OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Blízko smrti - 8. část

13.05.2013 (15:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 666×

8. kapitola

Cornner City

Nathanel ji odvezl do ordinace, kde začala připravovat důležité dokumenty. Asi po hodině jí zavolal a řekl, že Monika ráda přijde dneska na jednu hodinu. To brala. Mohla jí všechno ukázat a ještě se stačí pořádně najíst. Zítra by mohly už konečně nabírat nové pacienty. Pokud teda bude vyhovovat jako zdravotní sestra.

Přišla právě v čas. Dochvilnost, tak té si cenila. Monika byla vysoká zrzka na podpatcích, které mohly měřit okolo deseti centimetrů. Vypadala, že bude spolehlivá a hlavně hodně milá. „Ráda tě poznávám, Moniko. Posaď se.“ I ona usedá na židličku. „Jsem ráda, že jsi přišla. Stojíš o tuhle práci?“

Usmála se. „Samozřejmě, jinak bych tu nebyla. Takže uděláme nějaký pohovor?“

„Myslím, že to nebude nutné. Pokud chceš nastoupit, vezmu tě od zítřka na zkušební dobu, a pak uvidím, co s tebou nakonec provedu.“

„To bych byla moc ráda. Jestli chcete, doktorko, můžu vám pomoct už dneska.“

„Říkej mi Meagan a tykej mi,“ vytáhla papír z desek. „Začni až od zítra. Já už stejně půjdu domů.“ Dala jí papír a propisku. „Tohle podepiš. Je to smlouva.“

Monika si ji důkladně přečetla a pak ji podepsala. „Dobře, budu tu zítra ráno.“

„Výborně, a nezapomeň přijít v čas.“

Ještě chvíli klábosily a pak Monika odešla.

Meagan zůstala v ordinaci sama. Výborně, takže sestru už má, a teď jenom vyvěsit plakáty, kde bude telefonní číslo do její ordinace a samozřejmě i ordinační hodiny. Takhle naláká páníčky se svými mazlíčky. Už se nemohla dočkat prvního pacienta.

Bylo pondělí a to byl den, kdy měla schůzku s právníkem. Chtěla konečně něco udělat s tou závětí. Mohla chtít pomoct od Derecka, protože on má právnickou školu, ale nechtěla mu nic říct, protože byla přesvědčená, že na tuhle prácičku bude lepší sehnat jiného právníka.

Oblékla si tričko bez výstřihu a sáčko. Opět zakrývala svou jizvu, i když si na ni začala pomalu zvykat. Když se oblékala, vyhlédla z okna.

Nic zvláštního se tam nedělo, až na tmavou postavu, která se skrývala za hustým porostem stromů. Tlouklo jí srdce, jak se zvláštní osoby lekla. Je to žena, či muž? Nevěděla. Koukala přímo na ni do ordinace.

„Ne, Meagan! To se ti jenom zdá,“ mávla nad tím rukou. Určitě je to jen někdo, kdo prochází kolem, a ona si všechno překreslila ve své mysli, protože na ni doléhají uplynulé dny. Raději na to přestala myslet a vydala se za právníkem.

Tmavá postava stála za stromem a hleděla do okna Meganiny ordinace. Tušila, že její postavu spatřila. Kruci! Mohla by poznat, kdo se skrývá za stromem? Ne, určitě ne! Má na sobě přece tmavé oblečení a zakrývá si obličej.

Postava si oddechla, když už Meagan v okně neviděla. Kam asi teď jde? Teď na tom nezáleží. Včera bylo pěkné sledovat její výraz, když společně s Nathanelem našli tělo té mrchy. Ach bože, jaký to byl pocit. Konečně trpěla. To však není všechno, co přijde. Všechno je to naplánované a všechno to musí vyjít. Prostě musí! Nakonec získá to, co chce a co jí patří.

Právník se jí vůbec nezamlouval. Byl nepříjemný, jízlivý a dělal ze sebe chytřejšího člověka, než byl. No, vybrala si dobře. Samouzřejmě ironicky myšleno.

