Fall into Darkness - 5. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Alex se dostane do nebezpečí, ze kterého jí dostane nová postava, která ovšem bude komplikovanější, než se může zdát. Co když bude upír a bude znát někoho, na kom Alex hodně záleží? Co se může stát?

17.02.2013 (10:00) • MichelleMikaelson • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 790×

Se strachem v očích jsem se zahleděla k osobě, která mě pevně svírala za rameno, a následně i na zápěstí druhé ruky. I když byla tma a já jsem moc dobře neviděla, prostě jsem ho podle postavy poznala. Vysoký kudrnáč. Kdo jiný by to taky mohl být, že?

„Stylesi,“ sykla jsem, přičemž jsem se zavrtěla. Sakra, moc jsem se chtěla dostat z jeho sevření. Proč jsem tak slabá? „Pusť.“

„Ale, ale, ale. Maminka ti neříkala, že večer se nechodí osamocenými místy? Chtěl jsem říct tatínek, ale to už by ani nešlo, co?“ Úplně jsem viděla tu zlost, která mu proudila z očí.

„Ubožáku jeden!“ vyškubla jsem se ze sevření na svém rameni a prudce ho uhodila ho hrudi. Jako by ho to snad mohlo bolet.

„Holčička se nám naštvala?“

„Co chceš?“

„Copak myslíš?“ podíval se na mě. Na ten úchylný pohled nikdy nezapomenu. Couvla jsem a ne jen jednou. „Chci, abys trpěla.“

„Proč? Co jsem ti kdy udělala?“

„Všechny holky ve škole po mně toužily, ale ty ne. Zvláštní, že?“ povytáhl na mě obočí a já se zády opřela o strom. Osudová chyba. Ruce přitiskl na strom, takže jsem nemohla utéct.

„Nech mě jít, Harolde.“

„Dnešek si zapamatuješ,“ surově mě políbil. Bleskurychle jsem mu vrazila facku.

„Baví to to, co? Hra začala!“ rukou mi zajel pod tričko. Takový strach jsem v životě nezažila.

Najednou se okolo nás něco mihlo. Šmouha. Aniž bych to zaregistrovala, Harryho tělo leželo na zemi a nad ním se skláněla krvelačná stvůra – upír. Přímo z jeho krku vysávala každičkou kapičku jeho krve.

„Stop!“ křikla jsem na ni. Hned se od něj odtrhla a zahleděla se na mě. Červené oči, které se jí díky krvi zbarvily, v tmě jenom vynikaly.

„Alice, těší mě. Neděkuj mi za záchranu, ještě o mně uslyšíš.“ A byla fuč. Rychle jsem se sehnula k Harrymu bezvládnému tělu. Utíkal z něj život.

„Lou, pomoc mi.“ Jako kdyby to slyšel, stál nade mnou.

„Ššš,“ konejšil mě, když se hryzl do zápěstí, které přiložil Harrymu k ústům. „Má krev ho uzdraví.“

„Přesně tohohle jsem se chtěla vyvarovat. Nechci, aby lidi okolo mě trpěli! Koukni na tu spoustu krve. Louisi, zachraň ho,“ po tvářích mi stékaly slzy. Vlastně byl fakt, že Harryho nenávidím, ale mrtvý skončit nemusí.

„Uzdraví se,“ pohladil mě po vlasech, když od Harolda odtrhl své zápěstí. „Koukni, krk se mu krásně hojí. Za chvilku nabere vědomí, ale bude vyděšený. Chci od tebe povolení, že mu můžu upravit vzpomínky.“

„To umíš?“ koukla jsem se na něj se slzami v očích.

„Ano. Můžu ho nechat zapomenout. Bude si myslet, že ho napadlo zvíře. Bude to dobré,“ stoupl si od něj.

Když se Harry probral, Louis mu skutečně něco řekl a on beze slova odešel. Stejně jsem ze všeho byla dost špatná, proto jsem se rozhodla přespat u Louise v pokoji pro hosty. Nesnesla bych představu, že budu muset spát ve tmě, když se okolo mě může potulovat tuna démonů noci. Jestli jsem opravdu vyvolená, třeba bych je mohla všechny zničit. Ochránila bych rodinu.

+-+-+-+-+

„No, a tady dneska přespíš. Postel by ti měla být dostačující a ve skříni najdeš nějaké moje tričko. Určitě ti bude velké, takže na přespání dostačující,“ dovedl mě Louis do pokoje pro hosty, kde jsem měla přespat.

„Děkuju ti. Nedokážu si představit, že spím doma,“ pousmála jsem se na něj.

„Budeš v pohodě?“

„Jo.“ On pouze kývl a odešel z místnosti, přičemž za sebou zavřel dveře. Ještě chvíli jsem se na ony zavřené dveře dívala a pak jsem došla ke skříni. Jediné tričko, které by mohlo být pohodlné a vhodné na spaní, bylo poseto červenými proužky. „Nic jiného, skutečně?“ povytáhla jsem obočí.

Svlékla jsem se oblečení, které jsem na sobě dneska měla, a úhledně složené položila na kraj postele. Natáhla jsem na sebe Louisovo tričko a zalezla do postele. Snad se pořádně vyspím.

+-+-+-+-+

Do místnosti vniklo několik slunečních paprsků a já se překulila na druhý bok. Pootevřela jsem oči a se zděšením jsem zjistila, že nejsem ve svém pokoji. Měla jsem okno a ze včerejšího dne si nepamatovala nic. Nemohla jsem si to vybavit. Pootevřela jsem dveře od pokoje a proklouzla na chodbu. Seběhla jsem schody a dostala se do obrovského obýváku. Tomlinsovům a Horanův dům.

„Dobré ráno, Růženko,“ ozval se něčí hlas přímo za mnou. Prudce jsem se otočila.

„Jednou mě zabiješ, Horane,“ uchechtla jsem se a plácla blonďáka do ramene.

„Au, Petersonová!“ ublíženě se na mě podíval. „V kuchyni jsou topinky a džus. Louis tě pak odveze domů.“

„Kde vlastně je?“ koukla jsem na něj.

„No, víš… V nemocnici.“

„Stalo se mu něco?“ nechápavě jsem se ho zeptala a došla do kuchyně.

Natáhla jsem se do skříňky pro talíř, když v tu se za mnou ozval Niallův hlas. „Šel nám pro krev.“ S leknutím jsem upustila talíř, který někdo rychle chytil. „Blázníš? Tenhle je památeční!“ položil talíř na pult a nandal mi dvě topinky. „Skleničku už neupustíš, že ne?“

„Tak se nepliž! Chováš se jako zločinec,“ nalila jsem si do sklenky trošku čerstvého pomerančového džusu a vzala si jednu topinku. Rozhodla jsem se, že se budu chovat jako doma, proto jsem se usadila na kuchyňskou linku a pustila se do jídla.

„Mimochodem, pěkný tričko,“ uchechtl se blonďák a sám se chopil několika topinek. No, několika. Všech, které zbyly.

Snědla jsem dvě topinky a dopila sklenku džusu. Beze slova jsem se odebrala zpět do pokoje, kde jsem strávila noc, a oblékla si ponožky, kalhoty a boty. Svoje pomuchlané tričko, ve kterém jsem přišla, jsem si hodila do kabelky a tu si dala na rameno. Prohrábla jsem si vlasy a znovu sešla do obýváku.

„A tričko jako co?“ kouknul na mě Louis, který Niallovi podával krevní sáčky.

Přivřela jsem oči a vraždila ho pohledem. „Odvez mě k Liamovi, prosím,“ podívala jsem se na něj.

„Jasně,“ chytl mě za ruku. Chvíli jsem váhala, jestli nemám ucuknout, ale zavrhla jsem to. Jsme přátelé.

+-+-+-+-+

„Uvidíme se ještě?“ podíval se na mě a já se krátce zasmála. Vzala jsem ho za ruku a napsala mu na ni svoje číslo.

„Kdykoli se ozvi,“ prohrábla jsem mu vlasy a vylezla z auta.

Když Louisovo auto odjelo, zahleděla jsem se na Liamův dům. Najednou jsem uslyšela křik. Jeho křik.

Na nic jsem nečekala a rozeběhla se ke dveřím. Překvapilo mě, že dveře byly otevřené. Doběhla jsem do kuchyně, odkud se jeho křik ozýval, a našla ho. Ležel na zemi a jeho ruka byla celá od krve.

Vedle něj ležel celý zakrvácený nůž, od kterého asi měl ránu na své ruce.

„Co se stalo?“ zeptala jsem se ho, když jsem mu k ruce přikládala utěrku, kterou jsem mu ruku pořádně obvázala a snažila se snížit proud krve, která z něj tekla.

„U-u-upír,“ vydechl.

„Co?“ vydechla jsem.

„Z-z-za te-tebou!“ Prudce jsem se otočila a uviděla tu upírku ze včerejška. Alice.

„Ještě jsme nebyly pořádně představené, jsem Alice,“ natáhla ke mně ruku.

„Pomoz mu!“ křikla jsem, ale ona jenom s uchechtnutím zavrtěla hlavou a došla až ke mně. Čapla mě pod krkem a natiskla ke zdi.

„Drž se od upírů dál, čarodějko!“ sykla.

„Proč?“ povytáhla jsem na ni obočí. „Pomoz Liamovi!“ křikla jsem po ní. „Zachraň ho!“

„Proč bych to asi dělala?“ naklonila hlavu na stranu. Až teď jsem si jí pořádně prohlédla. Měla na sobě tmavé džíny a úzké černé tílko. Na nohou měla vysoké černé kozačky a přes triko černou koženou bundu. Její havraní vlasy byly perfektně vlnivé a její oči. Jantarově hnědá kukadla, která jsem si ze včera nepamatovala. Protože pila jeho krev. Krev mého největšího nepřítele.

Vší silou jsem se rozmáchla a odhodila ji od sebe. Soustředila jsem se na to, jak trpí. Nebylo překvapením, tedy bylo, že se svíjela na zemi v ohromných bolestech a volala moje jméno.

„Alexandro, přestaň!“

„Jak víš moje jméno?“ podívala jsem se na ni.

„Zayn,“ šeptla a já vykulila očka.

Snad se vám takhle kapitola bude také alespoň trošičku líbit. :) Co nás čeká příště? Alex se vydá za Zaynem, protože se dozví něco, co ji šíleně překvapí. Naše nová postava Alice není tak hodná, jak by se slušilo a patřilo, ale má k tomu své důvody. Odkud zná Zayna?

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: MichelleMikaelson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování