OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Death in the fire - 17. kapitola + epilog

17.04.2013 (15:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 602×

17. kapitola

„Odpustím jim jejich nepravosti, jimiž proti mně hřešili, nebudu už vzpomínat na jejich viny, praví Pán."

- Neznámý autor

Podívala se do Forbesovi tváře. Proč jí nepřišel povědomý hned na začátku, proč ho nepoznala?

Teď tu nečinně stála a doufala, že je to jen zlý sen. Co s ní udělá? Unese ji, zabije? Raději by počítala s tou první možností. Rick s policií by pak měli víc času, aby jí pomohli.

A co Annie Taylorová? Tu už zabil, nebo ji někde skrývá?

„Volala jsem Rickovi,“ oznámila a začala se rozhlížet po nějaké zbrani. „Bude mi volat nazpět, a když zjistí, že mu nezvedám telefon, určitě sem dorazí.“

Forbes pokývl rameny. „No a? My už dávno budeme pryč.“ Vytáhl zbraň, kterou měl jako policista schovanou v pouzdru u kalhot, a namířil na ni.

Zalapala po dechu. „Nemusíte to dělat. Můžete s tím vším skoncovat.“

Jeho tvář byla brutálnější. „Nechat ty děti napospas? Ne, Abi, ty nevíš, co by se jim mohlo stát. Já je chráním. S tím přestat nedokážu. Ty děvky si to zaslouží, chcípnou! “

„Když to nedokážeš, budou tě muset zastavit,“ začala mu tykat. „A ty víš, jak to dopadne. Buď tě zabije policie, nebo zůstaneš ve vězení až na doživotí, a pokud bude soudce dost velká svině, dá ti elektrický křeslo.“

Ušklíbl se. „Jako by ti záleželo, co se se mnou stane. Na nikom ti nezáleží, ani na těch dětech a ani na mně.“

„Věř nebo ne, ale záleží mi, co se s tebou stane.“ A to byla pravda. Jako Emma by ho sice viděla raději mrtvého, ale jako doktorka věděla, že je to nemocný člověk, a chtěla mu pomoct.

„Můžu ti pomoct.“

„Ty?“ Propadl v smích. „Ta, která udělala stejnou chybu jako ostatní? Měla jsi Sofii chránit, ne ji předhodit tomu grázlovi.“

Namířil na ni zbraní a jí začalo bušit srdce, i když věděla, že nevystřelí. „Chtěla jsem ji chránit, ale sám dobře víš, že zákony jednají jinak. Ona musela jít ke svému otci.“

„Mělas tomu zabránit.“ Ruce se mu začaly na chvíli třást, ale pak měl opět pevnou ruku. „Matky mají svoje děti chránit. Ani jedna to nedělala. Všechny… úplně všechny jsou stvoření ďábla.“

„I tvoje máma, že jo? Tvoje máma udělala stejnou chybu. Otec tě bil, ale máma tomu nezabránila. Je to tak? Proto ty ženy vraždíš.“ Tuhle myšlenku měla už dřív, ale chtěla to slyšet přímo od něho.

Přikývl. „Vůbec nevíš, co byla moje máma zač.“ Upřímně svoji mámu nenáviděl. Abi to slyšela na jeho zahořklém hlase. „Než jsem ji zabil, trvalo to nějakou dobu. Všechno jsem plánoval, a když se to samé dělo i u jednoho souseda, zabil jsem po pár letech i jeho mámu. Pak jsem si postupně uvědomoval, kolik zla je na světě, kolik dětí trpí, jako jsem trpěl já,“ odmlčel se „Ty jediná jsi mi mohla porozumět. A co jsi udělala? Dokázala jsi, že jsi úplně stejná jako všechny ženský! Zasloužíš smrt!“

„A co Annie Taylorová? Tu jsi taky zabil?“

„Annie.“ Myšlenkami byl ve své chatě. Copak tam asi tak dělá? „Ne, ještě je naživu. Zemřete spolu, jak krásná představa, že?“

Takže teď se musí postarat i o Annie. Nejde o život jenom jí. „Kam jsi ji ukryl?“

„Na místo, kde ji policie nebude hledat.“

„Kde je to místo?“ zkusila to znovu.

„Sama uvidíš.“

„Nikam s tebou nepůjdu. Ne dobrovolně!“ První věc, kterou našla a mohla použít jako provizorní zbraň, byla lampička na nočním stolu. Začala couvat, a když měla lampičku na dosah ruky, hodila ji na něho, i když hrozilo, že by mohl vystřelit a trefit ji. Zbraň nakonec vystřelila, ale to už na ni nemířil. Kulka se zavrtala do dřevěné podlahy. Rozběhla se k venkovním dveřím. Slyšela, jak zaklel a rozběhl se za ní. Téměř byla u kliky, když uslyšela další výstřel a ucítila palčivou bolest.

Sakra! Trefil ji. Sesula se k zemi a pak už viděla jen temnotu.

Šlápl na plyn a zatočil za roh. Ještě kilometr a budou na místě. Rick se v duchu modlil, aby byla Abigail v pořádku. Neodpustil by si, kdyby se jí něco stalo. Slíbil jí, že se jí nic nestane. Byla jeho chyba, že ji nechal samotnou. Měl zůstat s ní. Teď na to doplatí.

„Kruci, zpomal,“ stěžoval si Max přišpendlený do sedadla. „Jestli se někde vybouráme, tak Abi moc nepomůžeš.“

Měl pravdu. Vybourat se by nebylo moc dobrý. Zpomalil, ale ne o moc. „Přísahám, že ho zabiju, jestli jí ublíží.“

„Na to nebudeš mít čas, kamaráde, protože já ho zastřelím dřív než ty,“ odpověděl Max.

„Prevít jeden, celou dobu jsme ho měli na očích.“ Dorazili na místo. Nebylo kde parkovat, protože policejní auta byla všude. Zaparkoval na chodníku. Zastavil jednoho policistu a zeptal se na situaci.

„Jsou vevnitř?“

Mladý policista zakroutil hlavou. „Ne. Vrah unesl doktorku Colemanovou, asi je zraněná, protože se na místě našla krev.“

Kruci! Vůbec nevnímal policistova slova. Vydal se za Maxem, který už byl vevnitř. Dorazil ke dveřím svého domu a zahlédl policisty, kteří si brali vzorky krve. Koukal na tu kaluž krve. Polknul. Tolik krve.

„Ta krev patří ženě,“ oznámil technik v bílé kombinéze. Držel destičku, na kterou nakapal krev, a ukázala se tam nějaká kolečka.

„Vážně ho zabiju!“ řekl si Rick pro sebe. „Je to tak půl litru krve.“

Technik viděl v jeho očích zoufalství. „Nebojte. Pokud jí vrah zastavil krvácení, má šanci přežít. Půl litru ztráty krve organizmus zvládne hravě.“

To věděl. Chodil na biologii. Ale moc ho to neuklidnilo. „Našli jste ještě nějaké stopy?“

„Našli jsme projektil ráže devět milimetrů. Můžeme potvrdit, jestli patří kapitánovi Forbesovi.“

„Ok, pusť se do toho.“ Odešel od technika za Maxem, který byl v ložnici.

„Našel jsem její mobil na zemi. Volala ti v sedmnáct dvacet. Teď je osmnáct patnáct. To znamená, že ji Forbes unesl před dvaceti pěti minutami.“

„Co budeme teď dělat? New Orleans je dost velké město, mohl ji unést kamkoliv, a ještě nesmíme zapomenout na Annii Taylorovou.“

Pokývl rameny. „Asi zjistíme, jestli má Forbes nějaké místo, kam by je mohl ukrývat.“ Max začal přemýšlet a Rickovi se to vůbec nelíbilo. „Nebylo by dobrý tě odvolat z případu? Teď, když unesl Abi, je to pro tebe osobní a já nechci, abys udělal nějakou kravinu.“

„Ani nápad, Maxi. Co šílíš? Chytneme toho parchanta spolu.“

„Sorry, Ricku,“ zatvářil se opravdu zklamaně. „Víš, že musím jednat podle protokolu. Od teď už na případu nepracuješ.“

Na Maxově místě by udělal to samé, ale jelikož byl na tom svém, s tímhle vážně nesouhlasil. „To nemůžeš udělat. Pokud vím, tak jsem já tvůj nadřízenej.“

„Ale já ano.“ Do místnosti vstoupil vysoký černoch. Sparks, zástupce Forbese. „A raději byste mi měli říct, co se za celou tu dobu tady odehrálo.“

Bolela ji ruka. Probudila se před pár minutami. Myslela, že je mrtvá, ale postřelil ji jen do ruky. Bylo to škrábnutí, ale teklo jí hodně krve. Před chvílí u ní byl Forbes a o zranění se postaral. Pohledem těkala po místnosti. Byla ve sklepě.

Forbes ji přivázal ke kovové židli. Snažila se ze svého vězení uniknout. Provazy byly však dost pevné. Podívala se na stěnu, kde bylo mnoho provazů. Horolezeckých provazů, které používal na své oběti, když je přivazoval na provizorní hranice.

Do háje! Kam se to dostala? Uslyšela sténání. Annie! Oběma nedal roubíky, což znamená, že je nikdo nemůže slyšet. Jsou hodně daleko za městem? Mají šanci utéct? Jak moc je Annie zraněná?

„Annie?“ Těžko se jí mluvilo, začínala se jí i točit hlava. „Annie Tylorová?“

Annie zachroptěla. „Jo… kdo jste?“

„Doktorka Abigail Colemanová,“ zasténala, jak jí projela bolest v ruce. „Jste zraněná?“

„Myslím, že ne. Hledá nás policie?“ zavolala z druhé místnosti, která je oddělovala dveřmi.

„Určitě.“ Jak dlouho jim to ale bude trvat? Musí vymyslet záložní plán. „Musíme odtud zmizet.“

Annie Taylorová se rozplakala. „To nejde. Nemůžeme utéct. On nás chytí a pak zabije.“

„Není to sice uklidňující věta, co ti chci říct, ale měla by sis uvědomit, že když se nepokusíme utéct, zabije nás určitě. Uhoříme na hranici. To chceš?“

„Ne,“ pípla. „Tak co teda uděláme?“

„Mám plán, tak poslouchej.“ Podívala se na kovovou židli, která měla ostré hrany. Co kdyby pevný provaz o hrany ošoupala?

Rick rozhodně neměl v plánu jen sedět a čekat. Vkradl se do Forbesovy kanceláře. Musí tam mít nějakou stopu, která ho zavede k Abigail a nejspíš i k Annie Taylorové. Kašle na protokol, když mu jde o ženu, na které mu hodně záleží, o ženu, kterou miluje.

Sedl si za Forbesův stůl a začal přemýšlet. Co by tu viděla Abigail jako psycholožka? Rozhlédl se po stole, kde se válely složky papírů a fotografie. Fotografie Forbesovy rodiny. Měl zajímavou ženu a krásnou dceru, která byla hodně podobná matce. Obě se držely okolo ramen a usmívaly se na fotoaparát.

Ony dvě by přece mohly něco vědět. Mohly by mu říct o nějakém místě, kde by mohl držet svoje oběti. Koukl se ještě do jeho počítače. Měl ho zaheslovaný. Chvíli přemýšlel nad heslem. Nakonec ho napadlo jediné. SPASITEL. Heslo bylo správné a on se mohl dostat do jeho souborů.

Našel několik souborů ohledně práce, ale pak najel na neznámou složku. V té se objevilo několik stažených fotek žen. Poznával v nich oběti.

Ten hajzl! Byl v práci a při tom si tu hledal oběti. Vyfotil si dokonce i uříznutý prst. Že by tady psal ten dopis pro Abi?

Všichni ho měli na očích. Nikdo však nemohl tušit, co je jejich kapitán zač.

Prohledal i jeho diář, ve kterém našel číslo jeho ženy. Hned jí zavolal. Ze sluchátka se ozval příjemný hlas postarší ženy. „Haló?“

„Dobrý den, paní Forbesová, tady detektiv Rick Grey, nevíte, kde bych mohl najít vašeho manžela Forbese?“

Zdála být se zmatená. „On je teď v práci.“

„Ne, není.“

„Já to věděla.“ Její hlas byl rozhořčený. „Vím, že mě podvádí. Hajzl! Teď by měl být doma.“

Potvrdilo se, že nemá alibi na předešlé noci. Určitě byl pryč, když vraždil, a jeho manželka ho podezřívala z nevěry.

„Určitě vás nepodvádí.“ Nadechl se a pach vydechl. „Váš manžel je podezřený z několika vražd. A já potřebuju zjistit, kde by mohl být.“

„Cože?“ Teď byla zase otřesená. „No… no, já myslím, že by mohl být v naší chatě u neworleanského jezera u bažin.“ Řekla mu přesnou adresu. „Ale nic vám nezaručuju. Klidně tam být nemusí.“

„Díky, prozkoumáme to, pokud se objeví u vás doma, informujte policii. Hlavně mu neříkejte, že ho podezíráme z vražd.“

„Jasně… pane Bože, nemůžu tomu uvěřit.“ Ještě chvíli jí všechno vysvětloval a uklidňoval ji, než rozrušeně zaklapla telefon.

Paráda! Chata u bažin. Dokonalé místo, kde by mohla být Abi a Annie. Zvedl se a namířil si to přímo k autu. Zavolal Maxovi a řekl mu, kam má namířeno. Samozřejmě mu začal nadávat, ať nedělá hlouposti. Zaklapl mu telefon. Byl si jistý, že to nahlásí, ale bylo mu to jedno. Musel tam jít sám.

Věděl jednu věc. Kdyby tam namířila policie s majáčky, určitě by vrah zpanikařil a mohl obě zabít. To nemohl dovolit!

Vědí o mně! Musím jedna rychleji než obvykle. Zabiju je hned u chatky. Proč ne? Stejně mě chytnou, ale nejdříve je musím potrestat. Pokud se mi bude dařit, možná uteču do jiných států.

Nechci hnít v kriminále až do smrti a hlavně nechci skončit na elektrickém křesle. Bylo by to sice osvobození, ale ještě nejsem připravenej na smrt.

První na řadu půjde Annie. Pro ni mám připravenou krásnou hranici. Teď je dokonalá, jako by představovala hranici z dávných časů.

Otevírám dveře do místnosti, kde je zavřená má první oběť. Stejně jako Abigail je přivázaná na kovové židli. Provazy se jí zarývají do kůže. Utáhl jsem jí je víc, než bylo třeba. Trpěla bolestí!

„Annie,“ vyslovím její jméno a ona sebou strachy škubne.

„Ne!“ Pomálu jí docházelo, co přijde. Jdu k ní. I když se brání, píchnu jí do žil drogu, která ji za pár minut úplně ovládne. Bude malátná a já ji v klidu přenesu ven, kde ji budu moct přivázat.

Pak dojdu pro Abi a spálím je dohromady. Jak krásná představa. Vidím, jak se jí pomalu zavírají oči.

„Ne! Forbesi, nedělejte to!“ Tentokrát se ozvala Abigail, která křičela přes slabé dveře další místnosti. „Prosím!“

„I ty skončíš jako ona!“ křičím na ni.

„Ne! Pořád můžeš ještě zastavit.“

„Nemůžu. Musíte obě chcípnout, zaplatit za hřích. Bůh to tak chce.“

„Bůh chce, abys ji pustil. Pro něj je hřích vražda!“

Rozzuřil jsem se. Jak tohle může tvrdit? Nevětším hříchem je, když se matka nestará o své dítě. Tak by to být nemělo! Dávám si bezvládné tělo Annie na rameno a vycházím ven.

„Všechny chcpínete. Přísahám!“

Sakra! To se jí moc nepovedlo. Abigail zápasila s provazy. Ještě párkrát přejede po hranách kovu a bude volná. Bude mít však čas zachránit Annie? Nebo ji zapálí a pak si přijde i pro ni? Její předchozí plán naprosto selhal. Kde jsou, sakra, ti poldové? Když je nepotřebovala, měla jich za zadkem tucty, a když je teď náhodou potřebovala, nikde nebyl žádný. Chvíli se zaposlouchala. Slyšela však jen neproniknutelné ticho. 

V duchu si opakovala modlitbu. Nebyla věřící, ale teď potřebovala něco, co by jí pomohlo. A právě teď to byla víra.

Uslyšela praskání provazů. Trhla a byla volná. Promnula si bolavé zakrvácené zápěstí, narychlo rozvázala provazy i u nohou a postavila se ke dveřím.

Vyčkávala. Forbes sem za chvíli dorazí, ale ona na něj bude dokonale připravená. Uslyšela kroky, zámek, a když chtěl Forbes vstoupit, trhla dveřmi, které ho odrazily a na chvíli omráčily.

Měla čas utíkat. Jenže netušila, kde je, kam má běžet a kde je Annie, kterou musela zachránit. Vyběhla několik schodů. Plíce ji z toho bolely.

Musela se zastavit, aby neztratila orientaci. Dveře! Najdi dveře! opakovala si stále pro sebe. Nakonec je našla, vyběhla ven. První, co viděla, byly dvě ohromné hranice. Na jedné byla přivázaná Annie. Abi věděla, že nemá dost času. Snažila se ji rozvázat, ale uzly byly příliš utažené. „Annie!“ poplácala ji po tváři. „Musíš se probudit. Slyšíš? Musíme utéct.“ Žena ji ale nevnímala. Byla úplně mimo. Sakra! Sakra! Sakra! nadávala v duchu. Co teď bude dělat?

„Kde jsi, ty děvko!“ ozvalo se z chaty.

„No tak, Annie,“ zkusila to znovu, ale žena opět nereagovala. Když zahlédla Forbesovu postavu, dala se znovu do běhu. Poběží za ní, aspoň odvede pozornost od Annie. Tušila správně. Opravdu za ní běžel. „No, tak Forbesi. Tady mě máš.“ Nebylo správné ho provokovat. Vždyť neměla ani jasný plán, co s ním provede. Nemá před ním žádnou šanci. Forbes vykřikl. Zdálo se, že vůbec ještě není udýchaný.

„Stůj!“

Zato ona byla pořádně udýchaná. Plíce ji pálily ještě víc než na schodech. Běžela, ani nevěděla kam, pod nohy se jí pletly klacky, kmeny stromů a kořeny.

Zničehonic se objevil na místě svah. Kruci! Co teď? Forbes ji doběhl. Otočila se na něho a oba se střetli očima.

„Jsi nahraná, Abigail.“ Namířil na ni zbraní, kterou držel v ruce. Pohlédla na ruku, která ještě pořád bolela jako čert. Všimla si, že začala znovu krvácet. To není moc dobré. Chytla se za ruku a snažila se krvácení zastavit.

„No tak, Forbesi. Nedělej to!“

Vystřelí! Určitě vystřelí. Nebude se obtěžovat s tím ji zaživa upálit. Tím si byla jistá. Byl hrozně rozzuřený. Zavřela oči a čekala na ránu, na bolest.

Buch!

Ozval se výstřel, upadla do hlubokého spánku!

Epilog

Uběhl týden od Forbesovy smrti. Všemu byl naštěstí konec. Abigail skončila v nemocnici na pozorování kvůli tomu, že ztratila hodně krve a měla několik četných pohmožděnin. Dneska by ji měli propustit.

Annie Tylorová se dostala také do nemocnice, ale určitě si tu poleží déle. Pak bude muset podstoupit psychologické vyšetření. Nakonec se z toho obě dostanou.

Abigail si vůbec nevzpomínala na to, jak se dostala ze spárů sériového vraha. V první chvíli myslela, že ji zastřelil, že je mrtvá, a najednou se probudila v nemocnici, kde se na ni usmíval ospalý Rick.

Vyprávěl jí, jak přijel na místo a jak viděl Forbese, který za ní běžel, jakmile viděl, že ji chce zastřelit, neváhal, vytáhl svou zbraň a zastřelil ho. Přímo do temene hlavy.

O několik minut později přijela i policie. Zavolali záchranku pro obě dvě ženy. Celý případ se musí ještě pořádně prošetřit.

A co Curtis? Ten nejspíš získá ohromný balík jako odškodné za to, že ho zavřeli do vězení neprávem. Měl štěstí. I jeho konečně propustili z věznice. Byl se na ni podívat v nemocnici a ona si s ním poklábosila jako dcera s otcem. Byl to fajn den. Uvědomila si, že se lidé dokážou změnit. A on tou ohromnou změnou prošel.

Navštívil ji i Alex s jeho novou přítelkyní, která byla fajn ženská. Škoda, že ji nemohla poznat za jiných okolností.

Začala si skládat věci do tašky. Už se těšila do své vlastní postele. No, vlastně ne do své. Rick chtěl, aby se k němu na pár dní nastěhovala. Aspoň než se všechno vyřeší. Brala to. Rozhodně teď nechtěla být sama.

Uslyšela klepání na dveře.

„Ahoj, marode, tak už se balíš?“

Ve dveřích spatřila Ricka a usmála se. „Jo, konečně půjdu domů.“ Objal ji. To dělával teď častěji.

„Mám pro tebe návrh.“

„Jaký?“ zatvářila se překvapeně.

„Co kdybychom na víkend odjeli za mými rodiči do Mexika? Chci, abys je poznala.“

Zazmatkovala. „Proč? Není na seznámení s rodiči brzo? Vždyť tě znám několik týdnů.“

„No a? Chci, aby poznali ženu, kterou miluju.“

„Ale…“ Trvalo jí několik minut, než jeho větu rozložila na několik kousků a pochopila ji. Viděl její zmatený výraz.

„Jo, přesně tak, miluju tě. Uvědomil jsem si to, když jsem o tebe málem přišel.“ Políbil ji. „Ne, vlastně jsem na to přišel už dřív, ale bál jsem se ti to říct, jelikož jsem netušil, co cítíš ty. Byl jsem strašný srab.“ Usmívala se na něho a to bylo to nejlepší znamení, které znal.

„Já… nevím, co ti na to říct.“

„Tak neříkej nic. Vím, že mě miluješ.“

„Ty sebevědomý parchante!“ rozesmála se. „Jasně, že tě miluju, a ráda poznám tvoje rodiče. Kdy se teda odjíždí?“

Vytáhl letenky do Mexika z bundy. „Co třeba hned zítra?“

„Už se těším.“

„Jo. Bude to krásnej tejden a snad bude stejně krásnej celej náš život,“ řekl Rick a odvedl si ji domů, kde ji začal hýčkat, jelikož nebyla ještě plně zotavená.

Tuhle kapitolku věnuju všem, kteří četli mojí povídku celou až úplně do konce :)

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Death in the fire - 17. kapitola + epilog :