Právník jménem Cal Becket byl tlustý a na sobě měl černý oblek, který mu vůbec nepadnul. „Takže mi tvrdíte, že vaše matka zfalšovala závěť vašeho otce a chcete vědět, co by ji čekalo, kdybyste to ohlásila?“

Přikývla. „Přesně tak. Vím, že jsem na ni nejspíš měla podat trestné oznámení, ale měla jsem autonehodu a prostě to nešlo.“

„Tím se teď zabývat nebudeme, slečno Ryanová,“ vytáhne si zvláštní desky. „Vaše matka podle paragrafu číslo 209 spáchala trestný čin - podvod. Musela zfalšovat podpisy a k tomu ještě změnila celou závěť vašeho otce. Myslím, že kdyby jí to někdo prokázal, mohla by být odsouzena na dva roky odnětí svobody. Ještě k tomu se trestá i příprava, takže by jí mohli nasadit i víc.“

„A nešlo by to udělat jinak? Bez policie a soudu?“

„Ne, pokud chcete jednat podle zákona. Říkám vám, raději na ni podejte trestné oznámení, než abyste toho litovala a dostala se do maléru.“

Ach jo. Nechtěla přidělávat své mámě zbytečné problémy. Rozhodně na ni nechtěla podat trestné oznámení, ale podle právníka to holt jinak nepůjde. Navíc nechtěla být spolupachatelem nebo tak něco. Možná, že i to by se nakonec mohlo stát.

„Dobře, takže sepíšeme to trestné oznámení?“

Matt měl plno práce. Papíry se mu v kanceláři jen kupily. Sakra! Že to ale byl den. Nejdřív se chtěl stavit u Derecka, ale ten neotvíral dveře. Nemohl ho najít. Bylo mu jasné, že někde nasává alkohol. Nejraději by ho za to nakopal do zadku. Místo toho, aby se staral o Sam, nasává alkohol. Takhle se vzorný táta nechová. Možná by mohl říct Meagan, aby si s ním promluvila. Ji poslechne. Byl si tím jistý.

V kanceláři mu začal zvonit telefon. „Halo, tady šerif Ryan.“ Z telefonu se nic neozývalo. Jen mělký dech. „Hele, blokujete linku.“

Měl chuť zaklapnout, když se ve sluchátku ozval sametový hlas ženy. „Nezavěšuj.“

Ten hlas by poznal všude. Oslovil ji její přezdívkou. „Elssie?“

„Jo, jsem to já.“

Volá mu Elizabeth. Pane bože! Hned měl lepší náladu a chtělo se mu skákat pár metrů ke stropu. „Děje se něco, že mi voláš?“

Rozešla se s ním před pár týdny a odjela do New Yorku. Se slovy, že jejich vztah pomalu uvadá a nevidí v něm budoucnost. Co to bylo za kecy? Raději na to přestal myslet. Zapomněl na to. Jestli ona s ním nedokázala žít, tak on ji rozhodně nebude jako nějakej zamilovanej blázen přemlouvat, aby s ním zůstala. Byl to totální nesmysl.

„Nic se neděje, jen jsem tě potřebovala slyšet.“

„Aha, vážně nemáš nějaké problémy?“ Téměř viděl, jak sklopila oči a zakroutila hlavou.

„Ne, nemám.“

„A jak se má tvoje sestra?“ Jenna byla její nevlastní sestrou, ale obě se k sobě chovaly, jako by pocházely ze stejné krve. Tohle poznal. To samé měl s Meagan.

„Je v pohodě." V telefonu bylo chvíli ticho. „Musím končit,“ dodala chvatně.

Zaťal prsty do telefonu. Co to má bejt? Byl si jistý, že se něco děje, ale ona mu o tom nechtěla říct. „Počkej! Opravdu je všechno v pořádku?“

„Jo, sbohem, Matte. Chybíš mi.“

Pak zaklapla telefon a on slyšel jen pípání v telefonu. Proč mu volala? Byl z toho zmatený. Že ho chtěla slyšet? Nebyla to právě ona, kdo se s ním rozešel? Určitě se něco dělo. Cítil to v kostech.

Nathanel zašel za Svenem Ryesem. Znal ho už od dětství. Pamatoval si, že hodně závodil s Meaganiným otcem. Když on měl nejlepší stáje, tak on musel být ještě lepší. Tušil, že za ustájení koní bude chtít vysokou částku.

Slunce už pomalu zapadalo. Dnešní den byl vážně náročný. Společně se stájníky musel rozvrhnout, kam dát aspoň část koní. Navíc jedna z klisen čekala hříbě každou chvíli, takže té museli udělat V.I.P. místo.

Snad bude vyšetřování trvat jen pár dní a oni budou moct používat část stájí, kde Stela spáchala sebevraždu. Sven Ryes byl venku, na hlavě měl klobouk a v ústech žvýkal kus trávy. „Copak po mně chce Nathanel Morgan?“ Podíval se na hosta a pravou nohou vykročil k hradbě, kde stál jeden z jeho hnědáků.

„Potřebujeme od tebe pomoct, Ryesy.“

„Vážně?“ Samolibě se usmál. „Tak povídej.“

„Potřebuju nějaké místo, kde bych mohl ustájit alespoň pět koní. Bohužel ale část našich stájí nebudeme moct používat alespoň týden.“

Ryes byl na oslavě, takže věděl, o co jde. „Nějaký místo tu mám, ale sám dobře víš, že budu chtít zaplatit. Moje stáje jsou úplně nové, takže to bude vysoká částka.“

„To mi bylo jasný, takže s tím souhlasíš?“ Jak toho chlápka nesnášel. Nikdo ho neměl rád. Starý, úlisný chlápek, který vždycky šel jen po zisku a vždycky musel být nejlepší.

Ryes pokývl hlavou, vyndal si z úst rozžvýkané stéblo trávy a s plivnutím ho hodil na zem. „Souhlasím, můžete je sem přestěhovat už dneska. Stačí se domluvit s mým správcem stájí.“

Přišel večer a Meagan čekala na Nathana. Vzala si na sebe pohodlné džíny a bílou halenku, kterou zapnula až ke krku.

Počítala, že přijede tak na osmou, ale pořád ještě z okna nezahlédla jeho auto. Byla zvědavá, jaké překvapení si pro ni připravil. Když už pro ni chystal překvapení, vždycky nedokázala uhádnout, co by to mohlo být. Natřela si rty leskem na rty a pak uslyšela zvonek.

Otevřela dveře a láskyplně se podívala na Nathana, který byl oblečený do džínů s koženým páskem a modré košile. Nathanel se k ní naklonil. Políbil ji na přivítanou. Jeho polibek byl žádostivý a naléhavý. „Promiň, že jedu až teď, ale měli jsme menší problémy s ustájením koní.“

„To nevadí,“ usmála se „Jsou u Ryese?“

„Jo. Ani neprotestoval, ale zato si určil vysokou částku.“ Tentokrát to byl on, kdo se usmál. Už se nemohl dočkat, až ji zaveze na místo, které si pro ni připravil.

„Než vyjedeme, vezmi si tohle.“ Vytáhl z kapsy hedvábný šátek, který ladil k jeho košili. „Otoč se, zavážu ti ho okolo očí.“

Zatvářila se pochybovačně, ale nakonec se otočila a on jí jemně zavázal oči. Když bylo jeho dílo hotové, pošeptal jí do ucha: „Nechci, abys viděla cestu, kam jedeme, protože bys to hned poznala. A pak by to nebylo překvapení.“

Pomohl jí nasednout do auta.

Cestou byli zticha.

Nathanel se soustředil na cestu, protože věděl, že se Meagan necítí od nehody v autě dobře. Řekl mu to Matt. Meagan byla tentokrát úplně v klidu. Přemýšlela, kam by ji mohl zavést. Nejeli autem ani půl hodiny. Nanejvýš dvacet minut, ale víc ne. Slyšela, jak zabrzdil auto. Pak vystoupil a šel jí pomoct. Venku byli slyšet cvrčci a žáby. Možná i další zvířata, ale ta nedokázala rozpoznat.

„Kam to jdeme?“

„Uvidíš, nech se překvapit,“ chytil ji za ruku. „Teď tady chvilku počkej. Přijdu. Ani se nehni,“ křičel, když byl trošku vzdálený.

Nehnutě tam stála a čekala, než jí rozváže oči. Tak kde je to překvapení? Ucítila, že je za jejími zády. Povolil šátek a ona si ho sundala z očí.

„Překvapení!“ vykřikl. Ona měla přímý pohled na deku, kde byla svíčka položena na talířku, červená růže a spousty jídla. K tomu na obloze svítil měsíc a hvězdy. Nejlepší pohled ale byl na krásné jezero, kde se voda třpytila stejně jako hvězdy.

„To je nádhera Nathane.“

„Je to trošku netradiční mít piknik v noci, ale nemohl jsem odolat.“ Objal ji okolo pasu a dal jí pusu za ucho.

„Takže, jdeme se najíst?“ Přešli k dece, kde se oba dva uvelebili. Zastrčil jí neposednou vlnu vlasů za ucho.

„Pamatuješ si na tohle místo?“

„Možná, nevím.“

„Tady jsme měli naše první rande, už si vzpomínáš? Seděli jsem tu ve dne a měli piknik.“

I ona začala vzpomínat. „Jo, bylo to naše místo. V té tmě jsem ho nemohla poznat,“ pohlédla na jezero. „Taky si vzpomínám, že to bylo místo, kde jsi mě požádal o ruku.“

Přikývl a zahleděl se jí zpříma do očí. Byla to jen jejich chvilka a nikdo ji nemohl zničit. „Já si pamatuju, že jsi mi řekla ano. Platí to ještě?“

Aby mu nemusela hledět do očí, vzala si hroznové víno, které měli připravené k červenému vínu. „Nathane, řekla jsem, že to spolu znovu zkusíme,“ nervózně si poposedla. „Ale hned jsem tím nemyslela, že se vrátíme k naší svatbě. Na to je ještě čas. Potřebuju si to všechno projít hlavou.“

„Není co si promýšlet. Já tě miluju a chci s tebou zůstat. Dřív to bylo oboustranné.“

Zatvářil se tak smutně, až ji bodlo u srdce.

„Já vím, ale teď se vůbec ve svých pocitech nevyznám a potřebuju čas. Nechvátej.“

„Chci jenom dohnat ty čtyři roky.“

Klouby prstů ho pohladila po tváři. „Já vím, a časem je doženeme.“

Zašátral v kapse a vytáhl červenou krabičku. Tu otevřel a na ní se zablýskal rudý kámen. Přesně tenhle prstýnek mu vmetla do tváře, když ho viděla s Rebecou. „Ty ho nosíš pořád u sebe? Myslela jsem, že se ztratil.“

„Našel jsem ho,“ vyndal prstýnek z krabičky. „Aspoň ho nos u sebe ty, a až se rozhodneš, tak si ho sama nasaď. Aspoň budu vědět tvojí odpověď.“

Vzala prstýnek do ruky. „Dám si ho na řetízek jako přívěšek.“ Zatím ho dala na ruku. Podívala se na něj a vzpomínky jí začaly vířit hlavou. Při tom se musela usmívat.

Nathanel na ni zasněně koukal. „Doufám, že už budeš pořád takhle šťastná.“ A políbil ji.

Osoba se krčila v lese. Sledovala zamilovanou dvojici. Hleděla na ně. Nathanel Meagan objal a strhl ji na zem. Začal ji vášnivě líbat a ona mu polibky oplácela. Na tohle se už osoba nevydržela dívat. Utekla do hlubokého lesa, kde začala spřádat další plán. Už brzy přijde další mrtvola. A osoba bude blíž ke svému cíli. Jak moc se těšila!

Meagan ležela na zemi a do zad ji tlačila chladná zem, která se ukrývala pod tenkou dekou. Nad sebou naopak cítila Nathanovo pevné tělo, které ji objímalo.

Přesně takhle si večer představovala. V Nathanově objetí, celá rozehřátá a rozechvělá. Prsty se přesunul k malým knoflíčkům blůzy a začal je pomalu rozepínat.

Zaklonila hlavu. Tím mohl svými rty vykreslit cestičku až k výstřihu, který obsahoval pevné poprsí a jizvičku z autonehody. I na ni dal pár něžných polibků. „Jsi tak krásná,“ zachroptěl a rukama jí pomohl svléct se a zahodit zbytečné oblečení, které rozhodně na dnešní noc už potřebovat nebudou.

Pomalu ji začal svlékat. Od bílé blůzy k podprsence až ke kalhotám a krajkovaným úzkým kalhotkám. „Ani nevíš, jak moc jsi mi chyběla,“ pošeptal jí do ucha a kousl ji do ušního lalůčku.

Tím způsobil, že jí z hrdla vyšel další sten. Pravou rukou se přesunul na její nejintimnější místečko, které bylo vlhké a připravené. Začal ji jemně dráždit.

Ji povalila vlna horka, začala se chvět. Steny ho žádala, aby nepřestával. Celé tělo ji bolelo touhou. Chtěla ho! On cítil to samé. Stačilo se jí jen dotýkat a byl tak vzrušený, že měl pocit, že každou chvíli vybuchne.

Rychle ji přestal dráždit rukou a vnikl do ní takovou prudkostí, až se prohnula v zádech.

Nathanel začal ztěžka oddechovat, ale zůstával v ní bez pohybu. V pevném objetí.

Zůstali tak chvíli a pak se začal pohybovat v pravidelném rytmu.

Meagan netušila, že touha může být tak divoká. Úplně se ztrácela a její myšlenky byly úplně prázdné. Nathanel na tom byl zrovna tak. Neexistovalo nic jiného, než oni dva.

Vnímali jen sebe a svoje spojení. V žilách jim koloval oheň, každičký sval a nerv byl napnutý.

Nepřestával se v ní pohybovat. Tím bylo její vzrušení větší a větší.

Náhle bezu varování vybuchla v extázi s hlasitým stenem. O chvíli později se k ní přidal i Nathanel. Pak bylo ticho a bylo slyšet jen jejich mělké a roztoužené dýchání, které se pomalu začalo uklidňovat.

Meagan objala Nathana a vlepila mu tak sladký polibek, že se mu málem rozskočila hlava. „Za ty čtyři roky už jsem skoro zapomněla, jak sex může bejt úžasný.“

Obdařil ji spokojeným úsměvem.

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Blízko smrti - 8. část: