OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Je to její bratr

28.09.2011 (14:00) • Eris • Povídky » Jednodílné • komentováno 60× • zobrazeno 2733×

Stáli naproti sobě, déšť jim dopadal na tváře a míchal se s jejími slzami. Plakala a on to věděl. Přešel k ní, těch pár metrů se zdálo jako věčnost. Pomalu zvedal ruku, aby ji nevyděsil neunáhleným pohybem a konečky prstů jí přejel po tváři.

Dívka přivřela oči a opřela se do jeho dlaně. Mírně se usmál nad její reakcí, ale i on musel uznat, že od sebe byli velice dlouhou dobu.

Už už se nadechoval, aby promluvil, omluvil se, nebo cokoli řekl, když zvedla ruku a prsty překryla ji jeho rty.

Přistoupila blíž, až se špičky bot dotýkali a nahnula se dopředu. Hlavu si položila do důlku mezi jeho krkem a ramenem, a dlaní, kterou měla na jeho rtech, mu zapletla do vlasů.

Zvedl svou ruku a přejel jí přes bok na záda. Přitáhl si ji k sobě blíž a nadechl se vůně jejích vlasů… Jak mu tohle chybělo. Její tělo přitisknuté k jeho, vůně, která mu byla až bolestě blízká. To bijící srdce, které se třepetalo jako křídla kolibříka. A oči. Ty oči, ve kterých se mohl utopit, kdykoliv se do nich podíval.

Chtěl být pohlcen jejím pohledem a doteky. Žárem jejího těla…

Chtěl znovu zažít ten pocit, jaké to je, probouzet se vedle své vyvolené. Obejmout ji a vidět, jak se probouzí, jak mu věnuje ten sladký, rozespalý úsměv a v očích, které už dávno procitly, spatřit jiskřičky.

„Odpusť mi…“ zašeptal. Jeho první myšlené 'Miluji tě!' nezaznělo z jeho úst.

Dívka v jeho náručí se odtáhla, ale jen tak, aby mu viděla do obličeje. Očima si prohlédla jeho tvář, než se zastavila u jeho očí.

„Nemůžu zapomenout… Snad to ani nejde… Anebo ani nechci… Ale už dávno jsem si uvědomila, že ti odpouštím…. Že tě stále miluju…“ Promlouvala z duše, v těch slovech byla láska, ale taky dávná bolest a zrada.

Znovu ji k sobě přitiskl, její hlavu si opřel o rameno. Přemýšlel, co mu řekla… Byl tolik zaslepený touhou po odpuštění, že si neuvědomil, že ho stále miluje.

Trochu hruběji ji od sebe odtrhl a podíval se jí do tváře.

„Cože?“ zeptal se nevěřícně. „Co si řekla?“

„Že tě miluju…“ Nečekal, až bude pokračovat a přitiskl své rty na její. Vyžadoval její ústa, tu svěží chuť a nabíral na intenzitě. Teprve když se zapojila do jejich polibku, zjemnil své počínání.

„Rozhodla jsem se…“ zamumlala mu do rtů.

„Co jsi rozhodla?“ Zapletl prsty do jejích vlasů a tváří se otřel o tu její. Toužil po vášnivějších dotecích… Po její horké kůži… Jejích dlaních na svém těle… Svíjející se pod ním… A pak ho udeřila myšlenka, jestli ho takhle bude ještě chtít… Přeci jen, ublížil jí, jak nejhrozněji mohl… A ona to bude mít neustále před očima….

Ne…. Bude jejím nebližším přítelem, pokud bude třeba. Bude se od ní držet dál, pokud si to bude přát. Bude pro ni bratrem, přítelem, milencem… čímkoliv… A bude ji na věky milovat…

Ta myšlenka, jakoby spadla přímo z nebe. Usmál se a znovu ji políbil, do koutku úst. Slyšel, jak její srdce ještě zrychlilo.

„Chci s tebou zůstat,“ zašeptala tiše. Cítila, jak ztuhl a pak ji od sebe odtáhl.

„Opravdu?“ Usmála se na něj a pohladila po tváři. Dívala se do jeho safírových očí a připadala si jako kdysi. Byl jí tolik podobný, hlavně očima.

„Půjdem domů?“

„Poletíme,“ zasmál se a vedl ji cestou k lesu. Když se konečně ruku v ruce dostali na velkou louku, zavolal hrdelním hlasem jméno.

Tlukot křídel se ozýval na míle daleko a na obzoru se pomalu začínal rýsovat obrys draka. Dívka vedle něho zalapala po dechu a běžela drakovi naproti. Zarazila se však, když drak dosedl na travnatou zem a pomalu k ní přešel. Vypadal jako ona. Jako její milovaná Stranei. Jen oči měl tmavší.

„Je to její bratr. Našel jsem ho nedávno… Jmenuje se Sinatri,“ usmál se. Pohladila ho po čumáku a zasmála se, když souhlasně vyfoukl oblak kouře.

Autor: Eris (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Je to její bratr: