dívky, které jí vždycky tak bezhlavě důvěřovaly. I když někdy posílala Cedricka, měla raději, když si mohla „zalovit sama. Vybrat si tu správnou osobu, dle svých představ a choutek.

Na konci jedné temné uličky zahlédla krčící se děvče a nad ní stál mohutný chlap. Možná, že si sama libovala v zabíjení, ale nic ji nedokázalo víc vytočit, než když se snažil chlap jako hora znásilnit mladé děvče, kterému sotva bylo patnáct. Pomalu se k nim přibližovat a s každou sekundou se jí zrychloval tep. Už dlouho si netroufla na někoho takového a určitě musel i dobře chutnat. Prohlédla si jeho dobře stavěné tělo a mlsně si oblízla rty.

Byla už téměř za ním, když nechtěně škobrtla o kamínek. Chlápek se otočil a zařval do tmy: „Kdo tam je?“

Lilith se jen uchechtla a dál pokračovala, dokud nestála pod lampou. Když na ni chlápek pohlédl, laškovně se usmála, ale pak její obličej ztvrdl, když pohlédla na to děvče.

„Dej jí pokoj!“ zakřičela na něj.

„A když ne?“ zkoušel její trpělivost, nesnášela, když si s ní někdo zahrával.

„Zabiju tě,“ řekla pevným hlasem.

„Tak si to můžeš zkusit, ale nejdřív si pohraju tady s maličkou,“ oplzle se na ni podíval a pak se otočil zpátky k dívce, která vyděšeně těkala očima z Lilith na chlápka.

„Řekla jsem, že jí máš dát pokoj!“ Zaútočila na něj.

„Jak chceš, tak si nejdřív pohraju s tebou a pak si dám jako dezert ji.“

„Uvidíme, kdo tady bude dezert,“ ušklíbla se a hbitě uskočila před jeho mohutnými pažemi. Obratně pod ním proklouzla a sevřela mu paže za zády, proti tomuto chmatu neměl sílu ani ten nejsilnější muž na světě. Lehce mu protočila paži a chlápek začal řvát bolestí.

„Líbí se ti to? Chceš ještě?“ ptala se ho laškovně a zkousla mu lalůček. Cedrika bodlo u srdce, když to viděl, svou paní, svou bývalou spolužačku nadevše miloval a byl schopný pro ni i zabíjet a krýt její tajemství až do své smrti. Už dávno chtěl zasáhnout, ale Lilith mu poručila, aby zůstal v úkrytu, kdyby bylo nejhůř, tak by ho zavolala.

Ještě více tomu chlápkovi protočila paží, až mu v ní hlasitě křuplo, zřejmě mu něco zlomila. Chlap zaječel, dívka vykřikla a vyděšeně se ještě víc přitiskla ke zdi. Až teď si Lilith konečně uvědomila, že tam ještě stále je.

„Běž! No tak vypadni!“ zakřičela na ni, když se k ničemu neměla.

„Okamžitě vypadni, nebo dopadneš ještě hůř než on!“ Dívka se rychle zvedla a běžela, jak nejvíc mohla. Jen dala znamení Cedrikovi znamení, ať ji nechá projít. Příčilo se jí provádět své praktiky na takových malých dívkách, jako byla právě tato, ale musela ji nějak vystrašit. Dnes měla chuť na velkého a šťavnatého muže, který se ještě stále snažil zmítat v jejích pažích, avšak marně. Cedrick se vydal Lilith na pomoc, bylo vidět, že už jí docházejí síly a ona potřebuje se připravit na hodování.

„Co ten tu sakra dělá?!“ zachraptěl z posledních sil chlap.

„Jsem tu proto, abych tě naložil do auta.“ Zvedl ruku a udeřil jej lahví do hlavy. Lilith ho pustila a chlápek se svezl na zem, ještě než se propadl do tmy, viděl, jak se jej snažil Cedrik strčit do pytle.

Když se probral, byl nahý a uvázaný na jakémsi přístroji. Z poza rohu vyšla Lilith ve svém typickém černém koženém oblečku a nožem v ruce, ovšem na stolku u něj jich leželo mnohem víc a každý byl jiný.

„Co ode mě chceš?“

„Trochu uspokojení a pak tvé šťavnaté masíčko,“ oblízla si rty a pak si je zkousla nad představou té chuti.

„Co jsi, sakra, zač?!“ vyděšeně vykřikl.

„Tvoje nejhorší noční můra,“ zašeptala mu do ucha, a aniž by něco tušil, ho řízla. Z hrdla chlápka se ozval bolestný sten. Lilith se hned k ráně sehnula, aby žádná kapka nepřišla nazmar. Chutnal výtečně, užívala si tu železitou chuť a pila, dokud z rány tekl ještě dostatek krve. Jedna kapka se jí nezbedně kutálela po bradě a pak si našla cestu mezi její prsa, kde se vsákla do trika.

„Mám pro tebe jedno překvapení, ale nejdřív mi musíš říct, co jsi chtěl udělat té malé holce.“ Pohladila jej po tváři a pak mu zaryla nehty do krku. Smyslně si olízla nehty od jeho krve.

„Mluv!“ uslyšel za sebou a pak se bič s prásknutím dotknut jeho zad. Bolestně vykřikl.

„Mluv!“ Uchopila jeho tvář a podívala se mu do očí. Chlápek ze strachu začal mluvit, stejně mu to bylo marné. Co se jednou dostalo do Lilithina domu, nemělo šanci přežít, ani peklo nebylo tak strašné, jako sklepení jejího domu.

„Ch… chtěl jsem… si s ní… užít,“ koktal.

„Ale no ták, leze to z tebe jako z chlupaté deky. Víš co? Řekni to támhle Cedrikovi, jako muž muži, já si zatím připravím to překvapení,“ mrkla na něj a měla sek odchodu.

„Kam-m to jdeš?“

„Neboj, jeho se bát nemusíš, za to mě jo,“ nevinně se usmála a zmizela za dveřmi. Chlápek se vyděšeně podíval na Cedrika.

„Věř, že když nebudeš mluvit, bude to ještě horší – možná.“

„Vždyť už jsem to řekl…“

„Ona to chce podrobně, do nejmenšího detailu.“

„Va-vážně?“

„No, samozřejmě. Jak jinak by mohla rozhodnout, co s tebou?“

„Tak-tak dobře, ale přimluvíš se za mě, že jo?“

„Já jsem jenom sluha, to já musím poslouchat ji. Je jen na ní, co s tebou udělá,“ řekl mu pravdu.

„Ale teď by ses měl dát do vyprávění, protože když přijde a já jí nic neřeknu…“ odmlčel se, aby si mohl představit, co s ním asi udělá.

„Už-už to bude.“ Začal Cedrikovi vyprávět všechny své choutky, až se Cedrikovi dělalo špatně, on nebyl takový jako Lilith, nedíval se na její představení, jen uklízel po činu. On sám měl teď největší chuť toho chlápka roztrhat na kusy a pak ho poslat jeho příbuzným. Lilith si dávala opravdu na čas, aby se vyzpovídal ze všeho i svých minulých činů. Byla zpátky už dávno, ale nemohla si nechat jeho vystrašené povídání o jeho činech.

Mezitím si v ruce pohrávala s baseballovou pálkou. Ten si užije to, co náleží všem takovým. Zlehka stiskla kliku a dveře se s obrovským kvílením otevřely.

„Tak už jste skončili?“ zeptala se sladce Lillith.

„Myslím, že už toho mám dost,“ odplivl si znechuceně Cedrik a pomalu mířil k Lilith.

„Kdy jsi měla v plánu přijít?!“ obořil se nejdřív na ni. Lilith se na něj zamračila.

„Je to zrůda, dej mu to, co si zaslouží. Ať ví, že jeho činy byly ohavné a trestuhodné,“ naklonil se k ní, pak odešel a zamkl.

„Dělal jsi strašně špatné věci a měl bys za to být potrestán.“ Začala si baseballovou tyč přehazovat z ruky do ruky.

„Co máš v plánu?!“ vyvalil oči. Uvolnila trochu šrouby, aby se mohl dostat do takové pozice, kterou potřebovala. Obešla jej, aby k němu stála čelem.

„Předkloň se,“ poručila mu.

„A-ale ono to-to nejde,“ bránil se.

„Ale jde. Předkloň se!“ Tentokrát zvýšila hlas. Když se k tomu neměl, udeřila jej do břicha, předklonil se.

„Já říkala, že to jde. A teď tak zůstaň.“ Obešla jej, baseballovou tyč chytla za opačný konec a násilně mu s ní vyplnila prostor mezi dvěmi polovičkami jeho pozadí. I přes zoufalý nářek násilníka, Lilith pokračovala. Ukájela se v jeho bolesti a neutichajícím křiku. Byla v extázi a nic ji nemohlo zabránit v tom, aby pokračovala. Za stolku brala pořád nové a nové nástroje, kterými činila tomu násilníkovi neskutečná muka. Užívala si to a nenechala ani jednu kapičku jeho krve nazmar. Potřebovala ji. Potřebovala spoustu krve, mladé krve, aby mohla provést rituál.

Chlápek už chroptěl z posledních sil, ale Lilith to i tak nezastavilo. Neměla pořád dost. Měl méně krve, než počítala. Byl statný a mladý a přesto měl krve tak málo. Mrzelo ji, že moc dlouho nevydržel, chtěla si s ním pořádně pohrát, ale on sotva v polovině jejího běsnění už jen bezmocně chroptěl. Rozhodla se to dokončit, jelikož nechtěla riskovat to, že by se nedožil jejího velkého finále.

Zvedla mu hlavu tak, aby se jí díval do očí. Usmívala se na něj, to on měl oči plné úlevy. Těšilo ji, že jsi myslel, že dílo bylo dokonáno, ale opak byl pravdou. Lilithino velké finále jej ještě teprve čekalo. Položila mu dlaň na hruď, přesně tam, kde mu bilo srdce. Zaposlouchala se do něj.

„To tvoje prohnilé srdce buší tak klidně. Měla bych ti ho vyrvat z těla a nechat sežrat psům,“ usmála se na něj. V násilníkových očích byl vidět neuvěřitelný strach a překvapení. Možná, že za tu dobu, co si s ním Lilith „hrála“, si na ni udělal jistý názor, ale nemohl uvěřit, že by byla schopna i toho.

„Čemu se to divíš? Vždyť jsi zrůda, nic jiného si nezasloužíš.“

„Ty jsi ještě... větší... zrůda,“ sesbíral posledních pár sil, aby ta slova ze sebe dostal.

„To není pravda! Já tuhle zemi čistím od zrůd jako jsi ty! Všechny ty prostitutky, milenky, vražedkyně, násilníky, podvodníky, které jsem zabila, jen hyzdili tenhle svět a já mu od nich pomohla! V životě bych nestáhla ruku na nevinného člověka! Každá má 'oběť' nebyla zase až tak nevinná, jak všechny noviny psaly. Možná, že pro ostatní měli báječný život bez jediné chyby, ale já viděla pod povrch, všechnu tu špínu, kterou v sobě měli!“ Zadýchala se, ještě nikdy se před nikým neospravedlňovala za své činy, tohle byl první člověk, který slyšel její obhajobu.

„Ale tohle... všechno... nemění fakt, že jsi stejná... jako ti, které jsi... zabila,“ začal se chechtat.

„Mlč!“ křikla na něj. On však neuposlechl a smál se dál. Lilith to neuvěřitelně vytáčelo. Vzala do ruky hasák a vší silou násilníka udeřila do hlavy. Ozvalo se podezřelé křupnutí a Lilith už tušila, že pokračovaní v „hrátkách“ by nemělo žádný smysl.

„Já ti říkala, abys mlčel, ale tys prostě nemohl zavřít tu svoji držku. A jen tak mimochodem, já nejsem stejná jako ty. Možná jsem krutá, odporná a kdoví, co všechno, ale nikdy v životě bych nestáhla ruku na dítě!“ Nemusela to říkat, ale cítila potřebu mu to říct.

Cedrik stál za dveřmi a vše slyšel. Ještě nikdy neslyšel, aby se Lilith obhajovala před svou obětí. Nemohl se zbavit myšlenky na to, že o sobě a svých činech Lilith pochybuje. Cedrik si stál za tím, že to, co dělá, je správné. Nikdy nezabíjela nevinné lidi a vždy si ověřovala, jestli jsou opravdu, tak zkažení, jak tvrdili lidé a tisk. Lilith byla stvůra, ale zdaleka ne tak odporná, jako ti, které zabíjela ona.

Otevřela dveře, nepřekvapilo ji to, že Cedrik stál za dveřmi a dokonce jej ani nepotrestala za to, že na ni předtím křičel. Byla zaměstnána svými vlastními myšlenkami. Ten chlápek jí vsadil brouka do hlavy a doopravdy začala o sobě pochybovat.

„Postarej se o něj!“ houkla na Cedrika.

„A nezapomeň... na růži.“


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Krvavá růže - 3. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!