OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Death in the fire - 12. kapitola

04.04.2013 (10:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 661×

12. kapitola

„Každý z nás dluží přírodě svoji smrt.“

- Sigmund Freud

Jakmile uslyšela z Rickových úst, že se otec Sofie ozval, rozbušilo se jí srdce a nic neslyšela. Byla jak v transu.

Na Sofii si zvykla a oblíbila si ji, rozhodně nechtěla, aby skončila zrovna u Jacksona, který nejspíš bil svou manželku. Ta malá holčička si to nezasloužila.

Rick měl však pravdu. Sofie patří podle zákona biologickému otci a ona s tím nemohla nic dělat. Sbalila Sofiiny věci a společně s Rickem se vydali na policejní stanici, kde už čekal Jackson.

Byl to malý muž a Abi nešlo do hlavy, jak se od něj mohla nechat jeho žena týrat. Možná měl sílu, ale Jacksonová byla o hodně vyšší.

Kdykoliv se s ním mohla měřit. Strach nad ní ale nejspíš zvítězil, a proto se nikdy svému manželovi nepostavila.

Rick otevřel dveře do zasedací místnosti, kde čekal Jackson. Ruce měl založené na hrudi a usmíval se, když spatřil svou dceru.

Vypadal jak vzorný taťka. Abi v jeho očích ale spatřila zlo, které rozhodně nemohlo zmizet.

Cítila se v jeho přítomnosti mizerně. Sofie nejdřív na svého otce nereagovala. Za chvíli si však uvědomila, kdo to je, a rozběhla se za ním.

„Tati!“ vykřikla a skočila mu okolo krku.

Byla to celkem dojemná scéna. Abi to ale nemohla překousnout. Vůbec se jí to nelíbilo. Jackson mohl být skvělý otec, ale nikdy v sobě nezapře násilníka. Uhodil svoji ženu a je kdykoliv možné, že se neudrží a uhodí i svou dceru, až udělá něco, co se mu nebude líbit. Vždycky to tak bylo. Znala tyhle násilníky. Pracovala s nimi a pracovala dokonce i s týranými dětmi. Sama to zažila s Curtisem. Bil její mámu, a pak, když byl opilý a ona se postavila mezi něj a mámu, klidně by ji uhodil.

„Omlouvám se, že jsem si pro Sofii nepřijel dříve, ale byl jsem na pracovní schůzce,“ vysvětloval Jackson. Podle jeho obleku Abi usoudila, že musí být nějaký podnikatel, možná i právník. Což by byla horší varianta.

Takže byl na jednání, jo? To ho přece neomlouvá. Měl z jednání odejít a co nejdříve se postarat o dceru. Dokonce i její prarodiče zůstali na dovolené a nechali tu svoji vnučku úplně s cizí ženou. To je neodpustitelné.

Sofie ho pořád objímala okolo krku. Usmívala se. To na chvíli Abi uklidnilo. Kdyby ji někdy praštil, určitě by se k němu tak nelísala. Je docela možné, že je opravdu dobrým otcem. Nezbývalo jí nic jiného, než doufat.

Abi nemohla mluvit, a tak se do toho vložil Rick. „To je v pořádku. O Sofii bylo dobře postaráno.“ Podíval se na Abi, které skřípaly zuby a z očí sršely blesky. „Je mi líto vaší manželky…“

Jackson mu skočil do řeči. „Bývalé manželky. Před rokem jsme se rozvedli.“

„Tak bývalé manželky. Vraha snad chytíme co nejdřív. Budeme vás o všem informovat.“ Založil si ruce do kapes od džínů.

Jackson přikývl a vzal svou dceru, přešel k Abi, která držela malý batůžek. Patřil Sofii. „Dovolíte? Chtěl bych s dcerou odejít co nejdřív. Vypadá unaveně.“

Abi Jacksona propálila pohledem. „Víme, že jste vaši ženu bil,“ významně se odmlčela. „Jestli zjistím, že jste uhodil i svou dceru, najdu si vás a zajistím, abyste ji už nikdy neviděl.“ Její pohled mrazil jako kus ledu. Jackson věděl, že by toho byla schopná.

„Vyhrožujete mi snad?“ podíval se na Sofii. „Svoji ženu jsem možná párkrát uhodil, ale na dceru bych nikdy nesáhnul.“

„To není výhružka. Je to jen upozornění.“ S neochotou mu vrazila batůžek do ruky a rozloučila se s malou Sofií.

„Měla bys vědět, že je to právník,“ ozval se Rick, když za sebou Jackson zabouchl dveře.

„To snad vadí? Myslíš, že mě vystraší nějaký právniček v kvádru? To ani náhodou.“ Doprovázela stále Jacksona pohledem. Dveře byly prosklené, takže s tím neměla žádný problém. „Jestli jí doopravdy něco někdy provede, neručím za sebe.“

Zakroutil hlavou. „Hlavně dávej pozor, aby nás nežaloval za vyhrožování.“

„Neměj strach.“

***

Moje drahá Abigail je úplně stejná jako všechny ženy. Hřešila úplně stejně, a proto si zaslouží stejný trest. Jak to mohla udělat? Jak mohla přenechat malou Sofii tomu tyranovi? Neochránila ji, rovněž si zaslouží zemřít.

Stojím před jejím domem a pozoruju ji. Před chvíli ji přivezl ten policajt Rick Gray, kterému vtiskla na rozloučenou vášnivý polibek.

Pomalu jsem rozpínal ruce z pěsti a pak jsem dlaně znovu do pěsti zaťal. Zmýlil jsem se v ní. Moje chyba. Zaplatí.

Možná ještě dřív, než moje unesená oběť. Bude to dokonalé, až zemře i tahle. Měl jsem vědět, že geny její matky jsou silnější a usídlily se v jejím těle. Teď ji pomalu mění v matčinu krvelačnou povahu.

Abigail už jedná úplně stejně jako všechny ženy. I jeho matka byla stejná. Nechala ho trpět. Nepostavila se za něj, když ho jeho otec bil.

Proto všechny ty ženy umírají, aby nemohly ubližovat dětem. Aby je nemohly přenechat tyranům, jako to teď udělala Abigail. Ta Abigail, která mi velmi přirostla k srdci. Škoda! Musí zemřít.

Vylezl jsem z auta a plížil se pomalu k jejímu domu. Byla tma, a tak mě nemohla vidět. Došel jsem k oknu, kde měla ložnici a kde jsem ji pozoroval minulou noc, jak spí. Tam mě málem viděla.

S bušícím srdcem jsem utekl jako vyplašený králíček. Už dávno jsem zjistil, jak mám okno otevřít zvenku.

Nebylo nijak zvlášť chráněné, a tak stačily jen šikovné ruce a moje hračičky. Vnikl jsem do domu během několika minut, a když jsem vstoupil na dřevěnou podlahu, prkna pode mnou zapraskala. Sakra! Doufám, že to neslyšela.

***

Abi se zrovna koupala, když uslyšela zapraskání prken. Na nic nečekala, vylezla ze sprchy, rychle se utřela ručníkem a oblékla se do malého županu, který toho moc nezakrýval.

Kruci! Co to mohlo být? Je někdo v jejím domě? Ani si nerozsvěcovala a vběhla do obývacího pokoje, kde u televize schovávala malou zbraň.

Nejdřív ji měla v ložnici, ale teď ji schovávala v obýváku, kde trávila většinu času nad důkazy z místa činu. Vytáhla ji z krabičky a s chvějící se rukou došla k mobilu a vytočila první číslo, které našla. „Haló? Tady detektiv Rick Gray.“

Nadechla se, aby v jejím hlase nebyl slyšet hysterický pláč. To se jí ale moc nepovedlo. Rick rozhodně musel vycítit její strach. „Ricku? Já… myslím, že je někdo v mém domě.“

Jeho hlas zněl překvapeně, ale i trošku vystrašeně. „Cože?“ Slyšela brždění pneumatik přes telefon. „Jsem v autě a blízko tvého domu, hned jsem tam. Zamkni se někam do místnosti a nevycházej z ní, než přijdu. Rozumíš?“

I přesto, že věděla, že ji nevidí, zakroutila hlavou. „Jasně. Buď tu co nejdřív.“ Chtěla zaklapnout telefon, ale Rick ji zastavil.

„Hlavně nezavěšuj. Budu stále na telefonu.“

„Dobře.“

„Už jsi v pokoji?“

„Ne, pořád jsem v obýváku,“ přiznala se.

Slyšela, jak se nadechl. „Tak se hni a někam se schovej. Dělej!“ Jeho hlas byl panovačný, ale v téhle situaci jí to bylo naprosto jedno. Měla hrozný strach. Představovala si jen to nehorší. Určitě je v domě ten šílený vrah. Kdo jiný by se chtěl vloupat do starého domu?

A chce ji zabít, nebo chce jen pomoct se svojí psychikou? Možná zjistil, že už nechce vraždit, že je to špatné. A možná taky ne.

Jsi naivní, když si to myslíš, Abigail! křičelo její povědomí. Utekla znovu do koupelny, kde se svalila na zem a tiskla si zbraň k hrudi, jako by jí mohla takhle pomoct. Uměla střílet, ale pochybovala, že v takovém záchvatu strachu by se dokázala trefit do cíle a ještě k tomu do živého člověka.

„Ricku, jsi pořád na telefonu?“ zašeptala.

Chvíli se nic neozývalo, ale nakonec jí odpověděl. „Jo, jsem. Děje se snad něco?“ Tentokrát neodpověděla ona, protože naslouchala zvukům v domě. Další skřípání, kroky… Pane bože! Určitě je někdo v jejím domě. Tohle si přece nemohla vysnít. Nebo je tak unavená, že má halucinace? Kroky se stále přibližovaly, jeden, dva, tři, čtyři kroky a klidně mohl být vrah u koupelny.

„Ricku, je tady. Vím, že je to on,“ rozplakala se.

„Hlavně nepanikař, Abi. Teď nemůžeš panikařit,“ povzbuzoval ji, ale ona byla pořád vystrašená jako kuřátko. Jeho autoritativní hlas jí vůbec nepomáhal. Jemu se to řekne. Nemá přece nějakého šílence v domě. Zase jí hryzalo její podvědomí. Vždyť jsi psycholožka, vzchop se trošku! Slyšela další kroky a pak skřípání prken u koupelny.

Cizí osoba vzala za kliku a snažila se otevřít. Nešlo to. Abi před tím zamkla.

„Je tady, Ricku. Snaží se dostat do koupelny!“

Zavěsila telefon. Nemůže se o sebe postarat, když má další osobu na telefonu. Přiběhla k malé skříňce a přišoupla ji ke dveřím. Co teď?

Vzpomněla si na všechny ty mrtvé ženy. Copak jí může čekat stejný osud? Možná, že za dveřmi vrah není! Je to jen její představivost. Blbost, Abi! Sama jsi slyšela kroky a viděla, jak se pohybuje klika. Na duchy nevěříš.

Za dveřmi je tedy doopravdy člověk z masa a kostí. Trvalo to nejmíň deset minut, než zahlédla světla od Rickova auta. A najednou v domě zavládlo ticho.

Rick vystoupil z auta a rozběhl se k domu. Když mu vystrašená Abi zavolala a hystericky mu popisovala, co se děje v jejím domě, neváhal, otočil auto a vydal se k ní domů. Celý dům byl teď osvětlený a nikde okolo neviděl žádnou zvláštní postavu. Roztlouklo se mu divoce srdce, když spatřil, jak Abigail vyběhla s malou zbraní v ruce za ním ven. Byla v pořádku. Hned se mu ulevilo. Poté co slyšel, jak je vyděšená, představoval si to nehorší. Bál se, že přijde a nenajde ji tu vcelku, že mu ji vrah odvede a on nebude mít možnost jí nějakým způsobem pomoct.

Na sobě měla jen růžový župánek, který spíš celé její tělo odhaloval, než skrýval. Toho si ale moc nevšímal, protože mu bylo jasné, že někde okolo může číhat nebezpečí. Doběhl k ní.

„Neříkal jsem ti, ať zůstaneš zavřená v domě v nějaké místnosti? Tady to je nebezpečné.“ Mířila na něj zbraní. Asi si to ani neuvědomovala, jak byla vystrašená. „Hej, hej… klid, Abi. Už jsem u tebe. Polož tu zbraň!“

Hodila ji na zem a vrhla se mu okolo krku. Plakala. On cítil její horké slzy, jak mu stékají po krku pod košili.

„Tolik jsem se bála.“

Tiskla se svým vysportovaným tělem o jeho a on si uvědomil, že pod tím župánkem nic nemá. Bylo to hloupé, když ho v tak vážné situaci popadaly erotické představy. Raději je hned zahnal do nejtemnějšího koutku své mysli.

„Pojď dovnitř. Podíváme se, jestli v tvém domě určitě někdo byl.“

Na uklidnění ji políbil na rty a pak se vydali dovnitř. Celou dobu se ještě třásla, i po tom, co jí Rick oznámil, že v domě už nikdo není. Našel v domě stopy po vniknutí. Neznámý vnikl do jejího domu přes okno v ložnici, a tak ho raději pořádně zabezpečil a všechna okna v domě taky.

„Co kdybych tě odvezl ke mně domů? Bude to tam rozhodně bezpečnější,“ oznámil jí a začal si navlékat bundu. Zakroutila hlavou.

„Ne. Zůstanu doma.“

„Musíš být pořád tak tvrdohlavá? Jestli tu byl vrah, určitě neměl v plánu si s tebou pokecat nad horkou kávičkou.“ Vážně ji nechápal. Copak si teď neuvědomuje, že klidně mohla být mrtvá? On nejspíš vraha, nebo kdo to byl, vystrašil, když přijel autem.

„To určitě ne, ale nikdo mě nedonutí opustit domov.“ Složila si ruce pod prsa a on měl nyní dobrý pohled na její poprsí zahalené v tenkém župánku, který mírně prosvítal. Sakra! Zase ho pohltily ty myšlenky, které musel zahnat.

„Dobře, tak tu zůstanu a postarám se o tvoje bezpečí.“ Neptal se, jen to oznamoval. „Je zbytečný, abych teď zavolal hlídku, když už bude ráno.“ Což bylo mírně přikreslené, protože bylo okolo osmé večer. Mermomocí chtěl prostě zůstat s ní. Nemohl dovolit, aby jí někdo ublížil.

Necítila se zrovna dvakrát příjemně, když v jejím domě měl přespat muž. Na druhou stranu by to tu nejspíš sama nezvládla. „Je tu pokoj pro hosty, tak můžeš spát tam.“ Vzpomněla si na filmy, kdy policisté drželi hlídku na gauči, a rozhodně to pro ně nebylo příjemné.

„Klidně si můžeš z lednice vyndat nějaké jídlo. Máš štěstí, že můj otec nakupuje ve velkém.“

„Ok.“ Vyndal si zbraň a položil si ji na stoleček. Abiinu zbraň už vzal dovnitř a uložil ji na místo, kde ji měla uschovanou. „Kdyby něco, stačí zakřičet, jo?“

Pokývla hlavou a odešla si lehnout. Její spánek ale vůbec nebyl dobrý. Zdály se jí různé sny. Opět byla tou malou holčičkou. Schovávala se v domečku na hraní a čekala, co se bude dít.

Viděla vraha, ale opět jen z dálky, a jeho postava se stále vzdalovala, až se z ní stala jen šmouha. Viděla i plameny, které si braly tělo její matky. Slyšela křik a viděla smrt. Pak uviděla sebe. Byla dospělá. Vrah ji nejdříve mučil a pak ji přivázal na provizorní kůl, kde ji zapálil.

Spatřila Ricka, jak za ní běží a snaží se ji zachránit, jenže už je pozdě. Její osud už byl dávno zpečetěn. Ze snu vykřikla….

Rick uslyšel její křik, zvedl se z pohovky, kde si ustal, protože byl blíž k Abigail, než kdyby měl přespat v pokoji pro hosty, a jen oblečený do džínů se rozběhl do jejího pokoje. Myslel si, že se vrah vrátil.

V ruce držel zbraň. Byl připravený střílet. Všiml si ale, že se Abigail choulí v peřinách a znovu se třese. Položil opatrně svou zbraň na stoleček u postele. „Abi? Jsi v pořádku? Byl to jen sen.“ Objal ji a ona jeho obětí opětovala.

„Zdálo se mi o vrahovi. Zabil i mě,“ šeptala mu přímo do ucha. Rick ji pohladil na záda.

„Pššt. To je dobrý.“ Políbil ji na čelo a pak i na rty. „Nedovolím, aby ublížil i tobě,“ konejšil ji a ona mu vyděšeně zarývala nehty do ruky. Trvalo pár minut, než se aspoň trošku vzpamatovala.

Byl to skvělý pocit, zase vedle sebe někoho mít. I jemu se líbilo ji u sebe pevně držet. Myslel si, že zešílí, když si všiml, že má na sobě jen hedvábnou noční košilku, do které se oblékla, když si šla lehnout. Byla skoro stejně průsvitná jako ten růžovoučký župánek. Odhalovala její pevné poprsí se sladkými hroty a ploché vysportované bříško.

Cítil divokou touhu, kterou nemohl už ničím zchladit. Možná jen tím, kdyby se vášnivě a divoce pomiloval s Abi. „Jsem u tebe, Abi. Nemusíš se bát. Byl to jen sen,“ znovu opakoval a ona přikývla.

Svůdně mu pohlédla do očí. „Chci, aby ses se mnou pomiloval a já na všechno zapomněla.“ Ňadry se opřela o jeho tělo.

To už na něj bylo vážně moc. Tolik ji chtěl. Už od první chvíle.

Rick jazykem lehce rozevřel její rty a vklouzl jazykem do jejích úst. Zatímco ji líbal, zkušenýma rukama prozkoumával její tělo.

Když se dotkl jejích bradavek, okamžitě se zpevnily, a on ucítil, jak se zachvěla. Přerušil sladký polibek a ústy se pomalu přesunul k levému ňadru. Jakmile ho začal sát přes hedvábnou košilku, Abi omámeně vydechla a přitáhla si jeho hlavu ještě blíž. Ruce zaťala do jeho hedvábných vlasů a nechala se unášet tou sladkou slastí.

Ucítila jeho horké dlaně, které stále klouzaly níž po jejím těle, až skončily u vnitřní strany stehen, něžně ji pobídl, aby se mu otevřela, a ona to ochotně udělala a dovolila mu, aby prsty vnikl do rozechvělého ženství.

Na chvíli se jí přestal dotýkat, aby mohl svléct sebe i ji. Když byli oba nazí, pokračoval v jejich milostné hře.

Zkoumali svá nahá těla, jeden druhého se nemohli nabažit. Jakmile Abi znovu zasténala, vyhoupl se nad ni a prudce do ní vnikl.

Poté co byl v ní, uvědomovala si, jak je velký. Začal se v jejím těle pohybovat, doléhal na ni celou svou vahou a tlačil ji do postele.

Její boky se s ním začaly pohybovat ve stejném rytmu. Rick své tempo zrychlil a ona mu zaťala prsty do zad.

Oba přestali uvažovat. Ztráceli se ve slastném milovaní, které si dokonale užívali. Vnikl do ní naposledy. Prohnula se a vykřikla, spolu s ním dosáhla orgasmu.

Když bylo po všem, oba se unaveně zhroutili na postel.

Abi usnula v Rickově objetí s úsměvem na rtech.

***

Ne! Ne! Ne! Nic se mi nepodařilo. Skoro jsem ji měl, ale ne, on musel přijet ten polda a všechno zkazit.

Kdyby nepřijel, už bych měl krásnou Abi u sebe a nejspíš bych ji mučil. Pak by shořela na hranici jako ostatní hříšnice!

Ale ono to stejně někdy přijde, za svoje hříchy zaplatí. Jako všechny! Sedím v autě a mířím za svou hříšnicí, která už na mě čeká.

Nezabil jsem Abi, ale pořád mám ukrytou oběť, která si zaslouží úplně stejnou smrt. Všechno bylo připravené jako obvykle, ale možná bych mohl mé nejdražší Abi napsat dopis, jak moc mě zklamala. To by bylo fajn. Až uvidím její vystrašený obličej, budu pískat radostí.

Zaparkoval jsem auto nedaleko staré chatky, kde jsem ukrýval další oběť. Tu, které jsem uřízl prst. Sešel jsem po dřevěných schodech dolů do sklepa, kde byla přivázaná k dřevěné posteli.

„Ahoj zlato,“ pozdravil jsem ji a pohladil po odhalené nožce. „Už přišel tvůj čas.“

Začala vřískat a já jsem se začal smát. Chudinka, copak jí ještě nenapadlo, že ji nikdo nemůže slyšet?

„Pust mě, ty grázle! Co se mnou chceš udělat?“

„Zabít tě, ale to už ti nejspíš došlo, že?“ Přišel jsem k ní a píchl jí do žil drogu, která ji na chvíli utlumí. Zmítala sebou a já měl co dělat, abych náhodou injekci nezapíchl do sebe. Když byla trošku utlumená, odvezl jsem ji na místo, kde měla zemřít.

Byl to malý park, kde nechodilo moc lidí. Ne v tuhle noční dobu. Přivázal jsem ji ke stromu, a když se konečně vzpamatovala z drogy, hned jsem ji zapálil.

Musel jsem chvátat, protože hlídky v New Orleanse byly všude.

Její smrt jsem si vůbec neužil, ale vždyť mám v zásobě ještě tolik hříšnic, a jedna mi ještě přibyla. Abigail si rozhodně užiju!

Chvíli jsem kontroloval oheň, a když pomalu dohoříval, odešel jsem. Trošku to odnesl i strom, ale naštěstí se oheň nerozprostřel po parku a já neměl co dočinění s hasiči.

Ani nevíte, jak se těším na další vraždu. Tohle bylo tak rychlé, že se moje vraždící choutky nedokázaly ukojit.

Chtěl jsem víc, víc bolesti a víc utrpení, možná i trošku porozumění a chvály za to, co dělám.

Za to, že chráním děti, jako jsem byl já, před zlem. Vždyť nikdo jiný to nedělá.

Já, spasitel, jsem jediný, který tohle dokáže. Měli by si mě vážit!

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Death in the fire - 12. kapitola: