OurStories.cz ~ naše povídky » V listech zlatého stromu – 12. kapitola



V listech zlatého stromu – 12. kapitolaPsáno tak horkou jehlou, že se až stydím. Omlouvám se, nemoc a povinnosti mi nedovolují psát tak často, jak před tím. Už se těším, až toto období skončí. Pěkné počteníčko. :)

Ruce se jí nepříjemně potily a zdivočelý tep jí tancoval ve spáncích, přesto všechno se její noha automaticky posunula o kousek níž a bezpečně se zasekla mezi tuhé šlahouny obrůstající kamennou věž. Prudký poryv větru jí vmetl dlouhé vlasy do tváře a Dalia se automaticky přišpendlila více k zeleným listům a v hlavě si opět vynadala do šílence a budoucí omelety. Jenže už nebylo cesty zpět, a pokud nechce dnešní noc strávit připoutaná u králova lože, jak jí sám prozradil, měla by si trochu pohnout.

Když se totiž mocný panovník sehnul k upuštěné knize,  Dalia  v tom viděla jedinečnou příležitost. Ke dveřím se dostat nemohla, určitě by si jí všimnul a stejně, jako ona předtím, by seskočil z podia a s takovou by mu jen šikovně vběhla přímo do náruče. Vzala to tedy druhou stranou, lépe řečeno otevřeným oknem, které bylo za ní. Téměř sebevražedně se vrhla na rostlinu a jako po žebříku se po ní snažila sešplhat dolů. Plán to byl docela hezký, ale měl pár detailů, které si v tom spěchu nestihla propočítat, a nyní začaly ve výsledné rovnici dělat neplechu. Například zmíněný vítr, který byl zde nahoře vcelku silný a ledový, ale také dlouhá sukně se ukázala pro šplhání velmi nepraktická. Neustále se jí zamotávala do nohou a nejednou si ji i trochu přišlápla. Nebýt strachu a zkušeností se šplháním, zažila by jistě nedlouhý let, na jehož konci by si už moc podobná nebyla. Jenže v této formě byla sestře k ničemu, což si jako novou modlitbu opakovala stále dokola. A tak se velmi pomalu a opatrně sunula k spásně vypadajícímu oknu pod ní, jež bylo k jejímu štěstí otevřené. Měla už za sebou třetinu svojí strastiplné cesty, když se z okna nad ní vynořila hladká panovníkova hlava s úšklebkem na rtech. Našel ji celkem rychle.

„Cestuješ někam, krasavice?“ hulákal jak na lesy a spokojeně se usmíval.

„Jenom na další prohlídku hradu,“ zařvala zpět a znovu posunula nohu o kousek níž.

„A rovnou do mojí ložnice,“ zasmál se Ladarius a viděl své vítězství. „Šikovné děvče.,“ Tituloval ji nakonec a s blaženým výrazem zmizel z okna. Dobře slyšela, jak se panovníkovy těžké kroky vzdalují od okna a jak vyřezávané dveře bouchly o dřevěný rám. Byl pryč a podle všeho jí šel naproti.

Kněžka na vteřinu ztuhla, když si uvědomila, že král chvátá k její únikové cestě. Ale byla to jen vteřina, jelikož se řešení nabídlo samo. Když on běží dolů, tak ona může zase nahoru. Bez další prodlevy začala šplhat opět vzhůru a s mnohem větším elánem.

Do okna se dostala rychleji, než střela a po spěšné kontrole místnosti se vydala rovnou ke dveřím, které zamknula a zajistila dřevěnou závorou. Pak se opět vydala k oknu a cestou k němu si vzala knihu do ruky. Mohla odejít, ale proč krále ještě trochu nepoškádlit. Se vší elegancí se posadila na kamenný parapet, a volnou sukni rozprostřela kolem sebe tak, aby ji vítr lehce čechral. Záda si opřela o jednu stranu rámu a nohy lehce pokrčila pod sebe. Okna nebyla rovnoběžně pod sebou, byly lehce vychýlené, takže kněžka měla nyní dobrý výhled a zrovna ve chvíli, kdy otevřela knihu, se pod ní vynořila panovníkova hlava.

Král chtěl nejspíš zkontrolovat, kde se jeho budoucí zajatec nachází, ale spokojený úsměv mu zamrznul na tváři. Nezmohl se ani na slovo, jen překvapeně hleděl na lem bílých šatů, které tančily ve vánku o patro výš.

Stvoření nad ním se zhluboka nadechlo a spokojeně s naprostou ledabylostí proneslo:

„Dnes je nádherný den, přímo stvořený k tomu, aby se jím člověk kochal.“ Potom, co jej doběhla poprvé, si Ladarius nesčetněkrát opakoval, že se nesmí unáhlit a okamžitě se rozčílit. Dnes u podia si to jen připomněl a po celou dobu se snažil udržet hněv na uzdě. Ale nyní to již nešlo, hranice jeho trpělivosti se zbořila stejně snadno, jako domeček z karet. Jeho obličej nabral sytě rudou barvu a skrz sevřená ústa se mu dral syčivý zvuk, jako drakovi.

„Nechám tě roztrhat na tisíc kusů!“ zahřměl jejím směrem.

„Ano, jistě…“ odpověděla mu znuděně, jako by se takto bavili již dlouhá léta a svůj pohled opět stočila ke knize. Král zatnul pěsti.

„Ty jedna!“ zařval znovu a zmizel. Dalia chvatně seskočila s parapetu a tušila návštěvu v podobě rozzuřeného býka. Bez otálení dostrkala k zavřeným dveřím ještě regál s knihami a nakonec i těžké křeslo. Další už nestihla donést, jelikož se od dveří ozvala děsivá rána, při níž kněžka hrůzou nadskočila.

Král zvyklý na to, že jsou jeho dveře vždy odemčené, je chtěl prudce rozrazit a jako velká voda vpadnou do knihovny. V jeho krátké představě měl potom tu drzou potvoru vyhodit rovnou z okna a se zalíbením měl pozorovat, jak kolem ní vzduchem víří bílé šaty. Jenže dveře zůstaly v nezměněné pozici a král se o ně rozplácl jako moucha. Krátké překvapení v podobě zamčených dveří v něm probudilo další vlnu zuřivosti a tak svou obrovskou pěší třikrát tvrdě udeřil do ozdobné řezby. Dveře se však nepohnuly ani o vlásek. Znovu se je pokusil otevřít tlačením, když k němu z druhé strany dolehly zvláštní zvuky.

Dalia se totiž vznášela štěstím a radostí. Její barikáda zadržela panovníkův první útok a dle všeho vydrží i další jeho nápor. Proto dostala chuť jej ještě trochu víc poškádlit. Opatrně přistoupila ke dveřím a drobnou ručkou třikrát krátce bouchla, jako by zkoušela, jestli na druhé straně někdo odpoví. Ladariovi to došlo hned v zápětí a ještě víc se rozběsnil.

 „Okamžitě otevři!“ zahřměl a knihovnou se ozvaly další prudké rány, od jeho pěstí.

„Nemohu,“ zvolala sladce Dalia. „Král není doma, courá se někde po hradě.“

„Nepřej si mě, až tě dostanu pod ruce,“ sípal panovník za dveřmi a marně lomcoval s klikou.

„To by si přeci nepřála žádná žena,“ pronesla kněžka věcně, ale dostatečně nahlas, aby to i král za dveřmi slyšel. Potom se pomalu začala rozhlížet po knihovně a hledat nový způsob úniku. Sice ji bavilo krále provokovat, ale musí taky někdy odejít. Do oka jí padl kožený vak s dekou a čutorou, který podle všeho měl sloužit k cestám. Bez meškání se pro něj vydala a otevřela jej. Od dveří se dlouho neozývaly žádné zvuky, ale král se nakonec znovu ozval.

„Jak to myslíš, že by se v mých rukách nechtěla ocitnout žádná žena?“ ptal se uraženě a znovu zatlačil do dveří.

„Není to zřejmé, když se podíváte do zrcadla?“ odpověděla a přitom prohledávala vak. Nepochybovala, že mu na pomoc přišli další muži, nejspíše stráže a tak neměla mnoho času. V otevřeném batohu k jejímu štěstí našla provaz, nebyl sice příliš tlustý, ale udržet by ji rozhodně měl.

„Chceš mi říct, že se ti nelíbím?“ Znělo to udiveně a Dalia stěží ovládla úsměv.

„Ne, nelíbíš!“ zavolala na něj a lano zručně omotala kolem dřevěného sloupu, který byl nejblíže u okna. Poté si tenkou tkanicí svázala vlasy a spodní lem sukně si zavázala do pasu, tak aby nepřekážel. Na záda nasadila batoh a naposledy zkontrolovala uzly na provaze.

„Ženy ze mě šílí,“ zvolal král od dveří a Dalia se zasmála, tak aby to slyšel.

„Šílí, nebo musí šílet, králi,“ zeptala se a s těmi slovy se spustila z okna. Cesta tímto způsobem šla rychle. Když se dostala na úroveň královské ložnice, opatrně přelezla na silnou rostlinu a poté se bezpečně dostala do pokoje, nad kterým se musela pousmát. Podle nepořádku Dalia poznala, že jej služebná ještě nenavštívila. Postel byla rozházená a linul se od ní odér, jež by dokázal zahubit leckteré drobné živočichy. Okolní stolky byly posety různými pochutinami a džbány s pivem a vínem, jež byly z části vypité a z části rozlité po podlaze. Vše nasvědčovalo tomu, že král měl předchozí noc velmi krušnou a žízní netrpěl. Nebylo divu, že je nevrlý.

Rychle po špičkách vykličkovala z místnosti a na chodbě pak zaběhla za jeden z rohů vedoucí k tajnému východu. V tajné chodbě zmizela právě ve chvíli, kdy se po chodbě hnal panovník, jež podle ticha brzy poznal, že opět opustila knihovnu oknem.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek V listech zlatého stromu – 12. kapitola:

9. Kate
19.07.2013 [16:14]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

8. LidkaH
23.03.2012 [20:03]

Naprosto bozska kapitolka!!! Přeji brzke uzdraveni. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. Starr přispěvatel
23.03.2012 [19:20]

StarrBože, já tak miluju, jak ho provokuje! Emoticon Emoticon
Budu se těšit a trpělivě čekat na další... ale nezajišťuju, že to čekání přežiju Emoticon Emoticon Emoticon

6. Hejly
23.03.2012 [17:03]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. corneille přispěvatel
23.03.2012 [15:37]

corneilleDěkuji, jste hodné že čtete a čekáte.Emoticon
Talennt: Chytit??? No tak tato informace bude podléhat obchodnímu tajemstvíEmoticon ... Pokud se mi dnes podaří dopsat dozorčí službu tak se vrhnu i na další kapitolku... Jen nevím o čem bude... Emoticon

4. TalenntativeKing přispěvatel
23.03.2012 [15:32]

TalenntativeKing Emoticon Emoticon Emoticon Celou tuhle kapitolku jsem se jen a jen bavila. "Ano, jistě." ... "Ty jedna!" Emoticon "Okamžitě otevři!"... "Nemohu, král není doma, courá se někde po hradě." Emoticon Úžasný dialogy. Úplně mi to vlilo krev do žil, skvěle napsané, těším se na další! Emoticon Zajímalo by mě, jestli ho někdy necháš ji chytit. Emoticon

3. Arminka přispěvatel
22.03.2012 [20:34]

ArminkaKapitolka mi udělala hroznou radost, jen kéž by byly častěji Emoticon ale já vím sama nejlíp, jak je to s časem Emoticon hrozně moc jsem se pobavila... jen tak dál! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2.
Smazat | Upravit | 22.03.2012 [15:39]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Anny
22.03.2012 [14:45]

Díky ti za další kapitolku Emoticon už jsem se jí nemohla dočkat Emoticon a je vážně bezvadná Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!