OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Back up to the bottom - 4. kapitola

20.05.2012 (14:00) • Christush • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 871×

„No víš, myslím, že v tom vypadáš děsivě. Chtělo by to něco míň jsem-stará-a-pana a něco víc Nina. Co třeba tohle?“ Přešla jsem ke stojánku plnému topů všemožných barev a velikostí, zatímco jsem dopíjela zbytek milkshaku z KFC. „Jo, to je přesně ono. Zkus ho!“ přikázala jsem Nině přísně a vrátila se zpět k holkám, které seděly u stolku a ládovaly se pálivými křidélky. Dny tu utíkaly děsivou rychlostí, byl konec října, venku pražilo slunce o něco méně, než když jsme se nastěhovali, nebo jsem si možná jen zvykla. Z Čech už mi nikdo nepíše, až na mou sestru, která slíbila, že na prázdniny přijede alespoň na dva týdny. Občas se ozve Dejdý, ale upřímně, kdybych neměla na své Facebookové stránce fotky, asi by ani nevěděla, jak vypadám.

Je neuvěřitelné, jak se dokáže člověk přizpůsobit. Začala jsem Ninu mít ráda jako kamarádku, není tak špatná, když ji poznáte. Je to typ dívky, která ve vás dokáže jednou vyvolat pocit jedinečnosti a po druhé chuť utrhnout jí hlavu za její prostořekost. Školu zvládám v pohodě, chodím s holkami do obchoďáků, jindy zajdeme celá parta do kina nebo jen tak ven. Zní to normálně. Tak proč se pořád cítím jako někdo jiný? Jako bych byla naprosto odlišná od té Viki, kterou jsem bývala. Vlastně je to pravda. Už nejsem Viktorie Mayerová, jsem Vicktoria Mayer. Podepisuji si tak písemky, sešity, jmenuji se tak na Facebooku. Je to totiž jednodušší, neboť spousta lidí moje jméno komolila a z nějakého důvodu nebyla schopna vyslovit Viki jako Viki, ale neustále mi cpala na rodný list Vajkí.

Ačkoliv jsem se naučila mít ráda Ninu, asi mě nikdo nedonutí snášet se s Seanem. Nina překročila svou pomyslnou hranici vztahů, překročila tři měsíce a se Seanem si lezou na nervy. A já nejsem ta správná vrba, tedy alespoň ne pro Seana. Za poslední dobu jsme si do vlasů vjeli nejméně třikrát. Jediný důvod, proč s ním trávím čas, je Nina. Protože se od ní odmítá hnout a ona zase od nás, museli jsme se my dva snést a někde v soukromí si pak vyříkat to svoje. Abby se nakonec projevila jako naprostý milovník upírstva, takže mi neustále vypráví o nových poznatcích vědy, nových dílech The Vampire Diaries a True Blood a vůbec ji mám trochu za oběť Hollywoodských scénářů. Navíc, a to bych do ní nikdy neřekla, je skvělá ve sportu, prezentuje naši školu v atletice a je vážně úžasná, nechává své soupeře polykat prach z jejích treter.

Ale vůbec nejvíc času trávím s Jade, Monie a Alexem, který se velmi ochotně a z vlastní vůle účastní všech našich akcí a ani neprosí o vysvobození. Je strašně fajn a právě s ním si povídám, když odmítám poslouchat Seanovi historky. Naštěstí dnes odmítli oba dva přijít. Nakupování čtyř slečen je asi nezajímá. Jak překvapující, že?



„Dobře Mayerová, beru tenhle. Proč máš pořád potřebu mít pravdu?“ Přišla k našemu stolku Nina s úsměvem na rtu.

„Protože je to zábavnější, než ji nemít,“ uculila jsem se a vhodila plastový kelímek do odpadkového koše. „Tak co teď? Já jsem zase bez peněz a ty jsi tu snad vše vykoupila, Nino... Zase.“ Přátelsky dloubla Monie do Niny, která se jen usmála:

„Nevím, jak vy, ale já musím. Mám ještě rande se Seanem,“ zaksichtila se do svého latté. „Nevypadáš nadšeně. Nechodí se náhodou na rande s radostí?“ rýpala Monie dál.

„Jo, to jo. Dokud tě to nepřestane bavit.“ Hrábla Nina brčkem do kelímku. „Měly bychom zase někdy někam vyrazit samy. Bez Seana. A i bez Alexe. Nevadí mi, ale dámská jízda je dámská jízda, no ne? Přitlačím na bráchu, ještě mi něco dluží, tak si to aspoň vyberu.“ Vychytrale se usmála a dopila pití. „Tak ahoj v autobuse.“ Ještě jednou nám zamávala a zmizela.

„No, neříkala jsem to, Vicki? Uvidíš, jak se bortí vztah po Ninovsku,“ zasmála se Monica.

„Upřímně, nějak mi Seana líto není a na rameni mi asi taky plakat nebude, takže,“ ušklíbla jsem se a nechala zbytek věty vyznít do prázdna, zatímco se holky rozesmály. Šouravou chůzí jsme opouštěly obchoďák a dopíjely zbytky svých pití. Kolik jsem se toho naučila, když nezbývalo jinak. Neustále mám občas problémy s těžšími výrazy nebo odbornými názvy, ale většinou jsou všichni ochotní a vysvětlují mi, co měli vlastně na mysli. Mám pocit, že mě berou, což je strašně super, ale pořád mě mrzí, že jediný, kdo na mě z Čech vzpomene, je Dejdý.

Před obchodním domem se Monie s Abby vydaly na zastávku, zatímco my s Jade volily pěší chůzi. Je to pár bloků a mně se domů nechtělo. Jade strašně dlouho mlčela, to se jí nepodobovalo, ona byla ta, na kterou zabíral jen roubík. Po čtvrt hodině jsem to už nevydržela: „Co je s tebou, škarohlíde?“ zakřenila jsem se na ni, aby pochopila, že ji nechci urazit.

„Nevím, asi se mi nelíbí nápad, že by nám měl Jamie obstarávat zábavu.“ Pokrčila rameny.

„Jamie?“ Sledovala jsem její obličej tak urputně, že jsem jen tak tak minula sloup. Opatrně jsem ho obešla a dělala, že se nic nestalo.

Zato Jade to rozesmála: „Jo, jen se tu zab o ten sloup, víš, že se do novin můžeš dostat i jinak, viď?“ Ignorovat její posměšky s kamenou tváří prostě nezvládám, a tak už jsem se musela smát, ale tvrdě jsem trvala na vysvětlení, kdo je to Jamie. „James, to je brácha Niny, ten starší, co dělá v tom klubu na rohu čtvrtý a pátý. Víš, ne? Jak ti o něm Monie vyprávěla.“

„Aha, no, a kde je problém?“ tápala jsem v téhle věci dál.

„Problém... Problém je samotný Jamie a pak je tu ten klub.“

„Od kdy zrovna tobě vadí kluby a zábava jako taková?“ ušklíbla jsem se, protože jsem stále věřila, že se ji jen nechce.

„Ale to ne, nevadí mi zábava, jen že Jamie nás tam už párkrát protlačil, smí se tam až od sedmnácti a ještě s křížkem na ruce. Kontroly tam sice nechodí, ale Abby se tam nikdy necítí ve své kůži, má strach, že na to někdo přijde. Mně zase vadí, kdo se tam schází. Nině se tam líbí, ale mně společnost takových lidí nesedi.“

„Ale no tak, Jade, tys nikdy nebyla diskriminační.“ Z tváře mi stále nemizel úsměv, ale u Jade byl ten tam. 

„Já nejsem diskriminační. Ale pamatuješ si Tylera a PJe ze školy? A ty kluky, kteří pro ně přijeli? Tak tam se oni scházejí. A nejen oni, ale celá tahle skupina lidí. Narazíš tam alespoň na čtyři dealery všemožných drog, pokáždé jsme viděli nejméně dva kluky, kteří očividně přebrali. Na druhou stranu obdivuju majitele toho podniku, na to, co se mu tam schází za lidi, mu to slušně hází peníze, a nebo možná má nějaký vedlejšák, protože to tam vypadá vážně pěkně.“

Chvíli mi trvalo vybavit si obličeje těch kluků, od svého prvního dne ve škole jsem je neviděla, což je dost divné, protože jsem jinak znala už alespoň půlku školy. „No vidíš, tak se vykašli na to, kdo tam chodí a užij si pěkně vypadící klub, no ne?“ Přátelsky jsem do ní dloubla, aby se taky usmála. Pomohlo to. Na toto téma jsme zapomněli a prosmáli cestu domů tak, jako tomu bylo vždycky.

***

Zrovna jsem za sebou zabouchla domovní dveře, když mi zapípal mobil, aby mi oznámil, že se někdo snaží mě kontaktovat přes SMSky.

Slečno Vicki Mayerová,
jste slavnostně zvána na svou první dámskou jízdu do klubu na rohu čtvrtý a pátý, kam
nás po krátkém přemlouvání protlačí speciální ochranka. Vemte si na sebe něco šik nebo cool, to je jedno, jen vypadejte k světu a starší. Těším se v sobotu v šest před klubem. Xoxo Nina

Ach jo, Ninin humor mě občas dostává. Nevím, zda se mám smát nebo děsit toho, jak to řeknu našim.
„Mamí?“ Nasadila jsem sladký tón a pronásledovala mamku do kuchyně. „Moje milovaná, chápající a cténá maminko, osobo, jež mi dala života...“ Nestihla jsem dokonči, mamka byla rychlejší.

„Copak potřebuješ, Vicki?“

„Ále, banalitu,“ uculila jsem se jako hodná dcerka. „Holky mne pozvaly na přespání k Nině, víš, která to je, taková ta černovláska, nosí obvykle značkové věci, no, tak jen abys věděla, že v sobotu, ehm, jakože zítra, nebudu na večeři a noc doma.“

Ano, tak trochu jsem uznala za vhodné raději nekončit otázkou, ale větou oznamovací, na tu se totiž moc dobře reagovat nedá. Ještě štěstí, že mám mamku tak velkého blázna do amerických věcí, že mi povolí cokoliv, jen abych tu její radost sdílela s ní. S taťkou to bude horší, ale toho zpracuju později, obměkčím ho Áčkem z matiky.

„Vicki! Vnímej mě!“ probral mě z plánování hlas mamky, „nic proti tomu nemám, ale znáš pravidla.“

„Jo jo, já vím.. Žádné drogy, alkohol a kluci.“ Tohle mi tvrdí rodiče už od deseti let, kdy jsem začala kamarádit s Dejdý a chodily jsme ven, umím to nazpaměť a stejně mi to vždy musí připomenout, kdyby náhodou. „Děkuji mnohokrát.“ Utekla jsem do svého pokoje dřív, než stihla maminka cokoli namítat.

Bylo už skoro půl osmé, svalila jsem se do postele a přemýšlela o tom, co si vemu na sebe. Nina říkala něco šik nebo cool. Jenže copak já mám věci, které se hodí do klubů? Když se spokojí s džíny, tílkem a palestinou přes krk, ale co to plácám, s tím se Nina nikdy nespokojí. Neustále nám dává lekce, jak se máme oblékat, abychom byli neodolatelné. Kdo o to ale stojí?

Začínala jsem se tam docela těšit, nevím, proč je z toho Jade tak otrávená, ale přece se nemusíme bavit s těmi pod vlivem drog, můžeme si to užít i bez nich, no ne?

***

Sobotní rána jsem v Čechách nesnášela. Zákonitě bylo vždy celý týdne krásné počasí a víkendy propršely. Tady je krásně skoro pořád, sice hrozné vedro, ale moc neprší. Vyhrabat se z postele je pro mě ale stále těžké, člověku se z měkoučkých peřin nechce, ale musí nebo mu mladší sestra sní snídani. A nespletla jsem se, Natka se už natahovala po mé porci.

„Zalez, špunte, to je moje.“ Vzala jsem jí talíř zpod ruky a usmála se na ni.

„Já bych ti nechala, nesnědla bych to celé,“ snažila se ospravedlnit, ale kdo by odolal snídani bez práce? Došla jsem i s rohlíkem v puse k nabíječce a vytáhla z ní svůj mobil, chudák stará, už potřebuje nabíjet každou noc. Jakmile jsem ho probrala k životu, rozblikaly se na displeji 3 textovky. Dvě měla na svědomí Jade, která chtěla, abych k ní přišla už ve čtyři hodiny, tu třetí poslala Nina se změnou plánů. Nejdříve se máme sejít u ní doma a to už v pět... Vynikající, aspoň nebude tak nápadné, že jdu na párty s přespáním v půl šesté.

Ručičky hodin se pohybovaly rychlostí světla a já začínala být nervní. Co když nás chytnou? Až zjistí, že nám nebylo ani těch sedmnáct a oznámí to rodičům, byl by to velký průšvih? Proč se vůbec ptám. Jasně, že byl. Naši by mě zabili! Ale couvnout už nemůžu a hlavně dost na tom, že bude Abby s Jade nespokojená, nemusím se mračit i já.

Do batohu jsem naházela věci na přespání, nějaké ty kosmetické serepetičky a navlékla se do džínů a topu. Nezbývalo než pokrčit rameny, veškerá snaha je marná, stejně k tomu bude mít Nina výtky. U Jade jsme moc dlouho nepobyly a zase vyrážely na cestu. Tentokrát autobusem, neboť to zase tak blízko není.


„To nemyslíš vážně?“ Jako bych to neříkala, reakce Niny na můj vzhled byla naprosto očekávaná. „Psala jsem cool holky.“ Protočila oči, „No co, už s tím si nějak poradím, pojďte dál.“ Vešly jsme do velké vstupní haly a mně údivem spadla brada. Tak obrovský a nádherný dům jsem ještě neviděla. Kdybych si mohla vybrat příjem, vyberu si mzdu Nininých rodičů. Abby s Monie už tu dávno byly, jak mi sdělila Nina, která mě teď táhla po schodech do jejího pokoje, aby mi prý něco udělala s tím outfitem. Nějak jsem ji zapomněla poslouchat, takže nevím, co má v plánu. Bylo to tu vše tak jiné, prostorné, světlé a přitom nazdobené.

V Ninině pokoji to vypadalo jako v království, naklizeno, šatník uspořádaný podle velikosti. A uprostřed dvojlůžková postel a na ní rozvalená Monie s Abby. Tomu pohledu se nedalo nezasmát. Monie ležela na posteli zády a rukou naznačovala gesto, jako když něco měří, přitom jí její barevné vlasy kopírovaly tvar polštářů pod ní. Abby zase vypadala jako utalčovaná. Protože valnou část postele zabrala právě Monica. Nina mi nedopřála moc času na přivítání a zatáhla mě do šatníku. Ano, ta holka má šatník jako místnost!

„Mám tu něco přesně pro tebe. Jen kdybych to teď našla. Bože můj.“ Prohrabávala Nina šatník děsivou rychlostí až přede mne hodila několik kusů oblečení. „To je ono. Zkus si to.“
„Cože? Tohle?“ Zvedla jsem do vzduchu potrhané černé kalhoty, tílko s potiskem a přehozem, dekorační šátek a něco, co se tvářilo jako boty, ale přitom to byly perfektní lamače nohou.
„Jo, tohle! Dělej!“ přikázala přísně Nina a donutila mě vyzkoušet to. Musím uznat, že se mi ta kombinace líbila, ale na těch botách se zabiju, ty na sebe nevezmu, to musí chápat.

„Tak mi ale řekni, co si chceš na ty hnáty vzít. Jsou to nejnižší jehly, co tu mám,“ snažila se mě přemluvit.

„Jenže to je ten problém, já neumím nosit jehly, postačí mi moje tenisky.“ Pokrčila jsem rameny. Nina udělala to samé prohlídla si zbytek holek:

„No, to už je o něco lepší. Jdu vzbudit bráchu, za chvíli vyrazíme.“ Zůstaly jsme v pokoji samy, Monie, Abby, kyselý ksichtík Jade a já.

„Nemůžem jít někam jinam? Vždyť nemusíme pokaždý chodit tam, kde je Jamie,“ zašklebila se Jade a čekala na naši reakci nebo spíš na tu Moničinu. Ta tedy reagovala hned. Vylítla ze své pozice, jako když ji někdo střelí.

„Jade, vykašli se na toho chudáka a užij si večer s náma. Nemusíš se bavit s ním ani s nikým z jeho kamarádů, takže klídek. Je to jen malá otravná myš, která nám pomůže dostat se k sýru.“ Nechápala jsem o čem mluví, ale přirovnání k myši mě pobavilo.

V tu chvíli se objevila ve dveřích hlava Niny, aby nás donutila sejít dolů a vlézt do auta kluka, kterého vlastně ani neznám. První se sebrala Monie, po ní Abby a já zvedala z postele Jade, které se vážně nikam nechtělo. Když jsem vyšla před dům, stále udivená jeho vybavením, stálo tam trochu menší autíčko, do kterého jsme se mohli vejít jedině, kdybych si ustlala v kufru. Z něj vylezl celkem vysoký chlapec, nevěřím, že nenaráží hlavou o přední dveře. Světlé delší vlasy mu kopírovaly opálený obličej, pod tričkem se mu rýsovala typická postava bodyguardů z filmů. Světlé oči a úsměv na rtu mi tak nějak neseděli k jeho profesi, ale co už. Jade, kterou jsem až doteď táhla za ruku ven, se mě rychle pustila a zabořila pohled do země. I Monie se na něj netvářila moc přátelsky, jen suše opáčila svým: „Čau“ A čekala, jak hodlá vyřešit početní nesrovnalosti. Je nás celkem šest a míst v autě sotva pět.

„Ou, tolik jsem vás nečekal.“ Otočil se kluk k autu. „Takže se tam nějak narvěte a dooufejte, že nás nebudou stavět benga.“

„Klidně poběžím vedle auta,“ ozvala se Abby přátelským hlasem a následovala Ninu, jež se už usazovala na přední sedadlo auta. Trochu jsem loktem dloubla do Jade.

„Co je?“ zeptala jsem se, jako kdyby mi to snad teď hned vyklopila. Zavrtěla hlavou a zatáhla mě do auta. Neunikl nám pobavený smích kluka, který už seděl na místě řidiče a zpětným zrcátkem si prohlížel situaci v zadní části vozu. Očima se zastavil u mě, vypadalo to, jako když přemýšlí.

„My se ještě neznáme, co? Já jsem Jamie.“ Kývl ke mně, zařadil a nastartoval.

„Vicki,“ odpověděla jsem zkráceně a snažila se zmenšit svůj objem na minimum, abych neměla pocit, že tu někoho rozmačkám. 

Ještě, že to není tak daleko. Upřímně jsem se s radostí z auta vyvalila a nadechla se čerstvého vzduchu. Holky na tom byly obdobně. Jamie zaparkoval vůz na reservé pro zaměstnance a kývl hlavou směrem ke dveřím: „Tak pojďte, než se tu objeví šéfik.“ Protáhl nás tedy dveřmi pro personál a ukázal cestu do klubu, zatímco si sundal tílko a místo něj si na sebe vzal pracovní tričko s logem klubu. Asi na sobě maká dost tvrdě, protože tělo má teda vytvarované jak nějaký model. Jak jsme se blížily do samotného klubu, zesilovaly se beaty a hudba. První vešla Nina, po ní jsme následovaly jak stádo oveček my. No, lidí tu teda bylo požehnaně, nemluvě o tom, že nebylo pomalu rozumět vlastního slova. Krom toho byl ale klub opravdu velmi krásně zařízený, až se mi zdálo nemožné, že by se tu děly nějaké velké drogové akce.

3.kapitola < Shrnutí > 5.kapitola

Autor: Christush (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Back up to the bottom - 4. kapitola: