OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Fall into Darkness - 3. kapitola



Fall into Darkness - 3. kapitolaAlex se rozhodne, že by si o svém životě měla promluvit se svou mámou. Ta jí ovšem řekne ještě něco, co jí víc zaskočí. Může to změnit něco, co pro ni bylo do teď normální?

Došla jsem do koupelny, hmátla po obvazu a obmotala si s ním svou levou ruku, kterou jsem si u Louise s Niallem tak ošklivě poranila. Zadívala se na sebe do zrcadla a prohrábla si vlasy. Nebudu myslet na to, co se stalo. Zapomenu na to. Já to dokážu. Jenže zvonění neustávalo. „Idiote!“ křikla jsem a seběhla schody. Došla jsem k hlavním dveřím a prudce je otevřela. K mému překvapení tam nebyl Louis, jak jsem si myslela, ale Zayn.

„Co potřebuješ?“ Podívala jsem se na něj.

„Chtěl jsem se ti omluvit.“

„Za co?“ Odtrhla jsem pohled od své ruky a zadívala se mu do očí. Ach, ty čokoládově hnědé oči.

„Prostě za to, jak odtažitě jsem se k tobě choval. Chtěla sis se mnou popovídat a já jsem k tobě zrovna moc přátelský nebyl. Mrzí mě to, Alex.“

„To je dobrý,“ pousmála jsem se na něj. „Chceš jít dál?“ Poodstoupila jsem ode dveří a nechala ho vejít dovnitř. „Pokoj mám nahoře, pojď.“ A vydala jsem se po schodech nahoru.

Sedla jsem si na svou měkkou postel a jemu naznačila, ať si přisedne. „Co máš s rukou?“ Nejdřív jsem nechápala, ale pak jsem si to uvědomila. Asi se dostávám do fáze, kdy budu muset lhát. Nebo mu to mám říct? Bude mě mít za blázna?

„Eh… Já… Myla jsem nádobí a upadla mi sklenička. No, a když jsem sbírala střepy, tak se mi jeden nešikovně zaryl do dlaně.“ Ve vší podstatě to nebyla zase taková lež, vlastně to byla pravda, ale zamlčela jsem pár detailů. „Tak co, pane tajemný. Řekneš už mi něco o sobě?“

„S rodinou jsme se přestěhovali hlavně kvůli problémům, které jsme měli na škole. Mladší sestra se zapletla s nepravými lidmi, kteří ji naváděli, aby dělala špatnosti spolužákům. Vlastně ji šikanovali. A pak se mi svěřila. A otec navrhl, že bychom se měli přestěhovat.“

„Před dvěma roky jsem udělala největší chybu ve svém životě a taky věřila nepravé osobě. Šla jsem na jednu party a nedopadlo to zrovna dobře,“ odmlčela jsem se. „Měla jsem autonehodu a otec to nepřežil.“

„Byl by hrdý, jak teď žiješ, Alex.“ Objal mě okolo ramen. „Jsi určitě úžasná dívka.“

„Doufám v to.“ Objala jsem ho. Ano, objala jsem někoho, koho znám jenom pár hodin. Ale koho to zajímá? Já se chci přátelit s ním a ne s upíry. Na to nemám.

„Co mi o sobě povíš?“ Povytáhl na mě obočí.

Povzdychla jsem. Nemám ráda, když o sobě musím mluvit. „Mezi moje záliby patří malování, ale nemyslím si, že bych v tom byla dobrá.“

„Nepodceňuj se.“ Pohladil mě po vlasech. „Máš něco na ukázku?“

Stoupla jsem si a otevřela šuplík s oblečením, ve kterém jsem měla schované zelené desky, ve kterých se skrývaly všechny obrázky, které jsem kdy nakreslila. Váhavě jsem mu desky podala. Zayn na nic nečekal a desky otevřel. Listoval mezi stránkami, ale na jedné se zastavil.

„Na co jsi myslela, když jsi nakreslila tohle?“ Povytáhl na mě obočí a já se mu přes rameno podívala na kresbu.

„Já už ani nevím,“ povzdychla jsem.

„Tohle je vlkodlak, že?“ Ukázal na velkého vlka, který se nacházel na levé straně obrazu. „A tohle je… Upír?“

Vytřeštila jsem oči. A uprostřed obrazu jsem byla já. To já jsem byla hlavní postavou mé malby. „Zayne,“ šeptla jsem. „Je to jenom čmáranice.“

„Je to perfektní.“

„Myslíš?“ Ten upír byl bezpochyby Louis, protože ta dívka jsem byla já. Ale kdo byl ten vlkodlak? Kreslila jsem to vlastně já? Vždyť si to ani nepamatuji.

+-+-+-+-+

Zayna jsem vyprovodila se slovy, že jsem unavená. Byla to pravda, byla jsem. Naštěstí je zítra sobota a já se můžu prospat. Ale jediné, co mě teď trápí je situace, ve které se nacházím. Nakreslila jsem Louise, jsem si jistá. „Jsem si jistá, že do té temnoty zapadám,“ šeptla jsem. Stála jsem naproti zrcadlu a dívala se na sebe. Nepoznávala jsem se. Absolutně ne. Byla jsem duševně jiná.

Růžové tílko a běloučké kraťasy, tak přesně takhle teď vypadalo mé pyžamo. Vyšla jsem s koupelny, vlasy jsem měla sčesané do vysokého drdolu. Vlezla jsem si do postele a přikryla se dekou. Liam! Blesklo mě hlavou, když jsem uviděla mobil, který nečině ležel na nočník stolku. Vytočila jsem svého nejlepšího přítele a čekala, až mi to vezme.

„Alex? Už jsem o tebe měl obavy.“ Sakra, mám mu říct pravdu o opravdovém světě, či ne?

„Byla jsem se Zaynem, víš,“ odmlčela jsem se. Ale ne celou dobu.

„Tak co? Zjistila jsi o něm něco?“ vyptával se mě.

„Jenom, proč se sem přistěhoval, ale nic moc. Liame, půjdu spát. Měj se,“ típla jsem hovor, než mi stihl začít namítat. Proč jsem mu vlastně volala? Ani nemám tušení.

Ležela jsem v měkké posteli a dívala se do stropu. Nemohla jsem usnout. Co když i matka měla něco podobného jako já? Dá se tomu říkat dar? Zítra se jí zeptám, risk je přece zisk, ne?

+-+-+-+-+

Vstala jsem okolo sedmé hodiny. Přes noc jsem toho moc nenaspala, protože jsem měla divné sny. Upíři v nich byli hlavní postavou. Ale já tam byla taky. Vždycky jsem skončila s rozervaným hrdlem a bez jediné kapičky krve. Mám se začít bát?

Natáhla jsem na sebe tmavě modré džíny a bílé tričko, přes které jsem si dala plandavé růžové tričko s nápisy, které mělo velký výstřih. Na nohou jsem měla černé tenisky a vlasy sčesané do obyčejného drdolu. V kapse jsem měla mobil, pro všechny případy. To, co se dneska chystám udělat je riskantní. Celý můj dnešní plán takový je.

„Mami?“ křikla jsem z obývacího pokoje, když jsem sešla schody a rozhlížela se okolo sebe.

„Copak, zlatíčko?“ ozvala se moje matka, která seběhla schody, asi ze své ložnice. „Potřebuješ něco?“

Usadila jsem se na gauč a ona mě hned napodobila. Podívala jsem se na ní vážným pohledem. „Je možné, že se v naší rodině něco dědí? Něco zvláštního?“

„Jestli mluvíš o amuletu, tak…“

„O amuletu? Mami...“ Vytřeštila jsem na ní oči. „Jaký amulet máš na mysli?“

„Přinesu ho.“ S těmito slovy zmizela v horním patře. Po pár minutách seběhla zase dolů a podala mi do ruky zrezivělý řetízek. Přívěšek, který na něm byl zrobený bílými a modrými kameny. Kdybych byla mladší, určitě bych je považovala za diamanty. „Když tenhle řetízek zdědí dcera z roku Petersonů, přinese ti to větší moc.“

„Co?“

„Pokud žena, která ovládá magii, porodí syna, magie jí zůstane, aby ji mohla předat synově dceři. Ale pokud se narodí dívka o svou sílu přijde. Magie se přenesla na tebe.“ Sevřela jsem v ruce řetízek.

„Takže…“

„Takže jsi vyvolená, Alexandro.“ Vytrhla mi řetízek z ruky a připnula mi ho na krk. Jakmile to udělala, ucítila jsem neuvěřitelné naplnění. Jakoby všechno, co ve mně do teď bylo, explodovalo. „Cítíš to, že ano?“

„Jo,“ odmlčela jsem se. „Mami?“ Pouze na mně kývla hlavou. „Když se předurčená dívka někoho dotkne a ucítí něco zvláštního, co to znamená? Když to ona osoba ucítí k dvěma různým hochům najednou, ale jenom jeden to cítí také?“

„Znamená to, že prožiješ silné pouto s těmito osobami, ale pouze jedna je ti předurčena. Ta, která to cítí též, pro tu osobu budeš poklad. Budeš pro něj znamenat celý život, a kdyby se ti něco stalo, ona osoba to vycítí, takže se ti může vydat na pomoc.“

„Takže jsem čarodějka?“

„Ne přesně jen to. Máš schopnost navíc. Čteš myšlenky?“ Koukla na mě a já jen zavrtěla hlavou.

„Když něco nakreslím, připadá mi to, že se to v nejbližší době stane a moje sny. Vidím budoucnost, mami.“

„Jen se nezapleť do temné strany. Pak už není cesta zpět,“ polkla jsem. Neudělala jsem to náhodou? V tom případě musím jít za Louisem a všechno to skončit. Snad mě amulet ochrání. 


Jako vždycky začneme nejdřív fotkou. :) Tentokrát jsem vybrala Louise, kterého totálně zbožňuju... :) Jako obvykle také hodlám trošku nastínit děj do další kapitoly, takže jdeme hned na to... V další kapitole se Alex vydá za Louisem, aby se od něj dozvěděla něco z minulosti. Nakonec nás čeká jedno malé překvapení, které pro Alex ovšem nebude moc příjemné. O co půjde? Uvidíte v další kapitole. :)


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Fall into Darkness - 3. kapitola:

2. JanieHutcherson přispěvatel
11.09.2013 [8:26]

JanieHutchersonUff...dlouhá kapitola a proto ještě lepší! Emoticon rozhodla jsem se, že ti okomentuju všechny co přečtu tak se nediv Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon

1. Chensie přispěvatel
10.02.2013 [18:35]

Chensie* Pozor na ji/tu - jí/té
* Psaní mě/tě, tebe - mně/tobě
* Smajlík není jako interpunkční znaménko, nezastupuje tečku, takže je potřeba větu řádné ukončit. ,o)
* Pozor na psaní čárek ve větě. .o)

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!