OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Back up to the bottom - 5. kapitola

17.06.2012 (11:00) • Christush • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 819×

Ano, zdání klame, proběhlo mi hlavou, když jsem si všimla dvou mladíků měnících pytlíčky s podivnými růžovými pilulkami tak okatě, že snad čekali, až je policejní strážník přitlačí ke zdi za distribuci drog. Jak jsem tam tak stála a sledovala okolí, holky se rozprchly po okolí a já neměla tušení, kde je hledat, v tom mě čapla za ruku Jade a odtáhla násilím k baru, kývla na barmana: „Mohli bychom prosím mít dvě mattonky na rozjezd?“ Svou prosbu doplnila sladkým úsměvem, který ji barman opětoval a poslal nám dvě sklenice s bublinkatou vodou.

„Páni, je tu fakt rušno,“ zasmála jsem se a prohlížela si návštěvníky klubu. Bar se neacházel u delší stěny místnosti a byl nasvícen fialovým světlem. Ostatní barvy duhy mířily na liduplný parket v popředí a střídaly se v zajímavých kombinacích. Jednou to vypadalo jako lesní porost, jindy zase jako západ slunce v nějaké španělské telenovele. Na pravo od parketu byly dvoje dveře, jedny pro personál, odkud jsme přišly, a druhé vedly na toalety. Po levé straně vedly schody do vyššího patra, které mi bylo poněkud neznámé. Bylo vidět jen roh jakéhosi červeného nábytku, na který polosvítil reflektor. Stěny byly vymalovány různými obrazci, kruhy, čtverci, kosodélníky. Působily tak bohatě a ne přeplácaně. Přesně tak, líbilo se mi tu. Hudba neměla nijak vyhraněný styl. Chvili hip hop, chvilku pop, támhle rock a tuhle punk.

Zrovna když jsem se chystala utišit žízeň, přiběhla Monica a vytrhla mi sklenku z ruky, napila se z ní a opět mi ji vrátila. Můj uražený pohled jí byl volný, tak jsem se na ni přestala mračit a začala mluvit: „ Eh, Monie? Víš, že to byla moje mattonka, viď že jo?“

„Jasně, že to vím, cizí bych se nenapila,“ zazubila se ta příšerka vychytrale a objednala mi teda novou. „V kolik chce Nina vypadnout?“ zeptala se Jade, načež schytala zlý pohled Monie.

„Hele, Wilsonová, dovedu pochopit, že máš špatný vztah s Jamiem, ale užívej si tady trochu k sakru,“ zasmála se vesele Monie a šťouchla přese mne Jade do ramene.

„Monie?“ byla jediná Jadina reakce. Ještě jednou si významně odkašlala, aby Monicu upozornila, ale ona očividně nechápala Jadiny úmysly.

Vysoký starší kluk se mezitím dostal až těsně za Moničina záda a šibalsky se usmívajíc chytl ji rukou kolem ramen a přitáhl k sobě.

„Westová, respekt, takhle mě přehlížet, to ještě nikdo nedokázal,“ široce se usmál na dost nespokojenou Monie.

„Okamžitě mě pusť, Benette, nebo se postarám o to, že tě bude přehlížet každý,“ zavztekala se Monica a vykroutila se klukovi, ve kterém jsem teprve teď poznala Marca, kluka s autem před školou.

„No tak, Monie, užívej si,“ usmála se jedovatě Jade, ale ani to moc nevyznělo zle. Tenhle ironický tón jí prostě nejde, od toho tu máme Monie, aby každému vrátila, co je potřeba.

„Slyšíš kamarádku,“ otočil si na sebe Marc Monie.

„Ano, slyším, a taky ji později zabiju kovovou tyčí!“ opáčila mu stroze Monica a napila se znova mé nové mattonky.

„Marco, kamaráde,“ ozvalo se mi za zády, což mě donutilo otočit se, „postřeh,“ hodil po Marcovi balíček kluk, jehož jméno jsem pravděpodobně zapomněla, nebo ho ani neznala, „ahoj Monie, Jade,“ pozdravil holky. Přišla jsem si trochu přehlížená a bylo to na mně asi poznat. Že se vůbec divím, civět do země a hrát si se skleničkou od vody není vůbec nápadné, ani trochu. Ten neznámý kluk naklonil hlavu tak, aby mi viděl do obličeje.

„A helé,“ usmál se jako dítě, které našlo ztracenou hračku, „my se ještě neznáme, co?“

„To je naše kamarádka se srdcem ze zlata a bez záznamu v rejstříku,“ ušklíbla se Monie, „nic pro tebe.“ Chlapec, který stál teď přímo přede mnou, se rozpačitě zasmál. Očividně mu to bylo trapné, když se o něm takhle Monie vyjádřila.

Prohrábl si tmavé vlasy a podíval se znovu na mne: „Víš, vlastně...“

„Jsem Vicki,“ přerušila jsem rychle jeho snahy o vysvětlení a podle jeho výrazu jsem mu asi hodně pomohla. Na tváři se mu totiž opět objevil úsměv.

„Tyler,“ stiskli jsme si ruce a jeho rád-tě-poznávám už znělo mnohem přirozeněji.

„Hele, Monie,“ uklízel si Marco balíček do kapsy u kalhot, „jdeš tancovat dobrovolně, nebo tě tam mám nakopat?“ Monie jen protočila oči, napila se ještě jednou z mé sklenky a odtáhla Marca na parket. Musím se jí pořád smát, je tak umíněná a za každou cenu nesmí vypadat, jako by prohrála.
Rozpačitě jsem se podívala z Tylera na Jade. Ta holka byla celou dobu jako na trních. Nevnímala pořádně okolí a očividně jen čekala, až zmizíme pryč. Šťouchla jsem do ní se snahou, aby to bylo nenápadné.

Jade sebou cukla a můj úmysl moc nectila: „Co je, šťouchalko?“ Jo, miluju ji. Zasmála jsem se.

„Koukám, že příště s námi nikam nepujdeš viď?“

„Ale to né, jen s vámi asi už nepůjdu sem. Nic ve zlým,“ usmála se na Tylera.

„Jasně jasně,“ zazubil se, nevím, tak nějak dětsky, svým způsobem i roztomile. Ještě tak tři minuty panovalo mezi námi třema trapné ticho, které nikdo ne a ne proříznout něčím inteligentním. Hypnotizovala jsem pohledem chvějící se hladinu vody v mé skleničce, když se vedle mě ozval Ninin smích. S Abby si to k nám štrádovaly ve velmi dobré náladě, Abby se chichotala naprosto všemu, alkohol v krvi jí nesvědčí.

„Bože můj, už je to tady,“ ozvala se Jade. Otočila jsem se na ni a odložila sklenici: „Cože?“ Pobaveně jsem se ji podívala do tváře, která vypadala jako kdyby se právě vzbudila. Jen kývla k přibližujícím se holkám a mávla nad tím rukou. Podívala jsem se na Tylera, jehož pohled jsem cítila už nějakou dobu, podíval se směrem, kam kývla Jade, protočil oči.

„Co tu tak sedíte se znuděnými výrazy? Jade, ještě jsem tě neviděla pořádně se zasmát a, Vicki, ty ses zase ani jednou neobjevila mezi tancující třídou,“ ohodnotila naši docházku Nina a hodila na nás svůj povzbuzující výraz. Jade nahodila úsměv a tvářila se, jako že se ohromně baví. To zase pobavilo mě.

„No, tak to změníme, ne?“ uculil se Tyler a kývl k parketu, „nepůjdeš si zatancovat?“

„To né, jsem dřevo,“ zasmála jsem se, ale stejně se zvedla z barové židličky. Po mém pravém boku se nyní upřímně smálo stvoření, které se celý den tvářilo jako kakabus. Otočila jsem se po ní, ale Jade jen naznačila gestem, abych pokračovala v cestě. Co už, aspoň se zasměje.

Došli jsme až k parketu, když mě chytl Tyler za ruku a snažil se mě donutit tancovat. „Společenská sebevražda, tak se tomu říká,“ protočila jsem oči a zasmála se.

„Co že to?“ usmál se nechápavě Tyler.

„Společenská sebevražda, tancovat tady, když to ani neumím,“ rozhlédla jsem se po ostatních. Tyler se začal smát: „Ale no tak, tak zlý to být nemůže, jediný, na co se musíš soustředit, jsem já a to proto, aby ses neprotancovala k někomu jinýmu. Hudbu neposlouchej, prostě ji jen vnímej.“

„No bezva, ještě lepší, podle tvých slov tancuješ často,“ utíkala jsem očima po ostatních tanečnících, mezi nimiž byla i Monie s Marcem, naštěstí byli dost daleko od nás, „a určitě to umíš, takže né, že se budeš smát!“ Ušklíbl se nad mým rozkazem a chytil mne pravou rukou kolem pasu, přitáhl si mě trochu blíž, oba jsme se tak hýbali do rytmu.

„Vidíš? Nic na tom není,“ uculil se s takovým vítězoslavným pohledem. Teď, pod těmi reflektory, lasery a všemi možnými kouličkami, které vytvářely smršť střídajících se barev, jsem si poprvé všimla, že jeho oči nejsou černé, jak jsem si prvně myslela, ale jsou jen tmavě hnědé. Když se usmál, vypadalo to, jako by mu v nich přeskakovaly jiskřičky. Spolu s tmavě hnědými, delšími vlasy, které mu občas nechtěně spadly do čela, neměl typický vzhled problémového kluka, jak Jade říkala.

Zatímco jsem si ho tak prohlížela, přestala jsem se soustředit na svoje pohyby a vše šlo nějak lehce. Prostě jsem se jen hýbala tak, jako by ty melodie tahaly za šňůrky, teď levá, potom pravá.

„Ty nejsi odsud, viď?“ trochu mě ta otázka překvapila.

„Ne, to nejsem,“ pokrčila jsem rameny, aby to snad nevypadalo tak, že mi to vadí. Ano, zvykla jsem si tady na to prostředí, na tu komunitu, líbilo se mi tu, ale pořád jsem se cítila trochu podraženě, když mi rodiče jen tak oznámili, že se stěhuju za Atlantik.

„Takže Evropanka, že jo? Asiatku nebo Afričanku bych snad poznal a australský přízvuk nemáš,“ zazubil se na mě a čekal, jestli ho opravím nebo přiznám, že měl pravdu.

„Ano, Česká republika konkrétně,“ přiznala jsem tedy a ani nedoufala, že bude tušit, kde se tak přibližně náš státeček nachází. Světe div se!

„Tak to potom chápu,“ kývl uznale hlavou.

„Jako co?“ se smíchem jsem čekala, co z něj vypadne.

„No, že se nedivím, Češky jsou hezký holky,“ zasmál se a až přehnaně okatě si mne prohlídl od hlavy až k patě.

„A jak ty to můžeš vědět?“ zeptala jsem se v rozpacích s nechtěným rudým odstínem v obličeji. Bylo vidět, že jsem mu tím vyrazila dech a chvíli přemýšlel o tom, co vlastně má říct, nakonec ze sebe dostal naprosto nevinné přiznání: „Brácha tam byl.“

...

Nevím, proč ho má otázka vyvedka z míry, ale nehodlala jsem se k tomu vracet. Tancovali jsme déle, než jsem vůbec čekala. DJ už pouštěl třetí skladbu a my si pořád povídali, jednou o tom, jak se mi tu líbí, po druhé o klubu a došlo i na Lakes High. Vlastně nás vyrušil až Tylerův kamarád PJ, kterého jsem si pamatovala ještě ze školního pozemku, a který teď nutně potřeboval Tylerovu asistenci. Nevadí, alespoň už přestanu být v té křeči ze strachu, že něco plácnu špatně nebo se objeví můj talent na indiánský tanec. Na jeho omluvu, že musí něco zařídit, jsem tedy reagovala s úsměvem a pouhým „to je v pohodě.“

Když jsem se ale vracela k baru, nějak mi začalo docházet, že jsem asi ztratila pojem o čase, neboť tu stály všechny čtyři holky. Jade s Monie se na mě zubily už z dálky, jako by tušili něco, o čem já neměla ani páru.

„Jdeme domů, jdeš s náma, nebo tu zůstáváš?“ zakřenila se provokativně Monie, ale nemělo cenu reagovat na její poznámku, jasně, že jsem šla s nima. Trochu mě překvapilo, že jdeme domů pěšky, ale nakonec mi Abby objasnila, že jsme sem jeli autem jen proto, abychom se měli jak dostat do klubu, při cestě ven nás už nikdo kontrolovat nebude.

Po půl hodince cesty jsme došli na začátek ulice, kde Nina bydlela. Protože šlo a přespání u kamarádky, nemohla jsem si to nakráčet domů, tak i přes můj střízlivý stav, jsem pomohla Abby do schodů a ustala ji v posteli, kde usla během zlomku vtěřiny a už jsme o ní nevěděly. Zatímco Nina něco zařizovala s rodiči, my s Jade a Monie jsme seděly na Ninině dvojlůžku a povídaly si o celém večeru.

„Tý jo, stejně to bylo fajn, že jo?“ zeptala se Monie, zatímco protahovala záda a s tichým žuchnutím se se svalila do postele na znak.

„My si všimly, že sis to užila,“ rýpavě se zasmála Jade, načež jsem hned musela reagovat já: „No za to ty ses tam tvářila jak boží umučení, co to s tebou bylo?“ Nechápala jsem to, protože jakmile jsme odešly z klubu, byla to zase věčně vysmátá Jade, která má na vše odpověď.

„To kvůli Jamiemu,“ opáčila mi rychle Monie. Můj tázavý pohled neustupoval a donutil Jade tuto myšlenku rozvést.

„Nó, tak trochu jo no,“ prohrábla si blonďaté vlasy, které před chvíli rozpustila z ohonu.

„Trochu? Jen se nedělej, Jade, je mi jasný, že kdyby celý ten večer nebyl postavený na tom, aby nás Jamie odvezl, tak by sis ho užila,“ zvedla se prudce Monie do tureckého sedu, „musíš to hodit konečně za hlavu, Jadie, prostě je to blbeček, tak ho nech už plavat a navíc už aspoň po sté ti říkám, že ta holka nebyla ani trochu hezká.“ Můj nechápající mozek se snažil pobrat informace, které se tu kolem hemžily, ale stejně jsem po chvíli ze sebe vydala pouhé: „Co?“

Monie se pustila do řeči, zatímco Jade si hrála s pramínkem vlasů, omotávala si ho kolem ukázováčku, bylo jasné, že se jí o Ninině bratrovi nemluví s radostí a možná se i trochu styděla: „Jamieho už znáš, je to ten maník, co nás odvezl do klubu svou miniaturní plechovkou od ančoviček, kdysi, jak je to dlouho? Tak rok? No zkrátka nějakou chvíli před tím, než si se sem přistěhovala ty, tak s ním chvíli Jade chodila, Nina o tom nevěděla, takže se o tom před ní radši nezmiňuj, šílela by,“ zazubila se, skoro jako by ji ta představa lákala, „jenže Jamie je prostě pako, stejně jako Nina je to rozmarné děcko a neváží si toho, co má a v tom klubu se kolem něj začala točit nějaká holka, jasně, byla starší, ale koho to zajímá? Byla ošklivá, na tom trvám, taková pihatá zrzka s křivým nosem, nechápu, co na ní viděl.“

Došlo mi to rychle. Ale stejně jsem nevěřícně koukala na Jade. Ani mě nenapadlo, že by se někdy zajímala o Jamieho, byl to prostě už chlap, žádný kluk, byl namakaný, skoro jako by byl pro tu ochranku v klubu stvořen, měl docela pěkný úsměv, ale byl přece jen o hodně starší. A takový nějaký nemastný neslaný, mně na něm alespoň nic zajímavého nepřišlo, nic kvůli čemu bych se za ním ohlédla na ulici. Ale je možné, že byl až extrémně milý, ačkoliv o něm tak Monie rozhodně nemluvila.

„Každá máme nějakou černou stránku minulosti, moje je prostě James,“ nadhodila opět s úsměvem Jade, „ale viděla jsi, Monie, jak se Tyler měl k Vicki?“ Tak teď jsem rudla v rozpacích já, doufala jsem, že na toto téma se nedostanem.

„Tak né asi, kdybys ho viděla na parketě, když jsme s Marcem seděli na tom gauči vedle parketu, chvíli jsme je sledovali, no nečervenej se, Vicki, náhodou to bylo celkem roztomilé, jak si tě k sobě přitáhl,“ křenila se Monie od ucha k uchu a můj obličej už určitě představoval velké přerostlé rajče.

„Cože si ji?“ chytla se toho hned Jade s nadšeným výrazem ve tváři.

„Ale prosím vás, nic to nebylo. Na tancování jsem dřevo, tak mě jenom vedl,“ protočila jsem oči, jako by to byla jasná samozřejmost.

„Tak proto byla Nina tak protivná, když jste spolu zmizeli,“ culila se Jade jako sluníčko na hnoji.

„Škoda, že jsem to neviděla, ten její pohled musel stát za to,“ začala se smát Monie, „tak povídej, copak ti pěkného vyprávěl?“ zaujatě si Monie podepřela hlavu rukama. Střelila jsem po ní pohledem masového vraha: „Co by? Mluvili jsme jen o tom, odkud jsem se přistěhovala a jaké to tu je. Proč by měla mít Nina s tímhle problém?“

„Ty to nevíš?“ s údivem se na mě podívala Jade, „byla s Tylerem asi měsíc, pak to s ní vzdal. Byl vlastně úplně jediný kluk zatím, který ji poslal k vodě dřív než ona jeho. Pořádně to nerozdejchala, hrozně se jí to dotklo. Od té doby jsme se s touhle partou nestýkaly.“ Hodně mě překvapila, netušila jsem, že má Nina probranou celou školu: „Takže mám očekávat tajfun Nina, který zaútočí při první příležitosti?“

„Né, nebude o tom mluvit s tebou, je jí to trapný. Ty jí totiž řekl, že s holkou jako je ona to nemá smysl, že jsou každý z jiných poměrů a neklapalo by to. On je uplně jiný než Marc, tomu jde jen o holky k dispozici. Tyovi lichotí možnost rychlých služeb pokaždé, když je někde venku, ale když někoho má, tak je zlatý,“ ukončila to Jade, ale pokračovala na jiné téma, „a když už jsme u toho Marca...“ Nechala tu větu úmyslně vyznít, aby se jí Monie chytla, ale i mě to zajímalo, takže jsem ji urychlovala neustálými poznámkami.

„Ále, to nestojí za řeč,“ mávla rukou jakoby nic.

„No tak ale vážně, Monie, jak tak koukám, dnes se teprve dozvídám věci z vaší „temné“ minulosti, tak se poděl i ty,“ dodávala jsem.

„Vicktorko, Marco je prostě další trouba, kterým se nemá cenu zabývat,“ uculila se. Ale Jade jí to nesežrala: „Nekecej, mně si jasná, líbí se ti pořád.“

„Dobře, líbí se mi, ale není to kluk pro vztahy, už jen to slovo ho děsí.“

„Což máte společné.“

„Nepřerušuj, Wilsonová, není to kluk pro vztahy. Pro něj mít holku je jako výzva sehnat si někoho, s kým ji podvést. Jediná cesta, jak udržet jeho zájem, je neslintat za každým jeho pohybem, jako to dělají ostatní,“ řekla Monie s takovou jistotou, až se mi zdálo, že ho snad zná lépe než on sám sebe.

„To je fakt, ty nanynky mu lichotí, ačkoli douho by ho to nebavilo, ale divím se, že baví tebe ho neustále odstrkovat, ikdyž o to vlastně ani nestojíš.“

„Prosímtě, až se bavit přestanu, tak to skončí,“ usmála se sebevědomě Monie. Stichly jsme hned, jak Nina vešla do pokoje, rozmístila naše místa na spaní po pokoji a s přáním dobré noci jsme tiše usnuly. Tedy až na Monie, která si valila do uší ipod, až jsem rozuměla každému slovu v písničce.

***

Maminka se mě na víkend neptala, je pěkné, že mi tak věří. V pondělí mě ale opět čekala škola a řeknu vám, děkuji všem učitelům, kteří píší zápisy na tabuli nebo je promítají na dataprojektoru, občas si moje mozkové závity zajedou domů, přepnou do češtiny a pak vnímat zase zápis v angličtině, to není zrovna nejjednodušší. Hned první hodinu mít matiku, to je taky velmi příjemné, však to známe. Integrály odporné. Je ale fakt, že matika mi jde asi nejvíc. Matika je totiž všude stejná, za to taková angličtina, mám co dělat abych se držela na 2-.

Jade s Ninou dnes nešly do školy, Jade hlídá nemocnou ségru a Nina odjela s Jamiem na dva dny do sousedního města nakupovat. Takže jsem ráno jela autobusem sama, až dokud nenastoupila Monica s Abby. Ve třídě jsem si sice rozuměla skoro se všemi, ale přestávky jsem stejně trávila s Alexem, často se k nám přidaly Monie s Abby, ale povětšinou, jak jsem řekla, jsme byli s Alexem na chodbě u skříněk – měl tu svojí vedle mne – a povídali si. Rozuměli jsme si tolik asi proto, že jsme oba letos byli nováčky na této škole. On byl zvyklý na flákání se na umělecké a já na boj učitelů se studenty o to, kdo bude mít navrch. Tady tomu tak nebylo. Protože jsem ve třídě byla povětšinou se sportovci, ať už to byli basketbalisti, roztleskávačky nebo atleti, všem záleželo na tom, aby si drželi průměr ve všech předmětech do tří, jinak by přišli o možnost školních aktivit, což by poznamenalo jejich kredity.

Opření o školní skříňky jsme sledovali okolní ruch a bavili se svými zážitky přes víkend.

„Je prostě vadnej, nechápu ho,“ komentoval Alex Seanovo chování. Když se s ním Nina rozešla, začal se chovat ještě hůře než dříve. Povýšenecký tón a ironie v každém slovu začínaly být už nudné.

„No, co s tím naděláme? Jsem jen ráda, že už se s ním nemusím stýkat,“ nahodila jsem bezstarostný úsměv a zabouchla svou školní skříňku.

„To jo, jenže teď jsem v tý vaší slepičárně zůstal sám,“ narážel Alex na fakt, že s námi tráví témeř všechen svůj čas. Už několikrát nám řekl, že se obává, aby nezženštil, když neustále poslouchá naše rozhovory.

„Jó, kohoute, nenaděláš nic,“ zasmála jsem se mu a kývla hlavou k hlavním dveřím. Máme volnou hodinu, tak ji strávím venku válením andělíčků v trávě.

Alex se odlepil od skříňky s až přehnaně hranou těžkostí a mířili jsme ke dveřím. Už už jsem se natahovala po držadle, abych ty lítačky otevřela, když se před námi otevřely samy. No vlastně ani ne samy. Ze dveří vylítl kluk menšího vzrůstu a vtrhl mezi mě a Alexe. Málem nestihl přibrzdit, když chtěl odbočit do uličky. Hned za ním běžel druhý, ten ale už zpomalil, když si nás všiml. Poznala jsem v něm Tylera a moje líce začaly chytat růžovou barvu.

„Ahoj,“ zastavil se vedle mě se širokým úsměvem, „kam jsi v sobotu zmizela?“

„Budeš se divit, ale do postele,“ zasmála jsem se, protože mi ta otázka přišla trochu zvláštní, odpověď na ni byla přece očividná nebo ne?

„Jo ták. Můžeme se alespoň těšit na tvou návštěvu příští sobotu?“ uculil se od ucha k uchu. Ale ano, byl pěkný a sympatický, i když jsem to odmítala přiznat před holkama.

„To stěží, byla to vyjímečná... Akce,“ netušila jsem jak nazvat náš utajený výlet.

„Hmm, škoda. Teď bych měl jít, jinak mě Rodgersová vykuchá ukazovátkem. Snad na sebe příště narazíme, až bude víc času,“ usmál se a s mrknutím levého oka zmizel za svým kamarádem.

„Jasně, Vicktorie, já počkám. Mne ignorovat můžeš, jak jinak,“ smál se na mě jízlivě Alex.

„Ale kuš,“ čapla jsem ho za rukáv a táhla ven dříve než se začne vyptávat. Podcenila jsem Alexe, on se stihne vyptávat i za cesty: „Takže, co znamenalo to mrknutí?“ Protočila jsem oči a uvelebila se na zemi vedle Monie, která už tu byla dobrou chvíli.

Střelila po nás pohledem: „Kde jste tak dlouho? Kdo se tu má takovou dobu kousat nudou?“

„To víš,“ sedl si Alex na zem, „zdržovali jsme se nějakým klukem s tikem v oku.“

„Cože? Posunovala se mu snad duhovka od zorničky nebo co?“ křenila se Monica a Alex ochotně odvyprávěl předešlou scénu.

„A hele ho, Tylera, takže ani po vystřízlivění nepřišel o svůj zájem o Vicki,“ obrátila na mě svůj všeznalý pohled. Rudá jsem byla až na zadku!

„Prosímtě, nikdo nemá zájem o nikoho. Děláte moc ukvapené závěry,“ bránila jsem se, ale marně. Alex vytáhl ono mrknutí a mohla jsem se vykrucovat, jak jsem chtěla. Tohle bude dlouhá volná hodina...

Autor: Christush (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Back up to the bottom - 5. kapitola: