Impossible Little Things 3 • OurStories.cz ~ naše povídky

Omlouvám se, že jsou to většinou krátké kapitoly... Snažit se skrýt a nevědět, to je to, co chci zažít? Co já vím. Ale chci patřit do jejich party, to je mi jasný... Přeji příjemné počtení :D

14.02.2013 (07:00) • JanieHutcherson • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1102×

3. kapitola

Proč jsem na něj vyplázla ten jazyk? Vždyť je ani neznám. Udělala jsem to na naprosto neznámého kluka. Když jsme prošli mezi malým lesíkem, který skrýval tři osamocené chatky, otočila jsem se.

„Díky," vzala jsem si svůj kufr od, počkejte, jo, Liama a znovu se vydala po schodech. Mám toho plný kecky. Zastavila jsem kufr. Chvíli tu musíš stát, než se otočíš a podíváš se, jestli tam ještě stále stojí. Tak teď. Ne. Moment... teď.

Samozřejmě, že tady stojí. Jak jinak. Zvedla jsem před sebe prst.

„Moment," spíš jsem to zašeptala, ale tak snad to pochopí. Otevřela jsem dveře. Vsunula dovnitř kufr a hodila tam i tašku. Pak jsem je znovu zavřela a sešla schody. Vlezla jsem před ně. Začala jsem hýbat hlavou.

„Takže. Projdete se?" Všichni začali rychle kývat hlavou. Liam nerozhodně udělal krok a dal ústa k mému uchu.

„Myslím, že jsem právě poznali tvé spolubydlící," řekl a zase o krok ustoupil. Měla jsem chuť říct, ať jde zpátky, že jsem si ještě pořádně nečuchla, ale tak... kdybych to řekla, asi bych se mohla jít rovnou zastřelit, že. Počkat, spolubydlící? Rychle jsm se otočila na patě mých super červených conversek. No fakt. Dvě úplně jiná děvčata tam seděla před levým oknem. Jak to, že jsem si jich předtím nevšimla? Jedna je bílé pleti druhá trochu tmavší. Obě jsou opravdu pěkné. Viděla jsem jen, jak na nás zírají s otevřenými ústy. Na pozdrav jsem ladně mávla rukou na stranu. Jen koukaly na kluky. Jo. Ne, dobře. Ne. Já jsem přece taky pěkná. Proto jsem se vydala směrem k rybníku. Potom jsem se otočila a šla chvíli pozadu.

Viděla jsem jedno video, kde jsou kluci naprosto jeblí. Jestli jsou fakt takoví, tak to si nechám říct. Bylo by fajn s nima chodit ven. Wau... to by teda bylo super. Úplně úžasný. Když jsem se ohlédla, uviděla jsem Nialla, jak tam pořád stojí. Pousmála jsem. Nebo jsem spíš udělala takový škleb. Koukal na ně. Je to trapný. Jo. Došla... ehm.. doběhla jsem k němu a chytla ho za triko na prsou. Pak jsem s ním prudce cukla na stranu, až málem spadl. Zřejmě byl můj pohyb až moc vtipný, protože se začali všichni smát. Zayn popošel.

„Ještě jsme se ani neseznámili a už mi dáváš košem?" řekla jsem hlasem, který doslova brečel, ale bylo vidět, že je to hraný. Tím jsem je rozřechtala ještě víc. Sama jsem se pak začala smát, ale radši jsem pokračovala v cestě, protože kdyby mě teď uviděla slečna, pořád nechápu, proč jí tak mám říkat, Thompsonová nachytala, tak bych neviděla ani vindru z mých pěnez, co si tu hodlám vydělat.

Tím, co jsem udělala, jako bych prolomila ledy. Protože teď už jsem nešla já první, nýbrž, vezmu to zleva, Liam, Zayn, já, Louis, Niall a Harry. Kluci se o nečem začali bavit. To jsem však nechápala, takže vám to ani nebudu psát. Došli jsme k pěknému plácku u vody. První sebou na zem švihl Louis. Prostě spadl. Strašně jsem se lekla. Ale pak si vedle něj sedl i Naill, a tak jsem se teda taky posadila. Louis je mezi námi jako na pitevním stole. A když jsme si sedli, Liam, Zayn a já na jednu stranu a Harry s tím bloňdákem na druhou, ještě jsem to utvrdili. Seděla jsem přímo u Louisova rozkroku. Podívala jsem se dolů.

Hmm... červené kalhoty a kšandy. Jak sexy. Pruhované tričko pod tím. No, jak to měl v tom jednom videoklipu, na kterej si teď nevzpomenu. Zřejmě jsem nebyla jediná, kdo si toho všiml, protože se na mě potutelně všichni, i Louis s podloženýma rukama za hlavou, dívali. Rychle jsem zvedla zrak. Viděla jsem, že Naill má na kahánku, aby nevybuchl.

„No co?" řekla jsem a sedla si na turka.

„Můžeš začít," uvelebil si hlavu Louis. Naill už se smál a ostatní se přidávali, jen Zayn byl zaražený. Podívala jsem se na něj se starostmi v očích.

„Můžu jít druhej?" podíval se mi zpříma do očí. Tentokrát už jsem to nevydržela ani já a vybuchla taky. Smáli jsme se tam ještě chvilku. Když už to utichalo, zvedl hlavu Louis.

„Já to myslel vážně," to v Naillovi probudilo další granát.

Po pár minutách ticha a Louisova težkého zvedání jsme konečně seděli do kroužku. Zayn a Liem se nedrželi ale vůbec zkrátka. Prostě seděli blízko mě jako ostatní. Nemůžu tomu uvěřit. Sedím tady s One Direction. Holky budou šílet. Panebože, já se s nima úplně normálně bavím. Teda, ještě jsem si moc nepromluvili, ale smáli jsme se spolu a je ohledně mě dost známo, že pokud nejsem nakrknutá, tak jsem strašně jeblá. Jako fakt. Dívali se na mě, všichni do jednoho. Tak jsem začala.

„Takže, jmenuju se Stacey. Teda vlastně jsem Janie, ale jelikož jsem tady, říkejte mi Stace. No, a jsem z České republiky, ale to už jsem vám říkala, vy se mi samozřejmě představovat nemusíte. Ale jen tak, kdyby náhodou," ukázala jsem na Harryho,

„Harry, Naill, Louis, Liam a Zayn," projela jsem je všechny a ani jednou jsem se nespletla. Dobře já!

„Ptejte se¨m na co chcete," opřela jsem se o dlaně a odhodila vlasy dozadu.

„Máš kluka?" okamžitě vyhrkl Louis. Olízla jsem si suché rty v úsměvu.

„Ne, to teda nemám," jeho koutek se nepatrně pohnul. No wau. Sklopila jsem zrak.

„A co tady děláš, Stacey Janie?" zeptal se Niall.

„Jsem tu jako instruktorka tance," prohodila jsem z úsměvem. Od všech se ozvalo obdivné jéé a waau, heej a tak.

„Tak to někdy musíš dojít," zakřičel na mě Louis. Dojít... jooo... výborně. Ani nevíte, jak moc chci být s těmahle klukama kamarádka.

„Jste fakt takový... no... střelení?" rychle jsem se zeptala, aby nebylo vidět, že jsem rozpačitá z toho, že bych někam měla dojít (což se ani nemusí stát). Ale víte, jak moc by bylo fajn, kdyby se opravdu chovali jak na těch videích? Protože já jsem fakticky dost jeblá.

„Ještě víc. Pokud myslíš ty videa," se slovy namířil Zayn na Loiuse prst a tím ho ´zastřelil´. Louis se chytl za srdce a spadl. No, tak to je fajn.

„Jo, myslím," řekla jsem už se smíchem. Něco se ozvalo z lesa. Rychle jsem vyskočila na nohy, když jsem zahlídla tlustou postavu ehm...Thomsnové. Nikdo nechápal, ale musela jsem zmizet. Rychle jsem přeběhla po plácku k rybníku. Je tu takovej malej keřík. Přímo ve chvíli, kdy její noha vstoupila na plac, jsem (já ani nevím, co to bylo za pohyb, jestli to měl být skok, nebo spíše sjezd po zadku) se schovala za keř.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: JanieHutcherson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování