Seven keys - 11. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Já vím, slíbila jsem vám, že nebudu mít tak dlouhý pauzy, ale prostě nějak mi uletěla múza. A tahle kapitola se mi podle mě nepovedla, ale musela jsem aspoň něco dodat. Doufám, že se vám aspoň bude líbit. Jinak v téhle kapitole se bude rozvíjet vztah mezi Cam a Starkem, tedy pokud ještě nějaký bude. Dá mu ještě Cam šanci? Je tu i pohled Starka, jak on vidí všechny ty věci okolo Cam a Sarah.
-A

11.06.2013 (11:00) • Adel • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 1× • zobrazeno 733×

EDIT: Článok neprešiel korekciou!

Cam

Když jsem se probudila, Stark zrovna přijížděl na pumpu. Jakmile zastavil, vystoupila jsem z něho a šla za Al.

„Můžeš mi laskavě říct, proč s ním musím jet?!“ zeptala jsem se jí.

„Zkus hádat, potřebujete si to mezi sebou vyřídit,“ odpověděla mi.

„Fajn, a kde to vlastně jsme? Kam máme vůbec dojet? A jak dlouho ještě pojedeme? A jak dlouho jsme jeli teď?“ pokládala jsem jí jednu otázku za druhou.

„Jsme v Ohiu a musíme se dostat do Nebrasky. Takže pojedeme ještě dlouho a teď jsme jeli tak tři hodiny. Teď jsme akorát zastavili, abychom si koupili něco na jídlo a šli na wc.“

Rozloučila jsem se s Al a šla na záchod. Tam jsem potkala Mikaylu, prohodily jsme spolu pár slov a šli si po svých. Na pumpě jsem si koupila ještě bagetu, kafe a čokoládu. Zaplatila jsem a vydala se do auta. Vůbec se mi tam nechtělo. Ale nakonec jsem přece jenom musela nastoupit. Stark tu ještě nebyl. Asi se ještě domlouvá na cestě. Mezi tím jsem si rozbalila kuřecí bagetu a s chutí se do ní zakousla. Z kapsy jsem si vytáhla mobil, abych si mohla zase zapnout písničky. Všimla jsem si, že mám novou zprávu. Rozklikla jsem si ji, abych zjistila od koho je.

Jsem v pořádku, nemusíš se o mě strachovat. B

Hned jsem mu odpověděla a ještě mu vynadala, že se neozval dřív. Po chvíli přišel Stark a jeli jsme dál.

Atmosféra v autě se dala krájet. Věděli jsme, že si musíme promluvit. Ale nikdo nechtěl začít. Já kvůli tomu abych po něm zase nevyjela a on, protože se se mnou nechtěl hádat. Takhle jsme jeli asi deset minut, než konečně začal.

„Cam, já vím, že se na mě zlobíš, a kdybych byl na tvém místě, dělal bych to samé, ale prosím tě, vyslechni mě.“ Zeptal se mě a podíval se na mě tím svým výrazem, kdy máte pocit, že mu všechno chcete dát. Ale já se mu nemohla tak rychle podvolit.

„Tak mi sakra dej jeden jediný důvod proč tě vyslechnout!“ štěkla jsem na něho.

„Miluji tě. Stačí ti tenhle? Nebo že jsem kvůli tobě začal znova žít. Chceš další? Řekni, protože já jich mám ještě spoustu.“

Mám mu odpustit? Nebo je to zase jeden z plánu Sarah? Myslí to vážně? Chci ho potom ještě? Dokážu bez něj žít? Tak tyhle otázky, mi pořád běželi v hlavě. Ale stačil mi pohled na jeho smutnou tvář a byla jsem rozhodnutá. Dám mu ještě jednu šanci.

„Tak mluv,“ vyzvala jsem ho.

Stark

Je moje a jenom moje. Radovalo se moje druhé já. Nemohl jsem pořád uvěřit, že bych mohl mít něco s Cam. Tou nejlepší holkou co jsem kdy mohl potkat. Sice se někdy chová jako mrcha, ale to jsem chápal, přece jen má za tátu Háda. Je-li, jsme zrovna do našeho tábora. Bohužel jsem nemohl jet s Cam, ale se Sarah, Erikem a Percym. Rukou jsem si podložil hlavu a vzpomínal, jak jsme se dali s Cam více méně dohromady. Celý pobyt u nich jsme chodili na procházky a povídali si. Už dlouho jsem si tak s nikým nepopovídal. Dneska jsme se šli ještě projít, když jí zavolal Tibor s tím, že nás musí doprovodit zpátky. Viděl jsem, jak se jí zalily oči slzami, když se se mnou loučila s tím, že si každý musí sbalit.

Rychle jsem běžel do chaty, vytáhl tašku a všechny věci do ní naházel, pak jsem se vydal ke Cam. Dveře byly otevřený, tak jsem vešel dovnitř a to co jsem viděla, mi vyrazilo dech. Cam ležela na posteli a brečela. Občas říkala něco ve smyslu, že se do mě neměla zamilovat a tak. Když jsem to uslyšel, moje srdce se dalo do pohybu dvojnásobnou rychlostí, jako by chtělo vyskočit z hrudního koše a běžet za ní. Rozhodl jsem se, že jí povím pravdu o svých citech. Sedl jsem si k ní na postel, vzal si jí do náruče a začal ji chlácholit. Po tom, co se uklidnila, jsem ji políbil. Polibek mi začala oplácet a já byl snad nejšťastnější na světě. Její rty byly hebké a chutnaly po jahodách. Když jsem na chuť jejích rtů vzpomínal, dostal jsem na ně chuť.

Cesta do tábora se mi zdála nekonečná, chtěl jsem být už u ní. Najednou jsem ucítil na stehně dotyk, podíval jsem se na Sarah, která seděla vedle mě.

„Starku, vím, že chceš Cam, ale ještě jsi nesplnil všechno, co jsem po tobě chtěla. Musíš mi o ní ještě něco zjistit,“ šeptala mi do ucha. Sakra, na Sarah jsem úplně zapomněl. Do prdele! To se snad může stát jenom mě, dostanu holku svých snů, ale kazí mi to Sarah.

„Když splním, to co chceš, dáš nám pokoj?“ zeptal jsem se ji.

„Myslíš, že tě potom bude ještě chtít?“ odpověděla mi nazpět a rozesmála se tím svým zlomyslným smíchem. Raději jsem nepřemýšlel nad tím, co bude potom, chtěl jsem si užívat chvil, kdy mě ještě Cam na sto procent bude chtít. Když jsme dojeli, zase se chytla Cam ze Sarah, sice nevím, co si udělali, ale už mě to nebaví. Samozdřejmě budu vždy stát na Camině straně, ale mohli by si to už odpustit ne? Cam šla potom za Ryanem. Domluvili se, že tu dnes přespí a zítra vyjedou. Na jednu stranu jsem byl nesmírně rád, ale na tu druhou ne.

Nechtěl jsem, aby byla Cam se Sarah na jednom místě moc dlouho. S Cam jsme šli do lesa, abychom si mohli promluvit. Myslela si, že se s ní chci rozejít, hlupáček můj. Nechtělo se mi s ní loučit, ale bylo už celkem pozdě a oba dva jsme se potřebovali vyspat. Další den jsem se probudil kolem desáté hodiny. Rychle jsem na sebe něco hodil a vyrazil za Cam. Šel jsem, směr na náměstí, když jsem potkal Sarah, hned se na mě pověsila a začala mě líbat. Odstrčil jsem ji.

„Co děláš?“ zeptal jsem se ji.

„Co asi, řekl jsi mi, že ještě budeš dělat to, co já chci, a já teď chci aby nás Cam viděla spolu,“ odpověděla mi s klidem.

« Předchozí díl

Autor: Adel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction