OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Seven keys - Prolog a 1. kapitola

05.01.2013 (17:00) • Adel • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 8× • zobrazeno 1273×

                         Nový život

„Ashley! Prostě tam pojedeš a je mi jedno, jestli tam chceš nebo ne!” křičela na mě máti.
„Nepojedu, je mi jedno, jestli tam mám být nebo ne! Komu to bude vadit, že tam nebudu?! Ani si mě nevšimnou!” zařvala jsem na ni. Co na mě má co řvát. Já si nezačala. Tak prostě nechci jet do nějakého tábora. Myslím, že se jmenuje Dvojí krve, ale já tu brožurku fakt nečetla. Jsem ráda, že můj táta je Boltus a pomáhá mi to dost v tělocviku. Jenže mě fakt nezajímá, že nějaký Samuel rozpoutal válku s Bohy, zase to odnesu já.

„Jedeš do toho tábora a tečka!”
„Nejedu a otazník! Teda vykřičník!” Co? V tom zmatku jsem zapomněla na interpunkci.
„Když pojedeš, zaplatím ti letenku do Brazílie na příští olympiádu,” smlouvala se mnou mamka.
„No, to by šlo, ale jak se tam dostanu?”
„To už si domluv s otcem.”
„No dobře, pojedu tam.”

♥♥♥♥♥♥

Vybavovala jsem si hádku s mamkou. Teď tu stojím s kufrem, před branou Dvojí krve. Jak mně se
tam nechce. Jestli zjistí, že jsem Boltusova, bude snad po mně. Když se někdo popere s Diem, hned je z toho poprask. Vzpomněla jsem si, jak mi o tom vyprávěla mamka.

„Mamí, řekneš mi, co se s tátou stalo?”
„Posaď se ke mně, bude to dlouhý příběh. Tvůj táta měl bratra Blakea. Byli nejrychlejší na světě. Zeus se bál, že by ho mohli svrhnout, tak na ně přichystal lest. Chtěl zjistit, kdo je z bratrů nejrychlejší. Vyhrál Blake, vzal si ho k sobě domů, aby mohli něco prodiskutovat. Když se dlouho nevracel, táta se za ním vydal.

Vešel do Diova domu a šel rovnou do hlavní síně. Rozrazil dveře, uviděl, jak se Zeus zvedá od Blakea, který měl zabodnutý meč v těle.“

„Co se stalo dál?“ dychtila jsem po pokračování.

„Neskákej mi do řeči,“ okřikla mě maminka mile a pokračovala v příběhu.

„Táta na nic nečekal, vytáhl si svůj meč a běžel pomstít svého bratra. Zeus se otočil právě ve chvíli, kdy se táta napřahoval, popadl blesk a zabránil, aby se ho meč dotknul. Začali spolu bojovat. Nevím, co si tehdy mysleli, přece jenom boha nemůžeš jenom tak zabít, ale bojovali spolu dál. Zeus potom sekl tátu tak, že má jizvu přes celou hruď. Od jednoho ramene až k protějšímu boku. Táta od něj odešel a vzal si s sebou Blakeovo tělo. Uspořádal mu pohřeb a slíbil, že už nikdy nebude soutěžit. Skoro všichni byli na Dia naštvaní, protože udělal chybu.

Nakonec to došlo i samotnému Diovi. Šel za Boltusem, aby se mu omluvil. Věděl, že bratrovi slíbil, že se už nikdy žádné soutěže nezúčastní, jenže pořád ho to k soutěžení táhlo, občas ho viděl, jak sedí na hoře a sleduje lidi při běhu. Jako omluvu uspořádal Olympijské hry na počest Boltuse a jeho bratra s tím, že bude Boltus nést olympijský oheň. Proto vidíš, když jsou olympijské hry, na nebi zlatou čáru, to je tatínek a nese oheň.“

„Hej, ty tam, pojď dál ne. Neboj, já nekoušu,” vyrušil mě nějaký hlas a vzápětí se k němu vynořilo i tělo.
„Tak pojď, jmenuji se David,” mrkl na mě. No super, jednoho kluka odkopnu a přijde další. Nakonec jsem ho poslechla a vyšla vstříc své budoucnosti.

Přítel nebo nepřítel

„Pojď, ukážu ti, kde budeš bydlet, stačí říct, kdo je tvůj otec.”
„No, víš, já to přesně nevím, to ví jenom moje mamka.”
„Aha, to nevadí. Vzal bych tě k nám, ale u nás je už celkem plno,” omlouval se mi David.
„To nevadí, a koho jsi ty?” ptala jsem se zvědavě.
„Já patřím k Hermovi, to je posel bohů, pokud nevíš. Říká se o něm, že je to prý „pěkný kanec“. No, taky je u nás pořád plno. Jeden odejde a přijde nový,” smál se David.

„Aha, no. A jak dlouho jsi tu ty?” tázala jsem se dál.
„No, už to bude rok a půl. Jak tak přemýšlím, šoupl bych tě do Boltusova domu, než se šéf vrátí. Víš, on pozná, od koho budeš. Neboj, takový luxus má skoro každý, ale ty budeš mít ještě lepší, něco jako domy od velké trojky,” usmál se na mě.
„Od koho?” Jo, měla jsem si asi ty brožurky nebo co to bylo přečíst, aspoň bych se necítila tak blbě.
„Ty jsi fakt borka, nejen že nevíš, od koho jsi, ty ani nevíš, kdo je trojka, to je gól,” smál se mi. No co, já to nikdy nepotřebovala. Žila jsem na předměstí New Yorku a ne na Olympu nebo kde jsou. Sakra, já bych se měla něco naučit, ale rozhodně ne tady. Pořád se mi tu nelíbí.

Najednou vyšla z lesa jedna holka. Byla štíhlá, měřila tak sto šedesát sedm centimetrů. Vlasy měla do půli zad a u konečků se jí vlnily, měla je takové bronzové. Na sobě měla rifle a bílou košili.

„Hej, Davide, co je to za holku?”

„To je Camilla, dcera Háda, takže se jí radši vyhýbej. Pokud si tě oblíbí, jsi v pohodě, pokud aspoň trochu, tak tě ignoruje, a pokud ne, udělá ti ze života peklo. Je trošku taková jako Jane ze Stmívání. Taky taková mrcha. Jeden kluk jí to řekl a skončil na týden v ošetřovně.”

Jak mluvil, došli jsme k jedné chatě s vlajkou Jamajky.

„Tohle je tvůj dům, jak sis všimla, ale neboj, trávu tam nemáš. To víš, Jamajka, tam jsi zhulená pořád, ne?” smál se.

„Jo, pozor, vedle bydlí „naše Jane“, tak bacha. Tak já tě tady nechám a nic nerozbij, jinak by to bylo na mě a ty mě máš ráda, ne?” mrkal na mě jako panenka.

„No, jasně,” řekla jsem a poplácala ho po tváři. Dívala jsem se, jak David odchází, když zahnul za roh, otočila jsem se k domu a málem dostala infarkt, přede mnou stála Camilla. To jsou šoky, když jsem ji viděla zblízka a zadívala jsem se do jejich zelených pronikavých očí, běhal mi mráz po zádech.

„Abychom si to ujasnily, vím, že jsi Boltusova, a ty víš, že jsem Hádovo první a poslední dítě. Jestli budeš dělat bordel, tak si pobudeš tři dny na ošetřovně, pokud mě budeš pomlouvat, tak týden, ale jestli mě budeš sledovat, tak to bude měsíc. Jinak se měj,” řekla, otočila se a odešla k sobě. Tak to je moje nová sousedka, já věděla, že sem nemám jezdit. Podíváme se, jak to vypadá vevnitř, protože jestli budu ještě chvilku venku, zcvoknu se ještě víc než jsem teď.

Ježiš, ještě nikdy jsem nebyla strašpytel, tak s tím ani nebudu začínat. Takže jeden schod, druhý a pak otevřu dveře a čumím. Počkej, co? Takže, znova. Okno s výhledem na jezero. Stěna vítězství, chtěla bych taky tohle všechno vyhrát. A postel s povlečením jamajské vlajky, hustý, to chci taky. Vlastně, vždyť to mám. Jak jsem si vybalovala, tak jsem si nevšimla, že už je večer.

Šla jsem se projít do lesa. Je to takový můj rituál. Všimla jsem si, že Camilla jde kousek ode mě. Jo, koledovala jsem si o měsíc na ošetřovně, ale jsem hold zvědavá. Šla jsem za ní a potichu našlapovala, díky, táto, na sledování se to hodilo.

„Tati, jestli mě tu necháš, tak ti budu poprvé vděčná za svůj debilní život. A vyřiď mámě, že ji mám ráda.”

„Ne, nenechám tě tady! Jsi moje dcera a patříš sem, ke mně, budeš mi pomáhat!”

„No, to tedy nebudu!”

„No, budeš a navíc nikdo tě tady nehlídá!”

„Ježíši, ty jsi takový vůl!”

„Uvědom si, s kým mluvíš,Camillo!“

Slyšela jsem jejich rozhovor, tedy ti se hádají, moje máma je v porovnání s tímhle Hádem jako ta nejhodnější mamka pod sluncem, i když je naštvaná.

„Jestli, tady budeš, tak jedině, když tě bude hlídat někdo z trojky!”

Jo, jsem asi blázen, ale já jí musím pomoct.

„A co kdybych ji hlídala já?” řekla jsem a vylezla z lesa.

„A ty jsi čí?!” ptal se mě Hádes, už jsem chtěla odpovědět, ale Camilla mě předběhla.

„Je Boltusova a nemá tady co dělat! Zalez, tohle je moje věc!” řekla a otočila se zase na Háda.

„No, tak to je něco jiného, jestli je tady ona, tak tady klidně můžeš být.”

„Co? To mě má hlídat nějaká běhačka?! No to si děláš srandu.”

„Ne, nedělám a buď to, nebo jdeš domů. Vyber si.”

„Dobře, bude mě hlídat, spokojený?”

„Jo, a ahoj, mám tě rád,” řekl a zmizel. Camilla se na mě otočila a já myslela, že mě zabije.

„Díky, že jsi mě zachránila. Jsem Camilla, ale pro přátele Cam,” usmála se na mě a podala mi ruku.

Přijala jsem ji.

„Já Ashley, ale pro přátele Al,“zopakovala jsem její větu se svými jmény.

Autor: Adel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Seven keys - Prolog a 1. kapitola: