OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Křišťálová noc

23.05.2012 (12:00) • Myll • Povídky » Jednodílné • komentováno 13× • zobrazeno 1604×

Křišťálová noc 

Věnováno paní Haně Truncové.

Víte, do určité doby bylo lidem jedno, kdo je jejich soused a kdo přítel. Jako by byla jen jediná rasa a lidé se navzájem soudili jenom podle povahy, podle toho, jaký člověk ve skutečnosti byl, ne podle národnosti. Do té doby byli lidi šťastní! Jenže pak přišla válka, která nenechala nikoho klidným. A svět, tak jak jsem ho znala, svět ve kterém jsem byla připravená žít, přestal existovat.

Bylo mi čtrnáct let, pouhých čtrnáct, když jsem se poprvé setkala s nacisty a to tváří v tvář. Pocházela jsem z Teplic, ze sudetského města, kde pospolu žili tři národnosti: Češi, Němci a Židé. Nikdy dřív jsem je takhle nerozlišovala, někteří byli známí, někteří dobří přátelé, jenže Němci měli jiná měřítka.

Psal se 30. říjen roku 1939, když byl osud celého českého pohraničí zpečetěn čtyřmi podpisy, a pak přišli Němci…

Vždy jsme měli s mojí mladší sestřičkou společný pokoj, téměř od doby, kdy se narodila. Nacházel se v druhém patře a z okna byl výhled na dvorek.

V předvečer oné osudné noci jsme se připravovali na spánek, netušili jsme, co nás čeká. Kdyby mi tenkrát někdo řekl, že si tuhle noc zapamatuji na celý život, asi bych mu nevěřila.

Rodiče byli pryč, zrovna „ze sebe“ dostali nějaký odporný bacil a odjeli do blízkých lázní a tak s námi byl doma jen strýček, tatínkův bratr. A právě ten nás před spaním přišel zamknout.

„Nezavírej nás tu!“ prosili jsme ho a on nakonec vyhověl.

Tu noc jsme nakonec pokojně usnuli, jako každou jinou, přestože se nám strýčkovo chování zdálo víc než divné. Komu by se také takové nezdálo? Možná už to mělo být varováním, které jsme ovšem nepochopily.

Nevím kolik bylo hodin, když mě probudily rány a charakteristický zvuk tříštěného skla. Má mladší sestřička seděla na posteli a vyděšeně si zakrývala hlavu rukama.

A pak se ozvala první z ran u nás doma, bouchání, které se nedá nijak charakterizovat. Bouchání, z kterého mrazilo a které nemohlo znamenat nic dobrého.

Buch, buch, buch!

Ozývalo se to znovu a znovu, vstala jsem z postele, jen v bílé noční košili a pomalu jsem otevřela dveře. Jak moc jsme teď strýčkovi v duchu děkovala, že se nechal přemluvit. Má sestřička se ke mně připojila.

Společně jsme vyšli z našeho pokoje, v dolním patře se ozývaly výkřiky mužských hlasů a sklo, které někdo bez milosti posílal na jistou smrt k zemi.

„Sich beeilen!“ ozýval se rozkazovačný hlas, jasně povýšený nad ty ostatní. „Finden Sie sie!“

Pomalu jsme začali scházet schody, všimla jsem si, jak má sestřička pevněji sevřela medvídka, když jsme spatřili skupinu mužů v uniformách s dlouhými železnými tyčemi v rukách, kteří stáli ve střepech z vytřískaných oken a výloh našich skříní, nebo rozbitých lustrů. Nahmatala jsem její dlaň a pevně sevřela drobnou ručku.

„Stand!“ přikázal muž před námi, který zjevně velel ostatním. Neuměla jsem německy, ale tomuhle jsem rozuměla, zastavila jsem, jen pár schodů od vojáků.

Skupinka mužů stojící okolo svého velitele podivně ztuhla v ramenou a v zádech, nevím proč. Možná měli doma stejně staré děti, možná jim nás bylo líto, anebo se jim prostě jen příčilo vyslýchat malé děti…

Velící voják mi zíral do očí. „Auf der Suche nach Evan, Stanislav und Jan Evan!“

Nerozuměla jsem mu, ale pochopila jsem, hledali mého tatínka a strýčka, Stanislava a Jana Evanovi. Nevěděla jsem proč, ale podvědomě jsem chápala, že bych jim neměla nic říkat, i kdybych to věděla.

Vojáci nás nakonec nechali být, koneckonců, byli jsme jen děti, ale tu noc přišli ještě třikrát. Znovu už jsme dolů nechodili, věděli jsme, co nás tam čeká. Už jsme neusnuli, oknem proletělo ještě několik kamenů a zbytek noci se z ulic ozýval křik a pláč.

Na noc z 9. na 10. listopadu 1938 jsem nikdy nezapomněla, i když jsem tolikrát chtěla.

Druhý den ráno byste v celém pohraničí nenašli kus skla v celku, proto s sebou nosili ty tyče, proto se tomu říkalo Křišťálová noc!

***

Ráda bych se omluvila za případné neshody v němčině, ten jazyk se neučím a v tomto případě pomohl starý dobrý Google. Samozřejmě jsem se němčině mohla vyhnout, ale mám pocit, že bez ní by to nebylo takové, proto doufám, že mi případné neshody v onom jazyce prominete.

Příběh obsahuje (kromě jmen) pravdivé informace a opravdu se stal...

Autor: Myll (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Křišťálová noc: