OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Krvavá růže - 2. kapitola

07.12.2011 (14:00) • Lussy • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1164×

Jen co Tirallo zabouchl dveře, oddychla si. Neměla na něj náladu, potřebovala se posilnit, byla až příliš slabá – to vše dokazovaly její ruce, samá kost a kůže. Lilith už dávno krev fascinovala, ale až teprve v pubertě jí začala být posedlá. Pohled na stékající krev v ní vyvolával jí neznámé pocity, ale líbily se jí.

Vytáhla z kapsy zapalovač, začala si s ním hrát. Střídavě zapalovala a sfoukávala oheň. Měla málo času, ale potřebovala nabrat síly na svou další oběť, měla v plánu si s ní pohrát, ale v takovém stavu by si spíše vedle ní lehla. Pohled do ohně ji vždy uklidňoval, ale teď v ní spíš probudil staré vzpomínky, na svou rodinu.

Odfrkla si, nikdy neměla rodinu. Její matka byla jen pouhopouhá alkoholička, která se nakonec ufetovala a její papínek byl pedofil. Styděla se za ně, i když ona sama taky měla nějakou „úchylku“...

Její matka dlouho nemohla mít děti a tak si jednou adoptovali malou Camillu, jako naschvál se jim rok poté narodila Lilith. Byly to velké kamarádky. Hrály si spolu, měly se rády.

Seděly na houpačkách a houpaly se. Radostně vykřikovaly a soutěžily, která se vyhoupne výš, poté skákaly do dálky, takhle zabily celý den.

Při té vzpomínce se usmála a posunula se dál. Byly spolu dlouho, od samotného narození až po střední.

Písemka z matematiky, neustále se smály, učitel je několikrát napomínal, ale ony si neustále radily, tedy spíše Lilith Camille.

Nechtěla si to přiznat, ale žárlila na ni. Ona byla největší oblíbenkyně rodičů, ona měla kolem sebe spoustu kluků a taky holek. Vždy byla ta nevinná, sladká blondýnka, za to Lilith se každý vyhýbal. Možná už tehdy z ní vyzařovalo něco, co lidi odpuzovalo a jen ti nejodvážnější se k ní přiblížili.

Snažila se, si na Camillu nechat jen ty dobré vzpomínky, ale najednou ten pytel praskl a ona viděla před očima tu hrůzu.

Spaly spolu v jedné posteli. Lilith ucítila, že se Camilla zvedla a odešla. Myslela si, že se šla jen napít, ale už dlouhou dobu se nevracela a tak vstala. V obyváku ji čekalo nemilé překvapení, olizovala se tam s jejím otcem. Sedmnáctiletá holka a čtyřicetiletý muž, bylo jí z toho zle. Rychle utekla do pokoje a brečela. I přes své vzlyky slyšela ty odporné zvuky. Když už se zdálo, že bylo po všem, zahlédla svou Černou knihu, jedině k ní se mohla obrátit. 

Po tváři se jí kutálela slza, jak ty dva nenáviděla. Snažila se na tu „věc“ už dávno zapomenout, myslela si, že už zapomněla, ale ta vzpomínka tam stále byla, zakořeněná v hloubi duše.

Když další den spolu „spaly“ Lilith si četla ve své Černé knize.

„Co to je?“ vyptávala se Camilla, ale Lilith jen přitiskla knihu k sobě a odsunula se dál od Camilly. 

„Na tak, dej mi to!“ Natáhla se Camilla po knize a vyrazila ji z Lilithiných rukou. Rychle po ní chmátla a začala číst: „Kniha krvavých rituálů,“ smála se. Začala si číst přípravu a důležtá upozornění.

„Tak co kdybychom jeden zkusily?“ navrhla Camilla.

„Jasně a hned ten, jak nejkrvavěji zabít svou nejlepší kamarádku!“ vykřikla Lilith a ohnala se po Camille připraveným nožem. Spadla na postel, toho Lilith využila a sedla si na ni. Začala do ní zběsile bodat.

„Ty jedna děvko! Teď už máš v sobě tolik dír, že už ho do tebe můžou strkat všichni najednou z tohohle zasranýho města!“ smála se a nepřestávala do ní bodat.

Hluk probudil Lilithina spícího otce, který vrthl do pokoje

„Lilith, co to děláš?!“ zhrozil se a snažil se Lilith od těla Camilly odvléct. Povedlo se mu to a pokoušel se Camillu zachránit, jenže Lilith byla mnohem pohotovější. Jediným sekem svým ostým nožem prořízla svému otci hrdlo. Svezl se k zemi a chraptěl, z jeho krku stříkala krev. Lilith už se neslažila potlačovat smích.

Najednou se začala Camilla dávit svou vlastní krví. Ještě žila.

„Tak ty mrcho, tobě to ještě nestačilo? Zajímalo by mě, jestli jsi měla takovou výdrž i s mým nadrženým otcem.“ Pomalu se k ní přibližovala a znovu ji uvěznila pod sebou.

„Teď za všechno zaplatíš! Zničila si mi rodinu!“ vykřikla a zabodla do ní nůž, zasekl se v žebru. Lilith jím začala protáčet a Camilla začala bolestí sípat. Netrvalo dlouho a Camilla propadla do tmy, to Lilith štvalo, neužila si s ní tolik srandy, kolik chtěla.

Její opilá matka se doplazila ke dveřím Lilithina pokoje, nakoukla dovnitř a pokračovala v cestě dál.

Lilith se uchechtla. Její matka, totální alkoholická troska, se ani nepozastavila nad smrtí svého manžela a své adoptivní dcery. Lilith jí neměla nikdy v plánu zabít i jí zničili ti dva její život, ale ona se zabila sama. Umřela na otravu alkoholem.

Lilith věděla, že byla úplně na dně, přesto měla v jejím srdci, už tak přeplněném nenávistí ke všemu a všem, místo.

Následující dny chodila normálně do školy, ostatním tvrdila, že je Camilla nemocná. Jediný Cedrik, jí nedal klid. Neustále za ní chodil, tak trochu ho fascinovala, její úhlově černé vlasy, podtrhovaly tu temnotu v jejích očích. Táhlo ho to za ní.

Jednou ji sledoval až k ní domů. Dveře byly otevřené a z nich vycházel zvláštní puch. Sebral veškerou odvahu, kterou měl a vešel do dveří. Na stole stály nádoby s tmavě červenou tekutinou připomínající krev, všude se táhl závan hniloby, až se zvedal žaludek.

Pokračoval v cestě dál a na koberci se linuly zaschlé skvrny od té tekutiny ve sklenicích. Když vyšel do patra, všechny pokoje byly otevřené a tak vešel hned do toho prvního. To co uviděl, mu postavilo všechny chlupy na těle. Lilith se piplala v těle své mrtvé sestry.

„Lilith?“ opatrně se zeptal a vykročil směrem k ní. Zatím si ho nevšímala. Opravdu pomalu položil ruku na Lilithino rameno. Trhla sebou. Ten předešlý pohled byl před tím ještě mírný. Ládovala se vnitřnostmi své sestry, po tváři jí stékala krev a měla děsivý pohled, ze kterého až mrazilo. Rychle od ní odskočil.

„Jestli jen cekneš, tak skončíš, jako oni!“ Otřela si ústa a vyskočila na nohy s dalším ostrým nožem v ruce. Cedrik na ni vyděšeně zíral, přesto neztrácela svůj „půvab“.

„Nic neřeknu.“ Selhal mu hlas a přeskočil. Zvedl ruce v obranném gestu. Lilith na něj upřela svůj pohled a přiblížila se k němu.

„Dobře, tak mi to pomoz odnést do postele,“ zavelela. Bez dalších řečí vzal Camillu za ruce a Lilith jí vzala za nohy. Přenesli ji do postele a Lilith ji naaranžovala podle svých představ. Otce nechala ležet na zemi a odešla do dalšího pokoje. Cedrik šel za ní. Na pohovce ležela její mrtvá matka a Lilith u ní klečela.

„Je mi to tak líto, musím to udělat,“ vzlykala. Nůž dala do ruky své matky a bodla se do břicha.

„Blázníš, chceš se zabít?!“ vykřikl na Lilith.

 „Musíš do nemocnice!“ pokračoval dál.

 „Nejdřív to ale dokončím.“ Odstrčila ho a odbelhala pryč. Rychle se rozběhl za ní. Mířila do přízemí, do kuchyně. Pustila plyn na plno a rychle belhala ke dveřím. Cedrik se na to nemohl dál dívat, popadl ji do náručí a rychle s ní vyběhl ven.

„Počkej moje sklenice!“ křičela.

„Vrátím se pro ně,“ slíbil a tak taky udělal. Lilith posadil na jeden velký kámen a rychle zaběhl pro všechny nádoby, teď už určitě věděl, že to byla krev.

„Rychle je seber a zakopeme je na jednom místě, ukážu ti ho,“ pobízela Cedrika.

„Nejdřív musíš do nemocnice,“ stál si za svým.

„Ne, nejdřív to zapálím, pak odneseme ty sklenice a potom klidně půjdu do té tvojí nemocnice, platí?“ Jen přikývl. Lilith vytáhla z kapsy zapalovač, jedním pohybem jej zapálila a vhodila do domu. Ozvala se příšerná rána. Museli odtud pryč.

Vydali se směrem ke hřbitovu, tam pod stromem Cedrik  zakopal nádoby s krví a rychle s Lilith běžel do nedaleké nemocnice.

„Našel jsem ji ležet u hřbitova. Strašně krvácí, rychle!“ křičel, když už byl uvnitř.

Cedrik, jak obětavý tehdy byl. Lilith se znovu usmála, trvalo několik týdnů, než se jí rána zahojila, přejela si po ní prsty. Po svých rodičích zdědila majlant, koupila si dům a Cedrikovi náležitě zaplatila, ale ne penězi. Byl to její jediný muž v životě, i krátce poté spolu měli aférku, ale Lilith ho raději zaměstnala jako svého „uklízeče“.

„Paní, je čas.“ Vešel do pokoje Cedrik. Zvedla oči od plamene a podívala se na něj, v očích jí plápolaly plameny.

„Zase jste vzpomínala?“ Lilith jen nakrčila nos.

„Jdeme!“ zavelela.

→

Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Krvavá růže - 2. kapitola: